Zvířata

Zvířata na krytíChovatelské stanice

Články a atlasy

Kontakt

Podpora a bezpečnost - kontakt
Zvířata na prodejVšechna zvířata na prodej
iFaunaiFauna
Holub stěhovavý Martha – velký návrat
Sdílet:

Holub stěhovavý Martha – velký návrat

V září roku 2019 uplynulo 105 let od smrti Marthy. Martha byla posledním žijícím jedincem holuba stěhovavého – kdysi nejpočetnějšího ptačího druhu na naší planetě.

Popis a způsob života holuba stěhovavého

Holub stěhovavý (Ectopistes migratorius) byl o něco větší než holub skalní, byl však štíhlejší a měl delší ocas. Peří měl břidlicově modré s náznaky měděné a červené barvy na prsou a břiše, hnědé na zádi. Nohy, oko a zobák měl červené. Samci byli zbarveni pestřeji a byli větší než samice.

Holubi stěhovaví obývali listnaté lesy na velkém území Severní Ameriky. Jejich potravu tvořily hlavně žaludy, bukvice a lesní plody. Žili a hnízdili jen ve velmi početných hejnech, která vždy čítala několik set jedinců. Samice snášela pouze jedno vejce, o které se starali oba rodiče. Po vyhnízdění celé kolonie táhly ve společných obrovských hejnech na svá zimoviště v jižní části Severní Ameriky. 

Osud holuba stěhovavého

Holubi stěhovaví byli nejpočetnějším ptačím druhem na naší planetě. Jejich celková populace čítala asi 5 miliard jedinců a tvořila tak 40 % všech ptáků žijících v Severní Americe. Už původní obyvatelé holuby stěhovavé hojně lovili (vybírali mláďata z hnízd) pro jejich chutné a snadno dostupné maso. To však na jejich počty, podobně jako útoky jediných přirozených nepřátel (dravců a malých šelem), nemělo žádný vliv. 

Ještě v roce 1806 byla na mnoha místech Severní Ameriky pozorována táhnoucí hejna holubů stěhovavých čítající více než milion kusů. Již tehdy se však tito tažní ptáci stále častěji stávali snadným terčem moderních zbraní rostoucí bělošské populace a snadným úlovkem prodávaným na trzích za minimální cenu. Postupem let docházelo k masakrování hejn a zejména hnízdících párů brutálními způsoby. Stromy na hnízdištích byly zapalovány, ptáci byli dušeni hořící sírou, opíjeni ve whisky namočenou kukuřicí a pak ubíjeni hráběmi a vidlemi. S narůstajícím počtem „lovců“ bylo zabitých holubů tolik, že neměli žádnou cenu a v lepším případě byli alespoň zkrmováni prasatům. 

V roce 1830 se dokonce používali jako živé terče při oficiálních soutěžích ve sportovní střelbě. K definitivnímu vybití holubů stěhovavých pak výrazně přispěly dvě novinky – telegraf a železnice. Střelci se o hnízdištích snadno dozvěděli a rychle se do nich dopravili. Během jediného dne tak bylo vybito i 300 000 kusů. V roce 1851 jich bylo u města Plattsburg ve státě New York uloveno celkem téměř dva miliony. 

Střelba do holubů stěhovavých se stala jen zábavou, protože jejich lov pro maso byl v podstatě nevýhodný. Přesto v roce 1896 zbylo poslední hnízdění schopné hejno, které čítalo asi 240 000 kusů. Ptáci hnízdili u města Bowling Green v Ohiu. Nadržení lovci se o této lokalitě opět rychle dozvěděli a přijeli vykonat poslední masakr. Téměř 240 000 dospělých hnízdících ptáků postříleli. Úlovek byl naložen do vlaku, který však pro přetížení vykolejil. Přes 200 000 těl holubů stěhovavých bylo vyklopeno do rokle, kde shnila. 

Opuštěných 100 000 mláďat pak uhynulo ve svých hnízdech. Masakru u Bowling Green uniklo posledních 5 000 holubů. Tento malý počet ptáků již nebyl schopen hnízdění. Poslední divoce žijící holub stěhovavý byl 24. března roku 1900 zastřelen vzduchovkou 14letým synem farmáře v Ohiu. 

V zajetí a školních kabinetech

Holub stěhovavý byl v soukromých chovech držen pouze výjimečně. Častěji byl chován v zoologických zahradách jen v Severní Americe. V zajetí se však tento druh nikdy nepodařilo rozmnožit. Respektive nikdy nebyl zaznamenán ani náznak hnízdění. Ostatně k hnízdění nedošlo ani v tak „velké“ populaci posledních 5 000 kusů v přírodě. 

Přesto se s holubem stěhovavým mohli lidé v Americe i Evropě až donedávna celkem běžně setkávat – tedy s jeho vycpaninami. Preparáty těchto ptáků často po mnoho let sloužily jako pomůcky učitelů přírodopisu na základních a středních školách. V České republice bylo posledních 14 vycpanin holubů stěhovavých staženo ze školních kabinetů a umístěno do muzeí. 

Martha

Holubice Martha byla posledním jedincem holuba stěhovavého. Žila ve voliéře s dvěma samci stejného druhu v zoo v Cincinnati ve státě Ohio. V roce 1910 uhynul stářím první samec. Když pak o dva roky později uhynul i druhý, začala osamělá holubice chřadnout. Po prodělané mrtvici částečně ochrnula a nemohla se dobře pohybovat. Návštěvníci zoo po ní házeli kameny, aby ji „rozpohybovali“. Musela být proto z expozice přemístěna do klece v zázemí, kde 1. září roku 1914 ve stáří 29 let uhynula. Smrt Marthy vyvolala v Severní Americe první vlnu zájmu o ochranu přírody a město Cincinnati jí postavilo pomník.

Velký návrat

V roce 2013 se američtí vědci pod vedením Bena Novaka rozhodli holuba stěhovavého naklonovat. Celý projekt nazvali The Great Comeback (Velký návrat) a jeho vize je následující: získat vzorek vhodné tkáně z muzejních preparátů; dochovaných a použitelných tkání je však málo, a proto se doplní o tkáně holuba skalního, do jehož vajíčka budou aplikovány chromozomy z tkání holuba stěhovavého. Holub skalní však není stěhovavým druhem, proto se k trénování k tahu budou používat „namaskovaní“ holubi poštovní. Projekt bude údajně ukončen, až se populace holubů stěhovavých rozroste na několik milionů, což bude v případě úspěchu nejdříve za sto let…

O úspěšnosti tohoto „bohulibého“ projektu lze tedy velmi úspěšně pochybovat. Domnívám se, že vynaložené úsilí a nemalé finance je třeba vynaložit k záchraně v přírodě dosud relativně hojně žijících tažných ptačích druhů, kterých dnes ubývá podobně brutálním způsobem jako před více než sto lety holubů stěhovavých.

Evropa – podzim 2019

Na území Evropy žije 87 druhů tažných ptáků. Právě nyní kulminuje jejich migrace do Afriky. Všichni musí proletět nad územím zvaným „hrdlo lahve“, kde se jejich hejna potkávají. Touto oblastí ležící na území Francie, Itálie, Španělska, Malty a Kypru tak každoročně musí proletět asi 5 miliard ptáků. 

Ve všech výše zmíněných zemích je v různé míře dosud zachovávána tradice střelby do ptačích živých terčů, kterou se stále nedaří potlačit. Ve většině případů se jedná o střelbu pro zábavu. V některých zemích se z ulovených zpěvných ptáků připravují tradiční pokrmy. Nejznámější je asi kyperské národní jídlo ambelopouria připravované z marinovaných pěvců a běžně nabízené v místních restauracích. Jen nad územím Kypru jsou každoročně „uloveny“ 3 miliony ptáků na tahu. V celém Středomoří je každoročně zmasakrováno 25 milionů táhnoucích ptáků…

Autor textu: MVDr. Lubomír Palkovič
Autor fotografií zdroj: Pixabay
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru