Jižní Amerikou od Atlantiku k Pacifiku

Další fotografie (7)

Za oknem autobusu běží pustá krajina, slunce pálí a jedeme z kopce. Putre, kde jsme pobyli tři dny, leží 3 400 metrů nad mořem. My míříme přičichnout ke slanému vzduchu v Arice, pokochat se modří vln Pacifiku a rozloučit se s Chile, které bylo jen zastávkou. Cíl leží v peruánské Areqipě, odkud poletíme domů. Ale zbývá nám ještě týden. Chile je na rozdíl od Bolívie ekonomicky o kus výš, takže cestou listujeme tištěným průvodcem a vyhlížíme luxusnější ubytování přímo u oceánu. Je z toho nečekaný zážitek.

Spíme v ruině

Vybrali jsme v průvodci doporučovaný hotel Faseinador, taxikář nás dovezl na místo, a přišel šok: Budova sice stojí na pláži, ale vypadá jako ruina uprostřed zbořeniště. Nese jiné jméno, Saint Gregor, ale adresa sedí. V září 2015 tu udeřila vlna tsuna­mi – a jelikož přijíždíme dva měsíce poté, je to znát na každém kroku. On tedy hotel nejspíš dostal od předešlých majitelů co proto už před tou velkou vlnou, a ta ho dorazila. Spali jsme leckde, nikam dál se nám nechce. Smlouváme cenu na sto dolarů i se snídaní za všech sedm členů výpravy a jdeme o dům dál na večeři.

Coby relativně hubený člen výpravy získávám bonus: Postel s výhledem přímo na oceán, který je sice Tichý, ale vůbec není tichý. „Moje“ přístavba s obrovskými škvírami v oknech přilepená ke zděné konstrukci hrozí, že se odloupne. Na zašlé posteli poprvé za celou dobu vytahuju spacák, jelikož povlečení i matrace jsou dost fuj. Snídaně není k jídlu, venku fouká, je zataženo. Na pláži spí v jednom malém stanu bezdomovkyně, ve druhém celá rodina, mezi vyplavenými odpadky se procházejí supi, spousta ústřičníků, racků, kolih a drobných bahňáků. Aspoň něco na koukání, když na koupání je chladno, sotva 20 stupňů.

Vzhůru do Peru!

Tuhle část cesty máme naplánovánu ze všech nejméně. Víme zhruba, kam chceme, ale jak tam dojedeme, necháváme náhodě. Jisté je, že přes hranici musíme taxíkem, tak to tady prostě funguje. Voláme si auto, které pojme sedm cestovatelů a bagáž. Cena odpovídá očekáváním – 10 dolarů za osobu – a taxikář nás veze do peruánské Tacny. Zná všechny finty i většinu celníků a jiné havěti žijící z hraničních procesů, takže formality mají relativně spád. Nakonec nás vozí po městě a u kamaráda domlouvá půjčení aut. Po obědě máme dvě pěkné Toyoty Hilux, ve kterých se budeme vozit po Peru pět zbývajících dnů. Je jedno, kolik najedeme, vrátíme je až na letišti v Areqipě a vychází to na 2 500 korun za den. Za auto s náhonem na všechna čtyři kola, které navíc odevzdáme 380 kilometrů od místa vypůjčení, to je dobrá cena. Hned vyrážíme směr Atacama.

Další fotografie k článku

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře