Beauceron

Beauce je oblast, ležící jihozápadně od Paříže na řece Loiře, přibližně mezi městy Chartres a Orleáns. Dalo by se předpokládat, že Berger de Beauce neboli ovčák z Beauce “Boseroňan”, pochází z tohoto kraje. Kynologie však skrývá mnohá tajemství a mnohá si k nim ještě přidají sami kynologové. Jedno nebo vlastně hned dvě z nich je, že obdobně jako Berger de Brie, nám známý briard nepochází z kraje Brie, tak nemůžeme ani původ beaucerona klást do omezené oblasti kraje Beauce. Jména obou jsou poměrně mladá. Byla zřejmě poprvé použita v roce 1883 k rozlišení dvou ze čtyř hlavních plemen francouzských ovčáckých psů, kteří byli do té doby nejen společně vystavováni v jedné třídě, ale také považováni za úzce příbuzné a dokonce za vzájemně odvozené. Jediné, s čím je v této souvislosti možno souhlasit je skutečnost, že jak Beauceron tak i briard patří k velmi starým plemenům ovčáckých psů, vyskytujících se na území dnešní Francie.

• BUSTER FEDAR
• chov.: Kateřina Beranová, maj.: Miroslav Lavingr

Beauceron patří do samostatné větve původních evropských ovčáckých psů, obvykle se vztyčenými ušními boltci a zašpičatělou, klínovitou nosní partií. Beauceron a briard, teprve v moderní době známá plemena ovčáckých psů, si zachovali svoji svébytnost nebo izolovanou samostatnost. Obě plemena se udržela v původní formě a bez příměsi další, někdy dost vzdálené krve od dávných dob do dneška. Takových plemen je pramálo a u pracovních psů bychom je hledali už vůbec těžko.

Beauceron nás mnoha svými exteriérovými i povahovými znaky a vlastnostmi staví do zvlášť těžké pozice. Odmítli jsme prosté odvození briarda z beaucerona, distancovali jsme se i od větve tzv. “dogovitých” ovčáckých psů, odvozovaných od původní tibetské dogy a procházejících geografickým posunem a různým pracovním využitím mnohotvárnými přeměnami. Právě beauceron nám však předvádí komplikovanost vztahů, návaznost a propojenost řady odlišných nebo lépe řečeno odlišovaných plemen či jejich skupin. Kdo totiž může při pohledu na beaucerona, především na jeho štěňata s jistotou říci, že v něm není stín Rotvajlera, psa typicky dogovitého, koho v jeho výrazu neupoutá něco z Dobrmana? Tento dojem, spíše kacířsky vtíravá myšlenka, se dere na povrch i při sledování jeho stylu a způsobu práce, pro niž byl po staletí využíván: hlídání stád, ale také lov vlků. Pes je stádo nejen schopný udržet ve vyhrazeném prostoru, ale jak říkají Francouzi, je bezkonkurenční při jeho rychlém přesunu (vzpomeňme na výkony rotvajlerů a jejich předchůdců při přemísťování ohromných stád dobytka). Není náhodné varování a přirovnání členů Klubu přátel beaucerona ve Francii novým majitelům: beauceron je sice pes pro široký okruh zájemců, ale pro jeho až agresivní povahu si nemůže na jeho výchovu troufnout každý. A dodatek, že při správném vedení získáváme výborného pracovního, věrného, vyrovnaného a oddaného psa, “dvojitého” dobrmana. V této souvislosti však upozorňuji na jednu důležitou zásadu - beauceron vyžaduje pevnou ruku, přitom však skutečně, dá-li se to v tomto spojení říci, milé zacházení. Ovčák z Beauce má totiž jednu zvláštní vlastnost - velmi pečlivě sleduje chování svého pána a kriticky posuzuje jeho smysl, logiku, správnost a spravedlivost. Získá-li ve svého pána a jeho rodinu důvěru, není nad něj. Zklame-li se - jinými slovy - zkazíme-li ho, není k ničemu.

• ASHIEV GOLD MADEIRA
• chov. a maj.: Olga Fajtová

Úctyhodný počet každoročně ve Francii zapisovaných štěňat však jasně dokazuje, že beauceron své příznivce má a tvrzení, že kdo si jednou ovčáka z Beauce pořídí, nechce už nikdy psa jiného plemene, jistě není jen častým agitačním sloganem.

Beauceron je svým způsobem skutečně impozantní pes, nejen svou velikostí - podle standardu platného od roku 1971 vysoký 63 až 70 cm u psů, 61 až 68 cm u fen, podle nového 67 až 65 s tolerancí 2 cm pod a 3 cm nad stanovenou výšku, ale také celkovou stavbou, silou a mohutností, přitom však elegancí a mimořádnou pohyblivostí. Své dělá i zbarvení, nejčastěji kombinující černou s červenavým pálením, francouzsky nazývaným “Bas rouge” nebo-li spodní červená. Tak bývá někdy ve Francii nazýván beauceron i jako plemeno. Vysvětlení je pak dvojí: buď pro zvláštní, temnější a sytý, tedy “spodní” odstín pálení, nebo proto, že tyto znaky se objevují na spodní straně mordy, na krku, na vnitřní straně končetin a na “ponožkách”. Ještě existuje i zbarvení harlekýn - ve světě velmi vzácné, neboť jen některý má zcela předepsanou barvu a správné rozložení znaků. K tomuto křížení se používá jeden partner černý s pálením a druhý harlekýn. Z takovýchto spojení se rodí štěňata obou barevných rázů. Harlekýni vynikají svou dekorativností. Od podobné stavby těla dobrmana se liší dlouhým, dolů neseným a dobře osrstěným ocasem a celkově silnější, bohatší, přitom však krátkou srstí. Od 1. 7. 1993 dle zákona na ochranu zvířat proti týrání je u nás zakázáno kupírování uší za účelem změn vzhledu psa. Cena beaucerona se pohybuje okolo 10 000 Kč.
Beauceron je pes pro všestranné použití. Vždy záleží na výchově. Je možno ho použít jako pracovního psa. Hlídání objektů, lidí a svěřeného majetku má v genech - vrozeno. Všichni jedinci nejsou stejní, některé je možno mít i jako společníky. Jsou věrní rodině, většinou jsou to psi jednoho pána. Někteří se uplatní i jako psi záchranáři. Jsou vhodní i pro sportovní využití. Jsou vitální a pohybliví. Vyžadují dostatek pohybu a podnětů. Samozřejmě je možno jej využít jako ovčáckého psa.

• EASTWOD CLINT FEDAR
• chov.: Kateřina Beranová, maj.: Jana Šimáková

Majitelé beauceronů v České republice jsou sdružováni v beauceron klubu České republiky (www.beauceron.cz).

• ART Z VRÁBSKÉ TURZE
• chov.: E. Gláslová, maj.: Karel Glásl

Kontaktní adresa na předsedkyni klubu:
Kateřina Beranová, Ujkovice 31, 294 04 Dolní Bousov, tel.: 0723/771 986