Chov papoušků je velmi rozmanitý koníček. Někteří z nás se specializují na určité druhy. Jiní chovají vše od malých astrildovitých ptáků až po velké ary. Někdo chová hrabavé ptáky, vodní ptáky, plodožravé nebo hmyzožravé druhy. Vždy je ale nutné pro určitou skupinu ptáků připravit adekvátní voliéry tak, aby byli spokojeni, a pokud možno hnízdili.

Nákup ptáků a karanténa

U všech druhů je lepší, koupíme-li si nové ptáky přímo u chovatele. Obzvlášť problematické mohou být nákupy na burzách pro neofémy modrohlavé, ale i další druhy z tohoto rodu. U chovatele můžeme vidět, v jakých podmínkách jsou ptáci chováni, čím jsou krmeni, jací jsou rodiče ptáků apod. Osobní kontakt s chovatelem u něj doma je mnohem lepší než nákup na burze. Samozřejmě ani u chovatele nemáme 100% záruku. Přece jen chováme živé tvory, a tak je případný úhyn možný i od špičkového chovatele. Jestliže se tak stane, je slušné řešit tyto problémy přímo s tím, od koho jsme ptáky koupili. Naprosto nevhodné a neseriózní je stěžovat si na burzách, jak od toho či onoho ptáci pošli. Chyba nemusí být vůbec na straně původního majitele. Důležitá je rovněž přeprava ptáků. Jestliže vezeme neofémy delší dobu, je dobré umístit do přepravního boxu vodu. Mně se osvědčily plastové boxy od italské firmy. Jsou omyvatelné, do každého oddělení je možné umístit napáječku, krmítko a na dno například klasy senegalského prosa. V takovém boxu ptáci vydrží bez újmy několik dní. Po dovozu domů bychom neměli ptáky přidat ke svým stálým svěřencům. Karanténa po dobu alespoň 40 dní by měla být nutností. Samozřejmě většina z nás nedokáže zajistit 100% karanténu, tak jak by měla skutečně být. Nicméně je dobré mít místnost či zařízení, které jsou mimo vlastní chovatelské zařízení. Ptáky v karanténě můžeme pozorovat, případně odčervit apod. Vždy při nákupu je velké riziko vzniku problémů. Budeme-li obezřetní a chov původního chovatele se nám bude jevit v pořádku, riziko se minimalizuje. Na burze nemůžeme posoudit, jak chov vypadá, z pouhé přenosky. I když bohužel, někdy i to lze.

Chovatelské zařízení

Chovatelské zařízení tvoří bezpochyby velmi důležitý článek v cestě za úspěšným odchovem. Každý z nás má jiné možnosti na vytvoření takového zařízení. Takřka všichni jsme limitováni financemi, někdo prostorem, nepřátelským sousedem i dalšími překážkami. Vždy je nutné se zamyslet nad tím, co chceme chovat. Musíme si uvědomit, jaké nároky má daný druh na prostor, potravu, jestli musí mít vytápěné zázemí, zda se rád sprchuje na dešti, nebo má radši sucho. U neofém všeobecně platí, že potřebují suché, teplé klima. Jsou velmi náchylné na různé spory a plísně i v sebemenším množství. Neofémy modrohlavé, které mne oslovily nejvíce, mají v oblibě vyhledávat místa, kam svítí brzy zrána a pozdě večer slunce. V horkých letních dnech některé uvítají sprchu v podobě mžení. Musíme pamatovat i na to, že přijde období, kdy bude trvale pršet celý týden a teplota nebude vysoká. V takových dnech je velmi nevhodné, aby strop klecí či voliér byl odkrytý. Já jsem postavil pro neofémy jakési zahradní domky. V takovém domku mají přijatelné podmínky a jsou stále kryté před deštěm. Pro větrání a případné slunění slouží okénka, která jsou takřka denně otevírána. Pouze v nepříznivých větrných a deštivých dnech jsou tyto otvory zavřené. Okny ptáci vidí ven a mohou přijímat sluneční paprsky a vyhřívat se. Pokud jsou okna otevřená, mají možnost se sprchovat na dešti a kdykoliv se před ním schovat. V době, kdy do oken svítí slunce, ptáci leží na parapetu a chytají sluneční paprsky. Teplota v mých zařízeních se neliší od venkovní, protože nejsou nijak zateplené. Při letních vedrech se však teploty šplhají vysoko, a to i k 50 °C. Ptákům tato horka nevadí, naopak jsem si všiml, že nejvyšší spokojenost vykazují, když je ve voliérách mezi 30 a 35 °C. Důležitá je co nejnižší vzdušná vlhkost. Nejhorším obdobím pro neofémy jsou podzimní dny, kdy je okolo 10 °C a vysoká vzdušná vlhkost. Té se dá zabránit různými vysoušeči vlhkosti, ale pouze v uzavřených prostorách. Co do situovanosti se mi osvědčila situovanost „průčelí“, na východní stranu. Větrání zajišťují větráky, které jsou připojené na časovač, každou hodinu běží čtvrt hodiny a vymění vzduch v zařízení, i když jsou okna zavřená. Krmné chodby mají u mne šířku od 110 do 150 cm. Viděl a navštívil jsem mnoho zařízení, kde jsou chodby o šířkách např. 60 cm, to mi přijde velmi nevhodné. Nedá se zde pohodlně projít s nějakou nádobou nebo krmením, a to nemluvím o tom, když přijde návštěva. Pro manipulaci je dobré, má-li obslužná chodba minimálně jeden metr. Klece mám situované do hloubky. Tímto systémem se docílí větší úspory místa a hlavně je tato varianta lepší pro klid ptáků. V podélné kleci ptáci většinou létají ze strany na stranu a jsou v neustálém stresu. V klecích do hloubky si ptáci přiletí nebo odletí podle potřeby a neplaší se. Avšak ptáci mohou být klidní i v podélné kleci. Pokud chovatel chodí do zařízení často a ptáky zvyká na svou přítomnost, po čase se chovají přirozeně.

Klece a voliéry

Specializuji se na chov neofém modrohlavých (Neophema splendida), a tak následující rozměry klecí jsou dle mých zkušeností vhodné právě pro tento druh. V minulosti jsem choval i další druhy, jako je neoféma tyrkysová (Neophema pluchella), Neoféma ozdobná (Neophema elegans) a neoféma Bourkova (Neopsephotus bourkii). Pro neofému tyrkysovou a ozdobnou jsou vhodnější kryté voliéry o délce okolo dvou metrů. Rovněž Neoféma modrokřídlá (Neophema chrysostoma) je spokojenější ve voliéře. Nicméně podle odborníka na neofémy modrokřídlé J. Cvrčka lze dosahovat uspokojivých výsledků i v prostorné kleci. Ve voliéře je možné chovat společně s neofémami i jiné druhy menších ptáků. Dokonce lze kombinovat chov dvou párů neofém v jedné voliéře. V takovém složení musí být každý pár jiný druh. Někdy mohou vznikat komplikace, které je nutné pohlídat. V zahraničí takové společné chovy fungují velmi dobře. Ptáci si rozdělí teritoria ve voliéře a nastaví hierarchii. Často je dominantním druhem neoféma tyrkysová nebo Bourkova. Neoféma modrohlavá je nejvíce bojácný druh, a tak často v takovýchto společenstvech trpí. Jsou-li ptáci permanentně ve stresu, je pravděpodobné, že nedosáhnou úspěšného odchovu.

Délka klecí v mém chovu je 130–170 cm. Kdybych si mohl zvolit a nebyl bych ničím limitován, vybuduji klece minimálně 150 cm dlouhé. V klecích o délce 150–170 cm mají ptáci větší možnost pohybu a jsou v lepší kondici. Samozřejmě že ptáci zahnízdí i v menších klecích. Není problém odchovat v klecích o délce 70 cm, ale v tom případě pohoda a kondice ptáků nebude příliš dobrá. Myslím si, že k tomu, aby byli spokojeni, by měla délka klece přesahovat jeden metr. Neofémy jsou takzvaní „letci“, jako většina australských papoušků. Proto bychom jim měli dopřát prostor, ve kterém se budou cítit dobře a pohodlně se proletí. Naopak přehnaně dlouhá klec či voliéra může být ke škodě. Obzvlášť mladí ptáci se snadno zraní při nárazu do čelní stěny. Šířky klecí jsou v mém chovu 55–70 cm. Širší klece mají výhodu v tom, že pokud vyletí více mláďat, bezproblémově se vyhnou při přeletování a nesráží se ve vzduchu. Velká výhoda širší klece je pro červenooké ptáky. Ti mají náchylnější oči, a tedy i časté problémy. Švihnutí druhého jedince letkou může přivodit podráždění a zánět. Poté si pták poškozené místo tře o bidlo či nějakou hranu a rozbolaví si je. Výšku klecí mám 65–90 cm. Minimální výška by měla činit 50 cm, ale pokud bych nebyl limitován prostorem, volil bych 70–100 cm. Lépe se v takové kleci manipuluje, když je třeba něco upravit nebo opravit. Ve vyšší kleci můžeme umístit nějaké bidlo do dolní části klece a ptáci na ně s oblibou nalétávají. Kombinují svůj let na nejnižší bidlo na jedné straně a nejvyšší bidlo na straně druhé.

Bidélka

Bidélka používám různého typu. Co se týče průměru, pták by měl bidélko obejmout ze dvou třetin, nikoliv zcela. Neustále zkouším, co je pro ptáky výhodné a pohodlné. Používám převážně větve černého bezu. Mají hrubou strukturu, o kterou si ptáci čistí zobák, a také se na bidélku lépe udrží. Větve po čase seschnou až o několik centimetrů délky. Proto je vhodné držadla na bidélka mít dál od hrany klece, aby nám po seschnutí nevypadávala z držadel. U západních chovatelů jsem si všiml, že velká většina používá jako bidélka šatní tyče, které se dají dobře udržovat v čistotě a omývat. Už jsem je vyzkoušel a docela se mi osvědčily, nicméně přírodní větvička je lepší. Jistá výhoda může být v tom, že se bidélko omyje a použije znovu. Pokud používáme přírodní bidélka, musíme pořád chodit do lesa a to v chovech, kde je například 100 nebo více klecí, může být problém. Dobré je jako jedno z bidélek použít hranol se sraženými hranami o přibližném průměru 20 × 10 mm. V mých klecích je takové bidélko umístěno nejvýše. Ptáci na nich s oblibou nocují a schovají si lépe nohy pod peří. Také slouží velmi dobře jako místo na páření. Samička se lépe drží na bidélku, které se neprotáčí. Myslím si, že ptáci by měli mít různé povrchy a typy bidélek, ne jeden uniformní typ. I v přírodě mají možnost si sednout na různé povrchy. Já nejraději kombinuji různé typy v jedné kleci. Naprosto nevhodné a nepřirozené je plastové, či dokonce kovové bidélko.

Podestýlka

Podestýlku klecí tvoří bukové štěpky. Možná se jedná o dražší variantu, než by byl písek apod., avšak určitě je praktičtější a hygieničtější. Trus v této podestýlce rychle usychá a tím je méně nebezpečný. Výhodou je, že se štěpky vyhrabou a spálí i s případnými nežádoucími bakteriemi apod. Bukové štěpky absorbují velmi dobře vlhkost. Při použití jakékoliv podestýlky se zachová nepoškozený povrch na dně klecí a čištění je pohodlnější. V klecích je ideální použití šuplat.

Budky

Budky používám stojatého typu nebo převrácené L. Ležatý typ mi přijde pro neofémy nevhodný. V přírodě ptáci hnízdí ve vyhnilém kmeni či větvi, ale takřka nikdy není tato větev vodorovná. Rozměry základny jsou 14 × 14 cm a výška 25 cm. V budce je dvojité dno s vysoustruženým důlkem. Některé samice velmi rády sedí v rohu a nemají vajíčka pod kontrolou. V menších budkách se dá tomuto nešvaru zabránit. Vysoustružený důlek slouží k tomu, že samička v podstatě nemá šanci sedět v rohu, a tak má stále vajíčka pod kontrolou u sebe. Vletový otvor má průměr 6 cm. Stávalo se mi, že některé samice nechtěly budku navštěvovat, jestliže byl menší, a rameny narážely do stěn. Mezi dnem a vletovým otvorem je vodorovná laťka, po které samice vylézá z budky. Jako podestýlka slouží jemná štěpka z měkkého dřeva o průměru 1–3 mm. Rozhodně nedoporučuji míchat podestýlku s rašelinou, protože hodně práší – to by mohlo přivodit mláďatům problémy s očima. Budku bychom měli rozhodně umístit do horní části klece. Avšak viděl jsem několik chovů, kde byla voliéra dva a půl metru vysoká, budka byla uprostřed a ptáci v ní hnízdili. U budky je dobré udělat sundavací víko kvůli lepší manipulaci při čištění. Na zadní straně budek jsou kontrolní otvory, které směřují do chodby, pro usnadnění kontroly. Budky kontroluji v hnízdní sezoně každý den a někdy i několikrát. Rozhodně takové kontroly nemají žádný negativní vliv na sezení samic, ba naopak. Samici klidně i vezmu do ruky, vyndám z budky a ona se vrátí. Zpravidla ale samičky po otevření budky ustoupí z vajíček nebo mláďat a po kontrole se vrátí na své místo.

Krmení

Krmení je rovněž jedním z nejdůležitějších aspektů pro zdárný chov a odchov. Pokud si uvědomíme, odkud neofémy pochází, je velmi snadné zvolit správnou směs zrnin. Jedná se o papoušky většinou ze stepí až polopouští, tudíž oblastí, kde bohatost na zrniny není příliš velká. V přírodě jsou v těchto oblastech různé druhy trav, kterými se neofémy živí. S ovocem se takřka nesetkávají. Já jsem zvolil směs od Deli Nature č. 70, která mi vyhovuje jak složením, tak čistotou a kvalitou zrnin. Chceme-li odchovávat kvalitní ptáky, nesmíme šetřit na jejich výživě. Kvalita zrnin od belgických a holandských firem je velmi dobrá, a tak je víceméně jedno, jestli krmíme modrý, nebo červený pytel. Samozřejmě někdo může podotknout, že takové krmení je drahé a platí se pouze značka. Nemyslím si, že by se platilo pouze za to, že mám značkové krmení. Když se podíváme na sebe, také my si koupíme ty lepší a kvalitnější potraviny, tak proč to nedopřát ptákům? Pokud si směs chceme namíchat sami, měli bychom používat různé druhy pros, lesknici, travní semena, minimum semence, lnu a pohanky. Pro své neofémy nekrmím slunečnici. Jelikož zimuji takřka všechny ptáky venku, přidávám v mrazivých dnech více lesknice a semence. Co se týká dávkování, ptáci by podle mne neměli být nijak omezováni v době odchovu. U mne mají neustálý přístup k suché směsi zrnin. Z ovoce a zeleniny nekrmím nic. Zelené krmení dávám, a to v podobě ptačince a listů i květů pampelišek. Nicméně ve velmi omezeném množství. Po dozrání krmím i různé trávy, černobýl, proso v klasech a šťovík. Často dostávají ptáci vrbové, dubové a borové větvičky na okus. Při odchovu dostávají denně klasy senegalského prosa, mimo dobu odchovu jednou či dvakrát za týden.

Používám vaječnou míchanici Witte Molen a CéDé. Je nutností kupovat originální balení, abych měl jistotu, že je směs čerstvá a vím, kdy jsem balení rozbalil. Tyto průmyslové směsi míchám s vařenou rýží a strouhankou. V mém zařízení je v letních měsících velké teplo (někdy až 50 °C), a tak nepodávám nic, co by se rychle kazilo. Míchanici podávám v době odchovu a přepeřování ptáků denně. Dávkování je přibližně polovina polévkové lžíce na jednu neofému. Na suchou směs zrnin a vaječnou míchanici používám glazované kameninové misky, které se snadno umyjí. Tyto misky jsou praktické, protože mají malou zpětnou hranu, a tak ptáci složitěji vyhazují krmení ven. Velice se mi osvědčily krmné boxy, které mám v jednom zařízení. Zde krmím v boxu, kde je dno z pletiva – všechny zbytky krmení tak propadnou a ptáci se k nim nedostanou. Minimalizuje se tím riziko vzniku plísní a jiných nepříjemností.

Grit je samozřejmostí a nutností v každé kleci či voliéře. Já používám jemný s lasturami, hrubý grit a drcené skořápky z vajec. Sépiovou kost jsem v minulosti používal, ale pouze přírodní. Náhražky v podobě sádrových sépiových kostí jsou naprosto zbytečné a neplní svůj účel. Díky drceným vaječným skořápkám nemají samice problémy při snůšce.

Do vody přidávám jablečný ocet, a to 5 ml/l vody nebo Acidomid při stejném dávkování. Na vodu používám napáječky či koupelničky z průhledného plastu a plastové misky. V klasických miskách o průměru alespoň 15 cm se ptáci lépe koupou. Na odčervení používám Topet Ovo. Odčervuji mladé ptáky, nově přivezené a chovné ptáky před hnízdní sezonou a rovněž po ní. Nepoužívám žádné umělé vitaminy. Na závěr bych chtěl podotknout, že toto jsou mé zkušenosti a jiný chovatel by mi mohl oponovat, proto netvrdím, že je to recept na zdárný chov neofém. Vše jsou pouze mé zkušenosti.