Papoušíček šedokřídlý

Vzhledem roztomilý papoušek je ze sedmi druhů rodu Forpus nejběžněji chovaným druhem v klecích a voliérách. V roce 1847 ho objevil a poprvé ve svých malbách představil Lesson. Jeho domovinou je území Jižní Ameriky, je to velice přizpůsobivý papoušek a díky tomu obývá různé biotopy od sušších otevřených ploch až po vlhčí tropické lesy. V přírodě projevuje hnízdní aktivitu přibližně od ledna do června podle oblasti výskytu.

Hnízdění

K hnízdění vyhledává dutiny s menším vletovým otvorem ve skalních rozsedlinách nebo stromech, samička klade obden postupně 5 až 7 vajec, inkubační doba se pohybuje kolem 18 až 20 dnů, mladé papoušky krmí oba rodiče, hnízdo opouštějí ve věku přibližně čtyř týdnů, po té jsou však ještě krmeni rodičovským párem asi deset dnů, než se jejich cesty natrvalo rozejdou. Jako potravu vyhledávají bobule, různé ovoce, především fíky, zelené krmení a semena trav v různém stadiu zralosti. Vzhledem ke své drobné velikosti, která se pohybuje mezi 12 a 13 centimetry, jsou ideálními chovanci do malých klecí. Ačkoli se jedná o trpaslíka mezi papoušky, je to stále živý tvor a rozměry klece by měly začínat na 100 cm délky, 50 cm hloubky a 60 cm výšky. Osobně jsem názoru raději méně párů a větší klece než naopak.

Pohlavní dimorfismus neboli rozdíl mezi samečkem a samičkou je nápadný na první pohled, hlavní určovací znak samečka je modrý kostřec a znaky na křídlech, které samičce chybí, toto platí především u přírodně zbarvených jedinců, u některých barevných variet tomu tak nemusí být, pohlaví je rozeznatelné už v hnízdě, kdy platí stejné prvky jako u dospělců, jen je peří matné.

Kladné stránky papoušíčka šedokřídlého však doprovází jedna záporná a tou je nechvalně známá agresivita v době hnízdění, a to bohužel i oproti jiným druhům papoušků. Někteří samečci svou úlohu berou tak vážně, že jsou schopni zabít protivníka do několika minut. Možný společný chov s párem papoušíčků by snad mohl být jen ve velké voliéře s jinými, většími druhy papoušků, které by jejich případným útokům odolávaly, ale osobní zkušenost s tím nemám.

V zajetí papoušíčci vyhnízdí třikrát ročně, ale jako u všech druhů i jim po druhém vyhnízdění odstraníme budku a necháme pár odpočinout, aby nabral sílu a v klidu se připravil na nadcházející sezonu.

Krmení

Základem úspěchu je nutné pár dostatečně dopředu připravit ke hnízdění, důležitým prvkem je kvalitní a rozmanitá potrava. Většina papoušků se v době mimohnízdní aktivity krmí hlavně směsí suchých semen, vždy o něco málo doplněnou nějakým oblíbeným pamlskem. Jakmile páru začneme minimálně měsíc dopředu předkládat ve větší míře ovoce, zelené krmení, ale hlavně namočené a naklíčené zrniny, intuitivně pochopí, že se zvýšenou složkou tohoto krmení přichází hojnost potravy a tím i vhodné období k reprodukci.

Odchov

Já jsem papoušíčkům předkládal budky ležatého typu o rozměrech dna 18 × 25 cm a výšce 20 cm, vletový otvor byl okolo 5 cm. Tento poměrně snadno odchovatelný druh není na výběr budky moc náročný a zahnízdí v téměř jakékoli přiměřeně vhodné budce, kterou si některý pár vystýlá větvičkami, jiný se spokojí s dřevěnými hoblinami, které do budky umístí chovatel.

V době, kdy samička začala klást vejce, jsem jídelníček pozměnil, zelené krmení jsem razantně omezil a máčené a klíčené zrniny přestal dávat úplně, tyto složky obsahují vitamin E a ten podporuje páření, při jeho nadměrné konzumaci v období snůšky by pár mohl jít do toku a stávající hnízdění přerušit. Jakmile se ale začala klubat holátka, bylo důležité rozmanitost krmení zase obnovit, sem tam jsem krmivo obohatil o suchou vaječnou směs průmyslové výroby. Zkoušel jsem podávat i sušené ovoce, ale tomu nikdy na chuť nepřišli. Ve věku kolem jednoho týdne života jsem mladé okroužkoval kroužkem o průměru 4 mm, mláďata jednotlivých párů byla označena jinou barvou kroužku pro snazší identifikaci. Po vylétnutí jsem je nechal dva týdny u rodičů a potom je umístil společně s dalšími odchovy papoušíčků do společné proletovačky o délce 3,5 m, aby se takzvaně vylétala a zesílila v krásné jedince.

Umělý odchov

Co se týče papoušíčků jako domácích mazlíčků, mé zkušenosti s uměle odchovanými mláďaty jsou velice kladné. Když jsem se dříve věnoval dokrmování, na požádání jsem uměle odchoval i několik mláďat papoušíčků asi od pátého dne života, jejich povaha byla přátelská a vyhledávali kontakt s člověkem. I když jsou podobní agapornisům, krotká mláďata se chováním podobají spíše andulkám, jsou čilá a zvídavá, jen jejich sklony k mluvení jsou mizivé a nikdy se to nenaučí. Další pro mě sympatickou vlastností celého rodu je, že to jsou vlastně takové miniaturní repliky velkých papoušků typu amazoňan. Díky své malé velikosti a příznivé ceně jsou vhodnými kandidáty pro chovatele, který se pere s prostorem a nemá možnosti velkých voliér. Věřím, že ti, co se rozhodnou pustit do chovu tohoto druhu, nebudou zklamáni.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře