JAKOB

Už několik roků chováme ovce plemene Jakob. Poprvé jsem je viděla na výstavě v Praze, kde chovatel z Krkonoš vystavoval nádherného čtyřrohého berana společně s bahnicí a několikadenními jehňaty. Na první pohled se mi zalíbili. Hned jsem měla jasno, pro jaké plemeno se rozhodnu, až si budeme pořizovat ovce do stáda k našemu huculovi, kozám a dalšímu zvířectvu. Jakmile jsme měli vhodné podmínky, zakoupila jsem první ovci a berana od zmiňovaného chovatele.

Plemeno Jakob patří mezi zájmová plemena. Je to polohrubovlnné vícerohé plemeno – čtyři až šest rohů mohou mít obě pohlaví. Jakob je středně velké plemeno. Náš beran má čtyři rohy. Dva dlouhé, směřující dopředu a dva kratší zahnuté dokola podél uší. Na vícerohost neexistuje stejný genetický názor. Literatura uvádí, že s touto abnormalitou může být geneticky spojen i rozštěp horního víčka, což může v extrémním případě vést až ke slepotě zvířete. S tím jsem se ale nikdy nesetkala.

Zbarvení těchto zvířat je bílé, s tmavými skvrnami po celém těle. Typická je bílá lysina uprostřed hlavy a černé skvrny na obou stranách obličeje. Dále se vyskytuje šedá barva nebo světle či tmavé hnědá, až po černou. Dočetla jsem se, že žádoucí zbarvení je 60 % světlé a 40 % tmavé barvy.

Berani dosahují v kohoutku 75–80 cm a váží 75–90 kg. Ovce 70–75 cm v kohoutku a mají hmotnost 45–60 kg. Jakob je skromné nenáročné plemeno. Naše ovce jsou celoročně venku na pastvině, kde mají pouze dřevěný přístřešek. Bahnice mívají zpravidla dvě jehňata a jsou velice dobrými matkami. Porody jsou lehké a mateřský instinkt silný. Dobrá je i mléčnost bahnic. Živá hmotnost jehňat při narození je asi 3,6 kg. Rychle rostou a přibývají na váze.

Všichni chovatelé ovcí mi jistě dají zapravdu, že jehněčí a skopové maso je vynikající. I když u nás nemá moc velkou tradici a na jídelníčku se nevyskytuje tak často jako v některých jiných zemích, je maso vykrmených jehňat libové a chutné.

Ceněná je i kůže. Naše produkce vlny je 2–3 kg při délce 8–15 cm. Vlna má dobrou kvalitu a krásné barvy. Její zpracování je mým velkým koníčkem. Ovce stříháme ručně obyčejnými nůžkami – máme jen několik málo kusů. I když mám už ve stříhání určitou praxi, jedna ovce mi trvá přibližně dvě hodiny. Ostříhanou vlnu nejprve roztřídím podle barev. Potom vlnu češu na speciálních hřebenech, určených k tomuto účelu. Dále ji spřádám na kolovratu. Od velice tenké až po silnou přízi. Tu pak používám na pletení ponožek, čepic, rukavic a podobně, nebo z ní tkám na tkalcovském stavu deky a různé koberečky. Peru až hotové výrobky. Když chci bílou vlnu barvit, nejprve ji vyperu a potom barvím.

O vzniku plemene se uvádí, že pochází pravděpodobně z oblasti dnešní Sýrie, kde se chovalo již před 3000 roky. Do Anglie se dostalo asi v 18. století a ovce se chovaly především jako rarita v parcích a na farmách. V roce 1969 byl v Anglii založen svaz chovatelů těchto ovcí, v roce 1975 již bylo registrováno více než 150 chovatelů a 3000 zvířat. Z Velké Británie se plemeno postupně rozšiřovalo i do dalších zemí, Českou republiku nevyjímaje.