Zvířata

Zvířata na krytíChovatelské stanice

Články a atlasy

Kontakt

Podpora a bezpečnost - kontakt
Zvířata na prodejVšechna zvířata na prodej
iFaunaiFauna
Boxer
Sdílet:

Boxer

Psi
Druhy a plemena

„Vysloveně mužský pes je boxer, náhrada za bývalého bulldoga, silák s býčí šíjí a starostlivě varhánkovitou maskou, z níž jde hrůza, byť trochu neprávem; neboť je to většinou nevinná duše a dobrácké funidlo, pes naivní a měkkého srdce.“ Karel Čapek

Původ a historie

V 18. století se v celé Evropě vyskytoval typ honáckého či řeznického psa, zvaného nejčastěji Bullenbeisser neboli býkohryz. Sloužil k práci u stád hovězího dobytka, zejména při cestách na trhy či na jatka. Na různých místech se zformoval v pozdější bouvirey, rotvajlery, bulmastify či buldoky. V Německu to bylo hlavně v oblastech Bavorska, Bádenska a Würtemberska. Šlo o potomky starověkých a středověkých bojových, válečných a gladiátorských dogovitých psů, molossů asijského původu.
Boxeři byli na výstavě poprvé předvedeni v roce 1896, ale tehdy měli ještě poměrně daleko k dnešnímu propracovanému, ušlechtilému vzhledu. Byli nízcí, hrubší a těžší konstituce, převážně bíle zbarvení. První standard vydal Deutscher Boxer Klub v roce 1902, a o dva roky později byla založena plemenná kniha. Ale trvalo téměř další tři desetiletí, než vzhled i povaha boxera dosáhly žádoucího standardu.
Český klub chovatelů boxerů byl založen na počátku 30. let minulého století a hned v roce 1932 vydal jedinečnou brožuru o tomto plemeni. Mimořádným přínosem pro boxery, a to nejen v Čechách, byla skutečnost, že členem klubu a nadšeným chovatelem se stal akademický malíř Alfréd Justitz – jméno, které si naši chovatelé připomínají dodnes: vytvořil řadu studií a portrétů, které se staly vzorem typu moderního boxera na dlouhá desetiletí.
V brožuře najdeme řadu charakteristik, které beze změn platí dodnes.

Jaké přednosti poskytuje boxer?

Především je to prostředně velký, krátkosrstý pes neobyčejné síly. Jeho celý vnější zjev mu zjednává úctu a již tím se stává nejlepším ochráncem. Nepříliš značná velikost a veliký klid umožňují to, že může být chován v každém bytě. Jeho krátká, poněkud tvrdá srst nepotřebuje žádné zvláštní péče a poskytuje velké výhody proti dlouhosrstým a hrubosrstým psům.
Zajímavé byly tehdejší postřehy o charakteru, trvale vystihující povahové rysy boxera: V obraně svého pána a svěřeného majetku je vynikající. Dospělý boxer se nechá spíš rozčtvrtit, než by zbaběle ustoupil. Ani nejsilnější rány ho nemohou odvrátit od jeho povinnosti. Právě naopak. Přitom je obyčejně dobromyslnost sama. Faleš a zákeřnost nezná vůbec. Jeho velký klid by mohl naznačovat lenivost. Avšak proč by se měl správný boxer zbytečně rozčilovat?
Znalci a chovatelé boxerů dále vyzdvihují jeho lásku a spolehlivost vůči dětem, malou loveckou vášeň, která předchází mnohým nepříjemnostem a rizikům při procházkách ve volné přírodě, stejně jako nezájem o drůbež.
Možná překvapivé je hodnocení, že „boxer je rozenou vodní krysou; není pro něj větší radosti, než se brouzdat ve vodě, dokonce se potápět.“

Moderní standard

Hlava a lebka:
proporční, mozkovna pokud možno úzká a hranatá, mírné klenutá, čelní sklon (stop) výrazný, nosní hřbet ani vmáčknutý, ani spadavý, čenichová partie široká a mohutně vyvinutá, přední plocha čenichu široká, téměř kvadratická, svírající s nosním hřbetem tupý úhel, čelisti mohutné, spodní čelist stočená nahoru, nepřesahující horní pysk.

„Pozorovatel musí mít dojem, že v boxeru dovedla příroda za přispění umění chovatelského vytvořit model dokonalosti stavby těla, nad níž by žádné umění výtvarné nedovedlo vybájit nic lepšího. Krása tvarů a jejich výraznost uplatňuje se tím více, že tělo je kryto jen krátkou, pevně přilehlou, lesklou srstí.“

Prof Ant. Hrůza, předseda Českomoravské kynologické unie, 1932

Oči:

tmavé, ani příliš malé či posazené příliš hluboko, ani vystupující. Výraz prozrazuje energii a inteligenci.

Uši:

vysoko nasazené, přiměřené velikosti, menší než větší, tenké, v klidu přiléhají k lícím.

Zuby:

řezáky rovnoměrně seřazené v jedné linii; skus silný a zdravý. Spodní čelist přesahuje horní čelist a je lehce stočená vzhůru.

Hrudní končetiny:

rovné, rovnoběžné, se silnými kostmi.

Tělo:

kvadratické, kohoutek vyznačený, hřbet krátký, pevný, rovný, široký a dobře osvalený, záď mírně skloněná, ploše klenutá a široká; hrudní koš hluboký, sahající až k loktům, žebra klenutá, ale ne sudovitá, sahající daleko dozadu.

Pánevní končetiny:

mohutně osvalené, svalstvo tvrdé a plasticky vystupující.

Tlapy:

u hrudních končetin malé, kulaté, uzavřené, u bederních o něco delší, zavřené.

Ocas:

nasazený spíše výše, nakrátko kupírovaný a nesený zpříma.

Srst:

krátká, hladká, lesklá a přiléhající.

Zbarvení:

žluté nebo žíhané. Bílé odznaky jsou povoleny, pokud působí esteticky a nevyskytují se více než na třetině těla.

Velikost – kohoutková výška:

pes 57–63 cm, fena 53–59 cm.

Autor textu: Markéta Císařovská
Autor fotografií zdroj: CANIS–Media
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru