IRSKÝ SETR - červený a červeno-bílý

Červeně i červeno-bíle zbarvený irský setr má stejnou dalekou historii i uplatnění jako jejich dva bratři - anglický setr a gordonsetr. Přesto všich...

Červeně i červeno-bíle zbarvený irský setr má stejnou dalekou historii i uplatnění jako jejich dva bratři - anglický setr a gordonsetr. Přesto všichni mají vlastní standard a byli jako samostatná plemena uznána v jiném čase. Odborníci se shodují, že setři pocházejí z „ptačího psa“, který byl zbarven červeno-bíle, tedy stejně jako výchozí zbarvení setrů. Dále se hovoří o přikřížení velkých španělů, pravděpodobně anglického špringršpaněla či velššpringršpaněla, ale také pointra. Avšak Irové přikřížení pointrů kategoricky odmítají a přiklánějí se k příbuznosti irského setra s bretaňským dlouhosrstým ohařem. Ještě v 18.století se hovořilo o „jednom plemeni různých barev“, přičemž bylo často užíváno pro celočerveně zbarvené jedince označení „červení španělé“. Nicméně postupně se v jednotlivých oblastech soustřeďovalo více to které zbarvení a na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 19.století byli setři dle barev chovatelsky vedeni jako samostatná plemena. První zmínky o červeně zbarveném setrovi najdeme již z 18.století, o červeno-bílém dokonce z konce 17.století. Právě zbarvení červeno-bílé je původní. Název „irský setr“ dostal v roce 1876 od Ulsterského irského klubu a Klub irského setra s názvem Irsh Red Setter Club byl založen v roce 1882. Velmi významným dílem v historii irských setrů, tehdy známého pod označením Modder Rhu, neboli „červený pes“, je plemenná kniha, vedena správcem chovatelské stanice rodiny lorda de Freyna z French Parku Arthurem Frenchem, a to od roku 1793, po dobu cca sedmdesáti let. Právě v jeho chovu byl pravděpodobně přikřížen bretaňský dlouhosrstý ohař a navíc byl znám používáním neblahé úzké příbuzenské plemenitby, díky které byl nakonec jeho chov zničen. Dalšími velkými osobnostmi v chovu červeně zbarvených irských setrů byly dámy - paní Ledwellová a slečna Beplerová. V chovu červeno-bílých irských setrů je dobře známé jméno lorda Rossmoreho z Monaghanu, jež irčany v této barvě s úspěchem choval v 18.století. Významným krycím psem byl na přelomu 19. a 20.století červeně zbarvený šampión, pes s malou bílou lysinkou jménem Palmerstone. Ač červeno-bílé zbarvení bylo původní, červeně zbarvení jedinci je stále více zastiňovali a již počátkem 20.století červeno-bílý irčan takřka vymizel. Naštěstí Irský Kennel Club zaregistrovával červeno-bílého irčana jako „varientu“ irského setra a povolil jejich vzájemné křížení. I když byl v roce 1944 založen klub přímo na za záchranu a udržení červeno-bílého setra, ročně bývalo zapsáno v průměru 7 štěňat a jeho chov se stále nedařilo oživit. Až když byl v sedmdesátých létech 20.století vypracován program na záchranu irského červeno-bílého setra a v r.1980 se objevil jeden zástupce takto zbarveného irského setra na prestižní Cruftově výstavě kde vzbudil pozornost veřejnosti, se začal chov červeno-bílého irčana opět zdárně rozvíjet. V roce 1989 uznalo FCI irského červeno-bílého setra jako samostatné plemeno. U nás se setři poprvé začali objevovat již koncem 19.století. Doslova módními se stali v sedmdesátých létech. V současné době je „náš“ irský setr na poměrně vysoké úrovni, chovatelům se podařilo zvětšit jeho kohoutkovou výšku a „získat“ tmavý mahagonový odstín. Irčan je nadšeným loveckým psem, který však nepracuje s nízkým nosem (s nosem u země) jako např.gordonsetr. Má vrozenou ochotu pro vodní práci. Je to vášnivý lovec s absolutně nezávislou a samostatnou povahou. Jeho čich je neuvěřitelně jemný, a také má nezvykle dobrý zrak, bez ohledu na intenzitu světla. Jeho vlídný a oddaný pohled mluví o něžnosti a oddanosti. Takový opravdu je, ale jakmile se dostane do přírody, stane se zněj náruživý srdnatý lovecký pes se vším všudy. Slovo „temperamentní“ je pro irského setra málo vystihující. Je více než-li jen to. Je zvídavý a často nesoustředěný k „žádostem“ svého pána. Potřebuje velmi, velmi mnoho pohybu, je neuvěřitelně vytrvalý a doslova k neutahání. Proto jeho pán musí být aktivní myslivec, nebo sportovec. Irčan je hravý, veselý a snad až příliš samostatný. Působí bezstarostně a i takový je. K cizím lidem lhostejný až přátelský, ale nikdy ne agresivní. Někdy působí až neukázněně a nedisciplinovaně. Snadno a nečekaně se „splaší“, a špatné zkušenosti z mládí jsou nenapravitelné. Proto je nadmíru důležitá správně pojatá socializace, která převelice ovlivní jeho povahu pro celý následující život. Irský setr je s člověkem rád, a od dětí si nechá velmi mnoho líbit. Je tedy velmi vhodný do rodin s dětmi, ale rodiče samozřejmě musí své děti naučit, jak se k němu správně chovat. Poměrně málo štěká a není typickým hlídacím psem. Zvanou i nezvanou návštěvu zpravidla ohlásí, ale poté ji raději uvítá, než-li by se měl čertit, o kousnutí nemluvě. Nikdy se nechová agresivně. V soužití s jinými psy nebývá problém. Co se týče jiných domácích zvířat bývá také bezproblémový, ale pouze za předpokladu, že je na ně zvykán od štěněčího věku a je veden ke správnému chování k nim. Velmi aktivně vyhledává jiné psy ke hře a nikdy k nim není agresivní. Při výchově musíte být velmi předvídaví. Jelikož se jedná o plemeno, u kterého se již ve čtyřech měsících svého života velmi výrazně projevuje typické chování loveckého psa, je nutné se mít na pozoru, aby se v přírodě nepustil za zvěří, bez šance na přivolání. Mladý setr by neměl kdekoliv v přírodě pobíhat spontánně (tím není myšleno volně). Musí se naučit jisté disciplíně, ať už bude lovecky veden či nikoliv. Samozřejmě, svým způsobem přístup k výchově a výcviku lovecky vedeného či „pouze“ rodinného psa, je rozdílný.

Jelikož irský setr nepatří mezi velké jedlíky, jen málokterého jedince je možné motivovat k vykonání určitého cviku poslušnosti potravou. Jakékoliv tresty u tohoto plemene, s velmi citlivou a vnímavou povahou nepřipadají v úvahu. Na druhé straně je psem, který pro pochvalu a vlídné slovo je schopen vnímat, a učit se. Známým pravidlem při výchově psa každého plemene, které u irčana platí dvojnásob je: „být za každé situace při výchově a výcviku důslední a spravedliví“. Jeho výchova, nemluvě o výcviku, je poněkud problematičtější, a vyžaduje velmi citlivý a promyšlený přístup, s vynalézavostí, vytrvalostí a s pevnými nervy majitele. Jedná se o plemeno, které dospívá nejdříve ve dvou letech. Majitel nikdy nesmí zapomínat na fakt, že se jedná o náruživé lovecké plemeno,. Přimět ho k dostačující poslušnosti v každé situaci je pro mnohé majitele tvrdým oříškem.

Naštěstí je stále ještě hojně využíván myslivci pro práci ke které byl vyšlechtěn, ale díky své kamarádské povaze a poutavému vzhledu si jej pořizují lidé stále častěji jako psa společenského - rodinného. Hodí se i pro canisterapii. Jeho něha, přátelskost a láska ke všem lidem (je-li k takovému chování veden) je u něj přirozená. Také je ho možné zahlédnout ho na parkuru agility, neboť se jedná o atletického, mrštného a rychlého skokana, který s nadšením spolupracuje se svým pánem. Stejně tak vhodným sportem je pro něj flyball, či různé vytrvalostní závody. Je vynikajícím plemenem pro majitele holdující joggingu, pro pěší turisty a velmi uvítá i běh vedle kola. Má rád vodu a rád plave.

Může být ubytován jak venku tak v bytě, ale pouze za předpokladu plného sportovního vyžití, či dlouhých procházek přírodou a velmi častého kontaktu s rodinou. Ač je často viděn ve městech, není toto místo pro něj zrovna ideální. Bude-li se volně pohybovat po zahradě, je velmi důležité zahradu velmi dobře ohradit (bezpečně oplotit). Setra můžete spatřit v různých odstínech „červeného“ zbarvení. Přesto ideální a „to pravé“ zbarvení je sytě zlatě kaštanové se značným leskem, často se hovoří o tmavě červené či mahagonové, až s fialovým nádechem (zbarvení - jako čerstvě vyloupnutý kaštan). Zbarvení srsti musí být prosto jakéhokoliv náznaku černé barvy. Bílá barva v podobě malé skvrnky na bradě, hrdle, hrudi či prstech je přípustná, a dokonce i úzká bílá lysinka na nose nebo ve tváři není diskvalifikačním prvkem. Irský červeno-bílý setr, jak název sám napovídá je bicolorní, tedy na základní čistě bílé barvě jsou sytě červené, jasně ohraničené skvrny. Takzvané grošování-tečkování (roan) je povoleno pouze v obličeji, na hrudních končetinách a na tlapách. Jinde na těle je doslova nežádoucí. Srst u obou zmiňovaných irských setrů je na hlavě, přední straně hrudních končetin, přední straně spodní poloviny pánevních končetin a zvláštnost - na konci uší krátká a hladká, jinde na těle delší, plochá, bez známek zvlnění, dlouhá zejména na ocase - tvoří vlajku a zadní straně končetin -tvoří praporce (červeně zbarvení irčané mají srst o něco málo delší na ocase i končetinách). Hlava irčanů je dlouhá a tzv. suchá. Lebka mezi ušima oválná a u červeně zbarveného irského setra s velmi dobře patrným týlním hrbolkem. Čenichová partie je na konci spíše hranatá a nosní houba je zbarvena černě, nebo tmavě hnědě. Skus by měl být nůžkový, ale klešťový je také povolen. Oči nemají být příliš velké a jejich zbarvení je tmavě hnědé či tmavě oříškové. Uši jsou nízko a vzadu nasazené, jemné, visící těsně podél hlavy (červeně zbarvený setr má uši o něco málo níže nesazené a delší, než-li setr červeno-bílý). Jeho hrudník je velmi hluboký a předhrudí spíše úzké. Hrudní končetiny jsou rovné a šlachovité, pánevní končetiny dobře osvalené. Tlapy malé, prsty uzavřené a klenuté. Ocas je nasazen poměrně nízko, postupně se zužuje a je nesen v úrovni hřbetu, či níže. Velikost červeně zbarveného irského setra standard neuvádí, přesto se „drží“ stejných rozměrů, jako irský červeno-bílý setr. Tedy jejich výška je 60-68 cm. Červeno-bílý irský setr by měl být o něco malinko „mohutnější“ a jaksi pevnější, než-li jeho „bratr“ irský setr červeně zbarvený. Přesto oba irčané musí působit atleticky, lehce a elegantně, a tomu také odpovídá jejich váha, která se pohybuje mezi 20 - 30 kg.

Někdy může trpět záněty zvukovodu, proto je vhodné upravovat srst pod ušima. Tak je ucho více vzdušné a tím má i menší sklony k tvorbě zmiňovaných zánětů. Také má větší dispozice k torzi (přetočení) žaludku. V době růstu je nutné dbát na vyváženou a kvalitní stravu, neboť stejně jako u ostatních rychle rostoucích plemen, mohou nastat problémy s klouby. Překartáčování a pročesání dlouhých chlupů postačí jednou týdně. Avšak pokud máte možnost a chuť denně či obden, tím lépe. Srst je tak krásně lesklá, zdravá a delší. Mnozí chovatelé irských setrů své psy také trimují. Každopádně s úpravou setra, která není nikterak těžká, vám nejlépe poradí chovatel.

Kontaktní adresa na klub:

Český pointer a setter klub: Josef Němec, 8.května 8, Lovosice, 140 02

Text a foto: Eva Nohelová
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře