Gran Chaco – život ve vysoké trávě
Největší travnatá pláň Jižní Ameriky
Rovinaté území Gran Chaka je na západě ohraničeno východními svahy And a na východě řekou Paraguay. Severní bolivijská a jižní argentinská hranice jsou proměnlivé. Z tohoto důvodu je celková plocha Gran Chaka různými zdroji uváděna odlišně. Nejčastější údaj se pohybuje okolo 700 000 km2. Celá tato plocha je rovná a téměř nečlenitá. Z největší části ji tvoří travnaté pláně. Zbývající malá část území je však velmi rozmanitá. Směrem od západu k východu se výrazně mění a odlišuje. Na severozápadě se rozprostírají vyprahlé polopouštní oblasti řídce porostlé nízkými trnitými keři a kaktusy. Střední oblast Gran Chaka, zejména její nejsevernější část, bývala pokryta hustými stálezelenými pralesy. Naplavená půda v těchto oblastech je velmi úrodná, což bylo důvodem k masivnímu odlesňování za účelem zemědělské výroby. Nejvíce jím bylo postiženo paraguayské území, kde bylo do roku 2004 vymýceno více než 90 % deštného pralesa. V roce 2005 začalo odlesňovaní také střední části paraguayského Chaka, které pokračuje dodnes, částečně i na území Argentiny. Největší část původního biotopu byla dodnes zachována jen ve východní Bolívii. Dále na východ je krajina tvořena savanou, lužními lesy, řídkými listnatými lesy a částečně i stálezelenými pralesy. Tato oblast patří mezi největší travnaté pláně Jižní Ameriky a je využívána k chovu dobytka.
Extrémy počasí
V západních oblastech jsou rozsáhlá území opakovaně zaplavována a biotop je utvářen mokřady a bažinatými jezery. Kvůli těmto odlišným klimatickým podmínkám je Gran Chaco rozdělováno na suché (západní), kde byly opakovaně naměřeny nejvyšší teploty z celé Jižní Ameriky přesahující 45 stupňů Celsia, vlhké (střední), kde je podnebí výrazně ovlivňováno obdobím dešťů a sucha, a na mokré (východní), kde jsou trvale mokřady a bažiny. Díky „suchým, vlhkým a mokrým“ biotopům se na tomto „ohraničeném“ území Jižní Ameriky vyskytuje mnoho rostlinných a živočišných druhů, které jinak najdeme jen v od sebe mnohem více vzdálených a oddělených oblastech.
Velká rozmanitost flóry a fauny
Ačkoliv byla velká část původních biotopů přeměněna na více či méně zemědělsky obhospodařovanou půdu, zůstalo na tomto rozlohou a rozmanitostí jedinečném území mnoho biotopů nezměněných. V Gran Chaku lze pozorovat rostliny a zvířata vyskytující se v Andách, poušti, pralese, savaně, mokřadech, bažinách a řekách Jižní Ameriky.
Rozlehlá území zejména v bolivijské a paraguayské části jsou těžce přístupná. Na několika místech se podařilo zřídit národní nebo i soukromé parky a rezervace s vysokou koncentrací zvířat. Ale i „přeměněná“ území Gran Chaka zůstala domovem celé řady živočichů, protože jejich lov byl již před mnoha lety zakázán. Mnozí z nich se dokázali přizpůsobit životu v zemědělsky extenzivně využívané krajině.
Gauchos a pantaneiros
Největší část Gran Chaka je celoročně travnatá a je využívána jen k extenzivnímu chovu dobytka. Odtud pochází největší množství nejkvalitnějšího hovězího masa na světě. Na travnatých pláních Chaka žije jeden typický a zcela nezaměnitelný „endemitní živočišný druh“, který se zde poprvé objevil až v osmnáctém století – gaučo. Gaučové jsou pastevci dobytka na travnatých jihoamerických pláních. Jsou to z velké části potomci míšenců španělských přistěhovalců a černošských otroků z Afriky, kteří dodnes dodržují staré tradice a zvyky. V Argentině a Paraguayi se nazývají gauchos, na území brazilské části Chaka pantaneiros.
NP Kaa–lya del Gran Chaco
Nejvíce původních rostlinných a živočišných druhů je možné pozorovat v národních parcích a rezervacích. Největší z nich je Národní park Kaa–lya del Gran Chaco, který byl založen v roce 1995. Rozprostírá se s 35 000ha na území Bolívie a svou jižní hranicí zasahuje do Paraguaye. Je to jedna z největších oblastí pokrytých původním pralesem na světě. Na území parku žije mnoho vzácných živočišných druhů, například 89 druhů hadů, 301 druhů ptáků a 124 druhů savců. Některé z nich byly popsány až v době nedávno minulé. Patří k nim například pekari Wagnerův, jenž byl až do roku 1975 pokládán za druh vyhynulý, a několik druhů pásovců, kteří byli objeveni až v průběhu devadesátých let minulého století. V parku žije celá řada velkých šelem jako ocelot, puma, pes hřivnatý nebo jaguár. S počtem převyšujícím 1 000 jaguárů patří Kaa–lya mezi nejvýznamnější oblasti pro přežití tohoto druhu.
Ptáci Gran Chaka
V celém Gran Chaku bylo pozorováno více než 400 druhů ptáků, přičemž 252 z nich jsou endemity Jižní Ameriky. Oblast vlhkého a bažinatého Chaka je největším zimovištěm tažných ptáků z Jižní i Severní Ameriky. Nejvíce jsou zde zastoupeni ptáci vodní (volavky, kachny, husy, ibisové, čápi, chřástalové…), ale také například tinamy, čáji a seriémy. Nejčastěji lze pozorovat, a hlavně slyšet seriémy rudozobé, zdržující se na zemi. Vzácnější seriémy černozobé žijí téměř výhradně na stromech. Největším ptačím druhem vlhkého Chaka je nandu pampový. V suchém – západním – se vyskytuje i menší nandu Darwinův. Vyjmenovávat zde další jednotlivé ptáky – papoušky, tukany, vlhovce, kukačky, datly, tangary, tyrany, kardinály nebo například dravce a sovy – vyskytující se v různých biotopech Gran Chaka by bylo dlouhé a pro tento článek nedůležité. Pozorování některých vzácných druhů savců, jako jsou například jelenec bahenní, tapír jihoamerický nebo mravenečník velký, je pak jen „třešničkou na dortu“ každé ornitologické výpravy do Gran Chaka. Až na jeden snímek z Chaca suchého a jeden z mokrého, jsou všechny ostatní v článku použité fotografie z Chaca vlhkého. Zaostřit a vyfotografovat zvíře v rozlehlé rovinaté a vysokou trávou hustě porostlé krajině je velkou výzvou pro každého „lovce beze zbraní“.
