Tokové a jejich chov v České republice 

V čeledi zoborožcovití je popsáno 66 druhů zoborožců, kteří jsou rozděleni do 16 rodů. Jedním z nich je rod Tockus, do kterého je zařazeno 10 druhů malých afrických zoborožců. Dříve bylo do rodu Tockus řazeno více druhů zoborožců, některé z nich byly později zařazeny do rodu Lophoceros nebo Horizocerus. Zástupci všech tří těchto rodů jsou mezi chovateli známi pod stále užívaným obecným názvem tokové.

Tokové

Do rodu Tockus patří zoborožec Monteirův (Tockus monteiri), zoborožec Jacksonův (Tockus jacksoni), zoborožec Deckenův (Tockus deckeni), zoborožec rudozobý severní (Tockus erythrorhynchus), zoborožec rudozobý jižní (Tockus rufirostris), zoborožec rudozobý západní (Tockus kempi), zoborožec damarský (Tockus damarensis), zoborožec tanzanský (Tockus ruahae), zoborožec žlutozobý východní (Tockus flavirostris) a zoborožec žlutozobý jižní (Tockus leucomelas).(Zdroj: del Hoyo, J.ed (2020). All the Birds of the World.)

Všech deset druhů zoborožců rodu Tockus žije v tropickém nebo subtropickém pásmu subsaharské Afriky. Tito tokové obývají suché nebo trnité savany, tedy biotopy, ve kterých výrazně převažuje období sucha nad krátkým obdobím dešťů. Krajinu tvoří travnaté pláně prorůstající trnitými keři s ojedinělými opadavými nebo částečně opadavými stromy a místy ostrůvky lesa. Části biotopů tvoří polopouště. Žádný zástupce zařazený do rodu Tockus, na rozdíl od některých druhů rodů Lophoceros a Horizocerus, nežije na území tropického vlhkého lesa.

Tokové z rodu Tockus jsou nejmenšími zástupci čeledi zoborožcovití. Velikost většiny druhů se pohybuje v rozmezí 25 až 35 cm. Pouze Tockus leucomelas a Tockus monteiri dorůstají velikosti až 60 cm.

Hlavní potravní složkou toků je hmyz, zejména brouci, rovnokřídlí, jejich larvy a kukly. Další složkou potravy, hlavně v době hnízdění, jsou drobní obratlovci (ještěrky, hadi, malí hlodavci, mláďata ptáků) a ptačí vejce. V různé míře si pak ptáci zpestřují jídelníček semeny travin a bylin nebo malými plody keřů a stromů. 

Mimo období hnízdění se tokové často zdržují v málopočetných hejnech. Jednotlivé páry hnízdí v dutinách stromů vytvořených jinými ptačími druhy ve výšce až několika metrů nebo ve štěrbinách torz uschlých nebo požáry zasažených stromů nízko nad zemí. Dutiny, které si tokové sami nijak neupravují, bývají vzhledem k velikosti ptáků nepoměrně malé. Na začátku snůšky se samice v dutině sama zazdí mazlavou hmotou (směs trusu, bláta a ovoce), kterou jí přináší samec. Do úzké štěrbiny ponechané v zazděném vstupu do hnízda pak samec přináší potravu a samice ji používá také k odstraňování trusu. Snůška čítá 2 až 7 vajec a inkubace trvá 23 až 25 dní. Mláďata se líhnou postupně, protože samice „uvězněná“ v dutině nasedá již na první vejce. Asi tři týdny po vylíhnutí posledního mláděte samice hnízdo opouští a společně se samcem pokračuje v péči o mláďata, která se v dutině sama opět zazdí. Pokud je v hnízdě větší počet mláďat, opouštějí těsnou dutinu postupně. Zbylá mláďata se sama, často ne už tak pečlivě, opět zazdívají. Celková doba hnízdění od zazdění samice po vylétnutí posledního mláděte je vzhledem k počtu vajec ve snůšce různě dlouhá. Může trvat přibližně 70 až 90 dní.

Chov v České republice

Ještě kolem roku 2000 byl u nás chov zoborožců záležitostí jen zoologických zahrad a dvou nebo tří soukromých chovatelů. Teprve v dalších letech se malí afričtí zoborožci (tokové) začali více objevovat v nabídce importérů v Holandsku, Belgii a Německu. Častěji byli nabízeni i na burzách ptáků v západní Evropě, na které pravidelně jezdí mnoho českých chovatelů. 

V chovatelských časopisech byly publikovány první zkušenosti s chovem toků a popisovány „snadné“ odchovy jejich mláďat. Zoborožci začali být vystavováni i na výstavách ptáků, na kterých mezi papoušky a kanáry působili na mnohé návštěvníky jako „zjevení“. 

Zájem o chov malých zoborožců se poměrně rychle zvyšoval. Bohužel i mezi lidmi, kteří s chovem hmyzožravých a plodožravých ptáků neměli žádné zkušenosti. V té době vrcholily importy ptáků z Afriky do Evropy a sehnat toka nebyl problém. Také náš importér (Farma Aves) dovážel do České republiky každoročně několik desítek těchto ptáků.

Ve většině případů se jednalo o ptáky odchycené ve východní Africe, takže v nabídce všech evropských dovozců byly hlavně druhy toků žijící na území Etiopie, Keni a Tanzanie. Byli to hlavně zoborožec žlutozobý východní (Tockusflavirostris), zoborožec rudozobý severní (Tockus erythrorhynchus), zoborožec Deckenův (Tockus deckeni) a v menších počtech pak zoborožec šedý (Lophoceros nasutus) a zoborožec korunkatý (Lophoceros alboterminatus). 

Ojediněle se v nabídce objevil i endemit z Tanzanie zoborožec rudozobý tanzanský (Tockus ruahae). V nabídce dovozců v západní Evropě byly spíše náhodně nabízeny i tři druhy zoborožců ze západní Afriky: zoborožec rudozobý západní (Tockus kempi), zoborožec bělovlasatý (Horizocerus albocristatus) a zoborožec strakatý (Lophoceros fasciatus). 

Od roku 2006 jsou importy ptáků odchycených v přírodě do Evropy zakázány. Ještě několik let poté se ptáci z importu dali sehnat od několika dovozců v Holandsku, Belgii a na zahraničních burzách ptáků. 

Počet chovatelů malých afrických zoborožců v České republice pravděpodobně dosáhl vrcholu někdy v letech 2012 až 2015. Pak začal jejich počet klesat. Dle dostupných informací se ze všech druhů toků podařilo v zoologických zahradách i u soukromých chovatelů odchovat mláďata od čtyř druhů. 

Opakované byly odchovy jen od zoborožce Deckenova a zoborožce rudozobého severního. Ojediněle byly zaznamenány odchovy od zoborožce žlutozobého východního a zoborožce korunkatého. Tyto odchovy se ale podařily jen dvěma nebo třem chovatelům a přibližně stejnému počtu zoologických zahrad. 

Řada „neúspěšných“ chovatelů se toků zbavila většinou prodejem na východ od naší republiky. O další chov těchto ptáků byl malý zájem a s jejich chovem skončili i někteří „úspěšní“ chovatelé. Mláďata i chovné páry byly také často přenechány chovatelům v zahraničí. 

Na konci roku 2020 byli tokové v expozicích šesti našich zoologických zahrad, ale jen v jednotlivých párech nebo kusech. Podobná situace byla také v soukromých chovech. Dle dostupných informací se jejich chovem zabývalo sedm chovatelů. 

Celkový počet všech malých afrických zoborožců (rodů Tockus, Lophoceros a Horyzocerus) se v České republice pohyboval okolo čísla 30.

V roce 2021 zájem o chov toků začínal znovu stoupat. Jsou doplňovány jejich stavy v několika zoologických zahradách a někteří zkušení soukromí chovatelé se vrací k jejich chovu. 

Po mnoha letech se tokové občas objevují i v nabídkách prodejců v Holandsku a Belgii. Ačkoliv se cena za jednotlivé ptáky již nepohybuje v jednotkách tisíc korun, jak tomu bylo v době dřívějších importů, ale v desítkách tisíc korun, poptávka nyní výrazně převyšuje nabídku.