Lama (2. část)
V dalších částech seriálu o lamách bude pozornost věnována lamě krotké, kterou v současné době nejvíce chovají, jako domácí zvíře, obyvatelé v některých zemích Jižní Ameriky (nejvíce Peru, Bolívie, Chile). Postupně se však dostává do individuálních chovů zoologických zahrad a jednotlivců téměř po celém světě.
Výběr prováděný člověkem
Nebudu zde polemizovat s názory o tom, zda lama patří do našeho zeměpisného pásma, zda je toto prostředí pro ni vhodné nebo nikoliv. To ukáže čas a člověk – chovatel, který se snaží vytvářet optimální podmínky pro život v novém prostředí.
Pokud dostupné informace nejsou zkreslené samotnými chovateli, výsledky chovu lamy krotké, jako domestikovaného zvířete i v zemi původu, jsou u nás i v okolních zemích velmi uspokojivé.
Je zde problém, stejný jako u většiny druhů žijících ve stádě, ve kterém je chován jeden, maximálně dva samci. Uplatňuje se výběr prováděný člověkem - selekce. Jsou preferováni jedinci s příznivým genotypem a současně eliminováni jedinci s nežádoucími znaky a vlastnostmi. Selekce je nejvýznamnějším rysem domestikace. V populacích divokých druhů, působením přírodního výběru, přežívají jedinci, kteří jsou nejlépe adaptováni na vlivy daného prostředí a vykazují vysokou reprodukční způsobilost (fitness). Cílem umělého výběru, uskutečňovaného během procesu domestikace, je značné odlišení forem domácích zvířat od divokých předků (Kníže, 1986). Domestikace mění život tvorů, charakter zvířete, jeho anatomii a fyziologii (Dobroruka, 1985).
Domácí vs. divoká zvířata
Domácí zvířata se ve srovnání s divokými předky vyznačují:
– relativně menším mozkem a méně dokonalými smysly,
– vyšší variabilitou ve zbarvení, morfologických a fyziologických znacích,
– nezachovávají znaky poddruhu svých předků,
– ztrácejí plachost vůči člověku a mají zvýšenou reprodukční schopnost,
– v dospělosti mohou vykazovat určité juvenilní znaky (Jakešová, 1995).
Využívání výše uvedených skutečností v praxi je důležité k prospěchu chovu těchto zvířat.
Z morfologického hlediska má lama určité charakteristické znaky.
Lamy, stejně jako ostatní savci a ptáci si udržují „stálou“ tělesnou teplotu 36–39 °C, bez ohledu na teplotu prostředí, ve kterém žijí. Jsou tedy homoiotermní. To znamená, že jsou teplokrevní. Výhodou je vysoká aktivita, pohyblivost a schopnost přežít v nehostinných podmínkách, nevýhodou jsou vysoké nároky na potravu.
Základním znakem lam je srst. Z pohledu chovatelského se jedná u lam a ovcí o vlnu, která se může skládat z vlnovlasů, pesíků a polopesíků, krycích chlupů a tuhých pesíků. Touto oblastí se zabývá tzv. vlnoznalství, které je dostatečně popsáno v odborné literatuře pro chovatele ovcí. Je otázkou budoucnosti, zda chovatelé lam v našich zeměpisných podmínkách využijí možnosti alespoň částečného ekonomického zhodnocení střiže z chovných zvířat.
Tělo lamy je, na rozdíl od jiných velbloudů, bez hrbu. Charakteristické je došlapování na celou plochu posledních tří článků 3. a 4. prstu, pod nimiž je silný a pružný mozol. Kopýtko je velmi malé, podobné spíše nehtu nebo tupému drápu a chrání pouze přední stranu posledního článku prstů. Lamy tak nenarušují při svém pohybu přirozený povrch krajiny, jako je tomu u ovcí a koz. Tato skupina sudokopytníků došlapuje na špičky 3. a 4. prstu.
Potravní chování
Lamy s oblibou vyhledávají krmiva s nahořklou chutí, jako je kůra, některé listy stromů a keřů, výhony z náletu, větve.
Příjem krmiva má vztah k metabolickým poměrům, zdravotnímu stavu, tělesné hmotnosti, věku, množství přijaté vody. Je proměnlivý i pro každý chov. Příjem krmiva kolísá v závislosti na teplotě okolního prostředí, ale i podle chutnosti a stravitelnosti krmiv.
Množství času vynaloženého na spásání a přežvykování se zvyšuje se snižující se teplotou.
Pastevní chování
Podobně jako u některých domestikovaných přežvýkavců i u lam je jejich pastevní chování dáno selektivním prohledáváním pastevního areálu. Čím je větší počet pasoucích se jedinců a menší areál, tím je prohledávaní menší. Nikdy však není takový, aby se jedinec nevrátil na stejné místo a nenašel tam aspoň jedno sousto.
Pro lamy je typická při pastvě velká bdělost. Prudkým zvednutím hlavy rekognoskuje svým zrakem okolí, zůstává stát na místě nebo udělá několik kroků. Potom se vrací na stejné místo a pokračuje v pastvě. Zvedání hlavy při pastvě má zřejmě i další vedlejší funkci, kterou je, vzhledem k delšímu krku, lepší polykání potravy.
Ostražitosti lam lze využít při společné pastvě s ovcemi nebo kozami k upozornění na nebezpečí, které není ovce ani koza schopna tak rychle registrovat.
Lamy odmítají zapáchající rostliny nebo rostliny znečištěné močí zvířat. Konzumují však i suché listy při spásání zejména trsovitých rostlin. Není patrný nižší příjem krmiva na pastvě, při přikrmovaní zvířat ve stáji suchými objemnými nebo jadrnými krmivy. Proto pozor na překrmování lam.
Přežvykování probíhá většinou v polobdělém stavu. Délka přežvykování se odvíjí od druhu krmiva, obecně lze říci, že hrubší krmivo prodlužuje délku přežvykování. Záleží také na klidu, protože lamy jsou velmi zvědavá zvířata, která z přežvykování vyruší každý, i sebemenší podnět. Mimo polobdělý stav probíhá přežvykování jen zřídka. Během dne je doba přežvykování zřejmě rozdělena do klidových fází dne.
Příjem vody
Lamy jsou velmi dobře přizpůsobené jak omezenému příjmu vody, tak krátkodobému nedostatku. Vodní bilance lamy (spotřeba vody) je zřejmě mezi bilancí kozy (188 cm3 na kg živé hmotnosti a den) a velblouda (185 cm3 na kg a den) tj. asi 186 cm3 na kg živé hmotnosti a den.
Vyměšování
Nebyla pozorována žádná pravidelnost či systém při vyměšování. Je však potvrzeno, jak u divokých tak i domestikovaných lam, že močení a vyměšování slouží k vyznačovaní teritoria. V případě lamy guanako a lamy krotké jsou tato výkaliště roztroušena na více místech, než u vikuni a alpaky a mají větší průměr. Současné vyprazdňování více jedinců na jednom výkališti bylo pozorováno jenom u lamy guanako a lamy krotké. To je velká výhoda pro chovatele z hlediska úklidu i pro zvíře z hlediska hygieny areálu ve kterém žije. Snižuje se tak riziko parazitární infekce.
Postoj lamy při močení (urinaci) i vyprazdňování je shodný s postojem kozy nebo feny. Provede širší rozkrok zadních končetin, vyklene záda a ohne pánevní končetiny.
Sexuální (epigamní) chování
Oba druhy lam žijících ve volné přírodě jižní Ameriky (guanako, vikuňa) mají výlučně sezónní pohlavní aktivitu. Říje se vyskytuje koncem léta, v závislosti na délce světelného dne, jako reakce na jeho zkracování. U domestikovaných lam je období říje mnohem volnější.
Mimo sezónu je u samce libido (pohlavní chuť), objem spermatu a pohyblivost spermií velice nízká. Nejnižší hodnoty jsou koncem zimy a počátkem jara. U samců, žijících poblíž stáda samic a bojujících o jejich přízeň s vůdcem stáda, se tak libido úměrně zvyšuje se zvyšováním jejich postavení ve stádě. Naopak u pasivních mladších samců se libido úměrně snižuje s jejich pozicí ve stádě a vykazuje všechny známky sociální kastrace. Dospívající samci, vyloučení vůdcem ze stáda a dospělí samci bez samic, se obvykle sdružují do staromládeneckých skupin nebo žijí samostatně.
U samce lamy se začíná projevovat jeho sexuální chování bojovností, kterou se snaží dosáhnout a udržet dominantní postavení ve stádě. Dominantní samec je nejaktivnější, nejhlasitější, napadá ostatní samce rychlým během, při kontaktu kope protivníka předními i zadními nohami, kouše, plive a neustále pozoruje samice, nejsou-li v říji. Podle čichového stimulu si vybere říjící samici. Pak ji pronásleduje a dotykem krku a hlavy se ji snaží kontaktovat. Po otírání a očichávání, které může trvat i několik hodin, dochází ke styku, který pokračuje i několik minut v leže tak, že samec drží samici předními končetinami v krajině slabin. Probíhá dorážení a ejakulace, což lze rozpoznat delším přitlačením pánve samce na samici a mírným prohnutím těla samce vzhůru.
Mateřské (epimeletické) chování
V době očekávaného porodu lama omezuje příjem potravy a snaží se vzdálit od stáda. Úsilí porodit mládě v ústraní, nikým a ničím nerušena, je geneticky zafixováno. Matka i mládě si musí vštípit, jak jeden druhého poznat, a to závisí na čichových vjemech. Po narození se lama snaží lízáním zbavit mládě plodové vody i plodových obalů, které ulpěly na srsti. Většinou lama i požírá část plodových obalů, čímž se stimuluje rozvoj jejich mateřských vlastností. Když je mládě namasírováno a olízáno, snaží se jej lama přimět, aby vstalo. To se obvykle povede během několika minut.
Lama, na rozdíl od mnoha pastevních zvířat, neodkládá své mládě, aby se z důvodu bezpečnosti mohla k němu vrátit. Mládě lamy je schopné po velmi krátké době od narození ihned následovat svoji matku, která mládě, právě kvůli bezpečnosti, přivede co nejdříve ke stádu.
Ve stádě, které vede vůdčí samec, ženou lamy mláďata před sebou. Při nebezpečí samice obklíčí mláďata a vyčkají na znamení samce, který hlídá své stádo opodál. Na zvukové znamení samce - tenké, táhlé, hrdelní pískání, se samice s mláďaty rozprchnou na všechny strany a tím sníží hrozící nebezpečí.
Chování novorozeňat
Jen co se postaví na nožky, začíná novorozeně vyhledávat struky. Zkouší sát na různých místech těla matky, která mu usnadňuje hledání pohybem těla a nasměrováním pomocí postrkování hlavou. Poloha mláděte při sání je rovnoběžná s tělem matky, ze začátku dokonce stojí pod matkou, později probíhá sání z boku.
Hlasové projevy novorozeňat lamy nejsou tak výrazné, jak je můžeme slyšet u kůzlat nebo jehňat. Jsou to zvuky vycházejí snad z nosohltanu, s vyšší výškou a střídavě přerušované. V dospělosti, u domestikovaných lam, postupně zanikají.
V hlasových projevech existují rozdíly: expirační (výdechový) hlas lamy guanako a lamy krotké je hlubší než inspirační (vdechový) hlas (Steinbacher 1953). Varovné volání u lamy guanako a lamy krotké bylo popsáno jako řehtání (až ržání) na rozdíl od vikuni, kde bylo popsáno jako pískání. Občas je dospělá domestikovaná lama použije při zaujatém pohledu do dálky, ve snaze navázat se sledovaným objektem kontakt. U divoce žijících lam je tento způsob komunikace pozorován častěji, zejména z důvodu signalizace nebezpečí.
Podobně jako u domácích zvířat, koz a ovcí, pozorujeme i u mláďat lam různé formy hravého chování:
– pohybové aktivity (výskoky přední i zadní částí těla, boční prohyby těla ve výskoku, dlouhé skoky z kopce – u 7 měsíčního samce lamy krotké byl změřen skok z 30° svahu dlouhý 6,5 m, při běhání a honění drží vikuňa a alpaka ocas šikmo postavený, lama guanako a lama krotká srpovitě zvednutý,
– válení na břichu a na zádech, v zimě „břišní“ pohyb z kopce na sněhu,
– sexuální chování (náskok, očichávání pohlavních orgánů),
– agonistické chování (vzájemná reakce živočichů téhož druhu v konfliktní situaci), přetlačování, kopání předními i zadními nohami, kousání, plivání, pronásledování,
– komfortní chování (pohodlné, přepychové), olizování, očichávání aj.
