Aratinga žlutý (Guaruba guarouba) v zájmovém chovu

Aratingy žluté jsou skupinoví, družní a velmi přátelští ptáci.
Mláďata ve věku 2 měsíců
Mládě 12 měsíců
Obsah
  1. Potrava
  2. Hnízdění
  3. Chov v Zoo Ostrava

Aratinga žlutý je na „Červeném seznamu ohrožených druhů“ (IUCN Red list of threatened species, www.iucn.org.) veden v kategorii zranitelný (Vulnerable – VU) jako druh s vysokou pravděpodobností vyhynutí ve volné přírodě ve střednědobé budoucnosti a může se stát ohroženým druhem (Primack a spol., 2011). Do roku 2012 byla divoká populace aratingy žlutého odhadována na 1 000–2 500 jedinců. Populace byla ohrožena zejména ničením přírodního prostředí, nelegálním obchodem a lovem především pro maso, peří, zábavu. V současné době však díky vysoké ochraně přirozeného prostředí a snížení činnosti nelegálního obchodu byl počet tohoto druhu zvýšen na 10 000–20 000 jedinců (BirdLife International, 2018).

Druh je chráněný národními zákony a mezinárodními úmluvami. Podle „Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin“ (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora – CITES, Washingtonská úmluva, www.cites.org.) a následně úmluvy EU je jako jediný druh aratingy kategorizován do přílohy CITES I/A. S těmito druhy je komerční obchod zakázán (Primack, 2011).  
Aratinga žlutý je zlatě žlutý papoušek s tmavě zelenými loketními letkami. Díky své výrazné žluté barvě se stal národním ptákem Brazílie. Dorůstá do délky 34 cm, jeho hmotnost dosahuje až 250 gramů. Jeho světlý masivní zobák je velmi podobný papouškům rodu Ara. Jeho přirozenou domovinou jsou vlhké lesy severovýchodní Brazílie v povodí řeky Amazonky od dolního toku řeky Xingú a Tapajós (BirdLife International, 2018). Tito ptáci vytvářejí v přírodě skupiny až o 20 jedincích, průměrná velikost hejna je však 10 jedinců (Laranjeiras 2008). 

 

Potrava

Potrava těchto papoušků v přírodě je pestrá. Živí se celými plody keřů a bylin z čeledi Melastomatacea, plody a semeny ze stromů nebo polokeřů z čeledi Byrsonima sp., pupeny a květy z dřevin čeledi Symphonia sp., nektarem z rostlin z čeledě Leguminoseae nebo plodů či listů z čeledě Mangifera indica, které se vyskytují v primárních i sekundárních lesích. Bylo zaznamenáno, že aratingové žlutí dávají přednost jednoděložným rostlinám z čeledi Are­caceae, Euterpe (palmy) a plodům keřů z čeledi Euphorbiaceae (Croton matourensis) (Oren and Noveas 1986, Sick 1997, Laranjeiras 2008). V období nižší úrody plodů a semen na stromech či keřích mohou papoušci strávit i celé dny hledáním potravy. Skupina zůstává na stejném místě, dokud nevyčerpá veškeré nabízené zdroje (Kyle 2005, Laranjeiras 2008). Na krmných místech se shromažďují do hejn až o 50 jedincích. Vybraní jedinci jsou po celou dobu krmení ostražitější, při vyrušení vokalizují a upozorňují ostatní členy skupiny na možné nebezpečí. Je známo i teritoriální agresivní chování, intenzivní vokalizace, pronásledování a vyhoštění vetřelce – ať už stejného druhu z jiné skupiny, nebo jiných druhů papoušků jako např. Ara macao, Ara ararauna, Orthopsittaca manilata, Amazona amazonica (Laranjeiras 2008). 
 

Hnízdění

Aratingové žlutí mají neobvyklé sexuální chování, což je jeden z nejzajímavějších aspektů biologie papoušků. Tento druh zůstává i v reprodukčním období ve velkých hejnech, která jsou tvořena několika chovnými páry společně s mladými jedinci z různých generací jediného dominantního páru (Reynolds 2003). Chovná sezona začíná na konci listopadu a trvá do začátku dubna (Oren a Novaes 1986, Laranjeiras 2008.). Hnízdění probíhá uvnitř dutin vysokých a izolovaných stromů v otevřených oblastech poblíž souvislého lesa. Nejčastějšími hnízdními stromy jsou staré odumřelé mrtvé, ale stále stojící stromy (Laranjeiras 2008), nicméně nejsou závislí na určitých druzích stromů. Hnízda byla nalezena na stromech z čeledi Sclerobium sp., Muiricatiara (Astronium lecointei, Anacardiacae), Angelim (Dinizia exclesa), Itauba (Mezialurus Itala, Lauraceae), Amarelo (Aspidosperma vargasii, Apocynaceae) (Oren a Novaes 1986, Yamashita a França 1991, Silveira a Belmonte 2005, Laranjeiras 2008). Také struktura hnízdních stromů je různá a vstupy do hnízdních dutin jsou obvykle vícečetné, zvýšené (nad 15 m) a nacházejí se buď na hrubých větvích, nebo na hlavním kmeni (Laranjeiras 2008). Snůšku tvoří až 5 bílých vajec. Mláďata, která opouští hnízdní dutiny, se zdržují na krmných místech s ostatními dospělými jedinci. Během poreprodukčního období jsou mladí jedinci krmeni chovným párem a staršími jedinci ze skupiny až do prvního roku života (Laranjeiras 2008).  

 

Chov v Zoo Ostrava

V ostravské zoologické zahradě je aratinga žlutý chován od roku 2006. Chovný pár, který se vylíhl v roce 2004 (samec) a 2003 (samice), získala Zoo Ostrava ze zoologické zahrady v Loro Parque na Tenerife. Pár obývá prostornou ubikaci vybavenou bidly, krmnými miskami a jednou hnízdní boudou ve tvaru písmene L. Výletový otvor hnízdní boudy je směrován do malé klece, kde jsou mladí jedinci dokrmováni chovným párem a zároveň se zde učí samostatně přijímat potravu. Zhruba po měsíci jsou mláďata společně s chovným párem vypuštěna do vnitřního prostoru ubikace, kde se učí letovým dovednostem. Později mají možnost vylétnout i do venkovní voliéry, kde se sluní a v horkých dnech sprchují. 
První zahnízdění chovného páru proběhlo v roce 2009, prvního odchovaného mláděte se Zoo Ostrava dočkala v roce 2010. Do letošního roku bylo chovným párem odchováno celkem čtrnáct mláďat. V současné době mohou návštěvníci vidět ve venkovní expozici dvě mláďata – samičku a samce, vylíhlé koncem ledna 2018 a začátkem února 2018 – společně s chovným párem. Svým pronikavým jedinečným křikem upoutají nejednoho návštěvníka. 
Ostravská zoologická zahrada je známá tím, že jako jediná z českých zahrad sdružených v Unii českých a slovenských zoo chová aratingy žluté (Guaruba guarouba), kteří jsou řazeni do samostatného rodu Guarouba. Aratinga žlutý je chován ve třinácti evropských zoologických zahradách (včetně ostravské) a odchováván je pouze ve třech zoologických zahradách, a to v Zoo Ostrava, v Zoo Parc de Beauval ve Francii, v Zoo Loro Parque na Tenerife. 
V České republice je v soukromém sektoru registrováno 263 jedinců. Aratinga žlutý je 8. nejčastějším chovaným druhem papouška CITES I a patří k druhům papouška, jejichž počet v českých soukromých chovech v posledních letech výrazně stoupá. V roce 2009 nebyl v soukromém sektoru odchován jediný exemplář, v roce 2010 bylo odchováno pouze 6 jedinců – oproti roku 2017, kdy bylo odchováno 63 jedinců (databáze informačního systému Registr CITES, MŽP, červenec 2018). 

 

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (10x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře