Aratinga jendaj

Tito papoušci patří společně s aratingou slunečním mezi nejčastěji chované druhy aratingů díky nenáročnosti na chov, velmi přátelské povaze a pestrobarevnému vzhledu. Aratingové jendaj mají hlavu, líce, prsa a břicho zbarveny sytě žlutě, naoranžověle a u některých jedinců až do červena. Křídla a záda jsou zelená, ocas je shora olivově zbarvený a jeho konec je namodralý, stejně jako konce letek. Okolí oka je lysé a bílé, oční duhovka hnědá, zobák celý černý a nohy tmavě šedé. Mláďata jsou zbarvena stejně jako dospělí, pouze žlutá a oranžová barva nejsou tolik vybarvena jako u dospělých a vybarvují se až kolem druhého roku života.

V přírodě

Aratinga jendaj (Aratinga jandaya) byl donedávna považován za poddruh aratingy slunečního, nyní je to samostatný druh. Jde o jihoamerického papouška, který žije v severovýchodní Brazílii. Obývá křovinaté oblasti, palmové plantáže a vyskytuje se na okrajích pralesů. K hnízdění používá zlámané stromy s dutinami nebo termitiště. V přírodě je tento druh hojný. Mimo hnízdění tvoří rodinné skupiny nebo hejna, proto je i v zajetí hodně společenský. Jde o velmi energické papoušky, kteří rádi létají. Jejich let je rychlý a dokážou v něm velmi obratně manévrovat. Pohlavní dimorfismus aratingové jendaj nemají, proto pohlaví spolehlivě určíme pomocí DNA nebo endoskopie. Dorůstá se délky 30 cm a váží kolem 130 g. Pohlavně dospívá kolem druhého až třetího roku života.

Chov v zajetí

U nás se aratingové jendaj poprvé objevili již v 19. století. Dnes jsou v chovech velmi hojně zastoupeni. Spousta chovatelů chová tyto papoušky i při nižších teplotách. Přesto bych se spíše řídila tím, co znají z přírody, a proto se přikláním k chovu v ubikacích s vytápěným záletem, kde teplota nepadá pod 15 °C.

Jde o velmi hlučné papoušky. Kdykoli tyto aratingy něco rozruší, načepýří se a začnou hlasitě křičet. Jejich hlas je opravdu velmi pronikavý, proto by si koupi tohoto papouška měli promyslet i budoucí majitelé mazlíčků, aby později nebyli překvapeni, že si sousedé stěžují.

Jedná se o zdatné letce, proto by měla voliéra mít minimálně tři metry na délku. Pokud nám to možnosti dovolí, je lepší aratingům dopřát voliéry delší vzhledem k jejich aktivnímu životu. Voliéry bychom měli zásobit dostatečným množstvím větví na okus, protože tito papoušci mají velkou zálibu v demolování a okusování. Hnízdí v kmenových budkách o vnitřním průměru 25–30 cm a výšce 40 cm. V budce mnohdy i nocují, proto jim budku můžeme ponechat po celý rok. Snůška mívá 3–5 vajec v průměru. Inkubace vajec trvá 25–29 dnů podle toho, kdy samice na vejce zasedne. Mláďata opouští budku až ve věku dvou měsíců.

Krmení

Aratingové jendaj nejsou na krmení nároční. Ale i tak bychom měli mít na paměti, že jde o papoušky vyžadující dietu a jejich krmná dávka by neměla obsahovat zbytečně velké množství tuku a cukru. Pro aratingy si míchám směs zrní, která obsahuje: různé druhy prosa, lesknici, pohanku, oves, čirok červený, čirok bílý, len, kardi, semenec, paddy rýži, ostropestřec a divoká semena (která jsou ve směsi pouze na chuť jako doplněk, tvoří v ní velmi malý podíl), takže výsledná směs obsahuje kolem 20–25 druhů zrnin.

Ovoce a zelenina by neměly v denní krmné dávce určitě chybět a je dobré, když tato položka tvoří 2/3 krmné dávky. Jak jsem již zmínila, aratingové jsou náchylní na vyšší obsah tuku a cukru. Proto by v předkládané krmné dávce mělo být více zeleniny než ovoce, které obsahuje velké množství cukrů.

Neméně podstatnou složkou v krmné dávce, která by se v miskách měla objevit alespoň několikrát do týdne, jsou granule. Granule obsahují důležité vitaminy, minerály a látky, jež v zrní, ovoci i zelenině chybí. Navíc jsou pro papoušky lehce stravitelné a aratingové je ochotně přijímají.

Ořechy by v krmné dávce neměly být zastoupeny vůbec. Při krmení ořechy jsem si všimla zhoršení kvality opeření a jeho následného černání. Toto černání opeření může mimo špatné stravování souviset i s nedostatkem pobytu papouška na slunci. Jídelníček můžeme zpestřit zeleným krmením nebo různými bobulemi. Občas je dobré ho obohatit o naklíčené nebo máčené zrní, které ptákům velmi chutná. Je dobré ho podávat například během chovné sezony nebo při přepeřování.

Příklad denní krmné dávky pro pár aratingů jendaj, kdy jeden papoušek váží 130 g (mimo chovnou sezonu / pro domácí mazlíčky):

24 g suché směsi zrní

40 g ovoce a zeleniny

Pokud aratingům dávám suché včetně granulí, uberu suchého zrní a o stejný poměr přidám granule. Pak může krmná dávka při výše uvedených podmínkách vypadat takto:

12 g suché směsi zrní

12 g granulí

40 g ovoce a zeleniny

Vlohy k ochočení

Aratingové jendaj jsou velmi milí a společenští papoušci. Proto jsou i vhodnými společníky do domácnosti, dokážeme-li pominout jejich pronikavý křik. Mláďata nemusí mít dobrý cit v zobáku a mohou silněji stisknout, na to by si člověk měl dát pozor. Ale postupem času se vše naučí. Když vidí cizí osoby, většinou spustí „alarm“ a začnou pronikavě ječet. Lehká „puberta“ se u nich projevuje kolem sedmého měsíce života až jednoho roku, kdy se mohou chovat trochu agresivněji a jako menší darebáčci. Po pubertě se ale opět chovají klidně a mírumilovně. Občas se může stát, že se aratinga zafixuje na jednoho člena rodiny, ale nebývá to příliš časté, ve většině případů jsou kamarádští ke všem členům rodiny.

Naopak máme-li doma více druhů papoušků, chovají se příliš teritoriálně. Sama mám doma dva samce, kteří spolu vyrůstali už od mláďat a k ostatním druhům papoušků se chovají velmi agresivně. Troufnou si i na velkého aru a rozdíl ve velikosti ani hmotnosti jim vůbec nevadí. Proto bychom měli být obezřetní, aby tito malí odvážní papoušci nepřišli k úrazu.

Dokážeme-li přijmout hlasitý křik a zvládneme-li mu zajistit správnou stravu, je to vhodný papoušek i pro začátečníky.