Afričtí vousáci a jejich chov v České republice

Vousáci patří k nejpestřeji zbarveným ptačím druhům. Ačkoli je jejich atraktivní vzhled, nevelké nároky na chovatelská zařízení a potravu předurčují k chovu v zoologických zahradách, ptačích parcích i u soukromých chovatelů, častěji zde chováni nejsou.

Afričtí vousáci

Do čeledi Libiidae patří 10 rodů a v nich zařazených 52 druhů vousáků vyskytujících se na území států subsaharské Afriky. Jsou to vesměs pestře zbarvení drobní nebo středně velcí (9–27 cm) ptáci. Mají mohutnou hlavu, silný velký zobák s hmatovými vousy u jeho kořene, krátký krk, robustní tělo a krátká křídla. Díky těmto morfologickým znakům se nemotorně pohybují a létají jen na krátké vzdálenosti. 

Jedinou výjimkou jsou vousáci zařazení do rodu Trachyphonus, kteří nemají vousy, obratně se pohybují ve větvích i na zemi a létají i na větší vzdálenosti. 
Zástupci tohoto rodu se zdržují v otevřené savaně, polopouštní krajině nebo i poblíž lidských obydlí. Hnízdí v termitištích nebo v hlubokých zemních norách, někdy v padlých kmenech nízko nad zemí. Jejich téměř výhradní potravní složkou je hmyz. 

Zástupci dalších devíti rodů jsou, kromě období hnízdění, převážně plodožraví. Tito vousáci žijí skrytě v korunách stromů – často mnoha druhů fíkovníků, kde také hnízdí. 

Vousáci žijí samotářsky nebo v párech. Jen v určitém krátkém období se některé druhy spojují do větších hejn. Převážně jsou to nesnášenliví teritoriální ptáci, což platí zejména o rodu Trachyphonus. 
Vousáci hnízdí v dutinách stromů nebo zemních norách, které si mohutnými zobáky sami hloubí. Jen někteří vyhledávají k hnízdění dutiny po jiných druzích ptáků, například datlech, které si pak prohlubují. 

Snůška čítá 2–5 vajec, inkubace trvá 17–-21 dní, mláďata opouštějí hnízdo 20 až 30 dnů po vylíhnutí.  Mláďata afrických vousáků jsou krmena zejména hmyzem, později plody a někdy i drobnými obratlovci. Pohlavní dimorfismus je u většiny druhů málo patrný.

Chov v České republice

V polovině osmdesátých let jsem po dokončení studia nastoupil jako veterinář na pitevnu Státního veterinárního ústavu v Praze. Často jsem zde pitval ptáky uhynulé během importu nebo v následné karanténě Zverimexu. Státní podnik tehdejší ČSSR byl jakousi přestupní stanicí ptáků odchycených v našich spřátelených zemích, odkud pak byli prodáváni do zemí kapitalistických. 

Jednou se mi na stůl dostala velká papírová krabice, ve které bylo několik desítek uhynulých ptáků. Většinou se jednalo o astrildy a leskoptve, ale bylo mezi nimi i několik černočervených ptáků s velkými žlutými zobáky. Byli to vousáci senegalští, které jsem tehdy viděl poprvé a na mnoho dalších let naposled.

V osmdesátých letech minulého století byli vousáci chováni jen v několika zoologických zahradách a soukromých chovech v západní Evropě. Pro naše chovatele byli nedostupní.
Teprve v polovině devadesátých let se tito ptáci začali objevovat i v soukromých chovech u nás. V té době bylo do Evropy importováno poměrně velké množství vousáků z východní a západní Afriky, nikoli však v mnoha druzích. Jednalo se téměř výhradně o zástupce dvou rodů. Ze západní Afriky to byl vousák senegalský (Lybius dubius), dnes řazený do rodu Pogonornis. Z východní Afriky to byl vousák červenožlutý (Trachyphonus erythrocephalus), mezi chovateli známý jako perlák. 
V menší míře byly z rodu Trachyphonus importováni ještě dva druhy – vousák východoafrický (Trachyphonus darnaudii) a vousák Levailantův (Trachyphonus vailantii). Tito vousáci se relativně častěji dostali i do chovu českých chovatelů. Později byli v menších počtech do České republiky přivezeni ještě vousáci křivčí (Lybius vieiloti), vousáci hnědoprsí (Pogonornis melanopterus), vousáci rovníkoví (Pogonornis bidentatus), vousáci bělohlaví (Lybius leucocephalus) nebo vousáci bělouší (Stactolaema leucotis). Ze všech těchto druhů afrických vousáků se pravidelné odchovy dařily u dvou. Zoologické zahrady i soukromí chovatelé odchovávali opakovaně mláďata jen vousáků senegalských a vousáků červenožlutých. Ojediněle pak byly popsány odchovy vousáků východoafrických a vousáků hnědoprsých.
Největší počet vousáků včetně druhů indonéských a jihoamerických byl v soukromém chovatelském zařízení v Českém Rudolci. Ve speciálně postaveném pavilonu pro jejich chov bylo chováno patnáct druhů v celkovém počtu více než šedesáti kusů. Od devíti druhů, z toho tří afrických, se zde podařilo odchovat mláďata. 

 

Současnost

Zájem o chov vousáků vrcholil někdy v letech 2013–2015, pak začal klesat. Dle dostupných informací jsou nyní v České republice chováni pouze vousáci senegalští a vousáci červenožlutí v celkovém počtu (včetně zoologických zahrad) okolo třiceti kusů. Jejich odchovy jsou vzhledem k zužující se příbuzenské plemenitbě ojedinělé.