Připravujeme kanáry na hnízdění


Připravujeme kanáry na hnízdění Na otázku, kdy začít s párováním, jsou různé názory. Zkušenost ukázala, že čím začneme později, tím lépe....

Na otázku, kdy začít s párováním, jsou různé názory. Zkušenost ukázala, že čím začneme později, tím lépe. Jedná se o chov ve venkovních voliérách. Především je třeba vzít v úvahu počasí, které má na ptáky velký vliv. Proto kanáry dáváme do páru, až když začínají hnízdit i ptáci v přírodě.

Máme-li ale teplou místnost, začneme s přípravou na hnízdění koncem ledna, tj. nejméně tři týdny před vlastním párováním, máme možnost při normálním průběhu skončit s hnízděním v červnu nebo začátkem července. V březnu bývá počasí již ustálenější, dny se prodlužují a je k dispozici zelené krmivo (mladé lístky pampelišky, ptačinec-žabinec i salát), které obsahuje mnoho vitamínů.

Přípravu k hnízdění začneme tím, že samičkám zpestřujeme potravu, přidáváme lehčí vaječnou směs. Z proletu je přemístíme do menších klícek, aby trochu zkrotly a zvykly si na prostředí i na nás. Asi po týdnu je vpustíme do chovných klecí. Dříve ale dáme do párovnice samečky, aby se prolétli a stali se pohyblivějšími a obratnějšími. Některá samička každého samečka nepřijme a někdy se dokonce pere. Proto musí mít sílu a obratnost v letu.

Zvláště starší samice touží po určitém samci, kterého slyší a nesplníme-li její přání, jiného nepřijme a snáší čistá vajíčka. Někdy se naopak samečkovi nelíbí samička, dochází k boji, a jestliže včas nezakročíme, může se někdy i některý pták zranit. V takovém případě se pokusíme připustit samce k samici za soumraku navečer nebo brzy ráno.

Než začneme s párováním, prohlédneme samičku, nemá-li zlomená pírka v ocase, ta musíme vytrhnout, aby se sameček při páření nezranil. Ostříháme ji také přerostlé drápky a zobáček. V párovnici musí mít samička dostatek materiálu na stavbu hnízda, proto dáme do klece čistou nastříhanou tenkou vlnu, cupaninu na kousky 2-3 cm. Delší nitě cupaniny si někdy samička omotá kolem nohou a stane se, že zůstane viset na hnízdě. Nezasáhneme-li včas, uškrtí se. Také můžeme použít na hnízdo jemnou suchou travičku z lesa či mech. Na hnízda používáme nejlépe košíčky z umělé hmoty, které vylepíme látkou. Do párovnice zavěsíme také sépii nebo dáme roztlučené skořápky z vařených vajec. Dále říční písek.

Samečka k samičce pustíme, začne-li se stavbou hnízda. Často však samička vyžaduje samce dříve a teprve po spáření staví hnízdo. Připravená samička se na zavolání samečka začne na bidélku prohýbat a čeká na odpáření. Po správném aktu spáření se sameček prohne a zanaříká.

Při střídavém párování samečka od samičky odebereme a necháme ji samotnou, aby se starala o hnízdo. Tak je možno za jeden den zapářit dvě samičky jedním samcem.

Opakujeme to každý den až do snesení prvního vajíčka. Někdy jedno správné zapáření stačí pro oplození všech snesených vajíček. Musíme se však vyvarovat opožděného připuštění. Snáší-li samička před čtvrtým dnem po zapáření, jsou vajíčka neoplozená.

Aby se mláďata líhla ve stejný den, odebíráme denně čerstvě snesená vajíčka a nahrazujeme je vejci umělými nebo kuličkami. Vajíčka odkládáme do nádobky se zrním. Znečištěné opatrně očistíme, bychom je nepoškodili, neboť stačí sebemenší trhlinka a vajíčko je ztraceno, vyschne, nepomůže ani zalepení.

Samička snáší obvykle čtyři až pět vajíček. Při čtvrtém vejci začíná sedět na hnízdě, proto navečer vyměníme podkladky za vajíčka, aby se mláďata líhla během dne. Samička snese pak ještě třeba páté vajíčko, to však nevadí, neboť má s ostatními stejnou teplotu. Poslední vajíčko se od ostatních liší sytější modrozelenou barvou. Samička sedí na vajíčkách třináct dní, čtrnáctý den se začnou líhnout mláďata. Při změně teploty v místnosti vyrovnává samička teplotu k vývoji mláďat svým tělem a zobáčkem vajíčka pod sebou přemísťuje.

Oplozená vajíčka poznáme šestý den, kdy skořápka začíná tmavnout, kresba je nápadnější. Světlá vajíčka jsou čistá, z hnízda je však neodstraňujeme, necháme tam vždy aspoň čtyři i s oplozenými. Během sedění ponecháme samičku v naprostém klidu a dáme ji příležitost k častému vykoupání. Do hnízda se podíváme, jen když samička sama neskočí, aby se nazobala. Vyrušíme-li samičku, zvláště mladou a vyženem ji z hnízda, nevrátí se již, zůstane strnule sedět na bidélku a nijak ji nepřinutíme, aby se vrátila. Vajíčka pak zastydnou a zárodky v nich hynou.

Samičku na hnízdě krmíme slaběji, hlavně řepkou, občas ji dáme trochu lesknice a ovsa. Semenec, slunečnici a vaječnou směs vynecháme. Při silném krmení se totiž stává, že samička kolem desátého dne přestává krmit mladé, chystá se již znovu do páru a tak můžeme přijít o celé hnízdo. Vaječnou směs přidáváme samičce až dvanáctý den, před líhnutím mladých, aby byla nasycena a měla dostatek šťáv ke krmení. Abychom usnadnili líhnutí mladých, postříkáme vajíčka vlažnou vodou (pokud se samička sama nekoupe), aby skořápka trochu změkla. Zvláště v bytech s ústředním topením, kde je suchý vzduch, se mláďata líhnou těžko.

Zdravá mláďata jsou slabě pokryta chmýřím, při otřesu hnízda zvedají hlavičky a otevírají zobáčky, takže je vidět masově zbarvený jícen. Bledé, zvadlé vzezření mláďat je známkou slabosti a nemoci. Mláďata pak nejsou v klubíčku, leží v hnízdě rozházeně, nepozvednou hlavičku, a když se přiblíží samička, aby je nakrmila, neotevřou zobáček.

Každý chovatel si musí být vědom, že jeho hlavním úkolem při výživě mláďat je postarat se samičce o dobrou potravu. Ta se skládá hlavně z měkkého krmení, čistého zrní a vody. První tři dny po vylíhnutí mláďat podáváme samičce míchanici z řepky, trochu lesknice a loup. ovsa, k tomu může být trochu slunečnice či semence a lněného semínka. Dále vaječnou směs, uvařené vajíčko na tvrdo, mrkev strouhanou a housku mletou. To vše smíchat a přidat trochu práškového vitamínu. Po čtvrtém dnu dávky vaječné směsi zvyšujeme a přimícháme i mák.

Když začnou mláďata kálet přes okraj hnízda, můžeme do vaječné směsi přidat trochu na drobno rozsekaného zeleného krmiva. Navečer vaječné krmivo odstraníme a dáme trochu mačkaného semence a slunečnice. Mláďata nakrmená zvrdým zrním vydrží i přes noc déle nasycená, volátko a žaludek nemají zatížen těžce stravitelným vajíčkem. Později můžeme do vaječné směsi přidávat malé množství rozsekaných moučných červů nebo mravenčích kukel, ale není to podmínkou. Při velkých vedrech krmíme odpoledne raději navlhčeným piškotem. Dávky krmiva potom zvyšujeme podle toho, jak samička krmí a jak rostou mláďata. Znečištěnou vodu přes den několikrát vyměníme.

Když se objeví trus mláďat na okraji hnízda, je vhodná doba ke kroužkování. Sedmý nebo osmý den (podle toho jak jsou krmena) přestává samička sezobávat výkaly svých mláďat a nečistí již hnízdo. Mláďata tedy opatrně vyndáme, hnízdo sami vyčistíme a mláďata okroužkujeme. Mládě si položíme do levé ruky, pravou vytáhneme nožičku, ukazováčkem a palcem levé ruky si ji přidržíme, pravou se pak snažíme přední prsty dát k sobě, navlékneme na ně kroužek a přetáhneme jej přes kloub, takže zadní prst se přitiskne k nožičce. Kroužek natláčíme tak daleko po nožce, až můžeme zadní prst z koužku vytáhnout.

Před kroužkováním řádně kroužky prohlédneme, obrousíme ostré hrany a vadné (chybně očíslované) kroužky vyřadíme. Jde-li kroužek těžce přetáhnout přes kloub nožky, namažeme jej máslem. Po okroužkování je třeba stav hnízda kontrolovat, protože samička lesklé kroužky, někdy i s mláďaty vyhodí.

Po navléknutí kroužků si napíšeme jejich čísla do plemenné knihy. V dalším chovu nám kroužek umožní zjistit příbuznost ptáků a sestavit další páry. Zapíšeme si všechna fakta, která zjistíme během párování. Např. u samce číslo jeho kroužku, stáří, původ, barvu. U samičky navíc, jak seděla, jak krmila, kolik měla hnízd, škubala-li mladé apod. Potom ke každé samičce zaznamenáváme nasazení vajec, líhnutí, počet mláďat a čísla jejich kroužků. Plemenná knížka je tedy pro cílevědomého chovatele prostředkem k doložení kmenové čistoty odchovaných kanárů a dokladem, že zájemce dostane Kanára z kvalitního chovu. Taktéž máme přehled, které kanáry vybereme na výstavy.

Dobře živená mláďata jsou již po 15. dnech téměř opeřena. Mezi 19.-20. dnem opouštějí hnízdo. Odstavujeme je podle toho, jak samička projevuje zralost k druhému párování. Neuděláme chybu, když po 16. dnu stáří mláďat dáme samičce nové (druhé) hnízdo s cupaninou a připouštíme samečka. Buď jej samička přijme, odpáří se a připravuje další hnízdo, nebo jej odmítne.

Někdy stačí zapáření k tomu, aby se samička uklidnila a krmila mláďata dále. Dáme-li samičku pářit šestnáctý den, může začít snášet po 4 až 6 dnech (to jsou mláďata stará 20-21 dnů) a než po čtyřech vajíčkách zasedne na hnízdo, budou již mláďata schopná odstavu. Nejpříhodnější dobou k odstavení mláďat je 23 den, kdy již jsou ptáci dobře vyvinuti. Samostatně přijímají potravu.

Také musíme být opatrní na to, aby si samička nevystlala hnízdo jemným peřím svých mláďat. Vyskytují se totiž samičky, které se starají o mláďata pouze do doby, než jim narůstá peří. Potom jim je začnou otrhávat. Škube-li samička mláďata ze zvyku, musíme ji oddělit mřížkou nebo je dáme zvlášť do menší klícky, aby je krmila mezi dráty. Často zaviníme sami, že samička oškubává mladé tím, že nedáme včas nové hnízdo a cupaninu. Některá samička vytrhává mladým peří, až když vylétnou z hnízda a vysává brčka. V tomto případě má samička nedostatek vitamínů, které musíme dodat v potravě. Potom pomůže malý kousek slaniny, nebo malé množství moučných červů i trochu mravenčích kukel, přidaných do vaječné směsi.

Někdy nám v podobných nesnázích pomůže sameček. Snáší-li se s mladými a začne je krmit, máme po starostech. Jestliže samec začne po kleci mladé honit a trhat je, musíme jej z klece odstranit a připouštět jen navečer. Snáší-li samička při mladých, včas vajíčka odebíráme, aby se nepoškodila. Jakmile začne sedět, jsme nuceni dát mláďata do odstavovačky, protože jinak je samička na hnízdě rušena a z vajíček pak nic nebývá.

Chov barevných kanárů je poměrně komplikovaný. Chceme-li dosáhnout úspěchu, musíme dodržet určitá pravidla. Proto je třeba seznámit se ze základními zákony dědičnosti a využívat je v plemenitbě.

Při výběru kanárů k chovu uplatní chovatel své teoretické znalosti a porovná ověřené výsledky z chovu v minulém roce. Cílem výběru je získat potomstvo s vlastnostmi, jaké do svého chovu potřebujeme. Potřebné poznatky o každém ptáku si zjistíme z dlouholeté, přesně vedené evidence. Také při koupi kanára je evidenční kniha zárukou toho, že jde o chovného ptáka dobrých kvalit.

Předně vybíráme ptáky zdravé s dobrou stavbou těla a hustým opeřením. Samičky vybrané pro hnízdění musí být nejméně deset měsíců staré. Mají mít dobře vyvinutá a masitá prsa, prodloužené, slabou vrstvou tuku potažené bříško čisté barvy lidské pleti, bez náznaků jiných barev a skvrn. O tom se přesvědčíme rozfouknutím peří na prsou i bříšku.

Samička připravená k páření má bříško a prsa holá, bez prachového peří, konečník má zapálený (růžový). K chovu vybíráme samičky krotké a snášenlivé povahy. Samičky příliš slabé, podvyživené nebo plaché a hašteřivé se k chovu nehodí. Vyřadíme rovněž samičky se špatnými dědičnými vlastnostmi, jako je např. škubání mláďat a podobně.

Při dobré péče a každodenní kontrole nesmí chybět to, co přivádí chovatele k největším chovným a zpěvným výsledkům. Jinak je všechna námaha a práce marná.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (2x):

1
2
3
4
5


Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře