Poklady z přírody 36 – Rakytník řešetlákový

Rakytník řešetlákový nebo také úzkolistý (Hippophae rhamnoides) je opadavá dřevina z řádu růžotvarých (Rosales), čeledi hlošinovitých (Elaeagnaceae), rodu rakytník (Hippophae). Rod zahrnuje i dalších šest druhů, které je možné využít. Nejčastěji pěstovaným je ale právě rakytník řešetlákový, kterému se přezdívá také citroník severu nebo sibiřský ananas. V dávných dobách se listy a mladé větve z rakytníku údajně podávaly jako lék koním. Části rakytníku působily na zvýšení tělesné hmotnosti a vzhled srsti. Odtud prý pochází jeho rodové jméno, Hippophae, odvozené od slov kůň (nebo taky hroch) a chaos – svítící. Podle legendy byl potravou bájného Pegasa, kterému dával sílu létat… Rostliny se stále častěji používají pro lidskou výživu i výživu zvířat.


Výskyt

Rakytník řešetlákový pochází ze Střední Asie, doma je v Číně, Mongolsku, Nepálu a Indii. Roste ve stepích i krasových oblastech. Rostliny snesou i nízké teploty Sibiře.

Nejvíce se pěstuje v Číně, oblíbený je také v Indii, Německu, ve Francii, Finsku a v Kanadě a Spojených státech. Také u nás se pěstuje jako okrasná i užitková rostlina.


Charakteristika

Rakytník řešetlákový je nenáročný trnitý keř s dlouhými, úzkými na horní straně sytě zelenými, vespod stříbřitě šedými střídavými listy a oranžově žlutými bobulemi. Dorůstá výšky až tří metrů. Je odolný vůči chladu. Rostliny mají rozsáhlý kořenový systém. Na kořenech rakytníku přežívají symbiotické bakterie, které poutají vzdušný kyslík. Bakterie vytváří na kořenech hlízy.

Rakytník je dvoudomá rostlina, na jednom keři jsou jednopohlavní květy, buď samčí, nebo samičí. Samčí keře je možné rozeznat podle větších, hustěji rozložených pupenů. Pohlaví rakytníku se nejlépe rozeznává na tříletých rostlinách. Kvete až tři týdny, samčí květy jsou nahnědlé barvy. K opylení květů pomáhá vítr. Asi půl centimetru velké plody jsou drobné peckovice oranžové barvy.

Trocha historie

Rakytník je známý jako starobylá rostlina s moderními ctnostmi. V poslední době se často hovoří o jeho léčivých účincích i kvalitách pro výživu, a to jak lidí, tak zvířat. Rostliny jsou předmětem mnoha vědeckých testů.

Ve starověkém Řecku se ani v době válek staří a nemocní koně nezabíjeli, ale vypustili je a oni byli ponechání svému osudu. Jednou se skupina asi 60 takových koní vrátila, koně byli silní, se třpytivou srstí…

Rakytník byl v Tibetu, Mongolsku i v Indii nedílnou součástí lidového léčitelství již před více než tisíci lety, např. kůra a listy tam používali k léčbě průjmu a problémů s kůží, olej z bobulí byl prostředkem ke změkčení kůže. Léčitelé jsou přesvědčeni, že pomáhá při problémech s dýchacími cestami, trávicím traktem, oběhovým systémem i metabolickými poruchami. Své místo měl i v medicíně evropských zemí a v Americe.

Během studené války vyvinuli ruští a východoněmečtí zahradníci nové odrůdy rakytníku s vyšší nutriční hodnotou, většími plody, odlišnou dobou dozrávání.

I v současnosti panuje názor, že rakytník dokáže zlepšit celkový zdravotní stav, podporuje odolnost proti infekcím, má kladný vliv na pracovní schopnosti a aktivitu, doporučuje se při rekonvalescenci. Ovoce je bohatým zdrojem vitaminů, minerálních látek, flavonoidů a dalších biologicky aktivních látek. Poskytuje také esenciální mastné kyseliny, což je u ovoce neobvyklé.

Ověřené jsou účinky rakytníku při onemocnění žaludku a léčbě žaludečních vředů, podporuje tvorbu žluči a trávicích enzymů. Pomoct může také při onemocnění střev.

Olej z plodů se používá při léčení srdečních poruch. Rakytník zlepšuje krevní oběh, hojení sliznic plic a průdušek i rozpouštění hlenů. Čerstvě vylisovaná šťáva se používá při léčení nachlazení, horečnatých stavů a vyčerpání.

Rakytník se doporučuje také při revmatu a dně, působí proti arterioskleróze a také tlumí bolest. Ověřovány jsou schopnosti rakytníku snížit výskyt rakoviny a omezit růst nádorů.

Olej z plodů rakytníku podporuje hojení kůže, zejména ran i popálenin, ekzémů a radiačního poškození. Odvar z plodů se používá k mytí při léčbě podrážděné pokožky, v kosmetice jako prostředek ke zvýšení pružnosti pokožky, omezení tvorby vrásek či redukce jizev. Ovoce se používá jako tonikum, ze šťávy se připravují krémy, pleťové vody a obličejové masky i zubní pasty bohaté na vitaminy.

Doporučuje se také při očistných kůrách. Látky obsažené v listech mají vliv na metabolismus tuků a doporučují se při redukčních dietách.

Z bobulí rakytníku se dá připravit sirup, bonbony, želé, marmeláda i džem, alkoholické i nealkoholické nápoje. Šťávu je vhodné smíchat se sladším ovocem, vhodná je kombinace s jablky nebo hrozny. Výborné jsou i koláče s rakytníkem nebo ovocné rakytníkové víno.

Kyselost rakytníku snižuje také mléčné kvašení.

Rostlina se využívá celá – z dužiny zbylé po vymačkání šťávy se připravují čaje. Rozdrcená zrnka se zase macerují v oleji. Využít lze i výhony a listy. Z čerstvých výhonů se připravuje výluh, ze sušených listů se dělá čaj. Výhony a listy obsahují 4–5 % taninu, olej z nich získaný obsahuje odlišné biologicky aktivní látky než ten z plodů. Jeho výtěžek je okolo 3 % a používá se k léčbě popálenin.

Rakytník má využití i při tvorbě krajiny. Je vhodný k osázení prudkých svahů, stabilizaci břehů, jeho hluboké kořeny dokážou zpevnit i strmé písčité břehy. Díky symbiotickým bakteriím dodává do půdy dusík. Používá se také jako rostlina pomáhající založit lesní porosty v problémových oblastech a jako okrasná rostlina v zahradách a parcích, může být součástí živých plotů nebo vytvořit neproniknutelnou ochrannou trnitou bariéru. Účel splní i jako větrolam. Z kmene, kořenů, listů a plodů rakytníku se získává žluté barvivo, černohnědá barva zase z mladých listů a výhonků. Dřevo je tvrdé, velmi odolné, jemnozrnné. Dá se využít k jemným tesařským pracím a soustružení. Dřevo se používá také jako palivo a na výrobu dřevěného uhlí.

Pěstování

O rakytníku se traduje, že je odolný, skromný a snese téměř vše. O odolnou rostlinu opravdu jde, přesto není vhodné jej sázet do přemokřených, těžkých a kyselých půd nebo na místa trvale zastíněná. Vhodná je zásaditá či neutrální půda písčitá i kamenitá, ale sušší. Snáší i zasolenou půdu. Daří se mu na slunných místech. Vysázet jej můžete i na prudkých jižních svazích nebo v mrazové kotlině. Na jaře nebo na podzim se vysazují dvouleté sazenice, vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami se doporučuje tři metry. Půda se zpracuje hlouběji, přidá se hnůj. Později je vhodné dodávat fosfor a draslík. Nevhodný je přebytek dusíku, po kterém hůře vyzrává, dřevo a rostliny jsou náchylnější k chorobám.

Aby rodil, je potřeba samčích i samičích rostlin, doporučuje se poměr pohlaví 1:3–6. Jak jsem uvedla, jde o rostlinu větrosnubnou, opylovače – samčí rostlinu je proto potřeba sázet z návětrné strany. Zejména mladé rostliny je při déle trvajícím suchu vhodné zalévat.

I přes to, že se rakytník snadno množí oddělky nebo řízky, doporučuje se koupit rostliny známého původu v zahradnictví. Je možné vybírat z několika odrůd: např. Frugana – s nejvyšším obsahem karotenu, Dorana, Vitaminaja, Masličnaja, Dar katuni a Altaja, Hergo, Leikora. Dobrým opylovačem je Pollmix. Rakytník je možné množit i semeny, která klíčí obvykle rychle. Klíčivost zlepšuje stratifikace – působení mrazu.

Samičí rostliny je potřeba pravidelně zmlazovat, odstraňovat větve, které již plodily, a staré kosterní větve.

Co rostlina obsahuje?

Všechny části rakytníku – plody, listy i semena nebo výhony obsahují mnoho bioaktivních sloučenin. Jsou bohatým zdrojem přírodních antioxidantů. Obsahuje tokoferoly, karotenoidy, flavonoidy, tuky s obsahem nenasycených mastných kyselin, cukry, organické kyseliny a fytosteroly.

Z cukrů jsou v bobulích rakytníku zastoupeny především fruktóza a glukóza.

Rakytník řešetlákový je považován za „vitaminovou bombu“, obsahuje vitaminy A, B1, B12, C (114 až 1 550 mg na 100 gramů), E, K a P, obsahuje i minerální látky, zejména draslík, měď a mangan. Typickou kyselost plodů způsobuje kyselina jablečná.


Sběr

Plody dozrávají koncem srpna až v říjnu, podle odrůdy. Zralé, plně vybarvené plody bychom měli sbírat včas, při pozdním sběru se snižuje obsah cenných látek, zejména obsah cukrů, měkne slupka a plody se tak snáze poškodí. Zralé plody je potřeba sklidit do týdne až 14 dní, podle odrůdy.

Plody se dají otrhat jednotlivě jen velmi obtížně. Z keřů se proto stříhají větvičky, které se zmrazí. Plody pak lze setřást. Opakovaně zmrzlé a zase rozmrazené plody bělají a ztrácejí trpkost i cenné látky.

Zpracování

Plody se používají čerstvé i sušené, podávají se jako čaj nebo drcené jen tak, na lžičce. Dají se z nich připravit i nejrůznější dobroty jako marmelády, sirupy, kompoty i likéry. Tepelná úprava ale snižuje obsah některých cenných látek. Plody je možné konzervovat i mrazením.

Známý je rakytníkový olej, který se připravuje z rozemletých plodů a panenského olivového oleje. Z čerstvých i sušených listů a mladých výhonů lze přepravit nálev nebo čaj.

Po vylisování se šťáva rakytníku rozděluje do tří vrstev – dole se usazuje šťáva vhodná pro potravinářské využití, ve středu olej používaný na kosmetické výrobky. (třetí vrstva?)

Využití pro drůbež

Drůbeži můžeme nabídnout rakytníkové bobule čerstvé i sušené, podobně jako šípky – jen tak samotné nebo jako přídavek do míchanice či sušené do směsi zrnin. I zde platí, že pokud podáváme čerstvé, pak v množství, které slepice dokážou rychle spotřebovat. Slepice ozobou také větvičky zavěšené na pletivo výběhu i větvičky rostlin rostoucích ve výběhu.

Prokázalo se, že přídavek rakytníku zvyšuje produkci vajec i tělesnou hmotnost, příznivě působí i na kvalitu a lesk peří. Kromě toho jsou bobule rakytníku pro slepice zdrojem vitaminů i dalších cenných látek.

Přídavek bobulí rakytníku kuřatům dokázal potlačit účinky mykotoxinů. Uvádí se také antivirové účinky. Podle Lavina 26 dokážou éterické oleje extrahované z plodů rakytníku zlepšit imunitu brojlerů. Jako výživa pro drůbež je rakytník doporučovaný zejména v chladných a suchých oblastech.

Pro další druhy

Různé části rakytníku se doporučují jako doplněk krmné dávky koní, a to na podporu trávení i imunity, proti stresu a ke zvýšení výkonu a vitality. Příznivě působí také na srst a kůži. Plody rakytníku jsou zimním zdrojem potravy pro některé ptáky, např. kvíčaly.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře