Ruský kanár – Iluze jarní přírody v městském bytě

Náležitá kulisa pro zpěvného kanára
Igor s vyškolenými pěvci
Pár mimo klec
V proletu nám chutná salát.
Líhnutí mláďat
Kdo zaváhá…
Není to vidět, ale kroužek už mám.
Klid po nakrmení
Po koupeli
Dneska med nebude?
Na výletě
Mandarinku rád
Obsah
  1. Historie
  2. Válka´= katastrofa
  3. Učitel
  4. Pohoda
  5. Ruský kanár
  6. Píseň ruského kanára strnadího zpěvu
  7. Soutěže kanárů strnadího zpěvu

Vznikl proto, aby rodině připomínal krásu líbezných zvuků volné krajiny. Z mnoha plemen zpěvných kanárů jsou u nás organizovaně chováni jen kanáři harčtí, jejichž zpěv je na soutěžích posuzován celou půlhodinu, a to čtyřčlenného kanářího týmu (kolekce) najednou. Rád bych využil skutečnosti, že v Praze již řadu let žije mezinárodní posuzovatel nám dosud velmi málo známého plemene – ruských kanárů strnadího zpěvu – pan Igor Sergejev, a seznámil čtenáře s těmito mimořádnými pěvci a organizací jejich soutěží.

Ruský kanár zpívá na soutěži zcela sám a své umění musí přednést v průběhu pouhých deseti minut. Proto ve srovnání s našimi harckými kanáry vyniká neuvěřitelným sebevědomím, s nímž bez jediného přerušení přednáší svoji až minutu trvající píseň, aniž by mohl spoléhat na podporu svých druhů. Na rozdíl od našich zpívají tito kanáři s doširoka otevřeným zobákem a převážně ve vysoké poloze. Přesto je jejich zpěv velmi příjemný, čistý a melodický. Lze v něm rozpoznat řadu dokonale napodobených zvuků jarní přírody, což na posluchače silně působí zejména v městském interiéru.

Mne obzvláště uchvacují různé variace zvonivého koňadřího zpěvu a flétnových klesajících slok skřivana lesního. Pokud jde o vzhled, jsou ruští kanáři žlutí nebo dominantně bílí, také strakatí či zcela zelení, někdy s chocholkou. Postavou jsou ve srovnání s harckými kanáry drobnější a štíhlejší. Pozoruhodná je jejich nevnímavost k roztočovému onemocnění dýchacího ústrojí, které kdysi decimovalo naše chovy harckých kanárů. Když jsem se Igora ptal na jeho zkušenosti s prevencí a léčením těchto cizopasníků, ani nevěděl, o čem mluvím! Dlouho­době mám nějaké Igorovy kanáry u svých harckých a mohu potvrdit, že nikdy roztoči netrpěli.

Historie

Do Ruska se kanár poprvé dostal v 17. století z Německa a jeho chov se tam postupně stal významným doplňkovým zdrojem příjmů obyvatelstva. Domácí pěvci a později kanáři byli v Rusku vždy velmi oblíbeni a klec se zpívajícím samečkem nechyběla ve většině domácností, od nejbohatších po nejchudší. Zejména městské obyvatelstvo cítilo potřebu mít v městském bytě zvukovou kulisu jarní přírody. Zde začal dlouhý proces šlechtění kanára, jenž ve svém zpěvu dokonale imituje nejkrásnější zvuky volné krajiny: příjemné strnadí tremolo, jásavý zvonivý zpěv sýkor, flétnové volání kulíka, překrásné melancholické zvonky skřivana lesního a dalších znamenitých divokých pěvců, ale také hlasy některých druhů žab, jemné cvrčení lučních koníků aj.

Prvními učiteli ruských kanárů byli divocí ptáci, kteří byli běžně chováni, dokud kanáři v Rusku nebyli. Divocí předzpěváci byli pečlivě vybíráni z velkého množství chycených samečků podle požadované stavby, rytmu a délky písně a přiměřené hlasitosti, zabarvení a čistoty hlasu. Hlavními učiteli byli: strnadi obecný a obojkový, sýkory koňadra a uhelníček, skřivani lesní a polní a z bahňáků kulík. Někdy byli mladí kanáří samečci přinášeni do přírody za vybraným divokým učitelem, o jehož píseň bylo třeba zpěv obohatit. Někteří chovatelé také používali různé píšťalky a vábničky, jimiž napodobovali ptačí hlasy, a zvláštní kolovrátky s množstvím miniaturních zvonečků různých velikostí a výšky tónů, které vzájemně harmonovaly a měly typický stříbrný zvuk. Tyto zvonečky byly vyráběny na zakázku ze speciálních slitin. Pomocí zvonečků byli kanáři učeni několika zvláštním túrám jako „kolokolčik (zvoneček), „bubjency“ (soustava větších zvonečků vydávajících harmonický mnohozvuk, tradiční vybavení ruské trojky) a „otbóji“ (nižší dlouhý a táhlý zvuk středně velkých zvonků).

Válka´= katastrofa

Chov ruského kanára dosáhl největšího rozkvětu za carského Ruska. Následující období již příznivé nebylo a zejména druhá světová válka znamenala katastrofu. Byly zničeny všechny velké chovy a přežilo minimum původních čistokrevných ruských kanárů strnadího zpěvu. Po válce byli dováženi z Holandska barevní kanáři, kteří byli s původními kanáry kříženi, což mělo tragické následky pro všechny stránky zpěvu ruských kanárů. Ten se pak zlepšoval jen velmi pomalu. Zcela zmizely některé vynikající typické túry jako zvuk zdáli se blížící a pak opět vzdalující se zvonící ruské trojky nebo závěrečná variace zvonů „diň–diň–don“. Nejznámějším střediskem chovu čistokrevného ruského kanára strnadího zpěvu po válce byla obec Pavlovo v Nižněnovgorodské oblasti, kam jezdili pro chovný materiál chovatelé z celého tehdejšího Sovětského svazu.

Učitel

Mladí samečkové byli ve věku dvou měsíců umisťováni do speciálních školních klícek, kde si, izolováni jeden od druhého, mohli nerušeně osvojit zpěv starého kanára – učitele. Všechny základní vlastnosti zpěvu jsou dědičné, ale v bohatství variací a kvalitě provedení se samečkové samouci nevyrovnají těm svým druhům, kteří měli příležitost poslouchat ideální zpěv. Žádoucí zpěv se plně nevyvine u každého jedince. Je velmi důležité pravidelně poslouchat celou školu a okamžitě odstraňovat z doslechu každého samečka s chybou (nemelodické zvuky, zavrčení, „výkřiky“, ostré sekané prvky apod.), aby se nepokazil zpěv ostatních. Zpěv kanárů dostává konečnou podobu ve věku dvou až tří let. Potom ho nelze naučit ničemu dalšímu – dobrému ani špatnému.

Většina chovatelů se neúčastní soutěží. Ti učí mladé zpívat tradičním přirozeným způsobem, tzn. od starého kanára – učitele. Jakmile se samečkové projeví zpěvem, jsou po jednom umístěni v malých školních klíckách do regálu, kde se navzájem nemohou vidět a slyší se jen slabě. Předzpěvák je umístěn nahoře. Ve věku 6–7 měsíců si mladí kanáři mohou osvojit celou píseň a v jednom roce věku je zpěv hotov. Chovatelé si z odchovu ponechávají většinou jen jednoho až dva nejlepší samečky.

Ti chovatelé, kteří se účastní soutěží, obvykle používají zatemňování mladých samečků od doby, kdy lze rozeznat první předepsané túry. Předzpěvák je přinášen do místnosti s mladými kanáry několikrát za den na 30–40 minut. Na tuto dobu jsou mladí zatemňováni, aby sami nezpívali a jen poslouchali. Nejčastěji je kanár zatemňován při přípravě na soutěž. Postupně získává reflex, že začíná zpívat ihned po odkrytí.

Pohoda

Aby si kanár uchoval po celý rok svoji píseň, musí chovatel úzkostlivě pečovat o jeho psychickou pohodu. Znamená to, že v doslechu nesmí být žádná kanáří samička. Vizuální kontakt s jinými samečky je také nevhodný. Kritické je v tomto ohledu období párování. Doporučuje se nepoužívat v chovu samečka mladšího dvou let, aby neztratil svoji pracně naučenou píseň. Sa­meček je připouštěn jen na jediné pojímání ráno před probuzením a večer po usnutí (!) na minimální možnou dobu. Je samozřejmé, že samička musí být k páření připravena, aby se vše odbylo co nejrychleji a nedocházelo k šarvátkám. V době připouštění je sameček neustále držen v temnotě, aby se nedostal do silnější hnízdní nálady, která jeho zpěvu škodí.

Autor textu a fotografií Igor Sergejev a Pavel Pivoňka, e-mail: pivpav@volny.cz