Holubi korunáči – historie chovu a rozmnožování v Zoo Dvůr králové nad Labem

Holubi korunáči – historie chovu a rozmnožování v Zoo Dvůr králové nad Labem
Holubi korunáči – historie chovu a rozmnožování v Zoo Dvůr králové nad Labem
Holubi korunáči – historie chovu a rozmnožování v Zoo Dvůr králové nad Labem
Holubi korunáči – historie chovu a rozmnožování v Zoo Dvůr králové nad Labem

Korunáči jsou největšími druhy holubů s váhou až 2,5 kg. Tři druhy obývají pralesy na Nové Guineji. Korunáč vějířový (Goura Victoria) obývá severní části Nové Guineje. Korunáč Sclaterův (Goura Scheepmakeri) žije v jižní části Nové Guineje. Korunáč chocholatý (šedomodrý; Goura Cristata) se vyskytuje v západní části ostrova. Typickým znakem všech druhů je vysoká řada peří tvořící na hlavě korunu. Většina opeření včetně koruny má šedomodrou barvu. Korunáč vějířový má konce per korunky zakončené bílou páskou. Kromě korunky zaujme i výrazně červeně zbarvená duhovka oka. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně.

Většinu dne tráví na zemi, kde hledají potravu. Tvoří ji semena, bobule, ovoce a v nemalé míře i hmyz. Pohybují se ve skupinách o 3 až 8 ptácích. Nocují na stromech. Hnízdo je také na stromě, většinou vysoko umístěné. Je to jednoduchá stavba, kam samice snáší jedno vejce. Inkubace trvá 28 až 30 dní. Čerstvě vylíhlé mládě váží kolem 40 g. Mláďata opouští hnízdo asi za 28–35 dní, ale ještě několik měsíců bývají přikrmována rodiči, i když samostatně přijímají potravu.
Korunáči jsou ubývajícími druhy. Všechny jsou zařazeny do mezinárodní červené knihy ohrožených druhů v kategorii „zranitelné“ (Vulnerable).
V chovu Zoo Dvůr Králové nad Labem byly zastoupeny všechny 3 druhy. Samec korunáče Sclaterova však přišel nedlouho předtím, než bylo rozhodnuto o specializaci zoo pouze „na Afriku“, a již nebyl dopárován. Chov korunáčů chocholatých a vějířových začal v roce 1998 a byl ukončen v roce 2014 předáním ptáků do jiných zařízení.
Snaha o koordinaci chovu v rámci celé Evropy vedla v roce 1988 k založení EEP (evropský záchranný chov) pro korunáče, společně pro všechny 3 druhy. Požadované chovné podmínky byly splněny otevřením pavilonu Ptačí svět v roce 1998 a zoo získala páry korunáče vějířového a šedomodrého. Již při projektování pavilonu byli korunáči považováni za jeden z hlavních chovaných druhů.

Korunáč šedomodrý (chocholatý) 
První získaný korunáč byl samec ze zoo Budapešť (Maďarsko) v únoru 1998. Samice přišla z farmového chovu (Filipíny) až v květnu 1999. Po karanténě byli ptáci společně umístěni ve stromové voliéře Asie o ploše 70 m čtverečních a výšce až 5,5 m. Voliéru obývali ještě pěvci (ireny, majny, bulbulové, pity), ale i křepelky korunkaté a datli malabarští. Spojení proběhlo bez problémů. Brzy byl pozorován tok a pokusy v páření. Ptáci začali nosit hnízdní materiál, ale ignorovali dvě umístěné hnízdní podložky. Materiál nosili na parapet, který však byl zešikmený, a snesené vejce spadlo. Ještě několik dalších vajec rozbili. Pak se značně bláznivě pokoušeli postavit hnízdo na trubce rosení ve výšce asi 4 m. Přesně do místa, kam nosili hnízdní materiál, jsme umístili hnízdní podložku. Ta byla rychle přijata. Bylo postaveno hnízdo a sneseno vejce, které bylo dobře inkubováno.
V únoru 2000 se vylíhlo první mládě. Nebylo však zdárně odchováno. Všeobecně u korunáčů platí, že se dlouho učí péči o potomky a první hnízdění bývají neúspěšná. Úspěšně odchované mládě bylo v pořadí až šesté. Vylíhlo se 11. 11. 2000 a bylo prvním odchovem v ČR. Druhé mládě se vylíhlo 2. 4. 2001, třetí 13. 11. 2001 atd. Po úhynu samice musela být sehnána nová, a tak v letech 2005 až 2007 k hnízdění nedocházelo. Další odchovy pokračovaly od roku 2008. Do ukončení chovu bylo úspěšně odchováno asi 12 mláďat. 

Korunáč vějířový 
První pár byl získán také v únoru 1998. Samice byla ze Zoo La Palmyre (Francie) a samec ze Zoo Amsterdam (Holandsko). Oba ptáci byli vypuštěni na halu B Ptačího světa, kde se ptáci pohybují volně na ploše větší než 700 metrů čtverečních o výšce 9 m. V té době žilo v hale asi 70 ptáků ve 20 druzích. Převážně pěvci, ale i kachny, čejky australské, holubi bažantí a nikobarští atd. K vypuštění došlo v březnu.
Korunáči jsou schopní při náhlém překvapení bezhlavě vyletovat, a tak se stalo, že v červnu doplatili na nekázeň návštěvníků, kteří se pohybovali mimo cesty pro ně určené a holuby pronásledovali. Při prudkém vzlétnutí se zranili o střechu pavilonu a oba uhynuli. Následně byli získáni dva ptáci ze Zoo Bojnice (Slovensko) – po určení DNA se ukázalo, že jsou obě samice. Byly již vypuštěné také v hale B. Intenzivně se kontrolovalo chování návštěvníků, k dalším tragickým zraněním již naštěstí nedošlo. Začátkem září 1999 se samice začaly chovat jako pár. Obsadily hnízdní podložku a zahájily snůšku.
Samec přišel až v říjnu 2000. Po karanténě byl vypuštěn k oběma samicím. Samice byly na sebe vázané a zpočátku nechtěly samce přijmout. K spárování došlo až v červenci 2001. První hnízdění bylo neúspěšné, ale vejce bylo oplozené. K dalšímu hnízdění došlo v říjnu a to již bylo úspěšné. Mládě se vylíhlo 25. 11. 2001 a hnízdo opustilo jako malý, ale o to cennější dáreček na Štědrý den. Jednalo se o první odchov v ČR. Lichou samici oba ptáci nejen tolerovali, ale dokonce jí umožnili návštěvu hnízda těsně po vylíhnutí a i později několikrát hnízdo navštívila, aniž by ji sedící pták odháněl. Ke konci pobytu mláděte na hnízdě byla dokonce několikrát ponechána s mládětem sama, bez dozoru rodičů.
Úspěšné odchovy pokračovaly i v dalších letech (např. 2006–2007), byla odchována i 3 mláďata za rok. Do ukončení chovu bylo odchováno asi 18 mláďat.

Chování a podmínky chovu jsou natolik shodné, že jejich shrnutí se týká obou druhů.

Chování a krmení
Korunáči mohou být dost lekaví a při náhlém vyrušení jsou schopni prudce vystartovat i proti překážce a zranit se. Nebezpečí klesá po zvyknutí na nové prostředí a vžití rituálu ošetřování. Ve strunových voliérách jsme například vždy před vstupem ťukali na dveře, aby ptáci věděli, že dojde ke vstupu. Pokud byl pták hned za dveřmi, odstoupil a k žádnému vyplašení nedocházelo. Po uvyknutí často z bezprostřední blízkosti sledovali ošetřovatele při úklidu a předkládání krmení. Někteří se chovali přátelsky. Jiní zbojníci častovali ošetřovatele dost citelnými údery křídlem. Ke krmení dostávali nahrubo mixovanou a krájenou směs ovoce a mrkve. Obsahovala nejrůznější druhy jižního ovoce i jablka. K dispozici měli granule Bookkorels se sypkou směsí Univerzal a samozřejmě směs zrní pro velké holuby s přídavkem kukuřice. Měli přístup k hmyzu v době hnízdění. Konzumovali hlavně zofobáky. K dispozici byl grit pro holuby a písek.

Hnízdění
Většinou se delší dobu pár sehrává a učí se stavbě hnízda i péči o potomka. Hnízdili na hnízdních podložkách dost vysoko umístěných. Pokud se jim umístění líbilo, podložku přijali. Jestliže nosili na jiné místo, byla podložka přemístěna tam. Jako hnízdní materiál byly předkládány jemnější větvičky (bříza atd.), používali i listy tropických rostlin k výstelce hnízdní kotlinky. Zkušený pár postavil hnízdo bez problémů. V začátcích jsme někdy část výstelky dávali na podložku. Na stavbě hnízda, inkubaci i krmení mláděte se podílejí oba rodiče. Inkubace nejčastěji trvala 30 dní. Mláďata opouštěla hnízdo za 28–34 dní, nejčastěji za 30 dní. Mládě bylo čipováno až po opuštění hnízda. Během pobytu na hnízdě nebylo rušeno, a pokud možno nebylo do hnízdění zasahováno.
Některá mláďata brzy po opuštění hnízda navštěvovala s rodiči krmná místa a zkoušela samostatně přijímat potravu. Krmení rodiči však trvalo dlouho, někdy i 3 měsíce po vylétnutí. Mládě vsune zobák do zobáku rodiče a ten s přestávkami opakovaně vyvrhuje potravu. Krmení může trvat dlouhou dobu. Korunáči vždy nocují na vyvýšeném místě. Už malé mládě tam nocuje s nimi. Byl krásný pohled, když oba rodiče seděli na trubce rosení a uprostřed mezi nimi ta jejich úžasná miniatura.
Před ukončením chovu byl pár korunáčů chocholatých přemístěn do voliéry v zázemí pavilonu Bažiny. Tam překvapil tím, že si vybral podložku umístěnou u vchodu do voliéry, kde se každodenně prováděl intenzivní úklid. I zde se podařilo mládě odchovat, ale odchov nebyl bez problémů, například mládě vypadlo z hnízda, rodiče byli více agresivní atd. Voliéra byla asi 5 m dlouhá, ale podstatně nižší než strunová Asie v Ptačím světě. Celkově bylo od obou druhů odchováno asi 30 mláďat. Rozhodně byli jedním z důvodů, proč se těšit do práce.
Zajímavý je i tok. Páření probíhá většinou na zemi. Samec intenzivně houká a uklání se. Po ukončení páření ptáci skákali dokola a naráželi do sebe hrudí s hlasovými projevy.
Pokud korunáči akceptují podmínky chovu a úspěšně odchovají mládě, další hnízdění rychle následují a bývají také úspěšná. Lze si jen přát, ať se tak děje co nejčastěji ve všech zařízeních, která korunáče chovají.

Použitá literatura:
Výroční zpráva zoo Dvůr Králové nad Labem, 2001
Chov a odchov holubů korunáčů v Zoo Dvůr Králové nad Labem, autor Ing. Kamil Čihák

 

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře