Papoušek – citlivý a křehký organismus

Papoušek – citlivý a křehký organismus
Obsah

Před dvaceti lety jsem si koupil mládě samečka papouška kakariki žlutočelého (Cyanoramphus auriceps). Brzy dokonale zkrotl a projevoval se velmi inteligentně, reagoval na základní povely, ale někdy byl tvrdohlavý a neposlechl. Když ke mně zcela přilnul, bylo možné ho na naší rekreační chalupě pouštět volně na obestavěném travnatém dvorku, kde se nejraději batolil po zemi a ochutnával, co zde rostlo, nejraději paličky jitrocele a měsíční jahody. Rád se i prolétl, ale vždy se na zapískání či zavolání vrátil s přistáním na ruce nebo na rameni. Byl dokonalým ptačím společníkem. Ve svých pěti letech však právě na chalupě v horkém létě nešťastně zahynul. Kdybych byl věděl něco víc o fyziologických pochodech v tělesné schránce ptáků, nemuselo k tomu vůbec dojít.

Pětiletá vnučka vyběhla na dvorek a nechala pootevřené dveře. Papoušek vylétl za ní a jako obvykle pobíhal v trávě. Protože jsme se chystali odejít do města, snažil jsem se ptáka přivolat a zavřít ho do klece. Byl parný den. Kakariki se vyhýbal přenosné kleci a pobíhal před ní na svých dlouhých nohou po zemi stále rychleji, jak jsem za ním s klecí nepřestával chodit. Slunce do nás pražilo. Najednou se pták zastavil a nechal se vzít do dlaně. V tu chvíli jsem ucítil, jak jeho srdce nápadně silně bije, a pak začalo jeho tělíčko vadnout, až zůstalo bezvládně ležet v dlani. Propadl jsem v tu chvíli panice a bezmocně jsem přihlížel jeho odchodu... Tehdy jsem ještě nevěděl, že papouškův oběhový systém a plíce nevydrží delší fyzickou a stresovou zátěž, kterou ještě umocní vysoká teplota prostředí.

Ptačí srdce je kuželovitého tvaru, jeho širší základna směřuje k hlavě a na rozdíl od většiny savců je umístěno uprostřed těla, je chráněno širokou prsní kostí. Jeho hrot dosahuje mezi oba laloky jater a celé je uloženo ve zvláštním vaku zvaném osrdečník (pericard), naplněném tekutinou žlutavého zbarvení. Od savců se odlišuje tím, že místo pravé trojcípé chlopně má mezi síní a komorou širokou svalnatou přepážku, pravá a levá plicní žíla se obvykle spojují v jedinou žílu společnou. Srdce je tvořeno více svalovými vlákny, než srdce savčí. Jeho poměrná velikost k hmotnosti těla je u pěvců 0,93 až 1,80 % (u savců 0,25 až 0,60 %), samci mají srdce větší než samice.

Tento velmi výkonný dutý sval má nejmocnější svalovinou vybavenou levou komoru a nejslabší obě předsíně. Pracuje tak, že do pravé předsíně přitéká krev z těla, z ní prochází otevřenou chlopní do pravé komory a jejím stahem je vypuzena plicním kmenem do plic. Okysličená krev se z plic vrací plicními žílami do levé předsíně a jejím smrštěním je přes dvojcípou chlopeň vytlačena do levé komory. Stahem levé komory se vytlačuje okysličená krev do srdečnice (aorta), která krev přivádí do celého těla.

Hlavním řídícím prvkem – časovačem (pacemakerem) – je sinusový uzlík, podobně jako u člověka, který je uložen v pravé předsíni. Při přesunech iontů draslíku a sodíku v buňkách uzlíku vznikající elektrické impulzy vyvolávají smršťování komor a předsíní. Srdce je inervováno autonomním vegetativním nervstvem – sympatikem (zvyšuje tepovou frekvenci) a parasympatikem (snižuje počet tepů). Menší ptáci mají vyšší tepovou frekvenci než velcí ptáci a počet tepů vzrůstá při stresu. U mnoha letících ptáků se počet tepů koordinuje s máváním křídel v poměru 1:1. U odpočívajícího ptáka se počítají na jedno nadechnutí 4 tepy. Tepová frekvence např. u andulky je v klidu asi 300 tepů za minutu (vrabec domácí má má v klidu 350 tepů za minutu, při pohybu max. 920).

Ptáci mají mnohem vyšší krevní tlak než savci, kdy systolické hodnoty kolísají od 135 do 400 mm Hg a diastolické mezi od 80 do 120 mm Hg (u člověka je normální tlak 120/80 mm Hg). Za vysoký tlak platí ptáci daň prasknutím aorty vlivem úleku, stresu či nadměrných fyzických výkonů (Z. Veselovský, Ornitologie, 2005). A právě k tomu patrně došlo u kakariki, kterého jsem při snaze dostat do klece nutil nevědomky k takovému fyzickému výkonu běháním za vysoké okolní ploty, jaký jeho oběhový systém nevydržel.

Množství krve v krevním oběhu podle ptačího druhu bývá v rozmezí 3 až 13 % tělesné hmotnosti. Doba oběhu celého množství krve trvá jen několik sekund (v břišní aortě teče krev rychlostí 30 m/s). Z toho vyplývá, že zraněný papoušek může velmi rychle vykrvácet. Z celkového množství krve připadá asi 15 % na zásobování mozku, 15 % na ledviny, 8,6 % na střeva, 6,7 % na játra, 4,7 % na srdce, 1,6 % na žaludek, 1,1 % na prsní svaly a do nohou přichází její trojnásobné množství v důsledku termoregulace (Z. Veselovský). Pro mozek a červené krvinky jsou důležitým zdrojem sacharidy (monosacharidy, oligosacharidy, polysacharidy).

Že krev z papouškova těla může unikat velmi rychle, jsem poznal u dalšího, opět kakariki žlutočelého, který si nějakým způsobem ulomil drápek a přistál mi na zápěstí se zdviženým běhákem, jako by očekával pomoc. Rychle jsem mu na pahýl drápku nasadil tampon Gelasponu a držel ho zabaleného v utěrce, dokud krvácení neskončilo. Bez ošetření by byl možná vykrvácel.

Citlivým orgánem v těle papouška je také dýchací ústrojí. Při srovnání s jinými obratlovci jsou plíce ptáků velmi malé, přirostlé k páteři a žebrům, která zasahují do plic hlubokými zářezy. Protože nejsou v hrudní dutině zavěšeny volně, jsou neroztažitelné. Jejich objem je 29,6 ml na 1 000 g hmotnosti těla; u savců je to 53,5 ml. I přesto ptačí plíce představují nejvýkonnější dýchací systém. Ventilací téměř nepohyblivých plic jsou pověřeny vzdušné vaky: pár vaků krčních, velký vak meziklíčkový, pár vaků předohrudních, pár vaků zadohrudních, dva nejmohutnější vaky břišní. Různé typy vaků mohou spolu srůstat. Vzdušné vaky tvoří vychlípeniny plic v podobě vakovitých tenkých, průhledných a blanitých struktur zasahujících pod kůži, mezi svalstvo, vnitřní orgány a do některých dutých kostí. Snižují specifickou hmotnost těla při letu a podílejí se na termoregulaci těla. Ptáci nemají potní žlázy a nemohou snižovat teplotu těla pocením. Odpařování vody řídí ventilací otevřené ústní dutiny a rychlým dýcháním. Hrdlo se tak může ochladit až o 5 °C, čímž se postupně ochlazuje i tělo. Natržený vzdušný vak se projeví jako vzedmutá kůže.

Ve své podstatě patří ptačí plíce mezi vyměšovací orgány, protože odstraňují z těla zejména oxid uhličitý, na který je ptačí organismus velmi citlivý. Jsou to však ještě nejrůznější exhaláty a výpary, na něž je citlivý, vznikající v kuchyni při vaření, např. také spalovaný plyn. U zahřátého teflonu testy zadané americkou organizací EWG (Environmental Working Group) prokázaly, že po dvou až třech minutách vaření se může nádobí s teflonovou vrstvou ohřát na teplotu, při níž se povlak rozkládá a uvolňují se z něj plyny a toxické částice, které mají na svědomí úhyn ptáků v domácí péči i onemocnění lidí. U ptáků dochází při otravě ke krvácení do plic a vzniklý otok způsobí udušení. Studie DuPontu uvádí, že teflon uvolňuje toxické plyny už při teplotě 230 °C a při teplotě 360 °C je to nejméně 6 toxických plynů a také agresivní činidlo – analog fosgenu, nervového plynu. Výpary mohou způsobit i onemocnění lidí, v podobě „horečky z polymerových výparů“. EWG doporučuje po posouzení 16 recenzovaných studií, aby majitelé ptáků v bytě nádobí s nepřilnavými povrchy nepoužívali (teflonové pánve se mohou zahřát při vaření až na teplotu 500 °C). Při vysokých teplotách se teflon rozkládá až na 15 typů toxických plynů.

Při 240 °C teflon produkuje toxické ultrajemné částice, které během 10 minut vyvolají u krys vážné poškození plic, delší působení pak smrt. Částice se usazují v dolní části dýchacího ústrojí. Při 360 °C tetrafluoroetylen prokazatelně vyvolává rakovinu u laboratorních zvířat (ledvin, jater, také jednu z forem leukémie). Při stejné teplotě hexafluoropropen u myší a krys vyvolává léze na ledvinách, snížení hladiny lymfocytů a abnormality chromozomů. Kyselina trifluoroctová u krysích embryí zpomaluje růst kostních buněk. Dále jsou to kyseliny: monofluoroctová (nepravidelný tep, infarkt, křeče, zástava dýchání), kyselina perfluoroktanová (u krys vyvolává nádory jater, pankreatu, mléčných žláz a varlat). Další druhy výparů při teplotách 470 °C až 650 °C nemá smysl uvádět, neboť mají podobné zdraví škodlivé účinky. (Podle překladu A. Brabcové; Amazonia.)

Klec s papouškem proto nepatří do kuchyně. Velmi škodlivý je cigaretový kouř, který kromě dýchacích obtíží může vyvolat zánět spojivek, chronickou rýmu, alergii a celkové snížení odolnosti. Ptáci postižení překrmováním a s nadbytkem tuku v dutině tělní (obvykle bez možnosti pohybu a jen skákající z bidla na bidlo) dýchají sípavě, což je uchem zřetelně rozpoznatelné. Rovněž teplotní výkyvy citlivému organismu papouška neprospívají. Klec by proto neměla stát v průvanu, vedle topidla z důvodu vysušování sliznic, také ne na déle osluněném místě bez částečného zakrytí, aby pták mohl vyhledat stín a nedošlo k přehřátí organismu.

Že můžeme papouška z neznalosti otrávit, vyplývá z informace o toxicitě avokáda. S varováním před jeho podáním se často setkáváme, ale už ne tolik s vysvětlením jeho nebezpečných účinků. Ty popsala MVDr. Veronika Grymová se spolupracovníky v článku „Akutní nekróza pankreatu u papoušků vlnkovaných po pozření avokáda“ v časopise Veterinární klinika (2005). U avokáda se zde uvádějí 3 poddruhy: Persea americana americana (tzv. a. západoindické), P. a. drymifolia (tzv. a. mexické) a P. a. guatemalensis, též P. nubigena guatemalensis (tzv. guatemalské avokádo). Popsána je kazuistika úhynu tří andulek vlnkovaných po pozření slupek z avokáda. Postmortálním vyšetřením byly nalezeny změny charakteristické pro intoxikaci – edém sva­loviny, hydropericard, kongesce plic, sleziny a jater. Nejná­pad­nějším nálezem byla rozsáhlá akutní nekróza pankreatu. Z listů avokáda byl izolován derivát mastných kyselin (Z,Z)-1-(acetyloxy)-2-hydroxy-12,15-heneicosadien-4-on nazývaný persin. Rozdílnost pozorovaných klinických příznaků i postmortálních nálezů po ingesci různých částí avokáda určitě souvisí nejen s dávkou, ale i s poddruhem, resp. odrůdou. Charakteristické jsou příznaky související s pravděpodobnou kardiotoxicitou derivátu mastných kyselin persinu, jakými jsou: dušnost, edém hlavy a ventrálních částí těla, myokarditida.