Kardinálovec (kardinál) zelený v přírodě a lidské péči

Pár, samec vpravo
Hnízdo s vejci
Mláďata 10 – 12 dnů
Mládě staré 3 měsíce
Obsah
  1. Hnízdění
  2. Pohlavní dimorfismus
  3. V lidské péči
  4. Chov v Zoo Ostrava

Kardinálovec zelený patří mezi ohrožené druhy pěvců. Podle Světového svazu ochrany přírody (IUCN – International Union for Conservation of Nature and Natural Resources) je kategorizován jako ohrožený druh (Endangered). Druh v přírodě čítá 1 000–2 000 dospělých jedinců, jeho stavy nadále klesají (BirdLife International 2018).

Třída: ptáci (Aves), řád: pěvci (Passeriformes),čeleď:tangarovití (Thraupidae), rod: Gubernatrix, druh: kardinálovec zelený (Gubernatrix cristata) (BirdLife International 2018).

Kardinálovec zelený je endemickým obyvatelem Jižní Ameriky. V minulosti byl tento druh rozšířen v opadavých křovinatých lesích centrální Argentiny, na území Uruguaye, částečně jižní Brazílie (Ridgely & Tudor, 1994). Kvůli ztrátě přirozeného prostředí a odchytu jedinců, zvláště samců, pro klecové účely pro jejich zpěv, krásu a temperament (Pessino & Tittareli, 2006), se stal velmi vzácným a ohroženým druhem ve všech třech jmenovaných státech. Na území Uruguaye žije pravděpodobně méně než 300 jedinců, v Argentině je jeho rozšíření nesouvislé s nejsilnějšími populacemi v provinciích Corrientes, La Pampa, Rio Negro (Collar et al., 1992), podle IUCN Red Listu 2018 je druh v tomto státě v současné době na pokraji vyhubení. V obou státech je chráněn a uváděn jako ohrožený druh (Lopez-Lanús et al., 2008, Azpiros et al., 2012). V Brazílii je kardinálovec zelený také chráněn a řazen do kategorie kriticky ohrožených druhů (Critical Endengered) (Martins-Ferreira et al., 2013). 

Hnízdění

Přirozeným biotopem kardinálovce zeleného jsou suché savany, subtropické a tropické křovinaté a travnaté porosty v blízkosti lesa. Zdržuje se většinou v párech nebo malých skupinkách. Tvoří monogamní, teritoriální páry. Ty zůstávají společně více než jednu chovnou sezonu. V přírodě jsou teritoria párů poměrně veliká – rozpětí 11,9–28,4 ha (Beier et al., 2017). Hnízdní období probíhá v měsících říjen až prosinec, nejintenzivnější hnízdní pokusy začínají v polovině října, nejméně párů hnízdí v polovině prosince (Dominiguez et al., 2014). Páry, u kterých dojde ke ztrátě snůšky či mláďat v raném věku, mohou hnízdit až do února následujícího roku (Beier et al., 2017). Doba mezi prvním a druhým zahnízděním je v průměru 12,4 dne s rozpětím 7–26 dnů (Dominiguez et al., 2014).

Hnízdo je tvořeno vnější vrstvou z větviček trnitých keřů a lišejníků. Vnitřní vrstva je vyskládána jemnými větvičkami, koňskými žíněmi, rostlinným materiálem, semeny. Hnízdo je umístěno ve výšce zhruba 2 metry nad zemí (Dominiguez et al., 2014). Snůšku tvoří až čtyři vejce modrozelené barvy s černými tečkami. Samice snáší vejce v rozmezí 24 hodin a zasedá na předposlední nebo poslední snesené vejce (Dominiguez et al., 2014). Pozorováním v přirozených podmínkách byla zaznamenána inkubace vajec pouze samicí, která také pečuje o mláďata mnohem více než samci nebo tzv. „helpers“, dále pomocníci (Beier et al., 2017). Pomocníci se rekrutují z mladých ptáků, především samců, z předchozí generace. Podílejí se na péči o potomstvo, vyvádění většího počtu mláďat, pomáhají hájit teritorium, chránit hnízdo, krmit mláďata a učit je letovým dovednostem. Je vypozorováno, že pokud pomocníci při odchovech mláďat nepomáhají, chovný pár intenzivněji spolupracuje na péči o potomstvo. U chovného páru bez pomocníků byla zaznamenána vyšší frekvence návštěv v hnízdě na rozdíl od chovného páru pečujícího o potomstvo společně s pomocníky. Počet vyvedených mláďat je 2× vyšší u chovných párů s pomocníky než u chovných párů bez pomocníků (Beier et al., 2017). Mláďata opouštěla hnízdní místo ve věku 14 dnů. 

Pohlavní dimorfismus

Kardinálovec zelený vykazuje silný pohlavní dimorfismus. Samec je pestřeji a výrazněji zbarvený než samice. Velikost a hmotnost těla jsou shodné u obou pohlaví, samci dosahují hmotnosti 47,3±1,5 g, s rozpětím 42–62 g; samice dosahují hmotnosti 47,4±0,9 g, s rozpětím 39,5–53 g (Dominguez et al., 2014), podle Beiera et al. (2017) samci dosahují hmotnosti 47,8±2,8 g, samice dosahují hmotnosti 47,9±3,5 g. Mláďata jsou zbarvením podobná samici.

V lidské péči

Kardinálovec zelený je chován v lidské péči v osmi evropských zoologických zahradách, z toho ve čtyřech je rozmnožován (Zoo Attica, Zoo Bristol, Zoo Chester, Zoo Ostrava). Z českých zoologických zahrad jej v současné době chová pouze Zoo Ostrava (ZIMS 2018).

Tabulka č. 1 Chov kardinálovce zeleného v lidské péči v evropských zoologických zahradách (ZIMS, 2018) (struktura skupiny = počet samců, počet samic, mláďata neurčeného pohlaví)

InstitucePočet jedincůStruktura skupiny
Attica Zoo Park52,3
Bristol Zoo21,1
Chester Zoo21,1
Goteborgs10,1
Newquayzo Zoo54,1
Olmense Zoo10,1
Ostrava Zoo51,2,2
Texel Zoo10,1
celkem2210,10,2

Chov v Zoo Ostrava

V Zoologické zahradě Ostrava je kardinálovec zelený chován od roku 2008. Do roku 2018 zde bylo odchováno 12 jedinců,12 jedinců uhynulo do stáří 18 dnů. Faktory ovlivňující úhyny byly pravděpodobně stresové situace u chovného páru v období hnízdění a opuštění hnízda mláďaty v době nevzletnosti. 

Současný chovný pár je sestaven ze samce vylíhlého 29. 4. 2016 a samice vylíhlé 9. 4. 2015. Poprvé hnízdil v listopadu 2017. Samice inkubovala dvě mláďata, která však do 7 dnů věku uhynula v hnízdě. Další hnízdění proběhlo v březnu 2018, kdy chovný pár 6. 4. 2018 a 22. 4. 2018 vyvedl dvě mláďata, samce a samici. Tento chovatelský úspěch se opakoval i v říjnu 2018, kdy 13. 11. 2018 chovný pár opět vyvedl a následně odchoval jedno mládě. 

Chovný pár obývá ubikaci o rozměrech 180 × 220 × 230 cm (š × d × v), v letních měsících má možnost výletu do venkovní voliéry o rozměrech 300 × 360 × 320 cm (š × d × v). Vnitřní ubikace je vybavena mnoha větvemi rozdílné šířky a délky, dno je pokryto jemným pískem a trsy různých druhů travin. Ke hnízdění jsou poskytnuty dvě menší dřevěné budky umístěné ve 2 metrech výšky. Chovný pár si zde staví kulaté hnízdo o průměru 12–15 cm z nabízeného hnízdního materiálu tvořeného z trsů travin, nastříhaných břízových větviček, kokosového vlákna a různých druhů jemného materiálu. Teplota v ubikaci se v zimních měsících pohybuje v rozmezí 18–23 °C, v letních měsících kopíruje venkovní teplotu.

Páry kardinálovců zelených v podmínkách Zoo Ostrava hnízdí převážně v dubnu až červenci a dalším obdobím je listopad. Samice snáší 3–4 modrozelená vejce s hnědými tečkami, které inkubuje 14–16 dní. Na snůšce se samcem se nestřídá. Mláďata se líhnou asynchronně, slepá, jemně opeřená, jejich váha se pohybuje kolem 3–4 gramů. Jsou kroužkována 5.–8. den věku kroužkem o průměru 4 mm. Z hnízda vyskakují 14.–16. den. V těchto dnech nejsou dostatečně samostatná, jsou nevzletná, nedostatečně opeřená, zvláště v oblasti břišní, na prsou a zátylku, a velice zranitelná. Po opuštění hnízda často na podlaze ubikace hynula na následky podchlazení. Proto zde máme umístěnou, zhruba 1 metr pod boudami, záchytnou klec se zatepleným dnem. Ještě nevzletná mláďata v ní zůstávají a jsou plně závislá na péči chovného páru, který má možnost o ně i nadále pečovat a krmit je do doby úplného osamostatnění. Pokud pár přijde o snůšku či mláďata obvykle, opětovně zahnízdí v rozmezí 5–16 dnů. 

Nezkoušeli jsme využívat potomstvo jako pomocníky. Chovný prostor je poměrně malý a pravděpodobně z tohoto důvodu jsme opakovaně zaznamenávali agresivitu chovného páru vůči potomstvu v době dalšího hnízdění. Abychom předcházeli napadení mláďat rodiči, jedince oddělujeme ve věku dvou a půl až tří měsíců stáří. V té době jsou mláďata soběstačná, do šatu dospělosti přepeřují kolem jednoho roku věku. 

Krmnou dávku kardinálovců zelených v době odchovu mláďat tvoří především hmyz (mouční červi, muší larvy, malí cvrčci), vaječná míchanice (nastrouhaná mrkev s vařeným vejcem a strouhankou), sypká směs pro hmyzožravé ptáky, granulovaná směs Uni Nutri Bird, proso v klasech, ovoce a zelenina. Je nutné podávat několikrát denně misku s čerstvou vodou. Ptáci se velice rádi koupou a za krátký čas vodu znečistí. Po odstavu mláďat je chovnému páru živočišná potrava minimalizována, je nahrazena zeleninou (listy salátu, okurka), ovocem (jablko, hruška) a zrním. Naopak mláďatům je nabízená vyvážená rostlinná i živočišná složka potravy.

Odchov tohoto druhu je poměrně náročný a vzhledem k situaci v přírodě i velmi důležitý. Úsilí chránit ohrožené ptačí druhy je často limitováno absencí znalostí jejich biologie. Jeden z hlavních úkolů managementu chovu a odchovu pro tyto druhy je udržovat nebo zvýšit přežití a reprodukci jednotlivců v jejich populaci. Je proto podstatné znát reprodukční parametry a faktory pro efektivní reprodukční úspěchy.

 

Použitá literatura

Azpiros, A. B. Alfaro, M., & Jimenes, S. (2012). Lista roja de las aves del Uruguay. Montevideo: Direccion Nacionale de Medio Ambiente

Beier, Ch., Repenning, M., da Silveira, Pereira, M., Pereira, A., & Fontana, S. C. (2017). Cooperative breeding and demography of Yellow Cardinal Gubernatrix cristata in Brazil

BirdLife International 2018. Gubernatrix cristata. The IUCN Red List of Threatened Species 2018: e.T22721578A131888081. http://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T22721578A131888081.en. Downloaded on 06 January 2019

Collar, N. J., Gonzaga, L. P., Krabbe, N., Mandroňo, Nieto, A., Naranjo, L. G., Parker, T. A., and Wege, D. C. (1992). Threatened birds of the Americas: the ICBP/IUCN Red Data Book. Cambridge, UK: International Council for Birds Preservation

Domoniguez, M., Reboreda, C., J., and Mahler, B (2014). Impact of Cowbirds and botfly parasitism on the reproductive success of globally endangered Yellow Cardinal Gubernatrix cristata: http:/journals.cambridge.org/abstract

Lopez-Lanús B., Grilli, P., Di Giacomo, A. S., Coconier , F. F., & Banchs, R. (2008). Categorizacion de las aves la Argentina segun su estado de conservation. Buenos Aires

Martins-FerreiraC., Bencke, G. A., Fontana, C. S., Dias, R. A., Repenning, M., Damiani, R. V., Mauricio, G. N., (2013). Plano de Acao National para a conservacao dos Passeriformes ameacados dos Campos Sulinos Espinilho. Brazilia: Instituto Chico Mendes de Conservacao da Biodiversidae

Pessino, M. and Tittareli, R. E.,(2006) The Yellow Cardinal (Gubernatrix cristata). A diagnosis of its situation in the province of La Pampa, Argentina. Gestion Ambiental 12 

Ridgely, R., Tudor. G (1994). The birds of South America. Vol II: The suboscine passerines. Austin, Texas: University of Texas Press.

ZIMS, celosvětová evidence zvířat držených v lidské péči – zoo, 2018, SPECIES 360 (https://zims.species360.org/, http://www.funkce.eu/vlastnosti.php)

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (3x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Yveta Svobodová

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře