Několik poznámek k vrabcům

Několik poznámek k vrabcům
Samice vrabce domácího ve svatebním opeření
Samec vrabce domácího v šatě svatebním
Vrabec polní
Vrabci krmí mláďata hmyzem.
Mladý vrabec domácí právě vypadl z hnízda.
Kříženec vrabce domácího s vrabcem polním
Kříženec vrabce domácího s vrabcem italským
Míšenec vrabce domácího s vrabcem italským z Istrie
Kříženec vrabce domácího s vrabcem polním z chovu V. Kefurta
Kříženec vrabce polního s vrabcem domácím
Obsah
  1. Naši vrabci
  2. Potrava vrabců
  3. Vybarvení vrabců
  4. Zeměpisné formy a kříženci
  5. Kříženci vrabce domácího s vrabcem polním

Moderní zobrazovací technika nám poskytuje dříve neslýchané možnosti. Mám na mysli především fotoaparáty. Například: terénní ornitologové, aby lépe viděli do dálky, samozřejmě nosí na krku dalekohledy. Obvykle tak 10×50. První číslo znamená, že vidí do dálky 10× více. Nejmodernější fotoaparát to umí 125×. No, něco to stojí a mám z toho malinkej tik, když pořád nemohu vyšpekulovat, jak k takovejm penězům přijít. Předchozí model aparátu uměl přiblížit objekt jenom 83×. Stačilo to, aby někteří z ornitologů přestali na krku nosit dalekohledy, které to uměly jenom těch 10× a zatraceně při tom bolel krk. Některé dnešní fotky jsou uloveny předchozím modelem, který přibližoval 83× a stál polovičku toho modernějšího. I ten však vidí detaily, které jsme ještě zcela nedávno vůbec neviděli nebo lidským okem, byť dalekohledem, nevidíme dodnes. Otevírá to zcela nové možnosti našeho poznání ptačího světa, když tedy vidíme takové podrobnosti – nevídané a také netušené. Ukazuje se však, že někteří z nás na to jaksi nejsou nijak připraveni. Jsou natolik konzervativní, že odmítají i jasně viditelné rozdíly vnímat.

Naši vrabci

V našich krajích žijí dva druhy vrabců. Jednak vrabec domácí a potom o něco menší jeho příbuzný – vrabec polní. Oba dva druhy vám chci představit na fotkách, které lze nazvat portrétními. Vrabce domácí jsem kdysi vyfotil v takovém příručním, skládacím ateliéru na diapozitivy 6×6. Vrabce polního pak mám již na modernějším záznamovém zařízení přímo z přírody. Oba dva druhy našich vrabců žijí jistým společenským životem, ale my lidé o tom zase tolik nevíme. Vrabci domácí takto žijí více než ti polní, respektive je to u nich nápadnější. Oba dva druhy lze označit jako synantropní, to znamená, že si libují v okolí lidských sídel. Vrabci domácí jsou vázáni na lidská sídla více než ti polní, od zástavby se v podstatě moc nevzdalují.

Pět let sleduji ptáky na místě, kam létají na grit. To místo leží od posledního domu nejbližší vesnice asi 300 metrů. Vrabci polní sem létají sice řídce, ale pravidelně. Za pět let jsem tady v letošním roce zastihl jen jednu jedinou samici vrabce domácího. To je určitě nepoměr, kterého si musíte všimnout. Protože si všímám ptáků po celý svůj život, vzpomínám si, že dříve se vrabci domácí chovali poněkud jinak. Dříve měli život viditelně volnější, než jej mají dnes. Stohlavé hejno vrabců pohybující se v polích mimo zástavbu jsem neviděl desítky let. Jejich volně postavená hnízda ve větvích osamělého smrku na kraji vesnice jsem naposledy viděl na Vysočině na počátku osmdesátých let minulého století. Dnes jsou společenstva vrabců zalezlá v nějaké neprostupné vegetaci a hnízda si staví výhradně v dutinách někde pod střechou. Jejich dnešní chování lze docela dobře pochopit. Dříve byl predační tlak podstatně menší.

Vrabec je nejoblíbenější kořistí celé řady predátorů, nakonec i lidé si dopřávali vrabců k jídlu často. Žijí mezi námi dosud i pamětníci. My ostatní si takovou skutečnost můžeme již jen odvozovat od názvů některých, dosud oblíbených jídel. Nejznámější budou asi moravští vrabci. Člověka tedy můžeme v současnosti z řady predátorů vrabců v podstatě vynechat. Ostatní ne.

Populace krahujců, kteří se živí hlavně ptáky, je mnohem početnější než dříve. Krahujec je přitom chráněný živočich, kterým se ohánějí ekologové při každé příležitosti. Podle německého ornitologa Utten­dörfera je potrava krahujců složena v hnízdní sezoně z 97,8 % z ptáků. Z toho něco více než 10 % tvoří vrabci domácí, kteří jsou jejich nejčastějším úlovkem. Vrabci to dobře vědí, proto jsou většinu času zalezlí v nějaké husté vegetaci.

Podíváme-li se na statistiky tohoto pilného ornitologa, nemělo by nám uniknout ani další pořadí početnosti kořisti krahujců. Po nejpočetněji zastoupeném vrabci následují pěnkava obecná, drozd zpěvný a skřivan polní. Všechny tři druhy z naší přírody téměř zmizely. Dalšími významnými predátory vrabců jsou dnes všudypřítomné sojky a straky. Těch je příliš. A nemohu zapomenout ani na kuny, kterých je v okolí zástavby opravdu hodně a jež najdeme i na místech, na kterých bychom je nečekali.

Potrava vrabců

Lidé si spontánně dělili ptáky na užitečné a neužitečné. Hmyzožravé ptáky řadili mezi užitečné, ty ostatní spíše mezi neužitečné, přičemž na mnohé druhy byl lidský pohled neutrální. Vrabec, který žije od nepaměti v blízkosti lidí, byl vždy považován za škůdce, příživníka. Docela nespravedlivě. Dokonce byl takový pohled hrubě zneužit i v politice. V Číně, v čase kulturní revoluce velkého kormidelníka Mao Ce–tunga, bylo vypočítáno, kolik ztrát na úrodě obilí nesou vrabci. Lidé byli nahnáni na střechy domů, kde mávali čepicemi tak dlouho, až unavení vrabci popadali na zem. Alespoň takhle to u nás prezentoval socialistický tisk jako zprávy z Pekingu. Není ale jasné, jestli v Pekingu šlo o vrabce domácí, protože odborná literatura je na mapkách výskytu v této oblasti vůbec nevede. Lidský pohled bývá ve většině případů hodně povrchní.

Vrabci jsou ve své podstatě všežravci. Můžeme je sice řadit mezi zrnožravé ptáky, protože dovedou konzumovat zralá semena jak moučného, tak olejnatého typu, která loupou ze slupky. Na vlastní oči jsem viděl, a mohu to tedy potvrdit, že loupou proso, lesknici, slunečnici i další semena, kterými jsme zvyklí krmit klecní ptáky. Otázkou je pšenice. Třeba astrildovití berou pšenici jen namočenou, tvrdou ji nemohou loupat. Jenže – jak nasypete slepicím, slétnou se i vrabci. Co by tam asi jiného žrali? Co když z těch slepic padají macatí čmelíci?

Tak jsem kdysi tamhle ve Vránově chytil pár vrabců a umístil jej na půdě do opuštěné voliéry, kde předtím choval ptáky bratr. Krmení jsem jim nedal, bylo tam dost zbytků po předchozích obyvatelích, dostali jen vodu. Do hlubšího krmítka jsem odpočítal 100 zrn pšenice. Po týdnu jsem vrabce okroužkoval a vypustil. Zrna pšenice jsem přepočítal, zbylo jich 99. Nebyl to v podstatě žádný výsledek. Proč mě to zajímá? Když pšenici namočíte, výrazně zvětší svůj objem. Kolik asi může vrabec spolknout pšeničných zrn, když je nemůže loupat, aniž by mu prasklo vole? Co vlastně hledají u slepic, když vlezou až do kurníků? Koneckonců slepicím se sype obvykle někde jinde než právě v kurníku. Jedinou jistotou je, že vrabci si libují ve společnosti hrabavých. A to i ti polní.

Dívám se přes foťák asi na pět bažantích slepic, které vylezly na volné prostranství poblíž krmelce. Asi jim tam myslivci něco sypou. Zdálo se mi, že se tam mezi nimi ještě něco hemží, a tak jsem zmáčkl spoušť. Doma v počítači si to zvětšil – a heleme se, bylo to hejnko polních vrabců. Nějaké to krmení bylo dobré i pro ně a bažanti jim asi dávali pocit bezpečí.

Řekl bych, že vrabci jsou sice všežravci, ale s výrazným sezonním zaměřením. Od jara do podzimu jsou výrazně hmyzožraví a výhradně hmyzem krmí i svoje mláďata. Na fotce, která to dokazuje, představuji vrabce se zobákem plným housenek. V jarním čase mohou škodit především vyštipováním pupenů. Bratr jim nemůže přijít na jméno, protože bývají ukryti v keři zlatice a ten mu zjara nekvete. Všechny okvětní pupeny totiž vrabci sežerou. Viděl jsem je žrát pupeny smrku. Jednoho mladíka jsem pozoroval, jak s chutí sežral celý květ bílého jetelíčku. Musí udržovat nějaký signální systém. Jeden vrabec našel v trávě něco zajímavého a v tu ránu jich tam bylo tucet. Nastala žranice. Když jsem si to potom zvětšil, lovili okřídlené mravence. To je také zajímavé. O okřídlené mravence mají enormní zájem všichni. Na krmítku, na slunečnici, jsem zastihl vrabce jen ojediněle. Tady převládají sýkory všech druhů, vrabci jsou plaší. Sýkory vědí o novém zásypu nejdéle do dvou hodin. Druhý den vídám v okolí i krahujce a vrabci, ti o nich asi vědí také.

Autor textu Petr Podpěra

Český chovatel exotického ptactva, dosáhl několika prvoodchovů ptáků Střední Asie a Dálného východu. Od roku 1971 byl posuzovatelem exotického ptactva a od roku 1975 pak posuzovatelem mezinárodním organizace C.O.M. Vydal dosud tři knihy pro chovatele: Chováme exotické ptactvo, Zrnožraví pěvci celého světa, Andulka – domácí pták. Věnoval se fotografování portrétů jednotlivých druhů exotických ptáků a tyto fotografie byly použity asi v šedesáti různých knihách.

Autor fotografií Petr Podpěra

Český chovatel exotického ptactva, dosáhl několika prvoodchovů ptáků Střední Asie a Dálného východu. Od roku 1971 byl posuzovatelem exotického ptactva a od roku 1975 pak posuzovatelem mezinárodním organizace C.O.M. Vydal dosud tři knihy pro chovatele: Chováme exotické ptactvo, Zrnožraví pěvci celého světa, Andulka – domácí pták. Věnoval se fotografování portrétů jednotlivých druhů exotických ptáků a tyto fotografie byly použity asi v šedesáti různých knihách.