Papoušek zpěvavý (Psephotus haematonotus), 3. část – Klec jako minimální prostor pro život papouška

Papoušci zpěvaví chovaní v zajetí se chovají převážně v klecích a voliérách. Vnitřní voliéru můžeme zhotovit z různých materiálů. V minulosti (do jisté míry i v současnosti) to bylo právě dřevo, které se stalo nejčastěji používaným stavebním materiálem pro výrobu klecí. Dnes se s úspěchem využívají ke konstrukci klecí různé kovové materiály. Zpravidla se jedná buď o železné a lehké hliníkové profily, které se spojují svařováním, v případě hliníkových profilů pomocí plastových spojek. Velice důležitým prvkem při výrobě klece je pletivo. Jeho fyzickou konstrukci (tloušťka drátu a velikost ok) volíme vždy podle druhu chovaných papoušků.

Pro papoušky zpěvavé nám obvykle postačí pletivo ze svařovaných sítí o tloušťce drátu cca 1,2 mm a rozměru ok 16 × 16 mm. Osvědčilo se mi instalovat pletivové rošty kromě bočních stěn i cca 10 cm nad dnem klece. Ptáci v takovém případě nedosáhnou zobáky k samému dnu a nedostanou se tak k trusu, který může být pro ně nebezpečný. Úroveň zdravotní prevence se tak výrazně zlepší. 

Konstrukčně může být provedení klece z různých druhů materiálů. Za vhodné lze považovat materiály, jako jsou lamino, plech, obecně kovové materiály, případně různé dřevěné desky. Velikost dvířek volíme s ohledem nejenom na velikost misek pro krmení a vodu, ale i s ohledem na velikost odchytové síťky, kterou musíme spolehlivě prostrčit dovnitř klece při odchytu ptáků. Pokud se tedy rozhodneme vyrobit si kovovou konstrukci, můžeme klec smontovat buď ze železa, nebo z hliníku. Oba materiály mají své výhody i nevýhody. Železo je cenově dostupnější než hliník, ale musíme je natřít. Má tedy větší nároky na údržbu a je zde zdravotní riziko, že papoušci budou nátěr okusovat a přiotráví se po případném požití většího množství povrchového ochranného nátěru barvy. Oproti tomu hliníková konstrukce je mnohem lehčí, její životnost by měla převýšit životnost železné konstrukce a kromě toho nepotřebuje žádné další povrchové úpravy. Navíc pletivo se na ni velice snadno upevňuje pomocí k tomu vyrobených speciálních šroubů.

Dalším uvažovaným materiálem, z kterého lze vyrobit klec, je dřevo. I když se nejsnáze zpracovává, má celou řadu ne zrovna zanedbatelných nevýhod. Mezi základní nevýhody patří možnost okusu dřevěné konstrukce, čímž může docházet nejenom k estetickému narušení, ale v extrémních případech (kromě narušení konstrukce klece) především k pozření fragmentů barvy, kterou ptáci odštípli s kousky dřeva. Dále je zde zřejmá nevýhoda, kterou mnozí chovatelé spatřují ve snadné kontaminaci dřevěné konstrukce trusem ptáků. Do úvahy rovněž přichází i existence různých parazitů žijících uvnitř dřeva. Naopak značně nesnadná a někdy i nebezpečná může být dezinfekce dřevěného povrchu konstrukce klece. Některé dezinfekční prostředky vyžadují zředění, a to proto, aby se docílilo celkového snížení či zamezení toxicity použité dezinfekce. Dřevo je dobře savý materiál a v případě, že chovatel nedodrží ředicí poměr, může dojít k různě intenzivním otravám ptáků. Ti se můžou ohryzem takto dezinfekčně ošetřené konstrukce ze dřeva snadno přiotrávit. V neposlední řadě je nevýhodou dřevěné konstrukce klece i nižší životnost v porovnání s konstrukcemi kovovými. Přesto chci zdůraznit, že pro papoušky zpěvavé ji rozhodně lze použít s jistým úspěchem, a to i přes všechny výše vyjmenované výhrady ke klecím, které jsou vyrobeny ze dřeva. V případě, že se pro ně rozhodnete, pak mějte na paměti, že by měla být respektována všechna uvedená rizika a ve vašem chovu by měla být zavedena celá řada účinných hygienických opatření. Ať už si zvolíte za konstrukční materiál pro klec cokoliv, mějte na paměti, že vnitřní prostor klece zcela vymezuje životní prostor papoušků zpěvavých.

Zlatým pravidlem pro velikost klece určené pro chov papoušků zpěvavých je: čím větší, tím lepší.

I zde platí, že každý z chovatelů má své prostorové možnosti, a proto je potřeba mít na paměti, že přiměřená klec pro jeden pár papoušků zpěvavých by neměla mít menší rozměry než 140 × 60 × 50 cm (délka × výška × šířka). Konstrukce klece by měla být zásadně obdélníkového tvaru, aby měli ptáci co nejdelší prostor pro let. Je potřeba, abyste si uvědomili, že i v kleci o délce 140 cm je prostor pro přímý let papouška zkrácen na vzdálenost asi 130 cm za předpokladu, že bidla jsou 10 cm od nejzazších stran klece. Ve svém chovu mám i klece menších rozměrů a ptáci v nich ochotně hnízdí a úspěšně odchovávají mláďata. Vždy dodržuji pravidlo periodického střídání jejich pobytu v menších klecích a větších zahradních voliérách o délce 3 metry. Pokud ptáci jednu sezonu žili a hnízdili v menší kleci, další rok jsou ubytováni ve venkovní voliéře. Zajistím jim tak možnost udržet si dobrou fyzickou kondici a dodržuji tím zásady zdravotní prevence.

Vybavení klecí

Za základní vybavení klece je potřeba považovat misky pro zrniny, vodu a grit (písek) a dřevěná bidla odpovídající velikosti nohy papouška – tím pádem vhodného průměru. V případě, že hodláme odchovávat papoušky zpěvavé, časem by měla přibýt i miska na speciální vaječné krmivo, které podáváme v době odchovu mláďat. Její samostatnost oceníme v případě, kdy můžeme pohodlně doplnit pouze část zrní do misky, která je k tomu určena, aniž bychom ji museli celou vysypat, protože došlo ke smíchání nespotřebované dávky zrní s nespotřebovanou vaječnou míchanicí. Pokud bychom ponechali směs zrní společně s vaječnou směsí, mohlo by dojít v krátké době ke vzniku různých typů plísní a mohlo by být tímto stavem jistě ohroženo zdraví nejenom rodičů, ale i mláďat. Papoušci konzumující toto krmivo by byli zcela jistě ohroženi na životě a postupně by hynuli na zdravotní potíže vyvolané katastrofálními hygienickými podmínkami takto zanedbaného chovu. 

Mějme tedy na paměti, že nejlepší radou pro chovatele, kterou v tomto směru mám, je být si vědom, že je lepší nemocem (ať už je jejich příčinou cokoliv) předcházet než vynakládat mnohdy nezanedbatelné úsilí na eliminaci jejich následků.

Voliéry

Další možností je vnitřní nebo venkovní (někdy také zahradní) voliéra, popřípadě řada voliér. Vnitřní voliéry do značné míry připomínají voliéry venkovní. Podobnost je především v konstrukci, případně i rozměrech.

K výstavbě vnitřních voliér se nejčastěji využívají bytové, ale i nebytové prostory domů, bytů apod., jako jsou například půdy rodinných domů, případně sklepní prostory.

Pokud se rozhodnete pro stavbu venkovní voliéry, je potřeba vždy posoudit velikost objektu, který chcete vystavět, v návaznosti na celkovou plochu. Následně je nutné nezřídka i požádat místně příslušný stavební úřad o vydání patřičného povolení k realizaci. Tento postup je vyžadován v České republice zákonem a je lhostejno, zda budete chtít využít pro chov papoušků již existující objekty, nebo si chcete postavit voliéry zcela nové. Rozhodující jsou parametry, které vyžaduje zákon. Bez potřebné dokumentace úřadů lze v době vydání knihy stavět především s ohledem na dodržení celkové plochy, výšky objektu a jeho vzdálenosti od hranic sousedních parcel. Ať je tomu tak, či onak, vždy se tato zařízení dělí na venkovní voliéry bez vnitřního ochranného (záletového) prostoru a na voliéry s vybudovaným ochranným vnitřním prostorem.

Orientaci voliér, hlavně jejich výlety a otevřené strany, nejčastěji obracíme směrem na jih. Dobrou osobní zkušenost mám s orientací svých voliér rovněž na východ, kdy jsou ptáci v podstatě celodenně venku. Na rozdíl od voliér s jižní orientací, kdy ptáci především přes velmi teplé letní dny vyhledávají úkryt před silným slunečním žárem ve vnitřní záletové části. Voliéry chráníme proti silným západním a severním větrům, které bývají mnohdy navíc i velmi vlhké a studené. 

Pamatujte však na to, že pták musí mít možnost volby, a proto vždy navrhujte své voliéry tak, aby i v poledním horku měli ptáci možnost nalézt odpovídající stín, kam se mohou uchýlit. Nedodržení tohoto pravidla při výstavbě voliér vás bude téměř jistě stát životy vašich chovanců, další námahu při přestavbě voliér a navíc možná i další nemalé vynaložené peníze. 

Ve venkovních voliérách jsou naši svěřenci nejenom vystaveni pozitivním vlivům počasí, ale mohou být i ohrožováni na životech. Proto nikdy nezapomínejte při výstavbě venkovní voliéry na ochranu před nebezpečnou škodnou. Především musíme počítat s predátory, jako jsou drobní hlodavci – lasice, kuny a myši. Tito vesměs malí predátoři dokážou doslova ze dne na den zruinovat celý chov papoušků. Velice nebezpeční jsou ale i další jiní drobní hlodavci – podaří-li se jim úspěšně proniknout (zpravidla v noci) do blízkosti budek, dokážou zcela nemilosrdně zničit většinu snůšek vajíček, nemluvě o velkém psychickém stresu, kterému jsou vystaveny chovné samice takto vyrušené v době inkubace.

Mezi časté nezvané návštěvníky voliér patří i divoké kočky, které dokážou rovněž způsobit mnohdy smrtelná zranění. Obecně se jako účinná ochrana používá pes či dvojité pletivo voliér. Na ochranu proti hlodavcům je vhodné myslet již při konstrukci základů voliér a venkovních podlah. Pro tento účel je budujeme masivně prosypané štěrkem a hrubým kamením, kterým se zespodu žádný hlodavec neprohrabe. Někteří chovatelé přidávají pod konstrukci betonové podlahy tlustší vrstvu skleněných střepů, která účinně zabraňuje hlodavcům i jen přiblížit se a začít invazivně narušovat kteroukoliv spodní část konstrukce voliéry. Z praktických a estetických důvodů se dno venkovních výletů buduje buď jako zatravněná plocha, betonová plocha, nebo jejich vzájemná kombinace.

Na tomto místě musím připomenout, že dosavadní výčet protiopatření není vším, co musíme pro ochranu našich papoušků ve venkovních voliérách udělat. Kromě predátorů lovících na zemi je potřeba papoušky chránit i proti nebezpečí ze vzduchu. Draví ptáci rádi útočí na ptáky zachycené na pletivu, a i když by papouška takto chyceného nedostali ven, mohli by mu vytrhnout část těla. Na následky takového závažného zranění by pták nejspíše uhynul. Jako účinnou ochranu proti tomuto druhu napadení můžeme proto použít třeba ostnatý drát natažený několik centimetrů těsně nad obvodovou konstrukcí voliéry. Pokud drát natáhnete do maticového tvaru dostatečně blízko sebe, můžete na takto vytvořený rastr volně naházet různé pichlavé větvě stromů a části stonků divokých růží i s ostny. Zdá se vám tento způsob ochrany poněkud neobvyklý, přehnaný a narušující estetičnost při pohledu na vaše voliéry? Možná, avšak životy papoušků dokáže ochránit nejlépe.

Existují i řešení vytvářející ochrannou sféru na úrovni vnějšího perimetru voliéry pomocí elektrické energie. V takovém případě se dráty s elektrickým napětím (i když se jedná o bezpečné dotykové napětí zpravidla do 24 V) nesmějí nikde dotýkat konstrukce (pokud je kovová) a rovněž se nesmějí dotýkat pletiva. Pokud byste preferovali tento způsob ochrany, věnujte zvláštní pozornost rovněž možnému prověšení drátů, které se mění s věkem, a různým účinkům povětrnostních vlivů. Je zcela zásadní, abyste celé zařízení na konci montáže nechali pečlivě prověřit patřičným odborníkem, zda pracuje naprosto bezpečně a spolehlivě!