Žlutí králováci aneb jak se nenechat odradit

Žlutí králováci aneb jak se nenechat odradit
Žlutí králováci aneb jak se nenechat odradit
Žlutí králováci aneb jak se nenechat odradit
Žlutí králováci aneb jak se nenechat odradit
Žlutí králováci aneb jak se nenechat odradit
Žlutí králováci aneb jak se nenechat odradit
Žlutí králováci aneb jak se nenechat odradit
Žlutí králováci aneb jak se nenechat odradit
Žlutí králováci aneb jak se nenechat odradit
Žlutí králováci aneb jak se nenechat odradit
Žlutí králováci aneb jak se nenechat odradit
Žlutí králováci aneb jak se nenechat odradit
Žlutí králováci aneb jak se nenechat odradit
Obsah
  1. Žlutá mutace
  2. Hlavně to nevzdat
  3. První mláďata
  4. Sestavení páru

Chovu papoušků královských se věnuji již více než 30 let a za celou tu dobu jsem nikdy neuvažovala o tom, že bych jejich chov zrušila. Mně tento druh papoušků učaroval. Jsou to klidní papoušci, jejich zvukové projevy nejsou rušivé, jen samci v době toku připomínají svým projevem mírně vrzající kolečko. Na chovatele si brzy zvyknou a u mě si berou pamlsky všichni z ruky přes pletivo. Taky se mi ještě nestalo, že by samec zabil nebo nějak honil svou samici, jak to bývá často u jiných australanů (např. rosel, barnardů) nebo kakaduů či amazoňanů.

Vzpomínám si, jak mi před rokem volal nějaký chovatel a mimo jiné se ptal, jaké mám papoušky. Když jsem se zmínila, že chovám papoušky královské, skoro znechuceně mi odpověděl, že to jsou ptáci „na nic“. Když jsem se podivila a ptala se, proč to říká, sdělil mi, že jejich cena šla hodně dolů a že už je nikdo nechce. Dlouho mně to leželo v hlavě a byla jsem rozčarovaná z toho, jak někdo, kdo si říká chovatel, může posuzovat druh podle toho, zda je, či není prodejný a za kolik. Takto jsem nikdy neuvažovala ‒ přece proto, že je jich momentálně víc a jejich cena šla dolů, se mi nepřestanou líbit a nepřestanu s jejich chovem. Ale to je jen tak na okraj.

Žlutá mutace

Jak jsem se již zmínila, papoušky královské v přírodním zbarvení chovám již více než 30 let, a jak to tak bývá, zatoužila jsem mít tyto krasavce i v mutaci žluté neboli dilute. Náhoda mi nahrála a v září 2013 mi byl nabídnut z důvodu úmrtí chovatele chovný pár těchto papoušků. Tehdy byla jejich cena ještě dosti vysoká, a tak jsem chvíli váhala, zda do nich půjdu. Chovatelské srdíčko ale zapracovalo a za vysokou cenu jsem si je vezla domů. Sameček byl tehdy čtyřletý a samička pětiletá. Údajně samička ten rok nanesla 10 vajec, a jelikož nenasedla, byla vejce umístěna do líhně. Tři vejce byla prý oplodněna, ale vylíhlo se jediné mládě, které bylo ručně dokrmeno a odchováno. Nyní byl pár můj, já na nich mohla oči nechat a těšila jsem se na další rok.

Brzy mě však optimismus přešel. Již za dva měsíce mi připadal sameček nějak divný ‒ to trvalo ale jen dva dny a přešlo to. Pak jsem si všimla, že samička dosti často venku pospává, ale byl leden, venku zima, a jakmile jsem se přiblížila blíž nebo přelítl venku kosák, byla ve střehu a čilá. Na krmení chodila a brala vše jako obvykle. Sama sebe jsem kárala za to, že je asi moc pozoruju a vymýšlím si. Začas jsem si všimla, že trus pod samičkou je sice normální, ale okolo něj větší vodnatá skvrna. Dala jsem trus na rozbor a výsledek byl ten, že paraziti zjištěni nebyli, ale dle bakteriologického vyšetření byla zjištěna přítomnost bakterie E. coli a enterokoků. Doporučena mi byla léčba Marbocylem po dobu 10 dnů. Nicméně stav byl stále stejný. Byla zahájena léčba Enrofloxacinem opět po dobu 10 dnů. Stav se poté trochu zlepšil, samička začala na samci žebrat a ten ji krmil ‒ to už byl březen. Koncem března již oba venku létali a vše vypadalo dobře. Začátkem dubna samička začala navštěvovat boudu, ale vejce nesnesla. Koncem května sameček začal přepeřovat a o samici ztratil zájem. Dne 2. 7. jsem našla v záletu na zemi samičku ve velmi špatném stavu. Během dopoledne jsem ji dvakrát přikrmila Nutribirdem sondou, stav se zlepšil a večer už seděla se samcem venku na bidle. 20. 8. se situace opakovala, samička opět na zemi ‒ tentokrát jsem ji vzala domů a opět dokrmila, ale stav se stále horšil a během dvou dnů došlo k úhynu. To byla rána. 

Nechtěla jsem, aby byl samec sám, a tak jsem mu 2. 9. zakoupila pětiletou samičku štěpitelnou na žluté. Nevím, zda po své samičce truchlil, nicméně s novou samičkou si nepadli do oka ‒ tolerovali se, ale to bylo vše. V půlce prosince samec začal venku pospávat, stejně jak to předtím dělala jeho samička. Po poradě s veterinářem jsem podávala antibiotika, ale ráno 24. 12. jsem našla samečka na zemi mrtvého. To byl vánoční dárek jak vyšitý.

Hlavně to nevzdat

Ovšem život jde dál a já si řekla, že to nevzdám. Poučena tím, co jsem prožila, jsem si řekla, že začnu od začátku, a pořídila si 4 mladé nepříbuzné žluté králováky. Rok jsem je nechala spolu, aby si na sebe zvykli a měli možnost si vybrat, a poté jsem je rozdělila po párech tak, jak se vybrali.

Přišel rok 2016 – oba páry byly dvouleté, takže ještě mladé na hnízdění, ale už se krmily a pozorovala jsem i první pokusy o páření. Vždy to ale skončilo tak, že oba spadli na zem. 

Následoval rok 2017 – oba páry přišly do toku brzy zjara a byla to krásná podívaná. Pár č. 1 byl klidnější, samice se nechala krmit, ale k páření moc nevybízela, a navíc ani do boudy ještě nenašla cestu. Pár č. 2 byl temperamentnější, samec si samici hlídal, honil ji domů a krmil jak o život. K úspěšnému páření docházelo velice často a 19. 4. jsem objevila v boudě první vajíčko, za dva dny druhé, pak třetí, čtvrté, páté... Samice stále nezasedla a samec ji honil, jen co se objevila ve výletu. 3. 5. jsem našla po ránu samičku na zemi v záletu zcela vysílenou. Nekladla nejmenší odpor, umístila jsem ji do tepla, dala okolo ní samé dobroty a čekala.

Hlavou mi proběhl scénář z roku 2014 a neodvažovala jsem se ani pomyslet, co by mohlo následovat. Teplo ale zafungovalo perfektně, samička snesla ještě jedno deformované vejce s poloměkkou skořápkou a v poledne už seděla v kleci na bidle. Večer začala žrát a začala na samce volat – ten jí ze své voliéry odpovídal. Stejně jsem ji ale ještě v kleci nechala, a když druhý den ráno vypadala o moc lépe, vrátila jsem ji k samcovi do voliéry. Ten ji okamžitě horlivě krmil a bylo vidět, že mají radost. Druhý den už ji opět pářil – z toho jsem sice radost neměla, neboť by samička potřebovala spíš klid a odpočívat, ale oddělením jsem je nechtěla trápit. 

Následovala další snůška a 10., 12. a 14. 6. byla snesena 3 vejce. Jelikož ani tentokrát samice nezasedla, byla i tato vejce umístěna do líhně. Všechna vejce, co byla snesena, byla oplozená, ale žádné mládě se nevylíhlo ani skořápku nenaklovalo. Takže trochu zklamání, ale důležité bylo, že samička byla v pořádku a byla před námi možná další sezona.

 

První mláďata

Rok 2018 začal opět jako první pár č. 2 – samička po častém ukázkovém páření snesla 24. 4. první vejce a pak ještě šest dalších. Jelikož opět nezasedla, vejce jsem umístila do líhně ‒ tentokrát byla opět všechna oplozena a mláďata už se i začala klubat, proklubalo se ven ale jen jedno jediné, které jsem ručně odkrmila a odchovala. Mezitím samička začala s druhou snáškou – tentokrát snesla 4 vejce, a jelikož zase nebylo znát, že by chtěla sedět, vyměnila jsem vejce za podkladky a vejce umístila do líhně. Jaké bylo ale mé překvapení, když samička po třech dnech na podkladky zasedla. Seděla pečlivě a já měla dilema – mám jí vrátit její plná vejce? Jelikož jsem nechtěla riskovat, vyměnila jsem jeden podkladek za plné vejce od přírodních královských a čekala. Mládě se pod žlutou samičkou vyklubalo, samička je krmila a i samec se po čase podílel na krmení mláděte. Odchovali je až k samostatnosti a já doma z vajec z druhé snůšky dokrmila dvě další žlutá mláďata. 

Pár č. 1 měl v roce 2018 jednu snůšku, ale vejce byla čistá.

Sestavení páru

V roce 2019 měl pár č. 1 opět jednu snůšku pěti vajec a opět čistou. Zato pár č. 2 ze snůšky šesti vajec (opět vše plné) odchoval tři krásná mláďata.

Letošní rok byl nejúspěšnější – pár č. 1 odchoval dvě mláďata a pár č. 2 čtyři. Navíc jsem na jaře sestavila další pár, a to ze žlutého samce ze svého odchovu v roce 2018 plus přírodní samičky taktéž z mého odchovu z roku 2017, a i když byl samec ještě nevybarvený, bylo ze snůšky 7 vajec, z toho 5 oplozených, a vylíhla se 3 mláďata, která jsou samozřejmě štěpitelná na žluté.

Často se mě chovatelé ptají, zda není lepší sestavit pár z jednoho štěpitelného jedince a jednoho žlutého, a argumentují tím, že odchov od dvou žlutých jedinců je menší a zelenavý. Dle mého to není pravda – odchovy od mých párů jsou velikostně stejné jako přírodní jedinci a v barvě jsou sytí, žlutí. Řekla bych, že spíš záleží na kvalitě chovných ptáků – jsou-li chovní ptáci perfektní a v barvě dobří, odchovy budou po nich. Z nekvalitních chovných jedinců solidní odchov nejspíš nebude. To je ale v rukou každého chovatele.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (44x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Věra Bartošová

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře