Zvířata

Zvířata na krytíChovatelské stanice

Články a atlasy

Kontakt

Podpora a bezpečnost - kontakt
Zvířata na prodejVšechna zvířata na prodej
iFaunaiFauna
Kakadu palmový (Probosciger aterrimus) CITES/EU, příloha A
Sdílet:

Kakadu palmový (Probosciger aterrimus) CITES/EU, příloha A

Dříve byl známý jako kakadu arový, je představitelem monotypického rodu Probosciger. Je to jediný druh černých kakadu, který je skutečně na těle a ocase jen černě opeřený, bez jakéhokoli jiného zbarvení a také jako jediný druh černých kakadu zasahuje svým výskytem mimo Austrálii. Pro svou velikost, zevnějšek, zbarvení, fascinující repertoár a zvláštní sociální chování patří k nejzajímavějším druhům papoušků.

Podle Světového svazu ochrany přírody (International Union for Conservation of Nature Resources–IUCN) je Probosciger aterrimus řazen do kategorie málo dotčený (LC – leastconcern). Druh má v přírodě velmi široký zeměpisný rozsah. V posledních několika letech nebyly prováděny žádné spolehlivé odhady počtu dospělých jedinců, proto přesné stavy nejsou známy (BirdLife, 2021). Pouze u poddruhu P. macgillivrayi se uvádí stabilní populace přibližně o 3 000 jedinců. Předpokládá se však, že stavy populace mají klesající tendenci v důsledku ničení biotopů, fragmentace krajiny a lovu a odchytu.

Popis

Samec má tělo černé s nádechem šedé, čelo a uzdička jsou černé, nahé lícní skvrny karmínově červené, stehna modrozelená, na hlavě má nápadně černou chocholku složenou z dlouhých černých per. Jazyk je červený, na špici černý, zobák šedočerný, duhovka je tmavě černá, nohy jsou šedé. Samice je zbarvena shodně jako samec, s menším zobákem (Vašíček, 2004).

Adri van Kooten (2011) uvádí, že mezi pohlavími ve zbarvení není žádný zřetelný rozdíl, ale samice je obvykle menší a má zřetelně menší svrchní část zobáku. Connors (2008) uvádí, že samice má i menší nahé lícní oblasti.

Mláďata mají zobák světle šedý až slonovinový, ztmavne ve věku asi dvou let. V útlém věku mají mláďata bílé okruží okolo oka (Silva, 2015). Celkové zbarvení je matně černé, nahá lícní oblast je červenorůžová. Některá mláďata mají na prsou žluté pruhy, které však při prvním pelichání zmizí (Connors, 2008).

Nejnápadnějším znakem kakadu palmového jsou lysé tváře, které zrudnou v momentě vzrušení, nebo naopak zblednou v případě stresu či nemoci. Je-li pták v dobré kondici, barva je tmavě červená, naopak růžová barva signalizuje zdravotní problémy či horší kondici, zejména vlivem špatné výživy (Connors, 2008). Barva lící se může měnit u samic i v období snůšky (Silva, 2015).

Poddruhy

V současné době jsou uznávány čtyři poddruhy kakadu palmového (Forshaw, 2010; Cooten 2011). Systematika se však neustále vyvíjí a mapují se rozdíly (Forshaw, 1978; Connors 2008).

1. Probosciger aterrimus aterrimus (Gmelin, 1788) – obývá Aruské ostrovy, Misool na západě ostrova Papua v Indonésii. Délka těla je 60 cm. Samci (měřeno u 12 j.): délka křídla v průměru 351 mm (318–391 mm), délka ocasu v průměru 237,7 mm (200–253 mm). Samice (měřeno u 7 j.): délka křídla v průměru 336,7 mm (305–357 mm), délka ocasu v průměru 235,9 mm (205–249 mm).

2. Probosciger aterrimus macgilivrayi (Mathews, 1912) – jižní Nová Guinea mezi Fly a řekou Balim, australský poloostrov Cape York Paninsula, nejsevernější Queensland, Austrálie. Velikostně větší než nominátní forma. Údaje nebyly nalezeny.

3. Probosciger aterrimus goliath (Kuhl, 1820) – jižní část Nové Guiney, ostrovy západní Papuy (oblast Vogelkop) s výjimkou ostrova Missol. Má o něco menší chocholková péra než nominátní forma, délka těla je 68 cm. Samci (měřeno u 10 j.): délka křídla v průměru 384,7 mm (372–405 mm), délka ocasu v průměru 257,8 mm (252–276 mm). Samice (měřeno u 8 j.): délka křídla v průměru 362,1 mm (353–373 mm), délka ocasu v průměru 249,4 mm (232–265 mm).

4. Probosciger aterrimus stenelophus (Oort, 1911) – severní Nová Guinea, ostrov Japen, menší chocholková péra než u nominátní formy. Délka těla 68 cm. Samci (měřeno u 12 j.): délka křídla v průměru 382,3 mm (360–406 mm), délka ocasu v průměru 264,4 mm (250–277 mm). Samice (měřeno u 12 j.): délka křídla v průměru 364,5 mm (352–375 mm), délka ocasu v průměru 256,6 mm (247–266 mm).

Mapa výskytu Probosciger aterrimus (BirdLife, 2021)

Jak je vidět z popisu poddruhů (měření délky křídel, délky ocasu, váhy), jsou zde velikostní rozdíly, které však budou na první pohled těžko rozlišitelné, především u druhů P. goliath a P. stenelophus Deifenbach (1985); Schubot (1990). Juniper & Parr (1998) připouští, že Probosciger a. aterrimus a  Probosciger a. goliath jsou si zevnějškem podobniale Probosciger a. goliath je větší, zatímco Probosciger a. stenelophus je stejně velký nebo větší než Probosciger a. goliath, který má však užší péra v chocholce.

Přes toto podrozdělení ukázala nedávná genetická studie, že všichni ptáci kromě těch, kteří obývají oblast Vogelkop v Západní Papui, jsou si geneticky podobni. Týká se to i ptáků, kteří v současné době obývají Aruské ostrovy (Connors, 2008).

Obecně je uváděna délka těla u Probosciger aterrimus 60 cm (Forshaw, 2010). Kooten (2011) však uvádí 60–68 cm, Coonors (2008) zase 49–68 cm; 55–60 cm uvádí Wikipedie (2021), 50–70 cm uvádí Taylor (2000). Celková hmotnost tohoto druhu je podle Wikipedie (2021) 850 gramů, Coonors (2008) uvádí 540–1 000 gramů, Taylor udává 500–1 100 gramů, podle A. Vaidla (2015) samci dosahují váhy v rozpětí 882–1 040 gramů, samice 710–765 gramů. 

Podle Taylora (2000) ptáci vážící méně než 800 gramů jsou řazeni k druhu Probosciger a. aterrimus a ptáci vážící okolo 1 000 gramů by měli být řazeni do poddruhu Probosciger a. goliath.

Biotop

Biotopem druhu jsou tropické pralesy, bažinaté oblasti, subtropické a tropické vlhké nížiny a lesní stanoviště, ve kterém se vyskytují stromové dutiny, v nadmořské výšce okolo 1 300 m n. m. (Kooten, 2011), Taylor (2002) uvádí 750 m n. m. a příležitostně až do výšky 1 300 m n. m. 

Na rozdíl od ostatních kakadu, kteří se mimo dobu hnízdění sdružují po stovkách až tisících jedincích (Connors, 2008; Silva, 2015), bývá kakadu palmový vídán v tomto období jednotlivě, v párech nebo po malých skupinkách do sedmi jedinců (Kooten, 2011; Taylor, 2000). Vašíček (2010) uvádí trojice, které jsou tvořeny chovným párem a mládětem, ale není známo, jak dlouho spolu vydrží (Connors, 2008). Ptáci nocují společně na zvolených místech (Vašíček, 2004).

Hlasové projevy

Kakadu palmový nekřičí, jen melodicky hvízdá (Vašíček, 2004). Podle Connorse (2008) má druh až osm zřetelně rozdílných hlasových projevů, které může vzájemně kombinovat a vydávat samostatně v závislosti na situaci. Hlasové projevy nepoužívá jen při námluvách, ale i při jiných příležitostech.

Podle Taylora (2002) má tento druh komplexní systém zvuků pro malé rodiny či hejna, které jsou užívány při komunikaci v hustých lesních porostech, při kontaktování jedinců, při shromažďování na stromech, při možných nebezpečích nebo při krmení. Connors (2008) uvádí, že i interakce s jinými ptáky téhož druhu zahrnuje složité signály včetně dupání nohou (obvykle levou nohou, jako u většiny jiných druhů papoušků), kousání větví, roztahování křídel, přikrčování těla, rudnutí a odkrývání nahé lícní oblasti. Ptáci s nižším postavením v sociální hierarchii naopak peří přes líce zvedají.

Hnízdo

Kakadu palmový hnízdí poměrně vysoko v dutinách mrtvých stromů až 10 m nad zemí. Specifickým projevem je vystýlání si hnízdní budky 10–20 cm dlouhými kousky třísek z větví až 1 metr vysoko, dutina musí mít průměr 30–60 cm, hloubka není rozhodující, píše Vašíček (2004). Connors (2008) uvádí, že plošina naštípaných třísek z větví může být hluboká i přes 2 metry.

Svislá dutina stromu vystlaná větvičkami, s otvorem směřujícím k nebi slouží jako drenáž a má význam zvláště při deštivém počasí, kdy voda stéká do spodních částí hnízda a vejce či mládě tak nemusí čelit vyplavení v hnízdě. 

Druhou skutečností je, že trus mláděte je touto drenáží odváděn do spodních částí hnízda a mládě je v relativně čistém prostředí po celou dobu vývinu (Connors, 2008; Vašíček, 2004). 

Podle Silvy (2015) si některý kakadu palmový v přírodě nad dutinou zhotovuje stříšku z větviček, aby do hnízda v době monzunových dešťů nepršelo. 

Bubnování

Dalším specifickým projevem kakadu palmového je bubnování tvrdými plody, nejčastěji ořechy nebo vyrobenými krátkými větvemi, v různé frekvenci na okraji hnízdního dutého kmenu (Taylor, 2000). Studie 18 samců kakadu palmového v severní Austrálii potvrzuje až 131 bubnujících sekvencí, které vysílají v pravidelných intervalech, jež se významně liší v jednotlivých charakteristikách.

V severní Austrálii si kakadu palmový vyrábí dva druhy speciálních nástrojů k bubnování. Prvním nástrojem je klacík očištěný od listí o délce přibližně 20 cm vytvořený z čerstvé nebo suché větve. Druhým bubnovacím nástrojem je druh semenné tobolky vyrobené z rostliny Grevillea glauca (rostlina je běžně známá pro výrobu kolíčků na prádlo, kolovníku ševců). Je to keř nebo malý strom, který pochází z Papuy-Nové Guineje a severovýchodního Queenslandu v Austrálii.

Upraveným tvarem paličku uchopí do nohy a udeří jí končetinou do dutého stromu (Heinsohn, 2017). Tímto bubnováním přesvědčuje potenciální samici, že hnízdní dutina je kvalitní a připravená ke snůšce. Samec napne vysoko svá křídla, zvedne chocholku na hlavě, prohloubí barvu tváří, vzrušeně píská a postupuje k samici (Taylor, 2000).

K rozmnožování obvykle dochází uvnitř dutiny (Connors, 2008). Připravenou dutinu samci žárlivě brání proti svým soupeřům. Majestátní námluvy svědčí o temperamentu a vysoké inteligenci těchto ptáků (Silva, 2015). Analýzou DNA bylo zjištěno, že stejný pár může používat jednu hnízdní dutinu i několik let, dokonce i když v některých letech hnízdění vynechá.

Hnízdění

Kakadu palmový má pomalou hnízdní biologii. Jedinci dospívají až okolo sedmého roku věku. Páry se rozmnožují přibližně jednou za dva roky (Connors, 2008). Samice snáší pouze jediné vejce v době od července do konce února, přičemž vrcholné období je září (Connors, 2004). Taylor (2000) uvádí kratší hnízdní dobu, od srpna do ledna, ale připouští, že klimatické podmínky mohou dobu ovlivnit.

Snesené vejce je inkubováno oběma jedinci, kteří se na snůšce střídají (Taylor, 2000). Průměrná velikost vejce je 48,9 mm (44,7–54,9) × 36,5 mm (34,5–39,9; Forshaw, 1987). Průměrná hmotnost vejce je 22–26 g (Connors, 2008).

Inkubační doba je podle Kootena (2011) zhruba 30 dní, 30–32 dní uvádí Connors (2008), podle Vaidla (2015) je dlouhá 33 dní.

Mládě je slyšeno po 3–4 dnech od vyklubání (Taylor, 2000). Průměrná hmotnost mláděte po vyklubání činí 16,2 g (11–18 g) (Connors, 2008). Podle Connorse (2008) trvá odchov mláděte v budce 65–79 dnů, poté boudu opouští, Felix (1979) uvádí, že mladý pták opouští hnízdo ve stáří dvou měsíců, Forshaw (1991) zase, že odchovávané mládě, chované v lidské péči, opustilo hnízdní dutinu po 100–110 dnech, což je nejdelší známá hnízdní perioda.

Obecně mláďata opouštějí hnízdo po 15 týdnech, poté je rodiče ještě velmi dlouho krmí (Kooten, 2011). Muller (1975) naopak tvrdí, že rodiče mládě krmí 6 týdnů od opuštění hnízda, a dodává, že mládě není schopno po opuštění budky létat minimálně 2 týdny. Podle Taylora (2000) je v přírodě pozorována především samičí péče o mládě.

Potrava

Druh je známý stěhováním se za potravou na dlouhé vzdálenosti (Sindel, 1990). Tu vyhledávají většinou v korunách vysokých stromů, na zem slétají vzácně. Jedinci byli pozorováni na loukách sbírající semena stromů Canarium australasicum a černá zrna stromu Castanospermum australe, ovoce ze stromu Parinarium nonda a Pandanus.

Svým velkým zobákem dokážou rozlousknout nejtvrdší plody a ořechy, aby se dostali k obsahu (Forshaw, 1989). Oblíbenou potravou jsou plody mandlovníku indického (Terminaria catappa), semena Grevillea glauca, Perssonia falcata a Canarium australasicum. Součástí jídelníčku jsou také plody ze stromu Pandanus (Vašíček, 2004). 

Kakadu palmový se dožívá 55–60 let.

Chov v Zoo Ostrava

Ubikace

Počátek chovu kakadu palmového v zoologické zahradě Ostrava se vztahuje k roku 2013. Tehdy ostravská zahrada získala darem první jedince od ministerstva životního prostředí. V červenci roku 2015 byl sestaven pár umístěný v prostorách zázemí zoologické zahrady. Na vnitřní prostoru o rozměrech 2,5 m výška, 2,2 m šířka a 4,2 m délka navazovala venkovní voliéra vysoká 3,5 m, široká 2,5 m a dlouhá 5 metrů.

Ve vnitřní části byla umístěna dubová budka o velikosti 1,2 × 0,6 × 0,6 m (v × š × d). Vrchní část hnízdní budky zůstala otevřená, z vrchní části částečně zkosená tak, aby zde bylo dostatek místa pro posed jedinců. Základem obou ubikací bylo velké množství bidel. Páru byly denně nabízeny ovocné, vrbové, bezové, břízové a habrové větve k okusu, které během dne zpracovával.

Snůška

Začátkem ledna bylo pozorováno vzájemné krmení samce a samice, svatební tance, dvoření samce k samici, samčí hlasité melodické hvízdání, páření na bidlech. Tím jsme byli vyzváni k vytvoření podmínek pro hypotetickou snůšku. V chovatelském zázemí byl prodloužen světelný režim (6,00–19,00), zajištěno pravidelné rosení, klid v místnosti, péče stálých chovatelů a byla upravena krmná dávka. Zaznamenali jsme větší spotřebu podávaných větví k okusu, které jsme nacházeli naštípané na 20–30 cm dlouhé třísky v budce, ale i na zemi ubikace. Od 16. ledna 2016 začala samice i samec střídavě navštěvovat boudu a zdržovat se v ní. Dno budky bylo pokryto jemnými větvičkami do výšky 30 cm.

V polovině března byla výstelka v budce vysoká přibližně 1 metr. Ke konci března, na výstelce z větví v malém důlku, leželo v budce první vejce. Upravili jsme krmnou dávku na nesnůškovou. Po celou dobu inkubace se pár na snůšce střídal. Koncem dubna byla zjištěna neoplozenost vejce. Bylo odebráno. Nashromážděný materiál v budce jsme ponechali, dál jsme denně podávali větve k okusu a k vystýlání. Krmná dávka byla opět upravena na snůškovou.

První mládě

Začátkem května bylo v boudě objeveno další vejce a začátkem června, po 31 dnech inkubace, byl z boudy slyšen hlas mláděte. Samice i samec se střídali v péči o mládě. Bohužel v polovině června (po 8 dnech) jsme našli v boudě mládě uhynulé. Bylo nenakrmené, vážilo pouze 14,2 gramu. Podle váhy bylo zřejmé, že mládě bylo nedostatečně krmeno a pravděpodobně uhynulo hladem a vysílením.

V první třetině července samice snesla další oplozené vejce. Bylo párem inkubováno zhruba 25 dnů a poté bylo z neznámých důvodů opuštěno. Vejce bylo vloženo do líhně o teplotě 37,1 °C a vlhkosti 60 %. Bohužel vyvíjející se mládě uhynulo dva dny před vylíhnutím. Rozhodli jsme se páru načas budku odebrat. Po dvou měsících, v říjnu 2016, byla bouda vrácena na původní místo. Od ledna 2017 pár opět začal jevit zájem o boudu, plnil ji krátkými větvičkami. Bohužel v srpnu roku 2017 chovný samec uhynul, vážil 664 gramů, samice v té době vážila 584 gramů. 

Odchov

V listopadu roku 2017 byla samice spojená s novým samcem, kterého přijala bez agrese. Samec vážil 1 040 gramů. Nový pár zůstal ve stejných chovných podmínkách, pouze hnízdní budka, stejných rozměrů jako předešlá, měla vrchní část zastřešenou, s vletovým otvorem 30 cm v průměru. Pár budku přijal.

V průběhu let 2018–2020 bylo samicí sneseno celkem 13 pravděpodobně neoplozených vajec ‒ 3 vejce byla nalezena rozbitá na zemi vnitřní ubikace, 10 vajec bylo sneseno do budky, inkubováno, avšak neoplozeno. Inkubovaná vejce byla zvážena, průměrná váha vejce byla 21 g(16–24), délka vejce 39,1 mm (38 × 43), šířka 32,3 mm (30 × 34).

Vejce byla snášena nepravidelně, nejdelší pauza mezi snůškami byla 4 měsíce, nejkratší 22 dnů. Po snůškách neoplozených vajec jsme skutečně nedoufali v zázrak oplozeného vejce. Dokonce jsme požádali koordinátora chovu o výměnu samce. Než se tento plán uskutečnil, samice začátkem října 2020 snesla vejce, které se později ukázalo jako oplozené.

Vejce jsme ponechali po celou dobu chovnému páru a 9. listopadu se vylíhlo mládě. Do odchovu jsme vůbec nezasahovali, pouze jsme upravovali krmnou dávku dle spotřeby nabízeného ovoce, zeleniny, zrnin, a především ořechů.

První dny po vyklubání mláděte jsme nepodávali žádné větve k okusu. Měli jsme obavy, aby pár mládě zpracovanými větvemi nezranil či nezabil. Okusy jsme začali podávat zhruba ve stáří tří týdnů mláděte. Pár je zpracovával, částečně je nosil do boudy, částečně shazoval na dno ubikace.

Péče o mládě byla příkladná. Pár se vzájemně doplňoval, jak v podávání potravy, tak v inkubaci. Pokud jeden z chovného páru inkuboval, druhý seděl na bidle před boudou a hlídal. To, že je mládě pravděpodobně v pořádku, jsme předpokládali jen ozýváním se slabého vrčivého hlasu z boudy.

Před předpokládaným výletem mláděte z boudy jsme podlahu ubikace pokryli větvičkami jedlí, abychom zabránili případnému úrazu při vypadnutí mláděte z boudy na dno ubikace. Poprvé mládě vykukovalo z boudy v 76 dnech stáří. Boudu opustilo ve věku 82 dnů, v té době vážilo 764 gramů.

Po opuštění boudy mládě často sedávalo na krmném místě a vypadalo dost nebojácně. Při blízkém setkání s chovatelem jen polohlasně mručelo, nesnažilo se odletět či zaútočit, pouze polekaně pozorovalo, co se bude dít. Do budky se však vracelo celý měsíc od výletu.

Začátkem dubna (7. 4. 2021) začala do boudy chodit i samice. Objevili jsme snesené vejce. Protože jsme měli obavy z možné agresivity samice k mláděti uvnitř boudy či z rozbití vejce, rozhodli jsme se vejce odebrat do líhně (naštěstí vejce bylo neoplozené) a vstup do boudy uzavřít až do doby odstavení mláděte od chovného páru. Využili jsme odchycení mláděte, které jsme zvážili, a odebrali krev na analýzu DNA. Mládě vážilo 888 g, analýza potvrdila samečka.

Krmení

Přestože je kakadu palmový poměrně velký pták, jeho příjem potravy je překvapivě malý. Krmná dávka je složena především z různých druhů ořechů ‒ vlašské, pekanové, makadamiové, kokosové, para, pinie, lískové, palmové, kokosové, kešu, mandle ‒ a různých druhů máčených a klíčených zrnin, vařených luštěnin, kukuřice v mléčné zralosti.

Z ovoce kakadu upřednostňuje granátová jablka, hroznové víno, ze zeleniny vařenou mrkev a čerstvou červenou papriku. Nepohrdne vařeným vejcem ani vařenými kuřecími krky. Po celý rok má k dispozici grit a sépiové kosti, střídavě po celý rok je podáván acidomid do vody. Probi-zyme, mutavit, palmový olej, fertivit a promotor jsou podávány v období před snůškou. Oro-digest, calci-lux jsou nabízeny v období vývoje mláděte.

Chov v lidské péči

Kakadu palmový je v chovech v lidské péči velmi vzácným exemplářem (Kooten, 2011). První dovoz z přírody se vztahuje k roku 1860, kdy do Zoo Amsterodam byl dovezen první jedinec, roku 1875 byl dovezen další jedinec do Zoo Frankfurt (Vašíček, 2004).

V posledních několika letech vzrostly počty chovaných jedinců jak v zoologických zahradách, tak v soukromých chovech. Dnes je kakadu palmový chován ve 13 evropských institucích v počtu 32 jedinců (17, 13, 2), z toho v České republice je chován v zoologických zahradách Ostrava, Brno, Praha a Ústí nad Labem v celkovém počtu 20 jedinců (ZIMS, 2021).

Přirozené odchovy se pravidelně daří v Zoologické zahradě Praha. Zoo Ostrava je druhou zoologickou zahradou v ČR, kde se podařilo odchovat mládě přirozeným způsobem.

Exempláře tohoto druhu jsou v držení i několika soukromých chovů. Ke dni 12. 3. 2021 bylo v elektronickém systému Registr CITES evidováno 51 aktivních registračních listů na exempláře druhu kakadu palmový (Probosciger aterrimus). Z celkového počtu 50 exemplářů bylo 15 jedinců odchováno v lidské péči v ČR, a to u dvou soukromých chovatelů a ve dvou zoologických zahradách (Praha a Ostrava). Ostatní exempláře pocházejí z odchovů v zemích EU (Dánsko a Německo) i mimo EU (Filipíny, Mosambik a Jižní Afrika).

Nemalá část exemplářů jsou státem zabavené exempláře s neprokázaným legálním původem (jejich původ je tudíž neznámý). Z celkového počtu 50 exemplářů je 20 samců, 14 samic a 16 jedinců nemá pohlaví v registračním listě vyplněno. Počty nově zaregistrovaných exemplářů se v posledních letech v ČR pohybují v řádu jednotek kusů ročně ‒ v roce 2020 bylo nově zaregistrováno 6 exemplářů (žádný z nich neměl jako zemi původu uvedenou ČR), v roce 2019 byl nově zaregistrován jediný exemplář (odchov Zoo Praha) a za rok 2018 byly nově zaregistrovány dva exempláře (pouze jeden z nich pocházel z odchovu v ČR), (Register CITES, 2021). 

 

Chov kakadu palmového v lidské péči není snadný. Studium druhu a dlouhodobé zkušenosti s chovem vedou k novým poznatkům o jeho sociálním chování, příjmu potravy, vokalizaci. Všechny tyto poznatky se odrážejí ve zkvalitnění chovu a případném odchovu mláďat. Jedním z hlavních stimulů, kromě harmonického páru, tkví ve speciální krmné dávce s dostatečným množstvím různých druhů ořechů, a především v každodenním podávání větví k okusu, které povzbuzují vystýlání hnízdní budky a motivují pár ke hnízdění.

 

Použitá literatura:

CONNORS, Neville a Enid CONNORS. Černí kakaduové v přírodě i lidské péči: chovatelská příručka. České Budějovice: Dona, 2008. ISBN 978-80-7322-118-8.

DEIFENBACH, K; The world of cockatoos. Neptune City, NJ: TFH Publiction (1985)

FELIX, Jiří a kol. Zvířata celého světa ‒ Papoušci. 1979.

Začátek formuláře

FORSHAW, Joseph M. a William T. COOPER. Parrots of the world. Vydání 2. Australia: Lansdowne Edition, Melbourne, 1978. ISBN 0-7153-7698-5.

FORSHAW, Joseph M., Parrots of the world (3 erd. edn) London: LandfordPress (1989)

FORSHAW, Joseph M., Parrots of the world. United Kindom and European Union: Princeton University Press, 41 Wiliiam Street, Princeton, New Jersay 08540, 2010. ISBN 978-0-691-14285-2.

HEISOHN, Robert & kol., Tool-assisted rhythmic drumming in palm cockatoos share skey elements of human instrumental music. Science advances, Research article, 2017

JUNIPER, T & PARR, M., Parrots: a guide to theparrots of the world. Susses: Pica Press(1998)

KOOTEN, Adri van. Papoušci: komplexní průvodce chovem. České Budějovice: Dona, 2011. About pets. ISBN 978-80-7322-147-8.

MULLER, K. A., Breeding the palm cockatoo Popbosciger aterrimus at Sydney Zoo. International Sydney Yearbook 15. 108 -111(1975)

SILVA, Tony a kolektiv českých autorů. Průvodce chovem papoušků. Zahradní 15, Horka nad Moravou, ČR, 2015. ISBN ISBN 978-80-260-7512-7.

VAŠÍČEK, Milan. Kakaduové a loriové. Nakladatelství BARKO s.r.o., Boleslavská 199, Kosmonosy, 2004.

SCHUBOT, R. Black palm cockatoos: king of the cockatoos. AFA Watchbird 17 (1): 4–9 (1990)

SINDEL, S. Australian cockatoos, AFA Watch bird 17 (1): 19-27 (1990)

TAYLOR M. R. Natural history, behaviour and captive managment of the Palm cockatoo in North America (2002), Avian Supervisor, White Oak Conservation Center Yulee, Florida 32097, USA

VAIDL, A., článek Kakadu palmový „TROJSKÝ KONÍK“, časopis pražské zoo. Zoologická zahrada hl. m. Prahy, U Trojského zámku 3, Praha 7: AKONTEXT spol. s r. o., 28. června 2015 n. l. ISSN 59-322-91 MK ČR.

BirdLife International. 2016. Probosciger aterrimusThe IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22684723A93043662. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22684723A93043662.en. Downloaded on 12 March 2021.

ZIMS (Zoological Information Management Software) 2021– Species 360, světová a evropská databáze vědeckých dat druhů zvířat Zoo a Akvárií

Kakadu arový – Wikipedie (https//cs.wikipedia.org/wiki/) 2021

Elektronický systém Registr CITES spravovaný MŽP. Data poskytla AOPK ČR, vědecký orgán CITES.

 

Autor textu: Yveta Svobodová
Autor fotografií zdroj: Yveta Svobodová
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru