Chov kardinála červeného v kostce

S chovem exotického ptactva jsem začínal už v dětství, choval jsem zebřičky, chůvičky, rýžovníky, diamantky, andulky a jiné menší papoušky. Kardinály červené (samec a samice, foto č. 1a a 1b) jsem poprvé viděl naživo na výstavě Exota v Olomouci roku 1982 a jednoduše mne uchvátili. V té době už jsem měl zkušenost s chovem kardinálů šedých, nicméně před sametovou revolucí bylo v Čechách velmi obtížné získat kardinály červené pro vlastní chov. Koupil jsem je nakonec až o mnoho let později, v roce 1993 na burze v Německu. Tenkrát stál pár 1 000 marek. Brzy jsem si pořídil ještě jeden pár, ale i tak se mi dlouhou dobu nedařilo pořídit takový, který by spolu harmonizoval a odchovával mladé. Pravděpodobně to bylo způsobeno tím, že se nejspíš jednalo o ptáky z odchytu, nicméně jsem po nich tolik toužil, že jsem toto riziko podstoupil. Počáteční nezdary prolomil až nákup dvou samiček, které již byly odchované v Evropě.

Hnízdění

Kardinály chovám ve venkovních voliérách 4×2×1,2 metru. Voliéra je upravena k celoročnímu užívání, její boky a střecha jsou zakryté makrolonem a boky navíc zarostlé břečťanem. Původně jsem kardinály přes zimu schovával, ale již několik let je chovám celoročně venku, protože jsem vypozoroval, že jim to více svědčí a jsou v lepší kondici. Samozřejmě v tomto případě obohacuji v zimě stravu tučnějšími semeny (např. více semence a slunečnice). Uvnitř voliéry roste vzrostlá túje, na kterou umísťuji hnízda (foto č. 2). Zpočátku jsem používal opuštěná kosí nebo drozdí hnízda, případně kupovaná lýková, ale ta mi ptáci ničili. Nakonec jsem začal vyrábět hnízda vlastní, jejichž používání se mi osvědčilo nejlépe. Hnízda vyrábím z 3,5 mm drátu, kdy nejprve vytvořím základní kostru, tu vypletu vrbovým proutím, vyplním mechem a doplním kokosovým vláknem, vše důkladně prošiji, aby nemohli ptáci hnízdo zničit (foto č. 3). Na podlahu voliéry přidám hrubší trávu a kořínky, aby si mohli ptáci ještě hnízdo upravit. Možná by se někomu mohlo zdát, že mnou vyráběná hnízda jsou zbytečně robustní a zateplená. Bohužel ze zkušenosti vím, že teploty v měsíci květnu jsou nestálé, a dříve, dokud jsem hnízda takto nezateploval a přišly velmi nízké teploty, mladí mi v nezateplených hnízdech uhynuli. Hnízda umísťuji do voliér zpravidla v květnu „po zmrzlých“ a pak už jen čekám.

Tok

Mám vysledováno, že u kardinálů červených se tok projevuje zpěvem samce, zvedáním křídel a nakrucováním před samičkou, a na rozdíl třeba od kardinálů šedých samec samici i krmí. Samice, když je připravená hnízdit, zpívá a začíná upravovat hnízdo, samec jí při stavbě hnízda pomáhá jen minimálně. Samice snáší 3–5 vajec (foto č. 4), na kterých sedí pouze samice sama 12–14 dní. Zpravidla po pěti dnech vejce prohlédnu, jsou-li oplodněná, v opačném případě je vyhodím, abych je zbytečně nenechával sedět na prázdných vejcích. Vylíhlá mláďata jsou sytě oranžové barvy (foto č. 5) a hnízdo opouští již po devíti dnech, kdy jsou ještě velice málo letuschopná (foto č. 6). Krouž­kuji pátý den po vylíhnutí, kroužky ve velikosti 3,5 mm.

Krmení

Kardinály krmím směsí semen, kterou si sám míchám. Obvykle se směs skládá ze tří druhů prosa, lesknice, pohanky, ovsa, drobné slunečnice, čiroku, ostropestřce mariánského, senegalského prosa a semence. Dále přidávám zelené krmení, např. ptačinec a pampelišku nebo jílek. Na přilepšenou v létě přidávám čerstvou mléčnou kukuřici, nedozrálé pšeničné klásky, jeřabiny, aronii a jablko. Abych mohl takto pestře krmit i v zimě, vše, co jde, zamrazím. Z kupovaných směsí přidávám Quiko a Wait Molen. Nesmím samozřejmě zapomenout na důležitý zdroj vápníku, já používám vedle sépiové kosti holubí grit a léty osvědčenou recepturu vyráběnou v Belgii pod názvem Columbine grit Redstone.

Pro úspěšný chov je třeba v době hnízdění přizpůsobit i krmení. K běžnému krmení, které jsem již uvedl, musím navíc přidávat živou potravu, např. muší larvy, pinky, cvrčky, moučné červy, mravenčí kukly nebo luční kobylky. Co se týká pinek nebo muších červů, před krmením je spařím vroucí vodou přes síto a propláchnu, vše následně usuším a až potom začnu s krmením (foto č. 7). Takto spařený hmyz mohu i 14 dní uchovávat v lednici a použít později. Jak vidno, hodně je rozmazluji, a to jim často ještě přidávám piškoty máčené ve vitaminech Promotor.

Povaha, chování

Na rozdíl od jiných ptáků, které chovám, jsou kardinálové obecně temperamentnější, mají hlasitější projev i zpěv. Jejich krása, dle mého názoru, vynikne nejvíce ve voliéře, kde jsou nějaké zelené rostliny. Pro kardinály je specifické, že jsou hodně plodní. Za chovnou sezonu nasedají i 4×. Často, hned jak mladí ptáci vyskočí z hnízda, je samec krmí a samička už sedí na nových vejcích. Kritické období odchovu je u tohoto druhu hlavně při odstavení a přepeřování, tehdy hrozí největší riziko úhynu mladých ptáků. Zajímavostí je, že požírají trus mláďat v hnízdě, to nedělají ani kardinálové šedí, ti ho normálně vynášejí. Protože v současnosti chovám několik druhů papoušků, např. žaky, amazoňany, mohu zodpovědně říci, že chov kardinálů je náročnější, a to hlavně na čas, vzhledem k častějšímu krmení – zejména v období odchovu, kdy se krmí živou potravou.

Přiznám se, že kardinálové červení jsou mojí srdeční záležitostí, dokázal bych o nich mluvit hodiny, ale myslím, že ve stručnosti jsem ke svému chovu popsal vše podstatné. Snad jen že pro svoji potěchu mám ve voliéře několik kamer (model KTC–AZS 32 PP4) umístěných na strategických místech nad hnízdy tak, abych mohl kdykoli sledovat, co se ve voliéře právě děje.