Zebřička pestrá (Taeniopygia guttata) – 2

Špičkový běloprsý samec Kevina Colarise
Kevin Colaris předává nové posily do chovu. Kevin Colaris
Kevin Colaris před proletovými voliérami
Budoucnost z Anglie
Nové zařízení na chov zebřiček
Běloprsý samec při tréningu na světový šampionát
Vítěz třídy pastelových samců v Dašicích
Jeden z oblíbených párů na sezónu 2018–2019
Jeden z oblíbených světlehřbetých párů na hnízdní sezónu 2018–2019
Samec oranžovprsý černoprsý šedý a samice oranžovoprsá štěpitelná na černoprsé
Šampion výstavy Exota Olomouc 2018
Běloprsá samice na klubové výstavě v Dašicích 2018
Běloprsý samec na klubové výstavě v Dašicích 2018
Pastelový světlehřbetý šedý samec na klubové výstavě v Dašicích 2018
Ocenění ptáci na výstavě Exota Olomouc 2018
Obsah
  1. První výstavy
  2. Tučňáci
  3. Kdy jsi vstoupil do chovatelství?
  4. Kdy jsi začal s chovem výstavních zebřiček?
  5. Kdy jsi měl první úspěch?
  6. Co pro tebe bylo největším nebo nejcennějším vítězstvím, tohle?
  7. Kolik běloprsých zebřiček nebo kolik zebřiček ročně odchováváš? Protože teď nechováš jenom běloprsé…
  8. Všiml jsem si, že používáš obyčejné zebřičky jako chůvy. Jak přistupuješ k tomuto odchovu, kdy používáš chůvy? Popřípadě pro jaké ptáky?
  9. Poté co dáš ptáky do páru, obměňuješ složení krmení, přidáváš vaječnou míchanici nebo změníš délku dne?
  10. Jak velké máš chovné klece?
  11. Jaké používáš hnízdní budky? Z jakého materiálu?
  12. Tvá specializace je běloprsá mutace nebo možná teď trochu měníš směr, ale určitě s nimi máš velké zkušenosti. Co je nejtěžší na odchovu dobrých běloprsých?
  13. Odchoval jsi někdy tmavého samce, který by neměl kresbu na prsou?
  14. Jaký je tvůj cíl?
  15. Kolik výstav navštívíš ročně?
  16. To je tedy pravděpodobně nejvyšší priorita každého chovatele výstavních zebřiček?
  17. Myslíš si, že je dobré soustředit se pouze na jednu barvu nebo kresbu, nebo lze chovat i více mutací na dobré úrovni a být úspěšný?
  18. Jak dlouho připravuješ ptáky na výstavu?
  19. Šampion
  20. Budoucnost

Tento článek je volným pokračováním článku předešlého, kde jsem se zabýval svým začátkem chovu výstavních zebřiček (naleznete jej v červnovém čísle Fauny roku 2017). Za více než rok a půl se můj chov posunul. Výstavní chovatelství mne doslova pohltilo, a jak se zdá, zavřela se nade mnou hladina. Nečekal jsem, že průběh bude až tak strmý, ale když už něco dělám, snažím se nejlépe, jak mohu. V minulém článku jsem informoval o svém začátku a nákupu ptáků. Během této doby uplynul nějaký čas a já svůj chov rozšířil, a to doslova na všechny strany.

První výstavy

První rok výstav, tedy rok 2018, byl pro mne zkouškou. První výstava byla Lysá nad Labem, kde se mi podařilo uspět se samičkou pastelovou světlehřbetou šedou, která skončila druhá v kategorii zebřiček. To byl pro mne úspěch, protože se jednalo o moji první výstavu. Další výstavou byla klubová výstava v Dašicích, kde jsem získal vítěze třídy světlehřbetých šedých samic. Druhým úspěchem bylo druhé místo ve skupině s vousatým světlehřbetým šedým samcem. To byly mé první výstavy a s výsledkem jsem byl víceméně spokojen. Mezitím jsem však navštívil své zahraniční přátele a mezi ně bezpochyby patří nyní velmi dobrý přítel Jan Pastoor, kterého jsem za poslední tři roky navštívil více než desetkrát. Je to skvělý chovatel a učitel, který se vždy podělí o své zkušenosti. Samo­zřejmě moje touhy po dalších mutacích neutuchly, takže jsem navštívil i další chovatele.

Tučňáci

Ne, tučňáky jsem si vskutku nepořídil, zase takový blázen nejsem. Nicméně takové minitučňáky ano. Vždy se mi líbila mutace běloprsá neboli penguin. Samičky běloprsé mutace připomínají tučňáky a prostě mají své kouzlo. Jak to u mě bývá, zjistil jsem si chovatele nejlepších běloprsých zebřiček a vyrazil ho navštívit. Tímto chovatelem je Kevin Colaris z Holandska. Je to mladý chovatel, který zebřičkám velmi rozumí a má s nimi patřičné úspěchy. Jako základ chovu jsem nakoupil čtyři páry, protože s jedním bych nic neudělal. Kevin je přes svůj věk velmi zkušený a dokáže dobře vnímat detaily, což je u výstavních ptáků velmi důležité. Pro představu o jeho chovu jsem s ním udělal rozhovor.

Kdy jsi vstoupil do chovatelství?

Když jsem byl ještě dítě, asi v osmi letech. Teď je mi 25 let, takže asi 17 let chovám ptáky. Měl jsem jednu velkou voliéru a tam létali kanáři, zebřičky, holoubci a podobně. Byla to taková společná voliéra.

Kdy jsi začal s chovem výstavních zebřiček?

Myslím si, že před sedmi lety. Viděl jsem je na jedné výstavě a líbilo se mi, jak jsou velké a mohutné oproti normálním, a tak jsem začal přemýšlet nad výstavním chovatelstvím. Proto jsem začal prodávat původní ptáky a nakupovat výstavní zebřičky. Poz­ději se mi začalo výstavní chovatelství líbit celkově víc než to, kde se ptáci pouze chovají a odchovávají. První výstavní zebřičky byly šedé. Hned další roky jsem začal s běloprsými. Byla to jedna z prvních mutací, které jsem začal chovat. První ptáky jsem si dovezl od Huuba Janssena. Jeho běloprsí byli skvělí, takže jsem potom prodal všechny ostatní ptáky, které jsem doposud choval. Ten rozdíl mezi ptáky byl obrovský. První výstavu jsem navštívil před pěti lety.

Kdy jsi měl první úspěch?

Nebylo to první rok. Měl jsem několik dobrých hodnocení, ale nebylo to na medaile. Ale následující rok jsem vyhrál nejlepšího běloprsého ve skupině. To bylo dobré. A další rok jsem vyhrál kolekce celé výstavy s běloprsými. To bylo pro mě šílené. Věděl jsem, že ptáci jsou v dobré kondici, že by mohli získat nějakou medaili, ale že by se stali absolutním vítězem v kolekcích, to pro mě byl šok. Bylo to pro mě velké vítězství.

Co pro tebe bylo největším nebo nejcennějším vítězstvím, tohle?

Ano, tohle a také to, že jsem se zároveň stal třetím nejlepším chovatelem v součtu bodů z celé výstavy. Takže to pro mě bylo skvělé vítězství.

Kolik běloprsých zebřiček nebo kolik zebřiček ročně odchováváš? Protože teď nechováš jenom běloprsé…

Myslím, že letos jsem odchoval přes 250 mláďat. Kolik mám párů, to ti neřeknu. Obvykle začínám s 25, ale když nějaký nefunguje nebo třikrát nezahnízdí, vyměním ho – a tak různě s chovem točím, takže možná kolem 35 párů. Chovnou sezonu začínám po speciální výstavě zebřiček, která se nyní koná v Beusichemu. Takže někdy koncem října, ale podmínkou je, že ptáci musí být v dobré kondici.

Všiml jsem si, že používáš obyčejné zebřičky jako chůvy. Jak přistupuješ k tomuto odchovu, kdy používáš chůvy? Popřípadě pro jaké ptáky?

Poprvé nechám každý pár zahnízdit a neberu jim vajíčka ani mláďata. Když mají problém, že nekrmí mláďata, a na páru mi záleží, tak je podruhé podložím, ale vrátím jim vajíčka od obyčejných zebřiček, abych viděl, jestli napodruhé krmí, nebo ne. To je taky důvod, že ročně odchovám kolem 100 obyčejných zebřiček, protože je vlastně vykrmí ty mé výstavní. U párů, které nejsou důležité, nechávám vajíčka i podruhé nebo pořád, dokud nezačnou krmit. Takže chůvy používám jen u anglických a nejdůležitějších ptáků. Ale nikdy ne rovnou, až po první zkušenosti s hnízděním.

Poté co dáš ptáky do páru, obměňuješ složení krmení, přidáváš vaječnou míchanici nebo změníš délku dne?

Ne, krmení nijak neupravuji. Ptáci jsou nabuzeni sami o sobě, když jsou v dobré kondici. Jediné, co dělám, je, že podávám vaječnou míchanici, kam přidávám granule pro plodožravé ptáky a kuskus, jinak nic. Světlo mají ptáci po celou dobu roku stejné a stejně dlouhou dobu. Svítím 15 hodin denně.

Jak velké máš chovné klece?

Na hnízdění jsou o rozměrech 60×40×40 cm. Ještě používám klece o rozměru 40×40×40 cm, ale ty jen pro chůvy nebo jako přípravné klece na výstavu. Na chov výstavních ptáků mi přijdou příliš malé.

Jaké používáš hnízdní budky? Z jakého materiálu?

Používám polootevřené dřevěné a poslední dobou používám i papírové. Ty papírové jsou asi lepší. Jsou vynikající z hlediska hygieny. Po hnízdění je vyhodím a dám nové, takže to je asi nejlepší řešení. Nicméně rozdíl v odchovu v dřevěné a kartonové budce nevidím. Plastové budky ani klece nepoužívám, mám rád dřevěné.

Tvá specializace je běloprsá mutace nebo možná teď trochu měníš směr, ale určitě s nimi máš velké zkušenosti. Co je nejtěžší na odchovu dobrých běloprsých?

Získat ptáky velmi tmavé na zádech. Můžeš získat tmavé, ale ty pak postrádají lemy na křídlech, což je důležité, a když odchováš tmavé, budou mít kresbu na prsou, skoro vždy. Je to složitá věc, získat kvalitní ptáky, protože když odstraníš kresbu na prsou, zesvětlíš tělo, líce a boky. Já radši chovám ptáky tmavé, ale musím se smířit s tím, že skoro vždy budou mít samci kresbu na prsou.

Odchoval jsi někdy tmavého samce, který by neměl kresbu na prsou?

Myslím, že ano, ale je to strašně těžké. Odchovat samice, které mohou na výstavy, je mnohem lehčí. Takže k posuzování samců by se mělo přistupovat s nadhledem a jistou dávkou znalosti, protože to není snadná disciplína. Sám vystavuji samce méně, protože odchovávám tmavé ptáky, ale mají trochu moc znaků na prsou a já vím, že je to chyba. Sice za ně mohu dostat 91 nebo 92 bodů, protože ostatní parametry mají skvělé, ale vím, že mi posuzovatel napíše na bodovací lístek: trochu moc hrudních znaků. Takže 95 za takového ptáka nikdy nezískám.

Autor textu Martin Papač
Autoři fotografií Martin Papač , Petra Pelikánová