Pantanal – ptáci na Rio Negro
Největší bažina na světě
Pantanal (portugalsky bažina) je rozlohou více než 240 000 km2 největším mokřadem na Zemi. Část jeho území zasahuje do východní Bolívie a severní Paraguaye, ale největší část se rozprostírá v jihozápadní Brazílii. Rozsáhlé rovinaté území, jehož nadmořská výška se pohybuje jen mezi 80 a 150 metry a jehož průměrný výškový rozdíl v severovýchodním terénu je pouhé 2 cm na 1 km, je ze všech stran obklopeno nízkým pohořím (500–700 m n. m.). Ze severu je to vysočina Serra do Sao Geronimo, na východě Serna De Maracaju, na jihu Serra da Bodoquena a na západě a jihozápadě bolivijské a paraguayské Chaco. Tato bariéra je přerušena jen na jediném místě na jihu, kudy vytéká mohutná řeka Paraguay, která odvádí z mokřadu většinu vody.
Deset biotopů
Přestože srážky nad celou touto plání nejsou nijak extrémní (1 000–1 400 mm na m), díky vodě přiváděné z okolních vysočin se v období dešťů celá oblast velmi rychle zaplaví a Rio Paraguay nestačí tento přítok vody odvést. To způsobí, že asi 2/3 celé oblasti jsou zaplaveny. V některých oblastech dosahuje vzestup hladiny až 4 metry a vydrží po dobu pěti měsíců. S postupujícími suchy pak vody ubývá a ta pak zůstává jen v četných prohlubních, které mají průměr od několika desítek metrů až po několik kilometrů. Průměrné roční teploty se v Pantanalu pohybují kolem 25 °C. V letních měsících často převyšují 40°C, v zimních mohou krátce klesat i k 0 °C. Období sucha trvá od května do září. V tomto období dochází často i k vysychání koryt velkých řek. Díky tomuto fenomenu je v Pantanalu na relativně malé ploše mnoho zcela odlišných biotypů, jako je step, savana, hustý houštinový porost, deštný stálezelený prales, galeriový prales, opadavý les, palmový háj, bažina nebo plovoucí ostrov z kořenů rákosu a hyacintů na říční nivě. Jejich vznik, kromě výše zmíněné topografie a sezonnosti klimatu, ovlivňují tři odlišné ekosystémy obklopující tento mokřad. Na severu je to amazonský prales, na východě savanové cerrado a na jihu a západě suché chaco. Velká část rostlin v Pantanalu je adaptována zároveň na vysokou vodní hladinu i na extrémní, místy až pouštní sucho. Pestrá nabídka různých zcela odlišných biotopů přispívá k velmi vysoké biodiverzitě.
Stěhování zvířat
Díky výše popsaným klimatickým podmínkám dochází k pravidelné obrovské migraci zvířat za rychle mizející vodou. Některé ryby migrují i stovky kilometrů. V období dešťů se naopak zvířata stahují na místa nezaplavená. Řada savců, včetně farmáři chovaného skotu, zůstává „uvězněna“ na pevnině obklopené po několik měsíců vodní hladinou. Tato sezonní koncentrace zvířat dělá z Pantanalu ideální místo na pozorování zvířat.
Nízký stupeň endemismu
Pantanal je místem největší koncentrace zvířat v celé Jižní Americe. Zároveň je to však místo s minimálním endemismem, a to jak rostlinných, tak živočišných druhů. Přestože se zde vyskytuje více než 2 000 druhů rostlin, žádná endemitní zde dosud popsána nebyla. Žije zde více než 400 druhů ryb, 45 druhů obojživelníků, 170 druhů plazů. Z více než 120 druhů savců, kteří se tu vyskytují, jsou endemitní jen asi 3 % (v Amazonii je to 60 %). Z celkového počtu téměř 700 ptačích druhů vyskytujících se v Pantanalu není endemitem ani jediný. Jelikož celá oblast mokřadu není dosud zcela prozkoumaná, nejsou však výše uvedená čísla zcela jistě konečná.
Severní Pantanal – turistický ráj
Pantanal byl objeven teprve počátkem 18. století. Dodnes je jen velmi řídce osídlen. V Pantanalu je jediný národní park o rozloze 190 km2. Převážná část území je majetkem soukromých farmářů, kteří v nezaplavovaných oblastech pěstují hlavně cukrovou třtinu, kukuřici a sóju a v oblastech sezonně zaplavovaných chovají polodivokým způsobem skot. Velká část mokřadu je terénním autem nebo na koni přístupná jen několik měsíců v roce a určité oblasti zejména v jihozápadní části v okolí hranice s Paraguayí jsou přístupné pouze po řekách. Ačkoliv byla hlavně severovýchodní oblast Pantanalu osadníky přeměněna na zemědělskou půdu a pastviny, jeho významná část zůstala nedotčená. Severní Pantanal je lépe přístupný a turisty mnohem více navštěvovaný. Je zde vybudována dobrá turistická infrastruktura a celá řada luxusních kempů. Tato část Pantanalu je lákadlem pro zhýčkanější a náročnější turisty přijíždějící zejména na pozorování šelem, na což se zde řada resortů specializuje a některé dávají dokonce „záruku“ na pozorování „krále Pantanalu“, jaguára. Severní Pantanal je právem označován za nejlepší místo na pozorování velkých šelem v Jižní Americe. Kromě jaguára mezi ně patří také puma, ocelot velký, pes pralesní a vlk hřivnatý.
Nepřístupný jih
Jižní Pantanal je nepřístupnější. Území protíná jen jedna asfaltová silnice, ostatní cesty jsou nezpevněné a po velkou část roku nesjízdné. Turistická infrastruktura zde vybudovaná není, ale někteří farmáři nabízejí ubytování malým skupinkám cestovatelů na farmách ležících hluboko v obtížně přístupných oblastech jihozápadní části Pantanalu. Díky neuvěřitelné rozmanitosti přírody, úplnému zákazu lovu a zanedbatelnému turistickému ruchu je tu pozorování některých zvířat až neuvěřitelně snadné. Zejména na konci období sucha, kdy je „koncentrace“ některých druhů doslova šokující. Hladina vysychajících řek se po ránu doslova „vaří“ množstvím piraní. Břehy jsou obklopeny kajmany yacare, kterých v Pantanalu žije neuvěřitelných více než deset milionů. Ojedinělé není ani pozorování až pět metrů dlouhé anakondy žluté lovící zde rovněž velmi početné kapybary. Ze savců je to například tapír jihoamerický, jelenec bahenní, mravenečník velký, až šedesát kg vážící pásovec velký nebo až dva metry dorůstající a až třicet pět kg vážící vydra obrovská.
Sedm set ptačích druhů
Pantanal „patří“ ale hlavně ptákům a je považován dokonce za nejlepší ornitologickou lokalitu na světě. Svými necelými 700 druhy není sice druhově nejbohatší (první je Národní park Madidi v Bolívii – 1 100) a druhý národní park Manu v Peru – 980), ale nikde není možné pozorovat tak široké spektrum druhů v takových počtech a tak snadno jako zde. Pantanal je nejvýznamnějším zimovištěm severoamerických ptáků, což vede k obrovské koncentraci a druhové rozmanitosti zejména vodních ptáků, z nichž jsou nejvíce zastoupeni volavky, kachny, husičky, kolpíci, ibisové, chřástalové, kurlani, kvakoši, pisily, zobouni a rybaříci. S dalších zde velmi běžných ptačích druhů jsou to čápi, čáji, seriémy, tinami, hokové, guani. V Pantanalu bylo pozorováno čtyřicet pět druhů dravých ptáků, šestnáct druhů sov, pět druhů kondorů a například dvacet čtyři druhů datlů nebo dvanáct druhů kukaček. Běžně je tu možné pozorovat tukany, arassarie, momoty, trogony, vlhovce, leskovce, sojky, lenivky, hrnčíříky, tyrany, mravenčíky, ale i kardinály, kněžíky, šafránky, tangary a kolibříky. Největším ptačím druhem je nandu pampový. Do severního Pantanalu zasahuje areál prehistorického hoacina chocholatého. Uvádí se, že v celém Pantanalu a přiléhajících oblastech žije celkem třicet čtyři druhů papoušků včetně sedmi druhů amazoňanů a devíti druhů arů. „Nejpopulárnějším“ z nich je ara hyacintový, který je symbolem jižního Pantanalu. Symbolem severního je jaguár a celého Pantanalu pak čáp jabiru.
Rio Negro
Černohnědá řeka Rio Negro se klikatí Pantanalem od severu k jihu. Tvoří část hranice s Paraguayí, vlévá se do řeky Rio Grande a je tak jedním s přítoků druhé (po Amazonce) největší řeky Jižní Ameriky Rio Paraná. V celém průběhu toku Pantanalem není Rio Negro nijak narušeno lidskou civilizací, vyznačuje se vysokým stupněm čistoty a je místem s obrovskou koncentrací rostlinných i živočišných druhů. Mnohé z nich lze dnes již pozorovat jen zde. Záměrně jsem k tomuto článku zařadil pouze fotografie, které jsem na této řece pořídil v průběhu jediného dne. Břehy Rio Negro byly během naší plavby plné plazů (hlavně kajmanů), savců (především kapybar a pekariů) a vodních ptáků (hlavně volavek, chřástalů, ibisů, čápů a ledňáčků), ke kterým jsme se mohli většinou přiblížit téměř na dosah ruky. Ve vodě jsme často pozorovali vydry jihoamerické a několikrát i kriticky ohrožené vydry obrovské. Nad řekou hlavně z rána a k večeru přelétali tukani, arassariové, amazoňané a arové (hlavně hyacintoví, zelenokřídlí a žlutokrcí). Několikrát jsme narazili také na početnější hejna amazonků Ribeirových. Nejvíce mě ale uchvátily některé druhy vodních ptáků, zejména chřástalec malý, chřástal sarakura a nádherná, velmi plachá volavka černohlavá.
