Tangara puntaarenská a tangara zpěvná

Další fotografie (6)

Tangara puntaarenská – Ramphocelus costaricensis (Cherrie, 1891, Pozo Azul, Kostarika) patří mezi nejkrásněji zbarvené tangary. Žije v jihozápadní Kostarice, v blízkosti pobřeží Tichého oceánu. Donedávna byla považována za poddruh tangary zpěvné – Ramphocelus passerinii, která se vyskytuje ve východní části Kostariky a Panamy, v blízkosti Karibského moře. Teprve na základě analýz DNA byly tyto dvě od sebe téměř nerozeznatelné tangary zařazeny jako samostatné druhy.

Popis
Tangara puntaarenská je velká asi 15 až 16 cm a váží 25 až 35 g. Samci jsou aksamitově černě zbarvení. Kostrč a kořen ocasu mají zbarvenou jasně červeně. Silný zobák je světle modrý s černou špičkou, nohy jsou tmavě šedé. Duhovka je karmínová, až tmavě kaštanově hnědá. Samci tangary zpěvné jsou zbarveni stejně. Diskutabilní je jen o odstín světlejší červená barva kostrče a kořene ocasu. Samičky jsou zbarveny zcela odlišně od samců. Hlava samic je hnědošedá, barva horní části těla a křídel je nevýrazně hnědá. Peří na hrudi a břichu má žlutavý nádech. Na prsou je oranžově zbarvený pruh a podobně zbarvená je také kostrč a kořen ocasu. Oranžové zbarvení na prsou, kostrči a kořeni ocasu nemá samice tangary zpěvné. Zbarvení zobáku a nohou je stejné jako u samců. Mladí ptáci se podobají samicím. Dospívajícím samcům se v kresbě objevují černě a červeně zbarvená pera.

Biotop
Tangary puntaarenské žijí v křovinatých vlhkých oblastech poblíž pobřeží oceánu a na okrajích pralesů. Objevují se často i na pastvinách a polích a navštěvují zahrady a křoviny okolo domů a usedlostí. Většinou jsou pozorovány v nížinách, někdy až do výšky 1 200 metrů. Jejich výskyt je omezen na několik lokalit na jihozápadě Kostariky. Vyskytují se i v některých národních parcích (Corcovado, Volcán Barú, Chiriquí). Tangary puntaarenské se velmi dobře přizpůsobují i životu v osídlených oblastech, kde dnes také často hnízdí. Hnízdící páry zde nejsou tolik vystaveny svým největším predátorům, kterými jsou kromě hadů také tukani a arassariové. Tangary puntaarenské jsou monogamní a i mimo hnízdění se většinou zdržují jen v párech nebo jen s mláďaty z předchozího hnízdění. V zahradách poblíž lidských obydlí je lze zahlédnout i ve společenství jiných druhů tangar. Tangary zpěvné žijí podobným způsobem v podobných biotopech. Vyskytují se však výhradně na severozápadě Kostariky u pobřeží Karibiku.

Potrava
Největší složku potravy tangar punta­arenských i zpěvných tvoří různé druhy ovoce. Také živočišná složka potravy je poměrně vysoká. Tvoří ji hlavně hmyz žijící na zemi nebo nízko nad ní. Tyto tangary ale rády pronásledují i roje termitů a bojových mravenců. Mláďata jsou krmena rovnoměrně živočišnou i rostlinnou složkou.

Rozmnožování
Hnízdění těchto druhů tangar je pozorováno nejčastěji v březnu až červnu. Většinou mají jen jednu snůšku, v případě nezdaru někdy dvě. Hnízdo, které staví jen samice, je ukryto v hustém křoví, ve vysoké trávě, v kapradinách nebo v cukrové třtině, nejčastěji jen metr až tři nad zemí. Na snůšce dvou modrošedých vajíček s hnědými nebo světle fialovými skvrnami sedí samička asi 12 dní. Stejně dlouhá je i hnízdní péče. Opakovaně bylo pozorováno, že samička přináší mláďatům dvakrát více potravy než sameček. Mláďata po opuštění hnízda nejsou letuschopná a jsou odkázána na další péči rodičů. V tomto období jsou nejvíce vystavena predátorům. Z mnoha hnízdění se tak páru podaří odchovat jen jedno vzletné mládě.

Pozorování v přírodě
Při své cestě do Kostariky jsem měl příležitost navštívit západní i východní pobřeží a dostat se tak do oblastí výskytu obou druhů tangar. První z nich byla rezervace Corcovado na jihozápadě Kostariky. Větší část této rezervace tvoří primární a sekundární prales sahající až k pobřeží Tichého oceánu. Ačkoliv to bylo v prosinci, a tudíž nebylo období hnízdění tohoto druhu, tangary puntaarenské se zdržovaly v jednotlivých párech nebo ve trojicích s mládětem z předešlého hnízdění. Nikdy jsem je nepozoroval v pralese, ale vždy jen na jeho okraji, často i v těsné blízkosti pobřeží. Nejvíce pak v udržovaných zahradách u obydlí v přilehlé vesnici, kde se zdržovaly na relativně malém prostoru s mnoha dalšími ptačími druhy (tangary, kolibříci, banakiti, tyrani a další). Pozoroval jsem také pár tangar puntaarenských s odrostlým mládětem sedět společně na jedné větvi s párem tangar modrých. Několik párů tangar modrých hnízdilo v těsné blízkosti vedle sebe pod rozpáleným vlnitým plechem střechy našeho obydlí. V literatuře se uvádí, že většina druhů tangar je zejména v době hnízdění velmi teritoriálních, zde jsem však nic takového nepozoroval. Tangary zpěvné jsem mohl pozorovat v severovýchodní Panamě v lokalitě Bocas del Toro na pobřeží Karibiku. Jednalo se o dva páry krmící se semínky ve vysoké trávě. Zbarvení tangar punta­arenských a tangar zpěvných je od sebe téměř nerozlišitelné. Jediným rozpoznávacím znakem by dle literatury mělo být méně výrazné zbarvení samic tangar zpěvných, ale značné rozdíly v sytosti barev jsou patrné i mezi jednotlivými samicemi tangar puntaarenských. Takže spolehlivě rozlišit tyto dva druhy lze jen analýzou DNA nebo dle lokality jejich výskytu.

Tangary v lidské péči
Mezi českými chovateli byl vždy chov tangar spíše raritou. Zcela výjimečně jsou chovány i v zoologických zahradách. V některých zemích na západ od našich hranic jsou však tangary velmi populární a dá se očekávat, že nadšení pro tyto nádherné ptáky brzy dorazí i k nám. Chtěl bych zde proto upozornit na problém, se kterým se mohou setkat naši noví chovatelé tangar při jejich nákupu. Lze jej totiž velmi dobře prezentovat právě na výše uvedených dvou druzích a je jím správné sestavení páru. Někteří obchodníci totiž někdy nabízejí páry sestavené ze dvou podobných druhů nebo také dva samečky téhož druhu, přičemž toho méně vybarveného vydávají za samici. Podobnost tangar pun­ta­aren­ských a zpěvných je samozřejmě extrémní a o jejich zařazení do dvou samostatných druhů vedou systematici dosud spory. Ale ani u mnoha dalších tangar není druhové zařazení jednoduché. Rozlišení pohlaví u téhož druhu by neměl být problém. U mnoha druhů tangar je výrazný pohlavní dimorfismus a zbarvení samců a samic je zcela odlišné. Velmi mladí samci se mohou podobat samičkám, ale barva jejich peří se velmi rychle mění a už u mladých ptáků lze rozpoznat samečka i podle několika jinak zbarvených pírek. U těch druhů, u nichž není pohlavní dimorfismus patrný, je nutné určení pohlaví pomocí DNA. Sytost barev závisí na stáří jednotlivých ptáků, složení potravy či lokalitě výskytu. Samičky z jedné lokality mohou být proto zbarveny sytěji než samci z lokality jiné a naopak. Nevěřte oblíbené fintě některých obchodníků, že ti bledší, méně vybarvení ptáci jsou samičky. Nevěřte ani fotografiím na internetu, pod mnoha z nich jsou uvedené nesmysly. V tomto případě se opravdu vyplatí nahlédnout do odborné ornitologické literatury. V importech tangar se objevuje mnohem více samců než samic a dopárování dvou nakoupených samečků může být pak pro chovatele velký problém, podobně jako získání vhodných protějšků k páru sestavenému obchodníkem ze dvou podobných druhů.

 

Další fotografie k článku

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře