Arassari zelený Pteroglossus viridis – chov a odchov

Když jsem si v roce 2014 kupovala od pana Gajdoše turaky červenokorunkaté, viděla jsem v jeho chovu něco nádherného! Říkala jsem si, tohle je malý tukan? A hned mě zajímaly bližší informace. Jeho nádherně velký, krásně zbarvený zobák, velikost tělíčka 34 cm, bříško žluťoučké a na první pohled viditelný rozdíl v pohlaví, kdy samička má hlavičku a krk kaštanově hnědé a sameček hlavu i krk černé. A krmení? Skoro stejné jako pro turaky. Odcházela jsem plná nadšení, s myšlenkou, že je ve svém chovu jednou musím mít. Čas pomalu utíkal a já jsem se při každém telefonátu s panem Gajdošem nezapomněla zeptat, jak se mají arassariové, a každý náš rozhovor končil slovy, že si arassarie od něj určitě jednou pořídím.

Štěstí
Jednoho krásného dne překvapivý telefonát od pana chovatele – zbyl mu sameček, jestli jej nechci. Byla jsem velice mile překvapená, ale jelikož jsme zrovna stavěli domek a věděla jsem, v jaké ceně se arassariové pohybují, vysvětlila jsem situaci se slovy, že mě to moc mrzí, ale musím odmítnout. Pan Gajdoš odpověděl, že se staví a že něco vymyslíme. Asi za hodinu jsem u nás doma vítala chovatele i s přepravkou v ruce. A v ní vytoužený arassari. Pan Gajdoš se rozhodl, že mi splní sen, udělá výjimku – a navrhl mi splátky. Taková šance se přece neodmítá. Za chvíli v mé voliéře lítal nádherný statný krásně vybarvený sameček. Čas utíkal a já za pár měsíců měla arassariho zaplaceného. Měla jsem z něj velkou radost a zároveň smutek, jak dlouho bude ve voliéře sám, než našetřím na samičku. Uplynulo pár dnů a telefonát od jiného chovatele, který si pořídil pár arassariů ze zahraničí a jemuž bohužel umřel sameček. Ze­ptal se, jestli nemám zájem o samičku. Zase jsem vysvětlila naši finanční situaci a chovatel mi opět nabídl splátky. Za pár hodin jsem měla dokonalý celý páreček arassariů. Jupí! Tolik štěstí, ani ve snu by mě nenapadlo, že se mi tak rychle splní sen a že mám kolem sebe tolik úžasných chovatelů s dobrým srdcem a pochopením.

Voliéra, krmení, chování
Náš páreček krasavců jsme umístili do vnitřní voliéry 1,5×1,5 m s výletem do venkovní voliéry o velikosti 2,5×1,5 m. Do vnitřní části jsme umístili naležato kmenovou budku s mírným sklonem, aby měli miláčci kde nocovat. Ke krmení podáváme pravidelně granulky T–16, vodu a ovoce – jablíčko, banán, hroznové víno, papáju, ledový salát nebo čínské zelí. Toto dostávají každý den a k tomu přidávám ovoce podle sezo­ny – gra­nátové jablko, meloun, broskve atd. Vše nakrájené na malé kousky, protože si potravu nedokážou uchytit jako papoušek. Také dostávají občas cvrčky a červíky. Každý den stráví spoustu času poletováním z venkovní do vnitřní voliéry a naopak. Jindy popadnou nějaký kousek ovoce nebo granulky a letí s ním ven – pochlubit se, co dobrého mají k snědku. Nevydrží chvilku na jednom místě, jindy sameček najde na zemi kamínek a buší jím do bidla a já marně hledám, co to kde ťuká. Jsou prostě úžasní.
Loni na jaře jsem se rozhodla, že jim do budky dám nějakou podestýlku, a tak jsem jim ustlala na hoblinách s pocitem, že určitě budou spokojeni. No, nebyli, samička začala z budky vynášet v zobáku velké množství hoblinek až do venkovní voliéry, přece si nebude dělat binec ve vnitřní části ubikace. A sameček? Lážo plážo, aby se neřeklo, připojil se a nosil taky. Ale po jedné hoblince, jak už to bývá, aby se moc neunavil. To mě hodně pobavilo. Jejich zobáky působí svou velikostí neohrabaně, ale opak je pravdou. Nevěřila jsem vlastním očím, když sameček ulovil obrovského čmeláka, několikrát jím udeřil o bidlo, pomuchlal v zobáku a slupl. Také mě celkem překvapilo, jak jsou otužilí. I přes zimu, pokud nebyly velké mrazy a nenechala jsem výletové okno otevřené, létali s nadšením ven.

Překvapení
Letos 7. února jsem si říkala, že když už svítí krásně sluníčko, zkusím dát do budky zase nějakou podestýlku, ať jsme na jaro připraveni. A čekalo mě překvápko – v budce ležela čtyři ušmudlaná vajíčka, jedno vedle druhého, jako navlečené na šňůrce. Hned jsem z voliéry vystřelila jako blesk. Hlavou se mi honila spousta myšlenek, hlavně to, že je přece jen únor a na hnízdění ještě zima. Také jsem nezaznamenala žádné námluvy ani páření, a ani stravu jsem nijak nevylepšila. Nedoufala jsem, že napoprvé budou vejce oplozená. Všimla jsem si, že pokaždé když jdu krmit, jsou oba mimo budku, takže i když už budou vejce oplozená, budou zřejmě podchlazená. Neměla jsem však odvahu jít to zkontrolovat. Asi po týdnu, kdy byly opět oba venku, mě zvědavost přemohla a já se šla podívat, už s prosvětlovačkou… Co kdyby. No, stav byl takový: jedno vejce bylo pryč, jen malý zbytek skořápky, druhé prasklé, ale oplozené a zbývající dvě byla oplozená a úplně v pořádku. Uvažovala jsem co dál. Po prozkoumání skořápky, která byla strašně křehká – jako papír, jsem se nakonec rozhodla vejce odebrat a podložit stejně velké podkladky s tím, že po vylíhnutí zkusím mláďata vrátit rodičům. Vejce jsem umístila do líhně o teplotě 37,2 s vlhkostí 50 % a v pochybách, jestli jsem udělala dobře, jsem čekala, co bude dál. Rodiče arassariů seděli asi dva dny na podkladcích a pak z nich úplně slezli, a dál dělali jakoby nic. 21. února 2018 z vajec doslova vyskákali dva malinkatí ptáčci o váze 7,84 g, kteří se hned začali svým křikem hlásit o krmení. Třetí mládě v prasklém vejci bohužel uhynulo.

Ruční dokrmení
Uvažovala jsem o vrácení mláďat rodičům, ale po rozhovorech s více chovateli arassariů jsem usoudila, že je to moc riskantní, a rozhodli jsme se pro ruční dokrmení mláďat. Třikrát po sobě v rozmezí dvou hodin dostala zahřátý Ringerův roztok. Prvním krmením po roztoku byla rozmixovaná papája zbavená slupky a semínek plus namočené granule T 16, vše podáváno přes injekční stříkačku, a jeden nakrájený cvrček zbavený všech nožiček a hlavičky, namočený v teplé vodě a podávaný pinzetou do zobáčku. Takhle jsem krmila každé dvě hodiny, i v noci. Každý den jsem ptáčky vážila, abych viděla, jestli přibírají na váze. Asi za dva dny jsem začala přidávat i banán a přibližně za čtyři i vymačkanou šťávu z hroznového vína. Jako podestýlku jsem používala malé dětské ručníky. Malí rychle přibývali na váze, někdy i dva až tři gramy denně. Krmení probíhalo tak, že jakmile mě malí spatřili, sápali se po všem, co bylo v blízkosti – stříkačka, prsty, pinzeta. Neuvěřitelně hltali, až jsem měla strach, aby se nezadusili. 19. března jsem si u jednoho z mláďat všimla, že nějak těžce dýchá. Hned jsem zavolala své kamarádce veterinářce a společně jsme usoudily, že mládě zřejmě vdechlo trochu potravy. Okamžitě jsme nasadily léčbu: Noroclav 50 mg 1/4 tabletky dvakrát denně a Sporanox jedna kapka dvakrát denně užívat po dobu deseti dnů. Po deseti dnech bylo mládě úplně v pořádku, a tak jsme se rozhodly podávat ještě pár dnů probiotika a vitamin Promotors kvůli úplné rekonvalescenci.
Z našich malých miminek se vyklubali dva samečci, kteří byli začátkem dubna umístěni do klece, kde dostali i misku s krmením. Trochu jsem měla obavy, jak zvládneme přechod na samostatné krmení, a tak jsem podávala krmení z malé kávové lžičky nakrájené na malinké kousíčky a namočenou T 16, již nemixovanou. Kluci byli moc šikovní, i když ze začátku kvůli hltání bylo papání všude kolem. Během čtyř dnů se naučili brát ovoce z misky, hlavně papáju a banán. Pak už jsem je nepřikrmovala.

Druhé hnízdění
U rodičů našich miminek jsme pro větší přehled zabudovali do budky kameru. Okolo 10. dubna 2018 jsem si všimla, že oba rodiče začali v budce intenzivně uklízet a častěji se tam zdržují. Samička snesla 15. dubna 2018 další čtyři vejce. U arassariů je zvláštní, že nesou každý den jedno vejce (v porovnání s papouškem). Tentokrát to snad zvládnou bez mé pomoci a já budu v klídku sledovat pomocí kamery, co se děje v budce u našich miláčků.
Rozhodla jsem se vejce arassariům nechat. Asi po deseti dnech mi zvědavost nedala a šla jsem se podívat, jestli jsou vejce oplozená. Stav byl následující: dvě vejce oplozená a dvě čistá. Netrpělivě jsem čekala, jak druhé hnízdění dopadne. Po 17 dnech se nic v budce nedělo a už jsem tušila, že je asi něco špatně. Po kontrole jsem zjistila, že přestože podle kamerových záznamů se oba rodiče poctivě v zahřívání vajec střídali, obě oplozená embrya ve vejci uhynula. Z jedné strany jsem z toho byla smutná, ale z druhé jsem si říkala, co bych chtěla – mám z prvního hnízdění dva krásné samečky. To jsem ještě nevěděla, jaké překvapení mi arassariové přichystají…

Další hnízdění
V polovině května samička opět začala intenzivně uklízet v budce a ejhle – 20. 5. 2018 koukám na kameru a nevěřím vlastním očím. Samička snesla vejce, 21. 5. druhé a 22. 5. třetí. Po deseti dnech jsem udělala kontrolu vajec a všechna tři vejce byla v pořádku, a hlavně oplozená. Netrpělivě jsem čekala, jestli se mláďata vyklubou. Sedmnáctý den běžím ke kameře, dívám se a k mé velké radosti první vylíhlé mladě natahuje krček a žadoní o potravu. Asi za hodinu vidím, že už se v boudě třepotají mláďata dvě. Třetí mládě si dávalo načas a vyklubalo se až večer. Měla jsem neskutečnou radost, když jsem viděla, jak se rodiče vzorně starají a oba intenzivně krmí a zahřívají své ratolesti. Bohužel druhý den ráno koukám na kameru a jedno mladě nehybně leží – je mrtvé. Po prozkoumání jsem zjistila, že malý arassari zřejmě neměl úplně vtažený žloutek a na bříšku měl nalepenou hroudu trusu, což byla zřejmě příčina úhynu. Při kontrole ostatních mláďat jsem zjistila, že jsou v naprostém pořádku.
Dnes mají mláďata 17 dnů a jsou to pěkní macci. Rodiče se vzorně starají a já mám velikou radost, jak mi rostou před očima. Už se moc těším, až je uvidím oba s rodiči na bidélku. Tak nám prosím držte palce!
Jsem moc šťastná, že mám ve svém chovu arassarie zelené, a určitě si časem pořídím i jiné druhy arassariů. Přeji všem chovatelům jen milá překvapení a od jejich miláčků krásná a zdravá mláďata.

 

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (5x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře