Pomáháme si sami – pořádáme kurzy, které nikdo nedělá

Pomáháme si sami – pořádáme kurzy, které nikdo nedělá

Po roce Biofarma Dolní Křečany opět uspořádala střihačský kurz. A po vzoru minulého kurzu pouze za náklady, bez zisku. Na kurz jsme chtěli maximálně patnáct kurzistů. Ti se také přihlásili. Bohužel naší chybou bylo, že jsme žádali zálohu jen od části kurzistů, jelikož se poslední přihlašovali týden před kurzem, tak jsme zálohu nechali být a dalším jsme říkali, že kurz je již plný. Takže nakonec přijelo jen 10 kurzistů, ale to nebylo nijak na škodu kurzu.

Sobota


Kurz začínal v sobotu v 9 hodin. Po zkušenostech z minulého roku jsme všem ale oznámili začátek v 8 hodin. To se mnohonásobně vyplatilo. Vzorní účastníci – jen tři – přijeli na osmou hodinu, ostatní přijížděli postupně do devíti hodin. Po prezenci proběhla teoretická část v rozsahu čtyř hodin, která byla přerušena obědem. Teoretickou část vedl Ing. Bařina, jeden z mála, který je oprávněn v České republice takové kurzy řídit. Při teoretické části si jeden z instruktorů Tonda Šindelář provedl samo nahnání ovcí z tří kilometrů vzdálené pastviny na místo střihání. Což často střihači musí také dělat, i když nedobrovolně, protože řada majitelů ovcí nedokáže včas a řádně svoje ovečky připravit na střiž. Po teoretické části se kurzisté přesunuli na farmu, kde se nejprve učili brousit nože, na což se zapomíná, ale je to velmi důležitá věc pro všechny střihače. Ono mít po ruce dobře nabroušené nože, je to nejdůležitější! Na tuto část měli instruktoři připravené dvě brusky a hodinu učili kurzisty, jak na to. Nebyla to žádná sranda. Některé nože lítaly kolem brusky… Chce to cvik. Ale s klidem můžeme říct, že úkol všichni pochopili, a ti, co chtěli, si to vlastnoručně zkusili pod vedením instruktorů. Po čtrnácté hodině dorazil i třetí instruktor Tomáš Vladyka. Oba praktičtí instruktoři jsou profesionální střihači s mnoha tisíci ostříhaných ovcí, spíše desetitisíci. Po patnácté hodině se začalo střihat na ochozených a klidných romanovských ovcích. Naše romanovky jsou velmi vhodné jako „startovací materiál“. Většinu ovcí jak si kurzisti posadí, tak sedí. Můžou se na nich v klidu naučit techniku a nemusí se bát, že je střihnou, že utečou jim… Praktická střiž skončila okolo 21. hodiny. Většina účastníků byla fyzicky odrovnaná. A to netušili, co je čeká v neděli.


Sobotní večer


Na večer byl připravený kastrát romanovské ovce na grilu. Beránek byl poražen předešlou sobotu a v úterý naložen do solného roztoku. V pátek ráno byl vyjmut z lázně a ochucen bylinkami a kořením. V koření nebyla použita cibule ani česnek. Chtěli jsme ukázat ostatním, že česnek a cibule není to nejdůležitější na jehněčím, ale je třeba najít vyváženou chuť mezi kořením a typickou chutí jehněčího. Náš názor je: „Jehněčí musí zůstat jehněčí.“ Tento názor a kulinářství daly odpověď samy, během pěti minut zbyly jen kosti. Večer probíhala živá debata jak o střihání, tak o ovcích a všem, co se okolo nich točí. Parta se dobře semkla a byla dobrá zábava. Do postelí jsme to rozehnali o půlnoci.


Neděle


V neděli ráno jsme se přesunuli za kopec, kde na ně čekalo užitkové stádo 75 matek kříženců suffolk a texel s jehňaty. Ovce už nebyly tak klidné jako naše romanovky. Nebyly ani tak malé… A nestříhané dva roky. Ti, co brali na lehkou váhu instruktory v předešlém dni, si to rychle uvědomili a jednali dle stálých rad instruktorů. Ráno bylo příjemné, protože se v noci přes nás prohnala šestihodinová bouřka s bohatou nadílkou vody, ale nadělilo nám menší zádrhel. V připravené naháněčce bylo totální bahnisko. Operativně se všichni chopili aktivity a z palet se postavila naháněčka na suchém místě. Dále nás pozlobila trošku elektrika. Po zapojení strojků některé trošku probíjely. Šalamounsky jsme proházeli kabely, natáhli navíc ještě jeden prodlužovací kabel. Až na zapínání strojků, kdy jeden krátkodobě probíjel, to bylo už v pořádku. Před polednem už nebylo nijak poznat, že celou noc pršelo. Teplota ve stínu 35 °C, bezvětří. K obědu jsme měli guláš ze 100% faremní produkce masa. V guláši bylo vepřové, jehněčí a hovězí. Vyčerpaní, ale s chutí se na něj všichni vrhli. Po obědě vydali instruktoři i ruční nůžky. Začalo se zkusmo střihat ručně. Nejzdatněji to šlo Tondovi. Tak mu to „zachutnalo“, že je bral jednu po druhé ručně. Neoficiálně mu to stopovali a Ing. Bařina mu doporučil jet na mistrovství v ručním střihání. Opravdu mu to šlo „od ruky“. Ke konci kurzu již opravdu znatelně některým kurzistům docházely síly. Drželi se však, co to šlo. Ostříhalo se všechno. Když se ohlédneme zpět, není možné nezmínit jednu drobounkou účastnici, která střihala ovce těžší než ona sama. Všichni doufáme, že kurzisti budou střihat dál. U sebe, u sousedů, v širém okolí. Proto byl kurz pořádán.


Velké poděkování patří Ing. Bařinovi za zaštítění kurzu svojí erudicí a zkušenostmi. Stejné poděkování patří i Tondovi s Tomášem, kteří věnovali celý víkend těmto lidem, i když by si jinde vydělali pětkrát tolik za míň námahy. Shodli jsme se na tom, že příští rok budeme opět pořádat stejný, již třetí běh střihačského kurzu.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře