Umělá výživa štěňat

„Našli jsme v popelnici dvě úplně malá štěňata. Ještě mají pupeční provazce. Je nám jich strašně líto a rádi bychom se o ně postarali, jenže nevíme jak. Poradíte?“

Jsou situace, které člověka přinutí, aby se pokusil nahradit mateřskou péči feny. Chovatelův čas a pomoc může potřebovat štěně, které začne za svými sourozenci v průběhu prvních dnů váhově výrazně zaostávat. Je rozumné takové štěně v pravidelných intervalech přikládat ke strukům. Slabší štěně většinou má vyvinutý sací reflex, ale chybí mu síla. Může tedy pro něj být problém ze struku mléko uvolnit. Chovatel si myslí, že štěně krásně pije, ono ale jen struk v mordičce „žmoulá“ a získat potravu je pro něj nemožné. Chovatelé někdy štěně ke struku přiloží a mléko mu do mordičky vymačkávají. Daleko lepší je využít pomoci některého silnějšího sourozence. Ten se k dostatečně plnému struku přiloží a nechá chvíli pít. Pak se k rozpitému zdroji přiloží štěně slabé a jeho silnější hladový bratr nebo sestřička dostane k dispozici některý ze sousedních struků. Mechanizmus, jehož činnost byla popsána v kapitole hovořící o mléčné žláze, začne fungovat. Mléko se spouští, někdy dokonce samo odkapává a slabší štěně nemusí vynakládat velkou námahu, v podstatě mu stačí polykat. Často se chovatelé pokoušejí štěně pomocí kapátek či různých více či méně vhodných dudlíků přikrmovat sami. Použít lze mléko odstříkané od feny nebo umělou výživu. Získat mléko feny není jednoduché. Struky jsou utvářené jinak než u krávy nebo kozy, mléčná žláza je velmi citlivá a snadno dojde k jejímu poranění. Ve snaze zachránit jedno neduživé štěně tak chovatel může ohrozit celý vrh. Zkušenost učí, že velkou šanci mají zaostávající štěňata, která chovatel odhalí v rámci možností brzy a která jsou, byť s lidskou pomocí, schopna dohnat ztrátu vlastní silou, tedy štěňata, která neztratí schopnost přijmout potravu z mateřského struku. Umělá výživa takového zaostalého štěněte mívá očekávaný efekt jen v malém procentu případů. Existuje samozřejmě i možnost výživy žaludeční sondou. Ta se nabízí tam, kde štěněti chybí sací reflex a kde vlastně není jiný způsob, jak potravu do malého tvorečka vpravit. Každý chovatel by ale měl pečlivě zvažovat, zda je opravdu rozumné silně zaostávající štěňata udržovat a jakou cenu za to může v budoucnu zaplatit štěně, jeho nový majitel a v neposlední míře celé plemeno. V chovu psů se hodně hovoří o selekci. Často si však pod tímto pojmem představujeme lidské rozhodnutí, které na základě bonitace, zkoušek nebo výstavy určí, že ten či onen jedinec nebude použit v chovu. Selekci, kterou do určité míry dělá sama příroda, ke škodě psů i své vlastní odmítáme uznat.

„Říkala jste, že jim máme vatou masírovat bříška, aby se vyprázdnila. Když jsme si se ženou představili, jak je ve srovnání s psím jazykem vata ostrá a studená, došli jsme k závěru, že fenu nahradíme sami. Vždyť jsou to taková čistá a voňavá psí miminka a my bychom o ně neradi přišli.“

Jsou smutné případy, kdy fena z nějakého důvodu nemůže svůj vrh živit sama. Do této oblasti patří úhyn matky, nemoci různého typu, někdy stavy po císařském řezu a také feny, jejichž laktace je tak mizivá, že štěňatům prostě nedostačuje. Pokud se nepodaří zajistit kojnou fenu, je umělá výživa vrhu nezbytná. Vzhledem k tomu, že se většinou jedná o zdravá a životaschopná štěňata, nebývá to takový problém, jak by se na první pohled zdálo. Vyžaduje to ovšem ze strany chovatele velké množství času a trpělivosti. V prvním týdnu je třeba štěňata krmit po dvou, maximálně však třech hodinách, a to i v noci. Intervaly mezi krmením si většinou štěňata určují sama. Svůj hlad dávají najevo tak jasně, že to nikdo nemůže přehlédnout či spíše přeslechnout. Mimo výživy je třeba ještě zajistit teplo, protože štěňata ještě nemají vyvinutou schopnost termoregulace. Doporučuje se pod štěňata umístit vyhřívanou podložku. Její teplota by se měla pohybovat okolo 30 °C. Výhodné jsou elektrické dečky nebo klasické ohřívací láhve - termofory. Chovatel také musí počítat s tím, že se štěňata nedokáží bez pomoci vyprázdnit. Je tedy třeba jejich bříška, ještě lepší celá štěňata, masírovat nejlépe nahřátou vatou. Často diskutovaným problémem je samotná umělá výživa. Tu si může chovatel připravit sám nebo lze sáhnout po komerčním přípravku. Existuje řada receptur na domácí přípravu výživy nahrazující mléko feny. Je třeba si uvědomit, že mléko feny má jiné složení než např. mléko lidské či kravské. MVDr. K. Süvegová a ing. Dušan Mertin, CSc., ve své publikaci zabývající se výživou psů, srovnávají obsah bílkovin a mléčných tuků v mléce feny a krávy:
 

bílkovina	mléčný tuk
	fena	7-8 %	8-10 %
	kráva	3,5 %	3,5-3,8 %

I pro laika z uvedených čísel vyplývá, že štěňata krmená kravským mlékem určitě nebudou mít odpovídající kondici a dokonce může být ohrožen i jejich život. Základem doma připravované umělé výživy sice bývá kravské mléko, je ale doplňováno smetanou, vaječným žloutkem, velmi často hroznovým cukrem a někdy také kostní moučkou nebo různými vitaminy. Jako příklad dobře poslouží jeden z receptů uváděných profesorem Sovou (A) nebo MVDr. Janem Kollerem (B):

A

kravské mléko plnotučné	800 ml
smetana	200 ml
vaječný žloutek	1 ks
kostní moučka	6 g
kyselina citronová	4 g

B

kravské mléko nebo sunar	800 ml
kondenzované mléko neslazené	200 ml
máslo		1 lžička
vaječný žloutek		1 ks
glukopur	2 ml
spofavit	1 ml

Není tak daleko doba, kdy chovatelům opravdu nezbývalo nic jiného, než umělou výživu připravovat z domácích zdrojů. Velmi sháněnou surovinou bylo sušené mléko určené dětem - Sunar. Ten byl v určitém období k dostání pouze na lékařský předpis nebo v dětské poradně „fasované“ bločky. Řada lidských miminek neočekávaně zvýšila svou spotřebu sunaru v době, kdy někdo známý ale i neznámý bojoval o přežití štěňat a byl závislý na mateřské solidaritě. Dnes mají chovatelé situaci jednodušší. Na trhu je řada komerčních výživ pro štěňata. Jejich příprava je většinou velmi jednoduchá a lze spoléhat na to, že v rámci možností nahradí mléko feny. Za stoprocentní nelze považovat žádný umělý přípravek. V případě umělé výživy čerstvě narozených štěňat to platí dvojnásob. Mlezivo, které je prvotní potravou štěňat a které obsahuje řadu tolik potřebných protilátek, asi budeme nahrazovat obtížně. Tuto skutečnost je třeba brát v úvahu při volbě termínu a typu očkování o mlezivo ochuzených štěňat.
„Máme pět dvoudenních štěňat a fena vběhla pod auto. Je celá potlučená, má zlomenou nohu a nemůže kojit. Koupili jsme speciální mléko. Nevíme ovšem, jak štěňata krmit. V lékárně nám dali dětský dudlík. Ten je ale velký, jak hlava štěněte. Nevíte, kde bychom sehnali něco vhodnějšího?“

Bez ohledu na to, zda chovatel použije umělou výživu komerční, či sáhne po domácí výrobě, je třeba dodržovat několik zásad. Veškeré používané suroviny musí mít tu nejlepší kvalitu. Snaha ušetřit a kupovat mléko s prošlou expirací a tedy asi výrazně levnější může mít za následek úhyn štěňat. Obtížně řešitelné mohou být i problémy způsobené podchlazením zažívacího traktu. Použité mléko by mělo být ohřáto na teplotu přibližující se v rámci možností teplotě psího těla, tedy +38°C. Pokud se chovatel rozhodne a potřebnou dávku si připravuje s určitým předstihem, měl by mít vše uloženo v chladničce. Do určité míry tím zabrání pomnožení nežádoucích bakterií. Je rozumné připravovat množství, které štěňata vypijí za 12, nejvíce však za 24 hodin. Chystat umělou výživu na tři dny dopředu je riskantní nesmysl. Veškeré používané nádoby musí být čisté, nejlépe sterilizované varem. Problémem zvláště u malých plemen může být samotná kojenecká láhev, zvláště pak ta její část, která je v přímém kontaktu se štěnětem, tedy dudlík. Ty lidské bývají na malou psí mordičku příliš veliké. Slušné firmy zároveň s umělou výživou nabízejí často víceúčelové nebo spíše víceplemenné lahve i dudlíky. Někdy pomůže nešťastnému chovateli dívenka, která poskytne vybavení určené pro panenky, vhodné jsou i gumové „dudlíky“ používané na oční či jiná kapátka. Velkou roli hraje průchodnost dudlíku, tedy to, jak snadno přes něj mléko protéká. Otvor nebo raději otvory v dudlíku by neměly být příliš velké, aby mléko samovolně neodtékalo. Jinak se budou štěňata zahlcovat, případně dusit a mléko, které nestačí polykat, jim bude vytékat z tlamičky. Pokud jsou otvory naopak příliš malé, musí štěně vyvinout velkou sílu a množství přijaté potravy opět nebude odpovídat jeho potřebám. Rozumný chovatel si štěňata označí a ke krmení je bere vždy ve stejném pořadí. Při pití by štěně mělo být v mírně svislé poloze (asi 45°), snáze se mu tak polyká. Pokud má štěně snahu reagovat tak, jako když pije od matky, tedy pomáhat si hrudními končetinami, neměl by mu v tom chovatel bránit. Chovatelé se často dotazují, kolik mililitrů by asi mělo při jednom krmení štěně vypít. Odpověď není a ani nemůže být jednoznačná. Doporučuje se pití ad libitum, tedy tolik, kolik daný jedinec sám chce. Při umělé výživě štěňat je jejich každodenní vážení nutností. Zhruba po deseti dnech života se intervaly mezi krmením mohou prodloužit. Zkušenost učí, že štěňata, která otevřela oči, mohou být schopna přijímat i jinou než tekutou mléčnou potravu. Jako nejvhodnější se jeví naškrabané syrové hovězí maso. Případné choroboplodné zárodky lze zlikvidovat uložením v mrazničce po dobu několika dnů.

(Z knihy Malá škola pro chovatele psů, která vyšla v nakladatelství DONA)