Červení sojkovci

Sojkovec nádherný – Trochalopteron formosum
Sojkovec jihočínský – Trochalopteron milnei
Sojkovec nádherný – samička
Sojkovec nádherný – samec s mládětem
Mládě sojkovců nádherných
Pár sojkovců jihočínských
Sojkovec jihočínský – samička
Sojkovec jihočínský – samec
Celoroční voliéra pro chov sojkovců nádherných
Celoroční voliéra pro chov sojkovců jihočínských
Obsah
  1. Úvod
  2. Červení sojkovci
  3. Životní prostředí a výskyt
  4. Potrava a hnízdění
  5. Chov
  6. Závěr

Sojkovci jihočínští a sojkovci nádherní patřili díky svému pestrému zbarvení ještě před patnácti lety v Evropě k nejoblíbenějším a nejčastěji chovaným druhům. Za jejich mezi chovateli někdy používané označení „červení sojkovci“ může sytě červeně zbarvené peří na křídlech a ocasu. Zatímco mnoho druhů sojkovců se již v evropských chovech nevyskytuje, sojkovci nádherní i jihočínští patří mezi ty, které ještě v chovech několika desítek institucí a soukromých chovatelů v omezeném počtu zůstávají. Zatím.

Úvod

Toto je text mého článku o sojkovcích, který byl otištěn ve Fauně v roce 2012:

„Se sojkovci se dnes v Evropě téměř neobchoduje a sporadické odchovy si přenechávají nebo mezi sebou vyměňují specializující se ptačí parky, zoologické zahrady a několik desítek soukromých chovatelů. Velká část ptáků pochází ještě z odchytů a dovozů, které byly v roce 2003 zakázány. Jedná se sice o výborný genetický ‘materiál’, nevýhodou je však již vyšší věk ptáků a někdy i nemožnost správného určení poddruhu. Není však moc z čeho vybírat. Do­pá­rování jednotlivých ptáků trvá někdy i několik let. Od některých druhů sojkovců jsou již dnes v Evropě jen jednotlivé páry, nebo dokonce poslední kusy. O tom, že se do EU žádní další ptáci z Asie legálně nedostanou, dnes již nikdo nepochybuje. Odchov každého mláděte je tak obrovským úspěchem, zejména jedná-li se o mládě odchované přirozeným způsobem. Jen takto odchovaná mláďata se mohou uplatnit v dalším chovu. Úspěšné odchovy mláďat sojkovců, podobně jako u celé čeledi timáliovitých, jsou jedny z nejobtížnějších a i u velmi zkušených chovatelů ojedinělé.

O budoucnosti sojkovců v evropských chovech lze tak i přes veškerou snahu a úzkou spolupráci vybraných zoologických zahrad, ptačích parků a soukromých chovatelů úspěšně pochybovat. Malá chovatelská základna, stále užší příbuzenská plemenitba a zařazování uměle odchovaných jedinců do chovu povedou k tomu, že časem tyto nádherné, inteligentní a chovatelsky velmi zajímavé ptáky v evropských voliérách nespatříme.“

Rok 2019 – co se za sedm let změnilo?

Chovatelská základna v Evropě zůstala stejná a pozitivní je, že se pravděpodobně i rozšířila. Ačkoliv ubylo některých zoo a ptačích parků chovajících tyto druhy okrajově, přibylo soukromých chovatelů, kteří se na chov sojkovců opravdu specializují. Na Facebooku existuje skupina chovatelů Laughing thrushes (Garrulax), která má asi 700 členů. Ptáci z odchytu již v chovech nejsou žádní, respektive pokud nějací jsou, je jim nejméně 16 let a na chovu se nepodílejí. Příbuzenská plemenitba je tudíž ještě užší. Od některých druhů zůstaly jen samice, od jiných samci.

Ceny sojkovců jsou mnohonásobně vyšší a i tak se zdají spíše teoretické, neboť s výjimkou tří nebo čtyř druhů je v Evropě k prodeji nikdo nenabízí. Řada chovatelů je ochotná některé, kdysi v chovech běžné sojkovce nakoupit za jakoukoliv cenu. V minulém roce nabízeli obchodníci v západní Evropě některé druhy sojkovců pocházející z Vietnamu a Laosu (cena 2 000 eur za pár). Jedná se však o „nové“, v Evropě dosud nechované druhy, a k oživení současného chovu tudíž nepoužitelné.

 

Červení sojkovci

Sojkovec nádherný (Trochalopteron (Garrulaxformosum, J. Verreaux, 1869, západní S’–čchuan, Čína) je robustní, až 28 cm velký sojkovec. Zbarvení jeho těla je rezavohnědé, na hlavě šedostříbrné s černými pírky. Svrchní strana křídel je hnědočerná s červenou a zřetelným lemováním. Okrajové peří křídel a peří ocasu je výrazně temně červené – karmínové. Tváře, spodní část krku a hruď jsou matně černé s více či méně výraznou šupinkatou kresbou. Kostrč je olivová. Ozobí je černé, duhovka hnědá. Kromě nominátního Trochalopteron formosum formosum je popsán ještě velmi podobně zbarvený poddruh Trochalopteron formosum greenwayi (Delacour, Jaboile, 1930). Liší se pouze výraznějším olivovým nádechem hnědé barvy na těle a více šupinkové stříbřitě zbarvené hrudi. Pohlaví je morfologicky nerozlišitelné.

Sojkovec jihočínský (Trocha­lopteron (Garrulaxmilnei, David, 1874, západní Fujian, Čína) je jen o něco menší a štíhlejší než sojkovec nádherný. Je velký asi 26 cm a váží 66–93 g. Zbarvení těla je matně okrově šedé s jasně rezavým vrcholem hlavy. Peří na zádi má šupinovou strukturu. Tmavší okrovou barvu má peří na kostrči a u kořene ocasu. Ocas a letky jsou zbarveny výrazně červeně. Ozobí je černé a duhovka hnědá. Kromě nominátního Trochalopteron milnei milnei jsou popsány ještě tři poddruhy: Trochalopteron milnei sharpei (Rippon, 1901), Trochalopteron milnei sinianum (Stresemann, 1930) a Trochalopteron milnei vitryi (Delacour, 1932), lišící se drobnými barevnými odchylkami. Pohlaví je rovněž morfologicky nerozlišitelné.

Životní prostředí a výskyt

Sojkovci nádherní se nejčastěji vyskytují ve smíšených stálezelených listnatých lesích a bambusových porostech severního a západního S’–čchuanu, severovýchodního Yunnanu, severní Guanxi a jižní Číně. Žijí v nadmořských výškách od 900 do 3 100 metrů. T. f. greenway se vyskytuje na jihu Číny a v severním Vietnamu, zde jen ve výškách nad 2 400 m n. m. Jsou to stálí ptáci a malé přesuny uskutečňují jen v období hustého sněžení v dané oblasti. Sojkovci jihočínští se vyskytují v podobném prostředí nejčastěji v jižní a jihovýchodní Číně v nadmořských výškách od 600 do 2 500 metrů. Nejčastěji jsou pozorováni rovněž ve výškách nad 900 metrů. Jsou stálí.

Potrava a hnízdění

Potrava obou druhů je totožná a tvoří ji hlavně hmyz, ovoce a bobule různých druhů rostlin. Potravu sbírají nejčastěji na zemi, kde kromě brouků, kobylek, housenek, larev a spadaného ovoce sbírají také třeba šneky. Potravu vyhledávají buď v párech, nebo ve skupinkách do pěti či šesti kusů. Sojkovci nádherní se většinu dne zdržují na zemi nebo v nízkém porostu. Žijí skrytě a jsou velmi plaší. Sojkovci jihočínští jsou na zemi pozorováni méně často. Zdržují se více v hustém porostu ve výškách 2–5 metrů nad zemí. O způsobu života obou druhů ve volné přírodě není v literatuře mnoho informací. O hnízdění sojkovců nádherných v přirozených podmínkách nejsou dostupné v podstatě žádné informace. Je známo, že hnízdění probíhá v červnu a červenci a mláďata krmí oba rodiče. Sojkovci jihočínští hnízdí v dubnu až červnu. Miskovité hnízdo z bambusových listů a trávy stavějí oba rodiče nejčastěji v bambusovém porostu asi metr nad zemí. Snůška čítá dvě až tři vejce, inkubace trvá asi 16 až 18 dní. Mláďata opouštějí hnízdo mezi 14 až 16 dny a asi týden jsou ještě dokrmována rodiči.

Chov

Sojkovce nádherné a sojkovce jihočínské chováme celoročně ve venkovních, prostorných, ze tří stran krytých voliérách. Prů­hled­ným polykarbonátem jsou zcela zakryté i stropy voliér, které jsou velmi hustě zarostlé jehličnany, listnatými keři a bambusy. Zem je pokryta vrstvou hrabanky a mechu. Vláha musí být tedy zajišťována zálivkou. Oba druhy patří dle našich zkušeností k snášenlivým k ostatním ptákům. Po celý rok, tedy i v době hnízdění jsme je zcela bez problémů chovali například ve společnosti timálií čínských, drozdů černoprsých, drozdů východních, satyrů Cabo­to­vých, satyrů obecných nebo bažantů krvavých.

Červené sojkovce krmíme stejně jako všechny ostatní druhy sojkovců. V průběhu roku dostávají komerčně vyráběnou vaječnou míchanici s přídavkem hmyzu, granule pro měkkožravé, ovoce (rozpůlená jablka) a příležitostně moučné červy. V době hnízdění přidáváme hmyz (cvrčky, muší larvy, moučné červy, zavíječe voskové, smýkaný hmyz).

Sojkovci jihočínští hnízdili pouze dvakrát v průběhu čtyř let. Neúhledné vysoké hnízdo stavěli z trávy, bambusových listů a kokosových vláken v trsu bambusu asi jeden metr nad zemí. Ve snůšce byla vždy dvě neoplozená vajíčka. Odchov tohoto druhu se nám dosud nepodařil.

Sojkovci nádherní v našich podmínkách hnízdí od dubna až do září, kdy mají tři i čtyři snůšky. Úhledné miskovité hnízdo z větviček, trávy a kokosových vláken postaví pár společně vždy během jediného dne v hustém větvoví jehličnanu v nejvyšší výšce, jakou jim konstrukce voliéry umožní, tedy asi 2,5 metru. Do hnízda snáší samička vždy tři až čtyři modrá vajíčka. Inkubace trvá 17 dní a podílejí se na ní oba rodiče. Vajíčka v první jarní snůšce byla vždy neoplozená. Pak většinou následovala další dvě hnízdění, která končila téměř vždy nezdarem v jejich konečné fázi. Mláďata uhynula těsně před tím, než opustila hnízdo, nebo několik dní po jeho opuštění. Takto jsme v průběhu čtyř let přišli o jedenáct mláďat. Důvod úhynu se nám nepodařilo zcela prokázat. Rodiče se o mláďata do poslední chvíle velmi pečlivě starali a v tělech uhynulých mláďat nebyly při pitvě ani následném bakteriologickém a parazitologickém vyšetření prokázány žádné patogeny. Úspěšné bylo zpravidla až pozdně letní hnízdění. Po něm někdy následovala podzimní snůška neoplozených vajec. Pár tedy vyvedl za rok jen jedno nebo dvě mláďata.

Mláďata sojkovců nádherných opouštějí hnízdo pravidelně velmi brzy, zpravidla dvanáctý nebo třináctý den po vylíhnutí. Jsou ještě poměrně dlouhou dobu (10 až 12 dní) nesamostatná a náchylná na podchlazení. Zejména v prvních dvou dnech po opuštění hnízda, kdy se zdržují na zemi. Dle našich pozorování je největším problémem tato mláďata naučit samostatně přijímat potravu. Nezačnou-li do několika dní alespoň část potravy přijímat samostatně z krmných misek, rodiče je opouštějí. Mláďata zůstávají na zemi a hynou na podchlazení, dehydrataci a vy­čerpání. Toto byl také jediný nález v pitevních zprávách. Jak tomu zabránit, je otázka. Odebrání a dokrmování mláďat pár dní před jejich opuštěním hnízda končí vždy nezdarem. Odebírání a dokrmování mláďat brzy po vylíhnutí možné je, ale vhodnost uměle odchovaných sojkovců (obecně) pro další chov je minimální. Tito ptáci nejsou zpravidla schopni úspěšně hnízdit a odchovat mláďata. U párů sestavených z uměle odchovaných jedinců většinou neproběhne ani náznak hnízdní aktivity. S tímto problémem se však stále častěji setkáváme také u sojkovců z přirozených odchovů. Dů­vodem je kriticky se zmenšující počet jedinců v chovech, stále užší příbuzenská plemenitba a vymizení přirozených instinktů ptáků, u kterých už desítky let nemohlo dojít k oživení chovu.

Závěr

Ceny sojkovců (obecně) se ještě okolo roku 2000 pohybovaly řádově ve stech nebo v pár tisících korun. Dnes ceny těch „nejlevnějších“ druhů začínají na desítkách tisíc korun. Jedná se však o ceny teoretické, neboť až na pár výjimek tyto ptáky k prodeji v Evropě už nikdo nenabízí. Pokud se v nabídce objeví, nejedná se o páry, ale o jednotlivé ptáky nebo zcela výjimečně i o odchovaná mláďata – téměř vždy však stejného pohlaví. Dopárování mnoha druhů sojkovců dnes již není možné. Paradoxně tak může dojít k tomu, že nyní přeplácení ptáci budou brzy neprodejní.

Jedinou záchranou chovu sojkovců v Evropě by mohlo být regulované povolování importů těchto ptáků nejen do zoo a ptačích parků, ale i specializujícím se soukromým chovatelům.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (11x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií MVDr. Lubomír Palkovič

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře