Nutriční požadavky drobných exotů

Výzkum v oblasti nutričních požadavků pro druhy ptáků chované v zajetí stále chybí. Většina studií o výživě, které existují, se provádí na drůbeži. Bohužel existuje mnoho rozdílů mezi nutričními požadavky drůbeže a jiných druhů ptáků. Tyto rozdílnosti mohou být, někdy, až nebezpečné při použití dat zjištěných u drůbeže. Jedním z důvodů je i denní spotřeba krmiva.

Drůbež spotřebovává denně až 6 % své tělesné hmotnosti, ale drobní exotičtí ptáci konzumují až 30 % své tělesné hmotnosti. To je dáno jejich metabolismem, jeho rychlostí. Jenom pro představu: teplota drobných astrildů dosahuje až 43 °C, tepová frekvence je až 1 000 tepů za minutu. Například výzkum kanárů a rýžovníků ukázal, že maltáza, sacharáza, amyláza a lipáza jsou přítomny v mnohem vyšších aktivních hladinách než u drůbeže. Extrapolace výživy z požadavků pro drůbež na předpokládané požadavky pro drobné ptáky může mít za následek zdravotní potíže. Kromě toho, že nemáme dostatek podrobných informací, které se týkají jednotlivých druhů, musí být při navrhování stravy vhodné pro ptáky v zájmovém chovu zohledněny další komplikující faktory včetně jejich věku, reprodukčního stavu, nemocí (pokud jsou přítomny), kondice, velikosti chovného zařízení, resp. množství pohybu.
Nejlepším přístupem, který je v současné době k dispozici pro zajištění dostatečné výživy drobných exotů, je použití formulované diety určené speciálně pro ně (aby se minimalizovalo riziko předávkování některých živin, v důsledku nevhodně složené krmné dávky – dále pouze KD, jež je příliš koncentrovaná v některých živinách) nebo doplnit dietu na bázi semen, která jsou pro daný druh považována za vhodná. Pokud se stále vyskytují problémy spojené s potravou, jejím složením, množstvím, je třeba provést změny, jež těmto problémům předcházejí nebo je alespoň výrazně omezí. Aby byl chovatel schopen tuto změnu realizovat, pokusím se v tomto příspěvku, ve velmi obecné formě, představit působení jednotlivých živin na metabolismus drobných exotů v chovu.

Voda
Čerstvá nekontaminovaná voda by měla být podávána denně čistá, z čisté misky nebo napáječky. Voda by měla být odebrána přímo z kohoutku. Nádoby na napájení je dobré občas umýt v některém dezinfekčním prostředku (např. Savo).

Sacharidy
V těle ptáků slouží jako zdroj energie. Sacharidy jsou jediným zdrojem energie, který může využívat nervový systém ptáků. Proto se jejich nedostatek může projevovat neurologickými příznaky. Je-li potrava zbavena sacharidů (někdy také označovaných jako cukry, glycidy, uhlohydráty, BNLV), mohou se objevit hypoglykemie. Tento stav může ještě zhoršit nedostatek vitaminů skupiny B.

Bílkoviny a aminokyseliny 
Aminokyseliny a bílkoviny z nich složené jsou potřebné pro výrobu peří, kostí, hormonů, svalů a enzymů. Protein může být také použit jako zdroj energie. Různé druhy mají různé požadavky na bílkoviny; například hmyzožraví ptáci mají, obecně, vyšší nároky na bílkoviny než druhy, v jejichž jídelníčku převažuje rostlinná složka potravy (semenožraví). Navíc je v potravě ptáků chovaných v zajetí vyžadován zvýšený obsah bílkovin. Bez ohledu na druh ptáka musí být ptákům běžně poskytnuto deset esenciálních aminokyselin, protože je neumí ve vlastním těle vyrobit: lysin, arginin, histidin, metionin, tryptofan, treonin, leucin, izoleucin, valin a fenylalanin. Protein může být přidán do jídelníčku pomocí vařeného vejce, živé potravy apod. 

Tuky a esenciální mastné kyseliny 
Esenciální mastné kyseliny vyžaduje tělo ptáků při výrobě membrán, buněčných organel a jako prekurzory pro prostaglandiny. Další tuky se používají jako zdroj energie. Kyselina linolová je primární esenciální mastná kyselina pro ptáky. Ačkoli se zdá, že mnoho druhů ptáků snáší vyšší obsah tuků ve stravě, krmné dávky, které jsou příliš bohaté na tuky, mohou vést k obezitě a dalším komplikacím včetně interference s absorpcí jiných živin, jako je vápník. KD s příliš nízkým obsahem tuků vede ke snížení hmotnosti a odolnosti vůči onemocnění a způsobuje i některé problémy.

Vitaminy 
Vitaminy jsou organické stopové živiny, které obvykle mají v těle buď katalytické, nebo kofaktorové funkce. Jsou rozděleny do dvou kategorií: vitaminy rozpustné v tucích a vitaminy rozpustné ve vodě. Vitaminy rozpustné v tucích, které jsou v těle skladovány déle než vitaminy rozpustné ve vodě, jsou vitaminy A, D3, E a K. Vitaminy rozpustné v tucích lze, při jejich nadměrné dotaci v KD, předávkovat.
Vitamin A je zodpovědný za biosyntézu mukopolysacharidů, přispívá k tvorbě normálních sliznic a epiteliálních povrchů stejně jako k růstu, vaskulárnímu vývoji, produkci adrenalinových hormonů, zraku, imunitní odpovědi a tvorbě červených a žlutých pigmentů v peří. Rostliny obsahují prekurzory vitaminu A ve formě karotenoidních pigmentů (jako je beta–karoten). Protože tělo ptáků tyto provitaminy nepřemění na aktivní vitamin A, pokud to není potřeba, karotenoidy ve stravě nepřispívají k potenciálnímu předávkování vitaminem A.

Vitamin D3 (cholekalciferol) je aktivní forma vitaminu D u ptáků. Působením slunečního záření na neopeřené části kůže ptáků se přeměňují přijímané prekurzory vitaminu D na aktivní formu tohoto vitaminu. To znamená, že je-li ptákům poskytováno dostatečné sluneční osvětlení, není nutná doplňková výživa vitaminu D3 – s výjimkou samic ve snůšce a krmících párů. Vitamin D3 je zodpovědný za absorpci vápníku, mobilizaci a reabsorpci.

Vitamin E (u ptáků převážně ve formě alfa–tokoferolu) působí hlavně jako antioxidant a pomáhá chránit buněčné membrány. Spolupracuje se selenem a obě živiny se navzájem doplňují ve stravě, ačkoli ani jeden z nich nemůže být zcela vyloučen a nahrazen druhým. Potřeba vitaminu E může vzrůst např. s malabsorpčními syndromy (jako jsou infekce způsobené prvoky ve střevech) či s konzumací velkého množství polynenasycených mastných kyselin.

Vitamin K se normálně vyrábí střevní bakteriální mikroflórou a částečně je zapotřebí pro syntézu faktorů srážení. Drobní pěvci mají ve střevech jen velmi malé osazení bakteriální mikroflórou, a proto je potřebné, aby byl tento vitamin poskytován ve stravě.

Vitaminy rozpustné ve vodě zahrnují jednak skupinu B (někdy označovanou, jako B komplex) – thiamin (B1), riboflavin (B2), niacin, pyridoxin (B6), kyselinu pantotenovou, biotin, kyselinu listovou, vitamin B12, cholin a vitamin C (kyselina askorbová). Vzhledem k tomu, že ve vodě rozpustné vitaminy mohou být vylučovány močí, je jejich předávkování méně pravděpodobné a přiměřené doplnění představuje jen malé riziko toxicity (nadměrná dávka cholinu však může být spojena s mortalitou).

Thiamin, který je potřebný pro nervovou soustavu – pro přenos nervových vzruchů – se vyskytuje v nízkých koncentracích v mnoha zdrojích rostlinných krmiv. Některé potravinářské konzervační látky a kyselina taninová mají antithiaminovou aktivitu a mohou vést k nedostatku, pokud jsou přítomny ve stravě.

Riboflavin je součástí koenzymů, které působí ve velkém počtu základních reakcí při využívání sacharidů, tuků a bílkovin. Nedostatečné množství riboflavinu ve stravě může vést ke špatnému růstu, hrubé, suché kůži a zvlněné špičce zobáku (u drůbeže).

Niacin je součástí koenzymů, které se podílejí na reakcích, jež jsou kritické pro výrobu energie a normální integritu tkání. Rostlinné zdroje jsou nedostatečné, protože niacin přítomný v rostlinách má nízkou biologickou dostupnost. Navíc diety s vysokým obsahem prosa, které obsahuje velké množství leucinu, mohou vést k onemocnění nazývaným pelagra, protože vysoké hladiny leucinu narušují konverzi tryptofanu na niacin. Nedostatečné množství niacinu a pyridoxinu ve stravě může vést ke špatnému růstu a také k neurologickým příznakům.

Pyridoxin je vyžadován téměř ve všech oblastech využití aminokyselin, stejně jako při tvorbě protilátek.

Kyselina pantotenová slouží k vytvoření acetyl CoA, který se používá při mnoha metabolických reakcích. Biotin zase při tvorbě kritických enzymů v metabolismu CO2. Surový vaječný bílek obsahuje avidin, který inhibuje biotin. Pokud zkrmujeme vajíčka, vždy vařená natvrdo. Nedostatek biotinu může být také spojen s pšenicí a ječmenem a podílí se na syndromu tukových jater a ledvin.

Kyselina listová se používá při biosyntéze aminokyselin a nukleotidů, stejně jako při tvorbě bílých krvinek.

Vitamin B12 (kyanokobalamin) je nepostradatelný v mnoha metabolických procesech včetně syntézy bílkovin, nukleových kyselin, tuků a uhlohydrátů. Vitamin B12 se vyskytuje ve svalech, hrách, fazolích a spirulině.

Cholin je nezbytný, ale je nepravděpodobné, že se vyskytne jeho nedostatek, protože je široce dostupný. Nadměrné doplnění může navíc způsobit úmrtí. Používá se při výrobě fosfolipidů a chrupavky a je vyžadován pro acetylcholin. 
Ačkoli většina ptáků je schopna syntetizovat vitamin C, některé druhy to neumí. Pěvci jsou považováni za ty, kteří vyžadují kyselinu askorbovou ve stravě. Kyselina askorbová je nezbytná pro velké množství enzymatických reakcí, jako jsou ty, které se podílejí na udržování kolagenu a elastinu v stěnách krevních cév.

Minerály
Minerály potřebné pro správné fungování metabolismu ptáků zahrnují: vápník, fosfor, hořčík, železo, měď, zinek, selen, mangan, jod, sodík a chlor. Vápník je nezbytný pro funkci svalů, koagulaci krve, tvorbu skořápky a kosti. Parathyroidní hormon a vitamin D3 regulují vstřebávání vápníku ze střevního traktu, podobně jako hořčík. Při průchodu střevní stěnou se na jeden iont Mg navazuje až osm iontů Ca. Fytáty (přítomné v semenech), fosfáty a šťavelany (přítomné ve špenátovém a jiné listové zelenině) snižují schopnost organismu absorbovat vápník. Fosfor a vápník se musí v těle nacházet v určitém poměru, jejich množství musí být vyvážené. Příliš mnoho fosforu ve stravě naruší absorpci vápníku ze střevního traktu. Tento poměr vápníku k fosforu by měl být přibližně 2:1 u dospělých ptáků. U rodičů krmících mláďata, a především u snášejících samic se tento poměr ještě rozšiřuje ve prospěch vápníku.

Nedostatek fosforu se pravděpodobně neobjeví, protože fosfát je přítomen v mnoha rostlinných krmivech. I když je velká část fosforu vázána ve fytátové vazbě, kterou neumí organismus plně využít, krmiva běžně používaná pro drobné exoty obsahují fosforu dostatek (obecně je dostupnost fosforu z rostlinných zdrojů 30–40 %).

Potřeba hořčíku v těle se zvyšuje se zvýšenou hladinou vápníku nebo fosforu. Hořčík je potřebný v těle pro podporu přenosu fosfátů i vápníku. Velmi užitečné je, pokud vápníkový, dotační, preparát obsahuje hořčík. Tato kombinace umožňuje, v případě potřeby, velmi rychlý transport Ca do oběhu a následně jeho použití na místě potřeby – nezvápněné vajíčko.
Celulární dýchání je částečně závislé na hemoglobinu, pro který je potřeba železo.

Měď je také potřebná pro syntézu hemoglobinu, stejně jako pro tvorbu enzymů, jako jsou ty, které syntetizují melanin.

Inzulin a mnoho enzymů v těle vyžadují přítomnost zinku. Ten má význam i při tvorbě opeření. V tomto procesu zastává katalytickou funkci. Kromě toho, že je spojen s produkcí hormonů štítné žlázy, je selen součástí enzymu, který působí jako antioxidant.

Mangan je nezbytný pro normální tvorbu kostí a vajec, stejně jako pro normální růst a reprodukci. Přebytek vápníku a fosforu v KD může ovlivňovat jeho příjem.

Jod je nutný pro tvorbu sloučenin ve štítné žláze, které souvisejí s tyroxinem, a tím ovlivňuje výměnu a také kvalitu opeření. U jeho dotací ale musí chovatel postupovat opatrně. Jód lze předávkovat. Pak se může stát, že působí opač­ně – může způsobit lokální ztrátu opeření. Poža­davky ptáků na dotaci jódu jsou odlišné. Australské druhy, podobně jako druhy pocházející z ostrovních populací, mají vyšší potřebu jódu, oproti např. africkým druhům.

Sodík a chlor jsou důležité pro udržení homeostázy v těle (správné osmotické tlaky a acidobazická rovnováha).

Doporučené dotační přídavky 
Následující tabulka vychází z přibližné potřeby dospělých ptáků v mimohnízdním období. Hodnoty jednotlivých živin se zvyšují v období hnízdění, odchovu mláďat, u mladých ptáků, v době přepeřování apod. Skutečné požadavky se liší v závislosti na druhu nebo skupině druhů s podobnými potravními návyky, prostředí chovu (mikroklima), stresu, zdravotním stavu a rozdíl může být i individuální. Hodnoty živin, které je třeba zvýšit v době hnízdění a odchovu mláďat, jsou zaznamenány červeně. 
Uvedené hodnoty mají pouze orientační charakter, nicméně mohou chovateli alespoň napovědět, kdy a co je dobré v jednotlivých částech ročního cyklu „ohlídat“.

Nutriční požadavky ptáků
Živina     Doporučená dotace
Protein     12 %
Tuk     4 %
(Kyselina linolová)     (1 %)
Energie     3 000 kcal/kg
Vitamin A     5 000 IU/kg
Vitamin D     1 000 IU/kg
Vitamin E     20 IU/kg
Vitamin K     1 IU/kg
Thiamin     5 ppm
Riboflavin     10 ppm
Niacin     75 ppm
Pyridoxin     10 ppm
Kyselina pantotenová     15 ppm
Biotin     0,2 ppm
Kyselina listová     2 ppm
Vitamin B12     10 ppm
Cholin     1 000 ppm 
Vápník     0,5 %
Celkový fosfor     0,4 %
(dispoziční fosfor)     (0,25 %)
Sodík     0,15 %
Chlor     0,15 %
Draslík     0,4 %
Hořčík     600 ppm
Mangan     75 ppm
Železo     80 ppm
Zinek     50 ppm
Měď     8 ppm
Jod     0,3 ppm
Selen     0,1 ppm
Lysin     0,6 %
Metionin     0,25 %
Tryptofan     0,12 %
Arginin     0,6 %
Treonin     0,4 %


 

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře