Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.

Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod).

 
iFauna.cz » Články » Okrasné ptactvo »

Astrildovití – pohled na současnost 3

Postupujeme-li čeledí astrildovitých podle systému použitého v publikaci Soustava a české názvosloví ptáků světa, dostáváme se k rodu Cryptospiza, který můžeme česky nazvat rodem astrildů horských. Tento rod zahrnuje jen čtyři druhy drobných astrildovitých pěvců, kteří se vskutku vyskytují v Africe jen v horských ekosystémech. U tohoto rodu se chci trochu více zdržet, než tomu bylo v předchozích částech pohledů na současnost, a to ze dvou důvodů. Důvodem prvním je, že česká chovatelská literatura se těmito ptáky dosud nezaobírala, důvodem druhým to, že se podařilo nasbírat jisté zkušenosti a poznatky, které v chovatelské literatuře nikde nenajdete. Kromě jednoho druhu jsou tito ptáci v chovatelské Evropě jen málo známí. Pojďme se tedy na ně podívat.

Fotografie:

 

 

 

Systematika

Jak jsme již zaznamenali, v případě systematiky mají různí autoři na věc také různé názory, což se projevuje navenek hlavně tím, že řazení různých rodů v seznamu se liší a liší se i pořadí řazení druhů v rodu. V případě „Soustavy“ je řazení druhů v rodu astrildů horských pro chovatele výhodné, především proto, že druh, který nejlépe znají, je řazen na prvním místě. Poznatky, které jsme získali u astrildů horských, můžeme tak bez ztráty paměti aplikovat i na další druhy. Ostatně druh, který byl pro vědu jako první popsán, je také řazen na prvním místě. Vyjmenujme si druhy, které jsou do rodu astrildů horských řazeny.

1.
Cryptospiza reichenowi
(Hartlaub, 1874) – astrild horský

2.
Cryptospiza salvadorii
Reichenow, 1892 – astrild etiopský

3.
Cryptospiza jacksoni
Sharpe, 1902 – astrild rudolící

4.
Cryptospiza shelleyi
Sharpe, 1902 – astrild bambusový

Rod Cryptospiza ustanovil pak v roce 1884 Salvadori. To se stalo na základě poznatků u prvního druhu z tohoto rodu, který byl pro vědu rozeznán. Všimněme si, že další tři druhy byly objeveny až po Salva­doriho úpravě a tyto úpravy byly autory dalších popisů akceptovány, což poznáme podle toho, že jména těchto autorů prvních popisů jsou uváděna bez závorky. Tyto ptáky tedy řadili do rodu Cryptospiza, kdežto Hartlaub zařadil druh Cryptospiza reichenowi původně do rodu Pytelia. Dnes řadíme celý tento rod do čeledi astrildovitých – – Estrildidae Bonaparte, 1850. Jsou to bezpochyby astrildovití pěvci. Ptáci, jejichž hlavní potravou jsou semena trav nebo travám příbuzných rostlin, jako je třeba bambus. Tato semena vždy loupou ze slupky. Svoje mláďata krmí předtrávenou potravou vyvrhovanou jim z volete a mláďata zaujímají při žadonění o potravu specifický postoj, který je geneticky nejhlouběji zakotven. Zobák astrildovitých je pro loupání semen typicky uspořádán. Pro chovatele je poznatek o typické potravě těchto ptáků nejdůležitější zprávou. Ano, i tito ptáci berou proso a jeho odrůdy jako svou základní složku potravy. Podívejme se tedy na jednotlivé druhy tohoto rodu.

 

Astrild horský
Cryptospiza reichenowi (Hartlaub, 1874)

Soustava uvádí tvar druhového jména reichenowi, kdežto Nicolai et Steinbacher reichewii. Německý lékař a ornitolog Karel Johan Gustav Hartlaub (8. 11. 1714– –29. 11. 1900), zakladatel časopisu Journal für Ornithologie, popsal poprvé tyto ptáky jako Pytelia reichenowii v časopise Ibis v roce 1874, stránka 166. Vzorek, podle kterého byl druh popsán, pocházel z místa nazývaného Bondongo v Kamerunu. Pokud si toto místo vyhledáte na internetu, zjistíte, že leží severněji, než je dnes zakreslován výskyt těchto ptáků v této oblasti. Z toho ale nemůžeme vyvozovat nic převratného kromě toho, že prostě oblasti výskytu jsou v literatuře zobrazovány pouze schematicky. Fry sice má mapy výskytu mnohem podrobněji vypracované, avšak je finančně nedostupný pro obyčejného smrtelníka. I když je oblast výskytu zobrazena schematicky, vždy můžeme uvažovat o tom, že jsou to hory. Kdysi asi byly celé pokryté deštným pralesem, což dnes z valné většiny nejsou. Astrildům horským to nijak nevadí. Tehdejší německá ornitologie mohla dobře získávat vědomosti z této oblasti, protože koncem devatenáctého století byl Kamerun německou kolonií. Dá se říci, že německá správa těchto oblastí přinesla do tohoto koutu Afriky pořádek a s ním i prosperitu, která se tady projevuje dodnes. Kamerun je i v dnešní době klidnou zemí, zatím nepostiženou žádnými ideologiemi. Proto sem také mohou směřovat i různé přírodovědné výpravy, kterým by v jiných koutech Afriky hrozilo nepřeberné množství hrdelních nebezpečí. Před nějakým časem do Kamerunu také směřovalo několik výprav mladých českých ornitologů, a to do oblasti hor, které se táhnou podél kamerunsko–nigerijské hranice od pobřeží Atlantiku, od Kamerunské hory (Mount Cameroun) směrem severovýchodním až k Čadskému jezeru. Asi uprostřed této vzdálenosti, mezi horou a jezerem, vzpomínám si, že se to mohlo jmenovat Bamenda, tábořila několikrát skupina mladých českých ornitologů a prováděla svoje výzkumy. Mimo jiné se zajímali o predaci hnízd astrildovitých v této oblasti a vyvinuli nějakou metodu, jak to nejlépe zjišťovat. Potřebovali větší počet vajec astrildovitých, která nějakých způsobem parfemovali a následně monitorovali, komu taková vejce asi nejvíc chutnají. No, byli to nějací místní hlodavci, což se sice dalo předpokládat, ale vědecky získané podklady jsou samozřejmě přesvědčivější než jakýkoliv předpoklad. Zajímal bych se sice i o jinačí záležitosti než právě o tohle, nicméně jsem tam nebyl. Jednak nejsem již mladým a notabene ani pomazaným ornitologem. Přesto jsem tam vlastně byl nepřímo zúčastněným, když jsem se stal tím dodavatelem neoplodněných vajec astrildovitých. Neoplodněných vajec chůviček, zebřiček a dalších těchto ptáků má každý chovatel hafo a prostě je vyhazuje. Sbíral jsem je vlastně na objednávku a tím se stal nepřímým účastníkem této expedice. Za odměnu jsem obdržel jednu lahev pravé whisky, kterou jsem si vychutnával po malých doušcích tak dlouho, až mi vypadla z lednice a rozbila se. Dobře půlka přišla vniveč. To mě mrzí dodnes, zvláště pak když si dávám jako šláftruňk tuzemák. Mimoto jsem pak dostal celou sérii snímků astrildovitých chycených přímo v této oblasti. To je materiál k nedocenění! Toho si vážím opravdu nejvíce, protože právě tohle v ornitologii chybí. Kdykoliv můžete porovnávat, a to navíc se znalostí, kdy můžete zapíchnout prst přímo do mapy. Mezi jinými astrildovitými tady ta expedice chytila více exemplářů astrildů horských a já se dnes chci o tyto snímky s vámi podělit. Jenom v mém počítači jsou jaksi k ničemu, tak tedy chci s nimi na světlo denní.

Jak astrildi horští vypadají, chovatelská literatura zná. Chovatele však zajímá více detailů, než odborná literatura dosud nabízí. U astrildů horských byly až dosud popsány tři zeměpisné formy. Ta původně popsaná, tedy forma nominátní, je forma, která se vyskytuje právě v oblasti, kam směřovaly české expedice. Máme tedy fotografie astrildů horských této formy, které můžeme bezpochyby určit. Pokud bychom určovali ptáky až v Evropě, nikdy nemůžete mít naprostou jistotu. Nikdy nevíte, odkud ti ptáci opravdu pocházejí. Dovozci totiž o původu dovozu obvykle vždy mlžili, aby jim nikdo jejich zdroj „nevyfoukl“. Můžete jenom předpokládat. Pro chovatele je jednou z nejdůležitějších záležitostí umět rozeznat pohlaví ptáků. Dnes můžeme vidět, že u astrildů horských je to v podstatě jednoduché. Samci mají červené okolí oka a tato oblast červené barvy se může jednoduše nazývat brýle. Samice mají rovněž brýle, nikoliv však červené barvy, ale barvy světle zelené. Ta barva je viditelně světlejší než okolí, které je sice také zelené, ale mnohem tmavší. Tohle nebylo dříve dost zřetelně řečeno, a tak jsem si někdy okolo přelomu letopočtu přivezl z burzy ve Zwolle místo samice astrilda horského samici astrilda etiopského. U tohoto druhu se sice dá rozeznat pohlaví také bezpečně, ale spletl jsem se v druhu.

Soustava sice uvádí tři zeměpisné formy, byla popsána i čtvrtá, ale Nicolai et Steinbacher uvažují pouze formy dvě. A to populaci západní, což je nominátní forma Cryptospiza reichenovii reichenovii Hartlaub, 1874, rozšířená na pomezí Nigérie a Kamerunu, rovněž na ostrově Fernando Poo, dnes Bioko, a ještě v severozápadní Angole, Cuanza Sul. Východní populace vyskytující se na třech oddělených územích východní Afriky řadí pod formu Cryptospiza reichenovii australis Shelley, 1896. Do této formy pak spadají další popsané východní formy a to: C. r. homogenes Clancey, 1971 a C. r. ocularis Sharpe, 1902. Pravděpodobně znaky, které je mají odlišovat, nejsou natolik výrazné, aby se formy daly spolehlivě určit. Odlišit se tak dají jen západní a východní populace. Spolehlivěji se dají odlišit samice než samci. Samice jsou výrazně šedší a „brýle“ mají jen málo výrazné, přesto viditelné. Samci mají být šedaví na spodině těla.

Astrildi horští se prý dostali do evropských chovů až ve dvacátých letech, a sice do londýnské zoo, do Německa až v roce 1958. Německý chovatel Luckscheitter je uváděn jako první, komu se podařil odchov v roce 1962. K nám se dostali astrildi horští v několika importech na přelomu tisíciletí, o odchovech mně známo není nic. Jsou to ptáci, kteří se zdržují s oblibou v hustých keřích na okraji lesních porostů a také ve venkovních voliérách byli s oblibou zalezlí v nějakém keříčku. Na fotografiích si můžeme dobře všimnout i pozadí, které něco o prostředí napovídá.

 

Astrild etiopský
Cryptospiza salvadorii Reichenow, 1892

Astrildi etiopští jsou velmi podobní astrildům horským, a to hlavně svým celkovým zbarvením. Jsou to ptáci o něco plnější postavy než astrildi horští. Na hlavě nemají v opeření žádnou červenou barvu a ani samice nemají v okolí oka světlejší vybarvení v podobě „brýlí“. Vyskytují se na několika oddělených lokalitách východní tropické Afriky. Forma nominátní v jižní Etiopii, odtud jejich pojmenování, další forma v horách západně od Velkých příkopových jezer a jedna z forem na východ od Viktoriina jezera. Důležitým rozlišovacím znakem od astrildů horských je červený, neopeřený oční kroužek. Je to úzký pruh kůže červené barvy. Samci jej mají sytě červený, samice tmavý až černý. Na hlavě nemají žádnou červenou barvu ani náznak světlejší zelené v podobě „brýlí“. Zbytek těla je v podstatě shodně vybarven jako u astrildů horských. Vzhledem k poměrně velké variabilitě zbarvení činí určování jednotlivých forem potíže. Byly však popsány následující formy: 1. Nominátní forma Cryptospiza salvadorii salvadorii Reichenow, 1892, 2. Cryptospiza salvadorii ruwenzori Sclater, 1925, 3. Cryptospiza salvadorii kilimensis Moreau et Sclater, 1934. O evropských odchovech nejsou zprávy. U nás se tito ptáci mohli rovněž objevit náhodou v transportech astrildů horských. Přivezl jsem si omylem jednu samici z Holandska záměnou za samici astrilda horského.

Zbylé dva druhy z rodu astrildů horských jsou domovem v horských lesích východního Konga, Burundi a Ugandy západně od Velkých příkopových jezer. Jsou to kraje neklidné, desítky let válkou postižené. V Ugandě prý je oblast jejich výskytu nedostupná hlavně proto, že je zaminovaná. Přesto se podařilo získat několik fotografií. V evropských chovech se údajně jednotlivé exempláře objevili začátkem sedmdesátých let. Jde o tyto dva druhy:

 

Astrild rudolící
Cryptospiza jacksoni
Sharpe, 1902

Ptáci jsou sytě šedě vybarvení, s jasně červenými partiemi těla přibližně v místech, kde mají červenou barvu i astrildi horští. Tedy na zádech a na lících. Samice mají být o něco matnější, s menším rozsahem červené barvy a dají se od samců odlišit.

 

Astrild bambusový
Cryptospiza shelleyi
Sharpe, 1902

Jsou to vysokohorští ptáci, kteří žijí v těchto krajích v podrostu smíšených bambusových lesů, v nadmořské výšce od 1 500 do 3 400 metrů. Jsou zapsáni v červené knize ohrožených druhů, proto jejich dovoz do Evropy nehrozí. Ostatně v evropských chovech se tito ptáci zřejmě objevili jako naprostá rarita začátkem sedmdesátých let minulého století. O jejich způsobu života se v podstatě nic neví, jsou to však klasičtí, semenožraví ptáci, právě tak jako jejich příbuzní. Samice prý jsou méně výrazně zbarvené.

Tolik o ptácích z rodu astrildů horských, z nichž jeden druh se svého času objevil i v českých klecích.

 

 

 

text a foto: Petr Podpěra

Diskuze k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé.
K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.
Komerční sdělení