Agapornisové, zvláště agapornis etiopský

Samec agapornise etiopského
Samice agapornise etiopského
Mladý samec požírající bobule.
Agapornisové etiopští při sběru potravy na zemi. Vzadu pár motýlků modrohlavých
Samec při sběru potravy
Samice s odrostlým mládětem
Etiopie, pohled z centrální náhorní plošiny směrem dolů
Obsah
  1. Kdo je opravdovým profesionálním ornitologem?
  2. Agapornisové
  3. Agapornis etiopský a Etiopie
  4. Novější informace
  5. Otázka zeměpisných forem

Novější informace

Bude to tak asi dvacet let, kdy se do Etiopie podívali i někteří naši ornitologové. Nebylo jich mnoho a také to nebyli žádní papouškáři. Tenkrát proběhla široce publikovaná akce, jež se jmenovala Africká odysea. Černým čápům u nás nasadili batůžky se zařízením, které umožňovalo sledovat jejich pohyb do zimovišť v Africe. A také se někteří z ornitologů do těch končin sami podívali. Nejdřív to byl, tuším, východ Senegalu, podruhé právě Etiopie. Slyšel jsem od nich nadšené: Viděli jsme endemity! Endemitem je takový druh, který žije pouze na určitém, zpravidla nijak velkém území a nikde jinde. 

Co to bylo? A prý Agapornis taranta. Endemit to zajisté je. Když expedice, která tam byla za jiným účelem, ty ptáky viděla, musí tam být v nezanedbatelném počtu, neviděla je jen náhodně. Jak tedy ti původně lesní ptáci hnízdí, když nehnízdí v dutinách? Dutin prý je dost. Domorodci údajně mají svá políčka obehnaná nějakým roštím, které neustále ořezávají na otop. Něco na způsob našich „hlavatých vrb“ pravidelně ořezávaných košíkáři. Ve změti všemožných pahýlů nacházejí ptáci dostatek vhodných dutin pro stavbu hnízd.

Otázkou zůstává potrava těch ptáků. Forshaw říká, že se živí hlavně divokými fíky. To může být celá škála různých, i když z botanického hlediska příbuzných plodů. Dá se však uvažovat o tom, že nejspíše živíme tyto ptáky v klecích ne právě nejvhodnějším způsobem, když hlavní složkou jejich potravy jsou semena slunečnice a semenec. Chtělo by to asi něco dietnějšího. 

Otázka zeměpisných forem

Nějaký čas jsou systematici toho názoru, že tento druh agapornisů je monotypický. Že nevytváří žádné zeměpisné formy. Nemyslím si to. Proč? Již nějaký čas se tito ptáci do Evropy nedováží. Jednak v důsledku paniky před takzvanou ptačí chřipkou před dvaceti léty a před tímto obdobím spíše z politických důvodů, kdy Etiopie procházela nelehkým obdobím krvavého komunismu stalinského typu. To samozřejmě neznamená, že se do evropských klecí nedostalo ani pírko, nicméně na druhou stranu to znamená, že počty dovozů byly na stav ptáků v přírodě zcela zanedbatelné. Avšak někdy na konci sedmdesátých let se podařilo pražskému chovateli Hrdličkovi dovézt od firmy Animali v Holandsku větší skupinu těchto agapornisů. Měl je v karanténě ve středně velké vnitřní voliéře. Celé hejno viditelně sestávalo ze dvou skupin. Jedni ptáci byli větší a samci měli větší rozlohu červené barvy na hlavě. Ti druzí byli menší. Když se vešlo do karanténní místnosti, ptáci se samozřejmě polekali a všechno se to plašilo v jednom chumlu. Poté co se situace zklidnila a ptáci se rozsadili po bidlech a pletivu, mohli jste si všimnout, že vždy si sedli ke svým. Menší k menším, větší k větším. Nenapadali se, ale také nijak viditelně nekomunikovali. Když byste spárovali svůj pár s nevhodným protějškem, dá se předpokládat, že úspěch by byl spíše výjimkou, protože by šlo o Křížence. Podle některých, dřívějších pramenů skutečně byly popsány dvě zeměpisné formy. Jedna prý pochází z vyšších poloh, druhou bychom mohli považovat za údolní. Podíváte-li se na fotografie etiopské krajiny, snadno pochopíte, že obě formy nemusí přijít v přírodě do styku. Etiopská údolí totiž bývají lemována až několik set metrů vysokými skalními stěnami. 

Takže zbývá popsat ty dvě formy:

 Formou nominátní je forma Agapornis taranta taranta (Stanley, 1814).

 Ty menší popsal jako Agapornis taranta nana Neumann, 1931.

Údajně se vyskytují v jihozápadní a severovýchodní Etiopii, na středním a dolním toku řeky Omo a na horním toku řeky Sobat. V oblasti Šoa se prý vyskytují ptáci střední velikosti, proto někteří systematikové existenci forem neuznávají. Jenže, jak se říká, na každém šprochu pravdy trochu. Co jsem viděl na vlastní oči, mně bude těžko někdo vymlouvat. Rozhodně bych doporučoval chovatelům vybírat chovné páry tak, aby ptáci spolu typově ladili. Samozřejmě by to chtělo nějakou hlubší studii přímo z přírody Etiopie. Zeměpisné formy by měly mít nějaké společné území, avšak oddělené od jiné formy. To je třeba otázka agapornisů s bílým okružím oka. Mnozí ty ptáky také považují jen za zeměpisné formy. U agapornisů etiopských mohou taková území být oddělena výškovým rozdílem. Horňáci a dolňáci. A vůbec. Není nic staršího než včerejší noviny, říká se. Ani to, co mě napadá, není nic z roku 2020. Jen připomínám, co jsem kde zaslechl a co by se mělo brát v úvahu.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (17x):

1
2
3
4
5

Autor textu Petr Podpěra

Český chovatel exotického ptactva, dosáhl několika prvoodchovů ptáků Střední Asie a Dálného východu. Od roku 1971 byl posuzovatelem exotického ptactva a od roku 1975 pak posuzovatelem mezinárodním organizace C.O.M. Vydal dosud tři knihy pro chovatele: Chováme exotické ptactvo, Zrnožraví pěvci celého světa, Andulka – domácí pták. Věnoval se fotografování portrétů jednotlivých druhů exotických ptáků a tyto fotografie byly použity asi v šedesáti různých knihách.

Autor fotografií zdroj: Shutterstock

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

16.10.2020 10:59

Dobrý den.
Své první agapornis etiopske jsem získal začátkem osudesatych let minulého století za tehdy astronomickou cenu 6000 Kč. V té době to byly mé 3 platy.
Následně jsme je i odchovli, ale chovnou skupinu se mi nepodařilo sestavit z důvodu nedostatku cizího chovného materialu.
Dodnes na ně občas vzpomínám, pro jejich naprosto jiné chování oproti ostatním agapornisum.

13.10.2020 14:34

Dobrý den,
vaše články čtu velice ráda a po přečtení každého jednoho se těším na další. Nemají moc konkurenci. Jen bych ráda poznamenala něco k tomu vysokoškolskému vyučujícímu ornitologie. Dnes na vysokých školách to funguje tak, že vyučující (tedy člověk, který je minimálně doktorand), musí především pracovat na svém výzkumu, publikovat výsledky a k tomu navíc různě velkou měrou pracuje na výuce. Vede své diplomanty, provádí odborné exkurze (zde je odborná znalost esenciální), přednáší či vede cvičení apod. Rozhodně to není tak, že by někdo na vysoké škole přírodovědného zaměření pouze nebo především vyučoval. Ale máte samozřejmě pravdu, že se může stát, že i ten vyučující na vysoké škole je zaměřený na nějakou konkrétní oblast odvětví a to ostatní je pro něj spíše neznámá kapitola. A samozřejmě také záleží na kvalitě té dané instituce. To jen tak na okraj, abych se zastala ornitologů přednášejících na vysokých školách.
S přáním mnoha ornitologických i jiných úspěchů,
Eva K.