Pantanal – ptáci na Rio Negro

Rybařík amazonský
Chřástal sarakura
Rybačík obojkový
Hoko žlutozobý
Chřástalec malý
Jabiru
Kolpík růžový
Volavka hvízdavá
Kondor menší
Ara hyacintový
Hejno arů žlutokrkých
Kajman Yacare
Fotografův ráj
Kardinál černohřbetý
Tukan obrovský
Zoboun americký
Vydra obrovská
Volavka černohlavá
Rio Negro
Obsah
  1. Největší bažina na světě
  2. Deset biotopů
  3. Stěhování zvířat
  4. Nízký stupeň endemismu
  5. Severní Pantanal – turistický ráj
  6. Nepřístupný jih
  7. Sedm set ptačích druhů
  8. Rio Negro

Na hranici tří států uprostřed jihoamerického kontinentu leží jedno z nejzajímavějších a faunisticky nejbohatších míst naší planety. Toto území se nazývá Pantanal a je považováno za místo s největší koncentrací zvířat v Jižní Americe a za nejlepší ornitologickou lokalitu světa. Nikde jinde není možné pozorovat tak široké spektrum ptačích druhů tak snadno jako zde. Jedním z nejpozoruhodnějších míst je i řeka Rio Negro.

Největší bažina na světě

Pantanal (portugalsky bažina) je rozlohou více než 240 000 km2 největším mokřadem na Zemi. Část jeho území zasahuje do východní Bolívie a severní Paraguaye, ale největší část se rozprostírá v jihozápadní Brazílii. Rozsáhlé rovinaté území, jehož nadmořská výška se pohybuje jen mezi 80 a 150 metry a jehož průměrný výškový rozdíl v severovýchodním terénu je pouhé 2 cm na 1 km, je ze všech stran obklopeno nízkým pohořím (500–700 m n. m.). Ze severu je to vysočina Serra do Sao Geronimo, na východě Serna De Maracaju, na jihu Serra da Bodoquena a na západě a jihozápadě bolivijské a paraguayské Chaco. Tato bariéra je přerušena jen na jediném místě na jihu, kudy vytéká mohutná řeka Paraguay, která odvádí z mokřadu většinu vody. 

Deset biotopů

Přestože srážky nad celou touto plání nejsou nijak extrémní (1 000–1 400 mm na m), díky vodě přiváděné z okolních vysočin se v období dešťů celá oblast velmi rychle zaplaví a Rio Paraguay nestačí tento přítok vody odvést. To způsobí, že asi 2/3 celé oblasti jsou zaplaveny. V některých oblastech dosahuje vzestup hladiny až 4 metry a vydrží po dobu pěti měsíců. S postupujícími suchy pak vody ubývá a ta pak zůstává jen v četných prohlubních, které mají průměr od několika desítek metrů až po několik kilometrů. Průměrné roční teploty se v Pantanalu pohybují kolem 25 °C. V letních měsících často převyšují 40°C, v zimních mohou krátce klesat i k 0 °C. Období sucha trvá od května do září. V tomto období dochází často i k vysychání koryt velkých řek. Díky tomuto fenomenu je v Pantanalu na relativně malé ploše mnoho zcela odlišných biotypů, jako je step, savana, hustý houštinový porost, deštný stálezelený prales, galeriový prales, opadavý les, palmový háj, bažina nebo plovoucí ostrov z kořenů rákosu a hyacintů na říční nivě. Jejich vznik, kromě výše zmíněné topografie a sezonnosti klimatu, ovlivňují tři odlišné ekosystémy obklopující tento mokřad. Na severu je to amazonský prales, na východě savanové cerrado a na jihu a západě suché chaco. Velká část rostlin v Pantanalu je adaptována zároveň na vysokou vodní hladinu i na extrémní, místy až pouštní sucho. Pestrá nabídka různých zcela odlišných biotopů přispívá k velmi vysoké biodiverzitě.

Stěhování zvířat

Díky výše popsaným klimatickým podmínkám dochází k pravidelné obrovské migraci zvířat za rychle mizející vodou. Ně­které ryby migrují i stovky kilometrů. V období dešťů se naopak zvířata stahují na místa nezaplavená. Řada savců, včetně farmáři chovaného skotu, zůstává „uvězněna“ na pevnině obklopené po několik měsíců vodní hladinou. Tato sezonní koncentrace zvířat dělá z Pantanalu ideální místo na pozorování zvířat.

Nízký stupeň endemismu

Pantanal je místem největší koncentrace zvířat v celé Jižní Americe. Zároveň je to však místo s minimálním endemismem, a to jak rostlinných, tak živočišných druhů. Přestože se zde vyskytuje více než 2 000 druhů rostlin, žádná endemitní zde dosud popsána nebyla. Žije zde více než 400 druhů ryb, 45 druhů obojživelníků, 170 druhů plazů. Z více než 120 druhů savců, kteří se tu vyskytují, jsou endemitní jen asi 3 % (v Amazonii je to 60 %). Z celkového počtu téměř 700 ptačích druhů vyskytujících se v Pantanalu není endemitem ani jediný. Jelikož celá oblast mokřadu není dosud zcela prozkoumaná, nejsou však výše uvedená čísla zcela jistě konečná.

Severní Pantanal – turistický ráj

Pantanal byl objeven teprve počátkem 18. století. Dodnes je jen velmi řídce osídlen. V Pantanalu je jediný národní park o rozloze 190 km2. Převážná část území je majetkem soukromých farmářů, kteří v nezaplavovaných oblastech pěstují hlavně cukrovou třtinu, kukuřici a sóju a v oblastech sezonně zaplavovaných chovají polodivokým způsobem skot. Velká část mokřadu je terénním autem nebo na koni přístupná jen několik měsíců v roce a určité oblasti zejména v jihozápadní části v okolí hranice s Paraguayí jsou přístupné pouze po řekách. Ačkoliv byla hlavně severovýchodní oblast Panta­nalu osadníky přeměněna na zemědělskou půdu a pastviny, jeho významná část zůstala nedotčená. Severní Pantanal je lépe přístupný a turisty mnohem více navštěvovaný. Je zde vybudována dobrá turistická infrastruktura a celá řada luxusních kempů. Tato část Pantanalu je lákadlem pro zhýčkanější a náročnější turisty přijíždějící zejména na pozorování šelem, na což se zde řada resortů specializuje a některé dávají dokonce „záruku“ na pozorování „krále Pantanalu“, jaguára. Severní Pantanal je právem označován za nejlepší místo na pozorování velkých šelem v Jižní Americe. Kromě jaguára mezi ně patří také puma, ocelot velký, pes pralesní a vlk hřivnatý.