Zvířata

Zvířata na krytíChovatelské stanice

Články a atlasy

Kontakt

Podpora a bezpečnost - kontakt
Zvířata na prodejVšechna zvířata na prodej
iFaunaiFauna
Jak jsme se spřátelili…
Sdílet:

Jak jsme se spřátelili…

Ovce, kozy
Všeobecné

Jsem chovatelka Romanovských ovcí. A říkám to velmi hrdě. Nebo? kdo chce šlechtice mezi ovcemi, musí volit Romanovky. Já osobně považuji Romanovskou...

Jsem chovatelka Romanovských ovcí. A říkám to velmi hrdě. Nebo? kdo chce šlechtice mezi ovcemi, musí volit Romanovky. Já osobně považuji Romanovskou ovci za dokonalé dílo Přírody. Já vím, všechny ovce jsou krásné, je to super hobby a někdy ( skoro pořád ) je to dřina, ale přece jen….. když ovci, tak Romanovskou, nech? mi chovatelé ostatních plemen prominou……

Jako každý koníček, tak i chov ovcí má své a když přijde bahnění, tak má i naše rodina svůj řád řádně rozházený a vše se podřizuje době porodů. Tak tomu bylo i tentokráte.

Každý den jsme s rozechvěním v srdcích letěli do ovčína, zda se něco narodilo a se zmatkem v duši jsme zjistili, že zase nic… Když už konečně nadešel očekávaný okamžik a my měli ovčín narvaný novými přírůstky a absolvovali jsme zdařile i méně zdařile všechny bolestné okamžiky všech těch porodů, ulehčeně jsme si oddychli, že to máme za sebou. Leč OUHA ! Ta pravá práce nás teprve čekala a my opět jezdili den co den do ovčína… Počáteční diletantské nadšení nás opouštělo a jelikož mezi rodičkami byla převážná část prvorodiček, bylo nutno řádně jim objasnit jejich mateřské povinnosti a jít názorným příkladem (v podobě dudlíku s kojeneckou lahví) vpřed. Což jsme také obětavě činili…. Dny ubíhaly a my jsme v návalu všedních povinností ledva stíhali i povinnosti mateřské a tak se stalo, že když jsme při jednom opožděném návratu ze zaměstnání razili zběsilým úprkem cestu do ovčína vzdáleného 6 km, abychom stihli vše před setměním (nebo? díky zručným Ukrajincům všechny naše žárovky průběžně měnily v rekordním čase majitele), nedopatřením jsme zapomněli doma veškeré doklady od auta. Hvízdli jsme zatáčku ve vesnici již po paměti a hned za ní, ouha ! S rozšafným úsměvem policajt již ukazoval směr, kam máme přistát….. A prstíčkem hrozil, nebylo se třeba ptáti, co že jsme za přestupek učinili, bylo nadmíru jasné všem zúčastněným stranám. Přesto však manžel, lehce pobledlý, stáhnul okénko a nejistým hlasem přece jen dotaz vznesl. Dostal velice obsáhlé vysvětlení, nicméně když zoufale hledal po kapsách “papíry od auta” a už byl téměř u trenýrek a výsledek byl nulový, zastavilo ho rameno spravedlnosti otázkou: “…A KAM že to tak spěcháte?” …. a to nemělo dělat ! V tu chvíli byl náš i s kolegou ! Situace se zřetelně obrátila v náš prospěch, nebo? jsem se vysoukala z auta i já a oba jsme se jali objasňovati cíl naší cesty.

Se zřetelnou rozkoší jsme najeli na naše oblíbené téma “OVCE !!” Když jsme se u popisu našich roztomilých svěřenců začali předhánět a skákali si dychtivě navzájem do řeči, podlehly i obě prodloužené pravice zákona touze viděti ten zázrak na vlastní oko, což se mezi sebou bleskurychle dohodly, pokuta byla blahosklonně odpuštěna, čest řidiče zachráněna, nebo? překročená rychlost za TÍMTO účelem jest ovšem pochopitelná a strážci zákona nasedli a totožnou rychlostí (abychom to stihli před setměním) nás následovali….. Když jsme dorazili do ovčíma za unisono skřípění brzd obou aut, vítaly nás naše úžasné ovečky hromovým jásotem a nadšením, takže jejich hlasitý projev zástupce spravedlnosti poněkud vyvedl z míry… Ale pak ! Tolik radosti a nadšení jsem již dlouho neviděla. Oba hoši byli původem z vesnice a mně připadalo, že ovci už dlouho neviděli a připadalo mi téměř jisté, že to byl jejich dávný sen, který se jim právě splnil. V úžasu jsem hleděla, jak se chopili kojenecké láhve, jako by to dělali odjakživa a každý se chutě pustil do díla. Naši vyhládlí “flaškáči” neváhali a dávali jim najevo svou přízeň, takže dílo bylo dokonáno velmi brzy, přičemž bylo jaksi samozřejmě opomenuto i lehké znehodnocení obou uniforem. Oba neuspokojení ještě policisté mimoděk střepali bobky z rukávu a dychtivě se rozhlíželi, komu by ještě vrazili “flašku”. Když s jistou dávkou zklamání zjistili, že jsem ve chlévě zbyla jenom já (a to ne tak vyhládlá), zklamaně mi vrátili láhve. Jejich oči se však vzápětí rozzářily, když se jednohlasně zeptali: “…. a zítra jedete zase?..” … a bylo to dojednáno… TAK JSME SE SPŘÁTELILI……. Naši flaškáči v životě neměli tak láskyplnou péči, jako v té době, kdy přijímali kravské mléko z rukou zákonných zástupců spravedlnosti. Nebo? ono kýžené mléko bylo opravdu spravedlivě rozdělováno a to s železnou pravidelností ! Musím zkonstatovat, že když oba beránci dorostli, bylo to jasné. Ty čtyři pojilo tak silné pouto, že jsme s manželem ani na chvíli nezaváhali…… a tak nás občas na silnici potká známá tvář, rozverně nám pokyne a zavolá: “Má se dobře a pozdravuje !!!”…Při jednom takovém silničním střetnutí mi s lehkým zapýřením jeden ze š?astných majitelů důvěrně špitl :”Jmenuje se Karel, PO MNĚ !!!” A hrdě vypjal hruď a nadouvajíc se pýchou za oba dva, propustil mě k další jízdě, při čemž mi blahosklonně pokynul. Romanovka je zkrátka elita !! Proto tvrdím. Chov Romanovské ovce se prostě vyplatí za KAŽDOU cenu, i kdyby měl jenom zlepšovat mezilidské vztahy. A řekněte sami, je to snad málo ?

Autor textu: Věnceslava Plačková
Autor fotografií zdroj: ing. Vít Mareš
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru