Skye terrier (Skajteriér)

V severovýchodním Skotsku v Hebridách je ostrov složený ze skal, fjordů, rašeliny a nese jméno Skye. Tento většinou zamlžený ostrov s divokou přírodou a současně velmi krásný, se stal domovem největšího nízkonohého teriéra s krásnou stříbrnou splývavou srstí. Jeho vznik se datuje již od 14. století. První zápisky o plemeni zanechala lady Mac Donald ze zámku Armadale, která tyto psy chovala. Ve svých záznamech uvádí, že jsou to potomci španělských psů ze ztroskotaných lodí u Hebrid. V r. 1588, za vlády královny Alžběty I., byla velká námořní bitva a po ní následovala anglická blokáda na moři. Některé španělské lodě musely obeplout Skotsko a Hebridy, aby blokádu prorazily. Většina lodí vezla hodně zlata, a tak se často stávaly kořistí pirátů. Některé lodě ztroskotaly u ostrova Skye, protože má velmi členité pobřeží a velmi ostré útesy a moře zde není tak klidné. Španělské lodě byly přímo na tyto útesy naváděny pobřežními piráty, aby tak získali poklady, které byly na lodích naloženy. Španělé vozili s sebou také různá plemena psů. Při námořních katastrofách se podařilo některým psům doplavat až na pevninu a zde se postupem času prokřížili s místními teriéry.
Západní vysočinu také často navštěvovali Vikingové na svých rychlých lodích s dračí hlavou a buď to byly výpravy loupežné, nebo hledali nový domov pro příslušníky svých klanů. Jejich neobyčejná plemena psů určitě přispěla ke vzniku některých skotských plemen, Skajteriéra nevyjímaje.
Předkové dnešních skajteriérů byli samozřejmě menší, kratší, měli hodně hustou srst, která je dobře chránila před drsným podnebím ostrovů a většina měla klopené ucho.

Přejdeme-li z legendárních dnů do dnešní doby, vidíme, že plemeno prodělalo velkou změnu v exteriéru i v povaze. Stavba těla je jiná, nežli byla původně (dlouhé tělo, dobře osvalené, silná kostra, dlouhá hustá srst), vztyčené ucho u většiny jedinců a jako druhá původní varianta klopené ucho, které je rovněž osrstěné.
Ze Skotska přivezl do Anglie skajteriéry James Pratt, který o nich napsal knihu a cvičil svoje psy každý den v Hyde Parku. Byl s nimi tak populární, že dostal i dopis s adresou Muž se skajteriérem – Londýn. Jeden z jeho psů, Baddach, prý údajně dokázal nosit dopisy na poštu a různé balíčky jako poslíček. Tvrdí se, že doručil košík vajec i kdyby cestou potkal kočku.
Královna Viktorie našla v těchto psech zálibu a ve svém psinci Windsor se věnovala jejich chovu. Ke konci 19. století byl v Anglii Skajteriér tak populární, že snad žádná šlechtična se neukázala ve společnosti bez svého skajteriéra. Vzhledem k tomu, že manžel královny pocházel z Německa, dostal se skajteriér v této době i mezi německou šlechtu. Nebyl nikdy psem chudiny, chovala jej pouze šlechta a králové. Vlastnila jej i královna Marie Stuartovna, císařovna Marie Terezie, v naší moderní době hudební skladatel L. Bernstein, spisovatel Stevenson, vynálezce Bell a jiné osobnosti.

Původně je skajteriér lovecký pes (na škodnou), i když dnes se chová spíše jako společenský pes pro svůj atraktivní zjev a dobrou povahu. Na ostrově Skye kapitán Allan Mac Donald používal smečku skajteriérů k lovu vyder, lišek, jezevců. Psi tehdy vypadali jako Cairn teriér. Tito psi pracovali s takovým nasazením, že nebylo zapotřebí použít pušku – pouze v případě, že by šlo psovi o život. Skotové si velmi cenili bojovnosti, odvahy, síly, věrnosti a chytrosti skajteriéra.
Skajteriér na svých krátkých nohách dokáže být velmi mrštný, rychlý a nemá problémy s páteří jako třeba jezevčík, přestože jeho hřbet je velmi dlouhý. Netrpí žádnými dědičnými chorobami a dožívá se vysokého věku (15 a více roků).
Hmotnost psa (samce) bývá 17 kg a feny 12–13 kg. Srst je dvojí – podsada, která je měkčí a pak krycí srst, která je hrubší. Barva srsti bývá černá, stříbrná v různých odstínech, krémová, platinová, ale uši a morda musí být vždycky černé. Skajteriér se nestříhá, netrimuje, pouze se češe a podle potřeby koupe. Česat stačí 1x za týden dobrým kartáčem a hřebenem.

Příprava psa pro výstavu také není náročná. Stačí psa vykoupat kvalitním šamponem a česat se může i za mokra. Nefénovat často, velmi to přesušuje srst. Pokud je srst měkčí, pes se koupe 5 dní před výstavou, jinak se může den před akcí. Jsou daleko náročnější plemena na údržbu srsti, než-li je tento pes. Jen pro lepší pochopení, jaká by měla být kvalita srsti: Skotové říkají, že podsada je jako jehněčí rouno a krycí chlup jako koňské žíně. Z vyčesané podsady, která je odborně upředena, se dá uplést velmi teplý svetr.
Skajteriér vyniká velkou věrností ke svému pánovi a jeho rodině. Svědčí o tom příběh Greyfriars Bobbyho, který strávil na hrobě svého pána skoro 14 roků. Jeho pán zemřel na TBC a Bobby jej vlastně nikdy neopustil. Obyvatelé Edinburgu si jej velmi oblíbili a postavili mu ve městě sochu. Spisovatelka Eleanor Atkinson napsala o tomto psovi dojemný příběh, který W. Disney zfilmoval. Mnoho lidí si na základě tohoto filmu pořídilo skajteriéra a ověřilo si pravdivost o jeho věrnosti.
Skajteriér je velmi elegantním, důstojným a inteligentním psem. Říká se mu „jednomužový“ pes, poněvadž si většinou vybírá svého vůdce v rodině sám. Miluje celou rodinu, ale jen jeden z nich je pro něho šéf. Má velmi dobrý pozorovací talent od štěněte a již od mládí se ukazuje jeho povaha, odvaha a nebojácnost. K cizím lidem je rezervovaný, nekamarádí se hned na první zamlaskání. Čím více se mu cizí člověk vnucuje, tím více o něho skajteriér nejeví zájem. Děti v rodině má rád, pokud jsou dobře vychovány a vědí, jak se mají k psovi chovat. Nemusí však mít rád jejich kamarády a některé jejich dětské hry. Je třeba dětem vysvětlit, že žádný pes není živou hračkou a nenechávat děti se psem o samotě. Což by mělo být samozřejmostí u každého psa (plemene).
Skajteriér si hlídá nekompromisně svoje teritorium a vše, co k němu patří. Je velmi žárlivý. Jeho respekt, důvěru a lásku si musíme zasloužit. Je psem citlivým, ale nikoliv poddajným. Uspokojí pouze člověka, který má k němu hluboký a silný vztah. Je dost vybíravý, kdo si získá jeho náklonnost. Je velmi hrdý, nemá rád vnucování. Musíme vycházet z toho, že po dlouhá století žil v královských a šlechtických rodinách, kde mu nikdo neporoučel. Je to poměrně dominantní, sebevědomý pes, kterému je třeba od mládí věnovat hodně pozornosti. Správnou výchovou se pak z něj stane milý, dobře ovladatelný a přítulný pes. Nedá se mu nikdy poroučet, dril pro něj není rozhodně vhodný. Žárlivě střeží toho, koho miluje a také jeho věci hlídá. Od malička je třeba si získat jeho důvěru, nevyvíjet na něho násilí. Všechno dobře pochopí, použijeme-li vhodný způsob = hru. Nesmíří se se situací, kterou považuje pod svoji úroveň nebo je pro něho nesrozumitelná. Má rád, když s ním někdo mluví nahlas i šeptem, nesnáší hrubé projevy. Není dobré mu vnucovat žádnou situaci, vždycky musí poznat, že mu nehrozí nebezpečí. Je rozvážný, nežene se do žádné situace bezhlavě. Nejprve si vše prozkoumá velmi opatrně. I kdyby přitom působil dojmem, že se bojí, určitě to není strach, ale opatrnost. Je třeba se mu hodně věnovat ve štěněčím věku, kdy se formuje nový vztah k majiteli a jeho rodině. Od malička je dobře jej pomalu zvykat na česání, vodítko, otevírání mordy a další, aby nevznikly v dospělosti nepřekonatelné problémy.

Skajteriér není vhodným psem do klasického kotce nebo do nějaké boudy, která může mít řadu různých podob. Velmi rád žije v blízkosti své rodiny, aby s ní mohl komunikovat. Pro jeho dominantní povahu není vhodné jej chovat s více plemeny dohromady. Absolutně není vhodný pro tzv. kotcový velkochov. Ve svém teritoriu bude skajteriér chtít šéfovat i velkému plemeni a mohou vzniknou problémy ve formě rvaček a jiné. Rvačku nevyvolává, ale při napadení se umí dobře bránit. Psa, který mu ublížil, si pamatuje na celý život a chová k němu většinou nenávist, nikoliv strach. Totéž platí i o člověku, který mu ublížil. Člověka, kterého má rád, pozná i po velmi dlouhé době. V dospělosti těžko snáší změnu majitele, jedině v případě, že by šel do lepšího prostředí.
Pro uchovnění psa i feny stačí výstavy, zkoušky nejsou nutné. Fena se prvně připouští ve 2–3 letech. Jsou to dobré matky, nemívají problémy s porodem. Může se narodit 5 štěňat, ale také 12. Barevné variety se vzájemně kříží a štěňata nikdy nebudou strakatá. V naší republice je skajteriér málopočetným plemenem a chová se hlavně v Klubu chovatelů teriérů, kde je většina milovníků tohoto plemene organizována.
Skajteriér je také vhodným psem pro agility a sportovní kynologii malých plemen. Někteří lidé o skajteriérovi tvrdí a jsou to i chovatelé jiných plemen, že je to agresivní pes, neovladatelný, zlý apod. Není to ale pravda. Vše záleží na dobré výchově, a také do chovu se nikdy nepouštěli jedinci se špatným charakterem. O štěňata nebyl a není takový zájem, jako u jiných plemen, proto se nestal skajteriér módním plemenem, což je většinou zkáza každého plemene.

Skotové o tomto plemeni říkají:
– zacházej s ním jako s vybraným společníkem
– dej mu přednost před jakýmkoliv jiným zvířecím přítelem
– nebude znát jiného člověka, kromě svého pána a nebude poslouchat hlas nikoho cizího
– bude lnout k tvému loži, když bude opuštěné a bude střežit i tvůj hrob

Takový je skajteriér – pes s velkou a citlivou duší, hrdý a odvážný pes ze skotské vysočiny.