Timálie čínská – „návod k obsluze"

Timálie čínská – „návod k obsluze"
obr. 1 – Voliéra v husté vegetaci
obr. 2 – Chovný pár timálií čínských
obr. 3 – Počátek hnízdění v jehličnanu
obr. 4 – Hnízdo se snůškou
obr. 5 – Líhnutí mláďat
obr. 6 – Mláďata těsně po opuštění hnízda
obr. 7 – Třídenní mláďata
obr. 8 – Mláďata druhý den po opuštění hnízda
obr. 9 – Rodiče dokrmují mládě v kleci ve voliéře
obr. 10 – Samička se čtrnáctidenním mládětem
Obsah

Odchovy mláďat timálií čínských jsou i při obrovském „nasazení“ zkušených chovatelů závislé na velké dávce štěstí. Dle mých zkušeností s jejich chovem lze hnízdění timálií rozdělit na deset různě kritických období. Některá jsou chovatelem ovlivnitelná zcela, jiná částečně a jiná bohužel ovlivnit nelze.

Timálie čínská – Leiotrix lutea – byla popsána Scopolim v roce 1786. Do Evropy byla poprvé importována po osmdesáti letech a až po dalších sedmi letech, v roce 1873, bylo odchováno první mládě. Od této doby až dosud se tito krásní pěvci vyskytují v klecích a voliérách chovatelů ve většině států Evropy. Ačkoliv odchovy timálií čínských byly vždy sporadické, jejich počty byly průběžně doplňovány dovozem ptáků odchycených hlavně ve Vietnamu a Číně. Importy vrcholily někdy v devadesátých letech minulého století, kdy i do naší země byly naposledy legálně dovezeny stovky timálií čínských.

O obtížnosti odchovu jejich mláďat svědčí i to, že již po několika letech od zákazu importů byly timálie téměř nedostatkovým druhem. Tento stav trvá dosud. I když je timálie čínská houževnatý druh, který se v zajetí dožívá i dvaceti let, úspěšné odchovy jsou stále spíše ojedinělé, pro chovatele časově velmi náročné a finančně „nerentabilní“. Naštěstí se i u nás chovem těchto ptáků stále zabývá dost chovatelů, kteří to nevzdávají a o odchovy se snaží. Podle zkušeností většiny z nich je třeba hnízdícímu páru doslova sloužit. Přesto jsou v průběhu hnízdění timálií určitá období, která nelze ani sebelepší péčí nijak ovlivnit. Hnízdění timálií čínských lze rozdělit na deset chovatelem různě ovlivnitelných období.

 

1. Chovatelské zařízení (obr. 1) – ideální je ze tří stran chráněná zahradní voliéra (oka pletiva velká maximálně 1,5×1,5 cm), hustě zarostlá nejlépe jehličnany, keři a bambusem, z větší části nebo i zcela průhledným plastem krytý strop, může být vytvořeno i společenství neagresivních druhů ptáků, kteří si potravně ani hnízdně nekonkurují (ovlivnitelné zcela).

 

2. Chovný pár (obr. 2) – ideálně nepříbuzný, sestavený a vypuštěný do voliéry již na podzim předchozího roku (ovlivnitelné zcela).

 

3. Stavba hnízda (obr. 3) – jehličnatý strom, hustý keř, stavební materiál (nejvyhledávanější je kokosové vlákno), přidávání živého hmyzu, rosení voliéry, pokud si pár vybere ke stavbě hnízda místo mimo zastřešenou část, přidělat stříšku v místě nad klecí (ovlivnitelné zcela).

 

4. Snůška a inkubace (obr. 4) – mírné přidávání živého hmyzu, pestrá strava, nerušení jinými ptáky, pravidelné rosení voliéry, neovlivnitelné je „jarní počasí“, při velkých změnách teplot dochází k přerušení hnízdění (ovlivnitelné částečně).

 

5. Líhnutí mláďat a prvních pět dní stáří (obr. 5 a 6) – mírné přidávání krmného hmyzu (nejlépe svlečení mouční červi, zmrazené muší larvy) v přiměřeném množství a v různých intervalech, nový příděl krmného hmyzu podat, až když není ani zbytek dávky předchozí – nedostatek nebo nadbytek může vést k vyházení mláďat z hnízda nebo opuštění mláďat na hnízdě (ovlivnitelné částečně).

 

6. Stáří mláďat od pátého do dvanáctého dne – nasmýkaný hmyz, mouční červy, zmrazení cvrčci – podávat v intervalech několikrát denně, a ne současně, nadbytek hmyzu vede rodiče k opuštění mláďat a novému hnízdění (ovlivnitelné částečně).

 

7. Mláďata na hnízdě dvanáctý až čtrnáctý den – počasí (vítr, bouře, krupobití) či jiné vyrušení mláďat (včetně našich v tomto období nevhodných a zbytečných kontrol) vede k jejich předčasnému opuštění hnízda, do kterého je již nelze vrátit. Předčasně z hnízda vyskákaná mláďata nejsou dlouho schopná létat, zdržují se jen na zemi, prochladnou a hynou (neovlivnitelné).

 

8. Přirozené opuštění hnízda čtrnáctý až šestnáctý den (obr. 7) – mláďata jsou velmi drobná, ne zcela opeřená, první den dva neumějí létat, zdržují se na zemi, rodiče je krmí, ale nezahřívají, i menší výkyvy teploty zejména v noci mohou vést k prochladnutí a úhynu (neovlivnitelné).

 

9. První dva až tři dny po opuštění hnízda (obr. 8) – nutný je přiměřený dostatek živé potravy po celý den, mláďata začínají létat, zdržují se ve větvích nebo šplhají po pletivu (protáhnou se mnohem menšími oky pletiva než rodiče), pokud jsou oka větší než 1,5 cm, je třeba mláďata ihned po opuštění hnízda na krátkou dobu umístit do klece uvnitř voliéry, kde je rodiče krmí (obr. 9). Toto je však krajní, a ne vždy úspěšné řešení. Pokud mláďata nelétají a zůstávají na zemi ve voliéře (v kleci) ještě po pátém dni, rodiče je zpravidla přestávají krmit a mláďata hynou. (ovlivnitelné částečně).

 

10. První dva až tři týdny po opuštění hnízda (obr. 10) – nutný je dostatek živého hmyzu i jiné potravy (míchanice, granule pro hmyzožravé a plodožravé ptactvo, ovoce) po celý den, mláďata se zdržují jen ve větvích, kde jsou přikrmována, a rodiče je učí létat k miskám s krmením (ovlivnitelné zcela).

 

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (10x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií MVDr. Lubomír Palkovič

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře