České a československé prvoodchovy VII

Papoušek patagonský  zdroj: Shutterstock
Mníšek šedý  zdroj: Shutterstock
Aymara šedoprsý   foto: Mgr. Miroslav Štěpán
Pyrura modročelý  zdroj: Shutterstock
Tirika zelený  zdroj: Shutterstock
Papoušíček brýlatý  zdroj: Shutterstock
Obsah
  1. Kogna rod Enicognathus
  2. Aymarové
  3. Rod Pyrrhura
  4. Tirika – rod Brotogeris
  5. Papoušíčci rodu Forpus

Ostatní papoušci Latinské Ameriky

Papoušek patagonský

(Cyanoliseus patagonus) – monotypický rod Cyanoliseus zahrnuje tohoto většího papouška s dlouhým stupňovitým ocasem, zbarvení je převážně olivově hnědé a žluté s olivovým nádechem, střed břicha je oranžově červený. Papoušek patagonský byl poprvé do Evropy dovezen v roce 1868 do londýnské zoologické zahrady. První dovozy do bývalého Československa se uskutečnily v roce 1950 a 1953 do pražské zoologické zahrady. První odchov v zajetí byl docílen v pražské zoo. V roce 1956 byla ve zmiňované zoo odchována dvě mláďata – jednalo se s největší pravděpodobností o světový prvoodchov! Individuální prvoodchov papouška patagonského v ČR zaznamenal P. Pavlas v roce 1973.

 

Kogna rod Enicognathus

Zahrnuje dva druhy střední velikosti, stavbou těla a velikostí jsou shodné, liší se od sebe pouze délkou horní čelisti zobáku. Barva peří u obou druhů je převážně tmavě zelená.

 

Kogna smaragdový

(Enicognathus ferrugineus) – patří k vzácně chovaným druhům jihoamerického kontinentu. Je to papoušek, který žije nejjižněji na naší planetě – v jižní části Chile. V bývalém Československu je jako první měl ve svých voliérách Z. Pichlík. První úspěšný odchov kognů smaragdových v České republice docílil R. Blažej – v roce 2005 odchoval pod rodiči tři mláďata. (Zdroj: časopis Papoušci č. 1/2006.) V době odchovu však o tento druh papoušků nebyl přílišný zájem, situace v dnešní době je však opačná – jsou oceňováni a vyhledáváni, nyní je pravidelně odchovává např. J. Janka a asi dva další naši chovatelé.

Kogna dlouhozobý

(Enicognathus leptorhynchus) – vzácnější a atraktivnější druh rodu Enicognathus. K nám byl poprvé dovezen v roce 1976 do Zoo Praha, do té doby se v ČR nechoval a byl neznámým druhem. Na Slovensku odchoval jako první jedno mládě Z. Pichlík v roce 2000, odchov v České republice jsem prozatím nezaznamenal, ale je chován u více českých chovatelů.

Mníšek šedý

(Myiopsitta monachus) – je jediným druhem rodu Myiopsitta. Je střední velikosti, zelený se šedými předními partiemi. V chovech je velice rozšířen a v současnosti vytváří v zajetí mnoho barevně atraktivních mutací – je velmi oblíben. Je to ideální voliérový papoušek, můžeme ho chovat ve skupinách i v nevytápěných prostorách, je velmi odolný. V roce 1881 jej na IV. Výstavě ptactva v Praze vystavoval obchodník F. Petzold. Před druhou světovou válkou byl často dovážen do Zoo Praha. V České republice docílil prvního odchovu mníška šedého I. Drvek. V roce 1936 jeho pár zahnízdil a odchoval pět mláďat.

Aymarové

Jsou to malí papoušci, kteří se člení do dvou rodů (Bolborhynchus – 3 druhy a Psilopsylagon – 2 druhy), jsou velmi oblíbení mezi chovateli pro svoji klidnou, neagresivní povahu a velmi malou hlučnost.

 

Aymara pruhovaný

(Bolborhynchus lineola) – ze všech pěti druhů tohoto rodu je nejčastěji chován v zajetí. Odchovalo se u něj mnoho barevně zajímavých mutací, je velmi oblíben. Jedná se o malého papouška – velikost pouze kolem 16 cm. Je dostupný pro většinu chovatelů a je o něj poměrně zájem. Do našich chovů dovezl Zverimex několik párů v roce 1968. První odchov ohlásil T. Graclík v roce 1970, později jej odchovali také J. Hlásek (1973) a J. Kavka (1974).

Aymara andský

(Bolborhynchus orbygnesius) – tento velmi vzácně v zajetí chovaný a velmi náročný chovanec byl do ČR dovezen ve větším množství v roce 1996 a byl karanténován ve Frýdku–Místku. Úhyn importovaných jedinců dosahoval během prvního roku 90 %. Odchovu dosáhl J. Nožička v roce 1999.

Aymara citronový

(Psilopsylagon/Bolborhynchus/aurifrons) – u tohoto druhu je výrazný pohlavní dimorfismus – sameček má výraznější žluté znaky v oblasti hlavy a prsou. Rakouský chovatel Karl Hansal je odchoval v roce 1993 (odchov tohoto chovatele uvádím proto, že již delší dobu žije trvale na Moravě a tyto aymary odchovává). V ČR docílili prvního odchovu M. Zemánek a V. Vlček v roce 2002.

Aymara šedoprsý

(Psilopsylagon aymara) – do našich chovů se tento aymara dostal poměrně pozdě – v roce 1966 je choval např. R. Karásek. Jako první je u nás odchoval L. Šálek v roce 1968, odchoval v jednom hnízdě šest mláďat, a v následujícím roce dokonce ve dvou hnízdech šest a pět mladých. V roce 1969 je odchoval i J. Kaszper. Nyní je tento oblíbený malý papoušek chován a odchováván u více chovatelů.

 

Rod Pyrrhura

Tento rod zahrnuje 22 druhů papoušků menší velikosti, zelené zbarvení je převládající u většiny druhů, vesměs mají světlé lemování per na prsou. Pyrurové obývají rozsáhlé oblasti střední severní části jihoamerického kontinentu.

 

Pyrura modrobradý

(Pyrrhura cruentata) – je se svou délkou 30 cm největším zástupcem rodu, je poměrně hlučný. První odchov u tohoto druhu (6 mláďat) ohlásil L. Trávníček v roce 2002.

Pyrura perlový

(Pyrrhura perlata) – poddruh perlata perlata (pyrura perlový červenobřichý) je asi nekrásněji zbarveným druhem celého rodu – spodní prsa a břicho má v dospělosti zářivě červené. V ČR tohoto pyruru (poddruh lepida) poprvé odchoval P. Zůbek v roce 2000.

Pyrura zelenolící

(Pyrrhura molinae) – v bývalém Československu oznámil první odchov A. Karnas v roce 1977. V ČR docílil prvního odchovu tohoto druhu P. Blažek. V roce 1999 odchoval od dvou párů devět mláďat, o rok později dokonce deset mladých.

Pyrura bělouchý

(Pyrrhura leucotis) – tento velmi elegantní druh vytváří pět poddruhů, ssp. emma a griseipectus asi svým zbarvením patří k nejkrásnějším poddruhům. V ČR odchoval nominátní poddruh pyrury bělouchého R. Weber již v roce 1931.

Pyrura modročelý

(Pyrrhura picta) – byl odchován (ssp. roseifrons) v roce 2002 u P. Zůbka.

Pyrura černotemenný

(Pyrrhula rupicola) – v ČR docílil prvního odchovu (ssp. sandiae) v roce 1999 A. Korec.

Pyrura žlutokřídlý

(Pyrrhura hoffmanni) – je vzácnějším voliérovým chovancem. Tyto pyrury poddruhu gaudens odchoval jako první u nás specialista na chov jihoamerických papoušků Zd. Vandělík v roce 2009 – dvě mláďata. Chovný pár byl sestaven z jedinců odchovaných v Loro Parku na Tenerife.

Tirika – rod Brotogeris

Jsou to malí (16–23 cm) převážně zelení papoušci, v zajetí se chovají málo, nabídky na trhu jsou spíše ojedinělé. Zájem chovatelů o papoušky rodu Tirika však v posledních letech nebývale narostl v celé Evropě.

 

Tirika zelený

(Brotogeris tirica) – v ČR zaznamenal první odchov tiriky zeleného S. Vlasák v roce 1981, na Slovensku docílil prvního odchovu Z. Pichlík (1978).

Tirika kobaltový

(Brotogeris cyanoptera) – do ČR se tito tirikové dostali koncem 60. let minulého století. První náš a zároveň první světový odchov byl docílen u S. Vlasáka v roce 1973. Úspěšných odchovů dosahoval i v následujících letech.

Tirika rudokřídlý

(Brotogeris pyrrhopterus) – tento barevně atraktivněji zbarvený tirika byl odchován Z. Pichlíkem na Slovensku v roce 1979. V současné době je vzácně odchován několika chovateli u nás. Patří mezi raritní a velmi žádané druhy papoušků.

 

Papoušíčci rodu Forpus

Člení se do sedmi druhů, jsou to převážně zelení malí papoušci (velikost 13–15 cm). Jsou tiší a velmi pohybliví, mezi chovateli velmi oblíbení.

 

Papoušíček vrabčí

(Forpus passerinus) – je znám již několik století. U nás se tito papoušíčci chovali již v 19. století – v roce 1879 byli například vystaveni na II. výstavě ptactva v Praze F. Hlouškem. Před druhou světovou válkou je vystavoval v roce 1933 na výstavě KPEP J. Janda, po druhé světové válce byli vzácnější, jako první je pravděpodobně odchoval R. Vít před rokem 1970.

Papoušíček brýlatý

(Forpus conspicillatus) – první dovoz do Československa se uskutečnil s největší pravděpodobností v roce 1978 – importoval je J. Wimmer a také je jako první odchoval.

Papoušíček šedokřídlý

(Forpus coelestis) – počátkem 60. let minulého století se dovezlo větší množství těchto papoušíčků do Německa a odtud se následně dostali k nám. V roce 1968 odchoval 16 mláďat od tří společně chovaných párů R. Vít. U Z. Ve­gera zahnízdili papoušíčci šedokřídlí až druhým rokem po dovozu – v roce 1970. Ptáci u něj hnízdili opakovaně. Nyní je velmi oblíben pro velký počet barevně atraktivních mutací.

Papoušíček žlutolící

(Forpus xanthops) – je to největší zástupce rodu, také je asi i nejvýše ceněn. Jeho první dovozy do Evropy se uskutečnily v roce 1970 a 1975, později v letech 1979–1980. Do ČR se papoušíček žlutolící dostal počátkem 90. let do chovu L. Hovorky. V letech 1995–1996 u něj zahnízdily čtyři páry a bylo odchováno 13 mladých. Hnízdící ptáci byli velmi nesnášenliví a mnoho mláďat zabili.

 

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (2x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře