Tukani v přírodě a lidské péči
Tukani patří mezi nejpestřeji zbarvené ptáky. Nejen proto jsou, ještě s dalšími zástupci řádu šplhavců – vousáky, oblíbeným ptačím druhem chovaným v zajetí. Zatímco dříve byl jejich chov téměř výhradou velkých zoologických zahrad a ptačích parků, dnes se s nimi můžeme setkat také u stále většího počtu soukromých chovatelů.
Zařazení
Tukani patří společně s lenivkami, leskovci, medozvěstkami, datly a vousáky do řádu šplhavců (Piciformes). Až na datly, kteří mohou žít i v mírném klimatickém pásmu, žijí všichni zástupci této početné čeledi výhradně v tropech. Čeleď tukanovití (Ramphastidae) má pět rodů. Do dvou z nich (Antigena, Ramphastos) jsou zařazeni větší zástupci čeledi – tukani a do čtyř (Aulacorhynchus, Bailonius, Selenidera, Pteroglossus) menší druhy – arassariové. Celkový počet tukanů a arassariů se dle názorů různých systematiků mírně liší, ale pohybuje se okolo čísla 36. Řada druhů má ještě několik poddruhů a je možné, že díky pokračujícím analýzám DNA nejsou tato číslo konečná. Společnými znaky všech jsou výrazný, většinou pestře zbarvený zobák a silné nohy s dvěma prsty směřujícími dopředu a dvěma dozadu.
V přírodě
Tukani i arassariové se vyskytují nejvíce v tropických pralesích, méně pak i subtropických lesích, v širokém pásmu od jižního Mexika po sever Argentiny. Nejvíce druhů žije na území Střední Ameriky (hlavně Kostarika, Panama) a v Amazonii (hlavně Ekvádor, Kolumbie, Venezuela, Peru a Brazílie). Obývají nejvyšší patra tropických lesů a žijí tak většinou skrytě. Pohybují se převážně na stromech, jejich přelety jsou krátké a na zem slétávají jen zcela výjimečně. Žijí většinou v párech nebo malých rodinných hejnech. Potrava tukanů i arassariů je z velké časti tvořena ovocem a plody celé řady stromů a hmyzem. Výraznou část jídelníčku, většiny druhů i v období mimo hnízdění, tvoří drobní obratlovci (plazi, obojživelníci) a zejména vajíčka a mláďata ptáků. Tito krásní a na první pohled nevinně vypadající ptáci patří k nejčastějším predátorům ptačích hnízd. Některé druhy útočí ve skupinách i na hnízda menších ptáků obsazená hlídajícími rodiči, jiné loupí v dutinách stromů mláďata či vajíčka velkých ptačích druhů včetně arů. Někteří tukani příležitostně loví i dospělé drobné ptáky. Tukani i arassariové hnízdí v dutinách stromů, často v opuštěných hnízdech datlů. Vajíčka jsou bílá a kulatá, nejčastěji v počtu 3–4 a od počátku snůšky o ně pečují oba rodiče. Inkubace je dlouhá 15–18 dní (dle druhu) a hnízdní péče asi 45–60 dní (dle druhu a potravní nabídky). Mláďata se líhnou holá a slepá. Vidět začínají až po třech týdnech. Na patách mají výrazné mozoly chránící končetiny před otlaky v nevystlaných hnízdech. Tukani pohlavně dospívají druhým rokem, malé druhy arassariů prvním, avšak v přírodě většinou začínají hnízdit až ve věku tří nebo čtyř let. Řada druhů hnízdí jen jednou za dva až tři roky. Jsou to dlouhověcí ptáci a i v přírodě se dožívají dvaceti let.
V lidské péči
Tukani, a hlavně jejich menší příbuzní arassariové patří k oblíbeným a často chovaným druhům v zoologických zahradách i ptačích parcích. Ptáci odchovaní v zajetí, zejména ti dokrmovaní člověkem, jsou důvěřiví a velmi společenští. Často bývají atrakcí turistických kempů nebo i hotelů ve Střední a Jižní Americe, v jejichž okolí se pohybují volně a nechají se krmit z ruky. Také v mnoha zoologických zahradách v klimaticky příznivých zemích se volně pohybují mezi návštěvníky. V některých zemích Jižní Ameriky se dají na trzích běžně koupit ochočená, z hnízd vybraná a dokrmená mláďata. V USA patří i k oblíbeným domácím mazlíčkům a na jejich chov se zde specializuje několik farem. V Evropě byli dříve tukani i arassariové chováni téměř výhradně ve velkých zoologických zahradách. Teprve v posledních desetiletích se jejich chovem začali více zabývat také soukromí chovatelé v západních zemích a posléze také u nás. V současné době se chovem zejména arassariů zabývá řada chovatelů a druhové zastoupení v jejich sbírkách je větší než ve velkých zoo a ptačích parcích.
Někteří chovatelé uvádějí, že se jim nejvíce daří odchovy od párů chovaných v nevelkých zavěšených klecích umístěných v halách. Je otázkou, zda lze odchov mláděte tukana nebo arassarie vylíhnutého v líhni a ručně dokrmeného označit za úspěšný. Jisté ale je, že pro pohodu ptáků je takové zařízení zcela nevhodné a v mnoha zemích již také zakázané. Pro další chov v lidské péči jsou nenahraditelní silní a samostatní ptáci odchovaní přirozeným způsobem, tedy jejich vlastními rodiči. Nechci se zde však nijak přít se zkušenými „papouškáři“ o vhodnosti dokrmených či přirozeně odchovaných papoušků do chovu. Za vhodné chovatelské zařízení pro tukany a arassarie (v našich klimatických podmínkách) lze považovat prostorný hustě osázený skleník nebo venkovní voliéru s celoroční možností záletu do vyhřívaného zimoviště. Alternativou může být též chov v dostatečně prostorných voliérách umístěných ve vytápěných a zářivkami s vhodným UV spektrem osvětlených halách. Vzhledem k řídké konzistenci a množství trusu těchto ptáků a také jejich značné „rozmařilosti“ při pojídání sladkého lepkavého ovoce je nutné při budování chovatelského zařízení počítat také s jeho častou a co nejsnadněji proveditelnou údržbou. Zařízení je třeba přizpůsobit tomu, že tukani nesnášejí přímé slunce a velké suché horko. Vhodné je pravidelné mlžení části voliéry nebo alespoň sprchování ptáků. K hnízdění je vhodné nabídnout několik dutých kmenů umístěných v různých výškách. Páry musí být chovány samostatně, ideálně bez jakéhokoliv kontaktu s jinými ptáky.
Sestavení a dodržení vhodné krmné dávky pro tukany a arassarie není v současné době problematické, protože dnes je na trhu běžně dostupné vše potřebné – a také díky „draze“ získaným zkušenostem mnoha chovatelů. Je jen poněkud finančně náročnější než u většiny běžněji chovaných druhů ptáků. Základ krmiva tvoří vhodné (= ne s vysokým obsahem vitaminu C a A) tropické a naše ovoce, komerčně vyráběné granule pro plodožravé ptáky (= s nízkým obsahem železa) a přiměřeně chovanému druhu a hnízdnímu období hmyz. Ověřenou krmnou dávku není dobré nijak „vylepšovat“. Nadbytek železa v nevhodných granulích (zejména pro psy a kočky), velké množství vitaminu C v nevhodném ovoci (zejména citrusové plody) a vitaminu A v nevhodné živočišné potravě způsobují nadměrné ukládání železa v játrech. Hemochromatóza, jak se toto onemocnění nazývá, je jednou z nejčastějších příčin „bezpříznakových“ úhynů tukanů chovaných v zajetí. Jinak jsou tukani i arassariové houževnatí a poměrně „tvrdí“ ptáci. Jejich chov lze doporučit všem chovatelům, kteří jsou schopní dodržet výše uvedené zásady a jejichž prvotním cílem není zisk z prodeje mláďat.
Úspěšné odchovy jsou totiž stále spíše výjimečné a „provozní“ náklady tak téměř vždy převýší i případný zisk. V České republice chová dnes arassarie nebo tukany pět zoologických zahrad a asi deset soukromých chovatelů. V těchto chovatelských zařízeních je chováno celkem sedm druhů arassariů a tři druhy tukanů. Úspěšných odchovů bylo u nás dosud dosaženo u arassariů řasnatých (opakovaně, naposledy v roce 2002), arassariů zlatolících (opakovaně, také 2015) a arassariů zelených (opakovaně, také 2015). Nejvíce druhů (7) a nejvíce párů je chováno v soukromém ptačím parku v Českém Rudolci. Kromě tří výše uvedených druhů jsou to ještě arassariové bledozobí, arassariové černokrcí, arassariové pestří a arassariové rudokostřecoví.
