AFGÁNSKÝ CHRT

Historie tohoto plemene je téměř “nekonečná”. Podle rytin na hliněných tabulkách Sumerů a vyobrazení na svitcích papyrusu se odhaduje, že byl znám...


Historie tohoto plemene je téměř “nekonečná”. Podle rytin na hliněných tabulkách Sumerů a vyobrazení na svitcích papyrusu se odhaduje, že byl znám již v době 2200 let před Kristem. Afgánský chrt byl (a ve své domovině vlastně stále je) všestranným loveckým psem. Dokázal pronásledovat jelena stejně jako malého zajíce, nebo dokonce vlka či sviště. Byl jediným psem (“plemenem”), kterého Afghánci uznávali a doslova uctívali. Vyvézt afgánského chrta ze země původu, tedy Afghánistánu, bylo takřka nemožné. Afghánci, vesměs chudí lidé bez koní, využívali právě rychlosti a obratnosti, ale i chytrosti a samostatnosti afgánských chrtů, kteří neúnavně pronásledovali zvěř i mnoho kilometrů, aby ji nakonec ulovili. Doposud je vývoz afgánů zakázán a ve své domovině dodnes žijí volně, povětšinou odkázáni sami na sebe.

Pravděpodobně prvního psa tohoto plemene vyvezl Angličan major Mackenzie, a to z oblasti Kandaharu. Tento pes však byl zaznamenán pod názvem Barukhzy Hound (Barakzai Haund) a na vzniku chovu afgánů se nepodílel. Ani několik dalších příliš nevynikalo. Zato opravdovým skvostem, který doslova zazářil byl Zardin, pes přivezený jako pětiletý v roce 1907 kapitánem Johnem Barffem. Poprvé se objevil na výstavě Kennel Clubu v Londýně téhož roku a afgánský chrt byl od té doby uznán coby samostatné plemeno. Zadin stál modelem v dalším směru chovu afgánských chrtů, včetně vytváření standardu v roce 1912. Navíc to byl jeden z mála psů, který za svého života nebyl na žádné výstavě nikdy poražen.

Afgánský chrt se při svém formování vyskytoval v několika geografických variantách. I když se obecně rozlišují 2 základní typy: “ghazni” (horský typ-hojně osrstěný) a “bell-murray” - někdy nazýváni “Kalagh” (stepní typ-osrstěný řídce), odborníci je rozdělují do 13 skupin. Ghazni a bell-murray se od sebe lišili zejména množstvím osrstění, díky čemuž se na tyto dva rozdílné typy zpočátku pohlíželo jako na dvě rozdílná plemena. Afgánský chrt coby plemeno se vyvíjelo z obou jmenovaných typů-variant, což s sebou přineslo také linie se slabým osrstěním, objevující se doposud.

Dalším takovým malým, možná snad i velkým zázrakem, byl pes importovaný v roce 1929 paní Ampsovou. Byl poměrně malý, horského typu a jmenoval se Sirdar. Pocházel z chovu tehdejšího afghánského krále Amanullaha. Sirdar of Ghazni byl obecně považován za nejlepšího afgána od dob Zardina.

V Polsku se první vrh narodil v roce 1971 v chovatelské stanici “Afgan-Pol” Krystyny Pyrkosz, feně importované ze Švédska “Shimě el-Kandahar”. Zajímavostí je, že tento vrh byl ze spojení zmiňované Shimy a světle zbarveného psa, importovaného v roce 1965 z Německa do bývalého Československa, který se jmenoval Ghanton´s Osiris. Jednalo se o psa v majetku ředitele liberecké ZOO Jiřího Badalce, který zároveň měl i tmavě červeného psa s černou maskou jménem Quadro Pachacumas. První vrh na území bývalého Československa se narodil v chovatelské stanici Magic paní Hrabákové, a to v roce 1967 ze spojení zmiňovaného Gastona a feny Dodo Pachacumas.

Afgánský chrt je důstojný a nepřístupný. Vyloženě se chová vznešeně. K cizím je povětšinou nedůvěřivý a zdrženlivý. Působí nezúčastněně a na lidi se dívá jakoby “skrz ně”. Přesto, možná i právě proto, je afgán nepřehlédnutelný. Díky své nezávislé povaze není psem pro každého. Je to pes pro toho, kdo jej přijme coby rovnocenného partnera a nebude po něm vyžadovat nějaké úkoly a cviky. Neměl by si jej tedy pořizovat člověk, který od svého psa očekává poslušnost a bezproblémovost při výchově “k poslušnosti”. U tohoto plemene by se hodilo spíše použití slova “k toleranci”.

Ke své rodině přilne, přesto by se dalo konstatovat, že si schovává určitou rezervu. Není psem, který potřebuje neustálou pozornost. Má klidné, vážné, někdy i zdrženlivé, zároveň však příjemné vystupování k celé rodině. S dětmi vychází dobře, ale co se týče poslušnosti, afgáni ji zcela ignorují. Svého pána si vybírá sám, bez ohledu na velikost jeho autority. Je to ten, kdo mu věnuje nejvíce pozornosti, stará se o něj, krmí ho, chodí s ním na procházky… Ostatní členy rodiny má také rád, ale bere je jako rovnocenné partnery.
Afgán velmi pomalu dospívá a plně psychicky a fyzicky dozraje až ve třech letech. Při výchově je důležitá hravá forma a udržení nervů na uzdě. Vyžaduje citlivý, vlídný a shovívavý přístup. Přísná výchova křikem, nemluvě o fyzických trestech, vede k zatrpklosti a absolutnímu nezájmu psa. Každopádně něžnou důsledností a trpělivostí je možné jej naučit ne jednomu cviku, i když jeho vykonání nebude nikdy stoprocentní. Přesto dlužno podotknout, že se nejedná o plemeno, které by běžně alespoň doma poslouchalo na první či druhý povel. Na to je příliš hrdý a doslova šibalský. Právě svéhlavost, nezávislost a samostatnost, tedy špatná ovladatelnost psa přivodila názor veřejnosti, že afgánský chrt je hloupý. Jenže on je chytrý až příliš. Někdy je vyloženě vychytralý a sám se naučí nejrůznější složité úkony, které jsou mu ku vlastnímu prospěchu (otevírat dveře, šuplíky či ledničku…). Afgán je samotář. Netouží po spolupráci, a tak poslouchá jen tehdy, považuje-li “žádost” svého pána vlastně i za své vlastní “přání”. Je však schopen se rychle naučit chodit dobře na vodítku, což je velice důležité. Nezdráhejte se použít navíjecí vodítko zvané flexi, aby měl na procházce více prostoru a nemusel unuděně chodit vedle nohy svého pána. Nepřeceňujte jeho poslušnost. Rozhodně je to pes “na vodítko”, a to bez nejmenších výčitek svědomí!

Je náročný jak na výchovu, tak na pohyb. Ale pustit ho na procházce z vodítka, aby se proběhl, je opravdu zkouška vaši trpělivosti, odvahy a pevnosti nervů, neboť je takřka pravidlem, že přijde až tehdy, kdy sám uzná, že ho už běhání “nebaví”. A to opravdu není otázkou čtvrthodiny. I když je na přivolání více než problematický, miluje volný pohyb a měli by jste mu jej alespoň čas od času dopřát. Proto vyhledávejte oplocené pozemky, kde budete moci bez obav svého afgánského chrta pustit, nebo ještě lépe, dopřejte svému afgánovi vzrušení a volný pohyb na dostihové dráze či coursingu (pronásledování umělé návnady ve volné přírodě). Dostihy a coursing afgány nejen baví, ale přináší i vydovádění a vydání přebytečné energie.

Nyní se afgánští chrti dělí na dostihové a výstavní jedince. Pro jeho dlouhou srst je takřka nemožné zkombinovat výstavní i závodní kariéru, (pokud mají být prováděny na vysoké úrovni). Dnes se dostihům se svými afgánskými chrty u nás věnuje velmi málo majitelů.

Přestože má takový výrazný lovecký pud, je schopen se naučit vhodnému chování k “vlasním” zvířatům, které žijí v jeho těsné blízkosti. Nikoliv tedy k cizím, byť stejného druhu. Drží se pravidla - co se hýbe musí chytit a teprve poté zjišťuje, zda-li je to “k jídlu” či nikoliv.

Snažit se změnit přirozené vlastnosti a chování afgána je zlomit jeho duši. Proto - nevyhovuje-li vám jeho image, a neshledáváte-li tyto vlastnosti a chování jako okouzlující, neměli by jste si afgánského chrta pořizovat.

Je odvážný a ostražitý, ale není hlučný. Může žít ve městě i na vesnici. Bydlet by však měl s vámi v bytě. Ubytování venku se nedoporučuje, zejména pro jeho srst, která se velmi špatně za těchto podmínek udržuje. Nepřítelem srsti je vlhko a tomu se při ubytování psa venku nevyhnete. Druhým důvodem proč “ne venku” je fakt, že potřebuje být velmi často v kontaktu s člověkem. Doma dokáže dlouhé hodiny klidně ležet a nedávat najevo svou potřebu pohybu. Přesto spoustu pohybu potřebuje stejně, jako pozornost rodiny.

Miluje polehávání na sedačkách a pohovkách. Jelikož není plemenem, které by mělo snahu prosazovat si vyšší místo v žebříčku hierarchie, dovolte mu takové pohodlí. Uděláte tak svému afgánovi život hezčím. Budete-li pouštět svého afgána často na zahradu, je zapotřebí ji jeho pobytu přizpůsobit. Každopádně oplocení musí být v dobrém stavu, protože se může stát, že pokud zjistí kudy a jak může utéci ze zahrady, bude to praktikovat s oblibou častěji.

Při krmení, ale také konzumaci kostí, sucharů apod., ale často také při procházkách atd., kde by si mohl afgánský chrt rychle ušpinit a zničit dlouhou srst na uších, je více než vhodné používat speciální síťku - převlek přes uši. Používáním tohoto převleku předejdete i možnému riziku, že se psovi při konzumaci potravy dostanou chlupy do mordy a začne se dusit.

Péče o srst není snadná. U štěňat je vhodné ji pročesávat obden, ale to jen z toho důvodu, aby si na česání zvykla. U dospělého afgánského chrta je nutné česat srst 1 x týdně, avšak musíte počítat s asi hodinovou prací. Nejnáročnější období na udržení srsti v pořádku je od období prvního línání, což je kolem jednoho roku života afgána, do doby “dozrání” srsti, to znamená do 2 - 3 let věku psa. To srst velmi rychle plstnatí. Avšak veškerá námaha se vyplatí, neboť u dospělého psa, kdy již srst bude krásně dlouhá, je péče o ni paradoxně podstatně menší. Koupání afgána, coby dostihového psa, či “psa pro radost”, se běžně doporučuje jednou za 3 - 5 týdnů, s použitím těch nejkvalitnějších šampónů a kondicionérů určených pro snadnější rozčesávání. Pokud však psa čeká výstavní kariéra, je údržba srsti podstatně náročnější. Koupání v takové případě probíhá zpravidla jednou za 7 - 10 dní, nikdy ne později, a češe se pouze po koupání. Protože srst se nesmí příliš vysoušet, je více než vhodné používat šampóny s příměsí oleje. Protože úplná regenerace srsti u afgánského chrta trvá až 2 roky, péči o srst nikdy nepodceňujte. Stejně tak zásahy veterináře při nějakém úrazu či ekzému výrazně může ovlivnit následující život “výstavního jedince”.

Ideální výška psa je 68 - 74 cm a feny 63 - 69 cm. Hlava afgánského chrta je dlouhá, oči jsou lehce trojúhelníkovitého tvaru, mírně zešikmené směrem dovnitř. Přednost se dává tmavému zbarvení duhovky. Uši jsou nízko a daleko vzadu posazené, svěšené, dlouhé a těsně přiléhající k hlavě. Upřednostňuje se černě zbarvená nosní houba, avšak u jedinců se světle zbarvenou srstí může být nosní houba i zbarvena játrově. Skus by měl být nůžkový, ale klešťový je tolerován. Krk je dlouhý, hřbet zcela rovný, záď spadá jen lehce k nasazení ocasu. Hrboly kyčelních kostí jsou dosti zřetelné a poměrně daleko od sebe umístněné. Hrudník je hluboký, ale nezřídka se stává, že hloubka hrudníku, ale i vyčnívající kyčelní hrboly, se plně vyvinou až v plné dospělosti. Končetiny afgána jsou silné, dlouhé, na pánevních končetinách se mohou objevit paspárky. Ocas je nízko nasazený, na konci se zatáčí do malého kroužku, při pohybu a vzruchu je nesen výše, ne však šavlovitě. Srst afgánského chrta je jemná. Žádný jiný chrt nemá srst tak dlouhou. Srst na hlavě netvoří pouze kštici, ale je tak dlouhá, že se sčesává dozadu a do boků, přičemž se na obě strany rozděluje úhlednou pěšinou prostřed temene. V obličejové části je srst krátká, přiléhající a hladká. Od kštice, nebo týlního hrbolu po špičku ocasu, podél páteře, je u dospělého jedince srst krátká a tvrdší než-li srst dlouhá. Od kohoutku podél páteře dále je ještě kratší. U štěňat se toto “sedlo” ještě nevyskytuje. V krátkou srst sedlo vylínává mezi prvním a druhým rokem života afgánského chrta. Sedlo se obvykle vytvoří během 3 týdnů. U některých jedinců se může stát, že sedlo nemá potřebnou délku (srst zde není tak krátká, jak je požadováno). V tom případě musí být upravováno. Povoleny jsou všechny barvy. Vzácné a spíše ojedinělé zbarvení je např. zbarvení bílé s tmavou maskou, či hnědé. S přihlédnutím na historii “vzácnosti a oblíbenosti barev” je možné však očekávat, že za několik let bude vzácné opět zbarvení jiné. Ač barvy srsti podléhají módě, nelze na tomto aspektu stavět chov. Zajímavostí je, že většina štěňat bude mít v dospělosti jinou barvu, než jaká se na první pohled nabízí.

U afgánského chrta (i když spíše výjimečně) se mohou objevit různá onemocnění očí, a to např. PRA (progresivní atrofie sítnice) objevující se ve věku asi 24 měsíců a oslepnutí může nastat ve 4 letech života, dále pak dědičný zelený zákal, nebo vrozený šedý zákal objevující se ve věku od 6 měsíců až po 2 roky stáří. U afgána se můžeme také setkat s nepigmentovaným třetím víčkem (mžurkou), což v některých případech způsobuje záněty očí, a to především díky vlivu slunečního záření. Strašákem snad každého majitele afgánského chrta je také torze žaludku (otočení žaludku). Většina afgánů také špatně snáší anestézii. Afgánský chrt se v průměru dožívá 13 - 14 let.

Velmi děkuji za informace a dohled nad výše uvedeným textem, Beatricii Slavíkové, Úzká 10, 351 01 Františkovy Lázně, chovatelská stanice “Beami Šahrak”, (www.chrti.com/afgan, beami@seznam.cz)

text a foto: Eva Nohelová

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře