Ara amazonský v přírodě a lidské péči
Ara amazonský (Diopsittaca cumanensis) byl až do roku 2014 zařazen jako poddruh ary červenoramenného a pojmenován jako ara červenoramenný amazonský (Diopsittaca nobilis cumanensis). Dle nové systematiky založené na kombinaci klasických taxonomických metod a analýz DNA (J. del Hoya a kol., 2014) je samostatným druhem a jako jeho poddruh byl zařazen ara amazonský jižní (Diopsittaca cumanensis longipennis).
Popis
Ara amazonský je tvarem těla, velikostí i zbarvením podobný arovi červenoramennému. Jeho základní barva je zelená, horní část hlavy a temeno jsou modrozelené až modré. Okraje křídel na ramenou jsou červené, podobně jako spodní část křídel. Spodní strana ocasu a části letek jsou olivově žluté. Na rozdíl od ary červenoramenného, který má černě zbarvený zobák, je horní část zobáku ary amazonského zbarvená rohovinově světle. Od nominátního ary amazonského se jižní poddruh odlišuje několika jen málo výraznými morfologickými znaky. Ara amazonský je velký 30 až 32 cm a délka jeho křídla je 17 až19 cm. Ara amazonský jižní je celkově robustnější, dorůstá do délky až 35 cm a délka jeho křídla je až 20 cm. Proto je latinsky pojmenován longipennis = dlouhokřídlý.
V přírodě
Biotopy, ve kterých většina populace nominátního druhu a jeho jižního (dlouhokřídlého) poddruhu žije, jsou odlišné. Ara amazonský obývá hlavně lesní porosty a vlhké nížinné pralesy severovýchodní Brazílie (jižně od řeky Amazonky) a vnitrozemí přes státy Maranhao, Tocantins a Bahia až do Goias, v jehož střední části se populace mísí s arem amazonským jižním. Ten se vyskytuje v oblastech na jihozápad a jih od této hranice, jižně až k hranici států Minas Gerais a São Paulo, západně a jihozápadně pak v Mato Grosso a Mato Grosso do Sul. Území těchto oblastí je z největší části pokryto savanou. Brazilská savana je tvořena rozsáhlými polosuchými, zčásti zaplavovanými travnatými plochami přerušovanými nízkými lesními porosty, křovinami a palmovými háji. Tento biotop je v Brazílii nejvíce narušován a přeměňován na zemědělskou půdu. Ačkoliv jsou arové amazonští výborní a vytrvalí letci (jejich let je podobný letu aratingů), některé populace se přesto mohou dostat do izolace. V jihozápadní Brazílii jižní poddruh obývá i suché stepi porostlé trnitými keři, sukulenty a kaktusy a také východní část mokřadu Pantanal. K hnízdění tito arové často vyhledávají palmové háje s palmami buriti (Mauritia flexuosa). Kromě území Brazílie byl ara amazonský opakovaně pozorován také ve dvou na západ poměrně vzdálených lokalitách, v jihovýchodním Peru (Madre de Dios) a v centrální Bolívii (Beni). Podle J. M. Forshawa (2006) se jedná o ary amazonské jižní. V podobném biotopu, ve kterém zde byli pozorováni (prales v okolí jižních přítoků Amazonky), ale na území Brazílie žije druh nominátní. O tom, zdali se v Bolívii a Peru vyskytuje nominátní ara amazonský, či poddruh ara amazonský jižní, vedou ornitologové spory. Fotografie k tomuto článku byly pořízeny ve třech lokalitách v jihozápadní Brazílii, ve státě Mato Grosso do Sul, v místech nejjižněji zaznamenaného výskytu arů amazonských. Jedná se tedy nepochybně o poddruh jižní. O životě ary amazonského v přírodě není mnoho informací. Vzhledem k rychle mizejícímu přírodnímu prostředí je ale zřejmé, že tlak na jeho populaci je velký.
V lidské péči
Na rozdíl od ary červenoramenného, který je v Evropě velmi často chovaným i odchovávaným druhem, patří ara amazonský mezi ty druhy malých arů, kteří jsou zde chováni spíše výjimečně. To však není způsobeno rozdílnými nároky těchto papoušků na jejich chov, ale množstvím ptáků z odchytu, kteří se do Evropy dostali. V době povolených dovozů se jednalo výhradně o importy z Venezuely a Guyany, kde je ara červenoramenný dosud hojně rozšířený. Z Guyany se stále ve velkých počtech vyváží zejména do USA. V Brazílii žijící ara amazonský byl i před úplným zákazem vývozu v roce 1980 odchytáván jen zcela výjimečně. Nicméně v Evropě se podle dochovaných údajů objevil jako první. V roce 1872 vlastnila ary amazonské Zoo Londýn a v roce 1915 Zoo Berlín. První odchov tohoto druhu se však podařil až v roce 1949 soukromému chovateli v Anglii. V současné době jsou v České republice arové amazonští chováni a odchováváni jen v soukromých chovech. Bezproblémové jsou odchovy mláďat ve voliérách, kde lze chovat i několik párů společně. Ara amazonský je podobně jako ara červenoramenný pokládán za nejvhodnějšího aru coby domácího mazlíčka. V USA patří spolu s arou žlutokrkým k nejrozšířenějším papouškům chovaným v domácnostech. Stále vzrůstající oblibě se těší také v západní Evropě. Je možné je chovat i v malých bytech, jsou inteligentní a mají značné schopnosti k mluvení, přičemž se u nich neprojevují některé „vlastnosti“ u nás stále nejoblíbenějších žaků, jako je škubání si peří a agresivita.
