Velký černý špic má černou budoucnost?

Velký černý špic získal v Německu v loňském roce smutné první místo v červené knize německých plemen psů, ohrožených vyhynutím. Změní se tato situace v dalších letech nebo se mu toto prvenství stane osudným?

Z historie

Němečtí špicové jsou potomky psa rašelinného Canis Familaris palustris z doby kamenné a pozdějšího špice kolových staveb a jsou nejstarším plemenem Střední Evropy.

Před více než sto lety, kdy vznikl klub německých špiců v zemi jejich původu, býval velký černý špic k vidění především ve Württembergu a ve Švábských zemích. Ve zdejších krajích se mu často říkalo „vinohradský špiclík“, neboť vinaři ho s oblibou využívali jako hlídacího psa. Špicové na vinicích plašili nejen mlsající ptáky, ale zaháněli také jezevce, lišky a lidské vetřelce. Z Württembergu se pak další chov velkých černých špiců rozšířil do severního Německa zásluhou pana Dr. R. von Uhden, pozdějšího čestného předsedy Spolku německých špiců a dlouholetého posuzovatele, a díky veterináři a rozhodčímu panu Teuschbeinovi do Saska a odtud postupně až k nám.
(Z německého časopisu „Der Deutsche Spitz“ přeložila Mgr A. Benáková, uveřejněno ve zpravodaji Klubu chovatelů špiců v ČR 2/99)

V ČR byla zakladatelkou chovu velká černá fena Benetta Stříbrný stín (1967). Byla po importované vlčí feně Carmelittě v. Esper Ort (majitelka a tehdejší hlavní poradkyně chovu paní M. Šťastná) a zahraničním vlčím psovi Kunovi v. Ligusterhecke, jehož prapředci byli kromě vlčích také černí. Benetta odchovala v roce 1970 v ch. stanici „z Malostranského náměstí“ (majitel pan Drozd, tehdejší předseda klubu) potomstvo s černým psem Axelem v. Weissen Stein. Ve vrhu byli jen černí jedinci, například krásný pes Asco z Malostranského náměstí. Poněvadž chovatelská základna velkých černých byla úzká, využilo se poněkud pestřejšího genetického základu vlčích špiců. Tito se postupem doby prolínali s černými resp. naopak vlčími, protože vlčích bylo a je daleko více. Z důvodů rozšíření genofondu bylo zkoušeno připařování i velkých bílých špiců. Za všechny lze jmenovat Kasiána z Tichého háje (bílá matka x černý otec). Ale toto se zjevně neosvědčilo, vznikali jedinci různých barev, které nebyly žádoucí (bílé skvrny atp.). Postupem času se upustilo i od křížení s vlčími a černí se chovali samostatně. V letech 1980-1986 byli dovezeni významní plemeníci ze země původu: Ganymedes Niger v. Eickser Mühle, Dux v. Rodheimer Brunnen, Don v.d. Beyenburg, všichni černé barvy. Tyto psy naleznete ve všech rodokmenech současných velkých černých špiců u nás i v zahraničí. Chovatelskými stanicemi, které se zapsaly do historie, byly v ČR ch. stanice „Zadní luka“ a v SR ch. stanice „Jachtár“. Odsud pocházeli také další významní plemeníci, většinou potomci těchto psů, např. Ir a Jasan Zadní luka, hasky a Kent Jachtár. Existovalo samozřejmě více chovatelských stanic, které chovaly velké černé špice, ale tyto dvě se zasloužily o nejvíce vrhů.
Hnědá barva velkých špiců se vyskytovala pouze sporadicky. Hnědí se narodili ve třech ch. stanicích: „z Malostranského náměstí“, „z Olomouckého předměstí“ a „Vltavská perla“. Pro výskyt hnědé barvy je nutné, aby oba rodiče měli vlohu pro hnědé zbarvení. Pokud má tuto vlohu pouze jeden z rodičů nebo žádný, nemohou mít hnědě zbarvené potomky (toto platí i pro jiné velikostní rázy špiců). Platí to i ve spojení hnědého s černým bez vlohy pro tuto barvu. Štěňata z tohoto spojení budou pouze černá, i když tentokrát už vybavena recesivním genem pro játrové zbarvení. Jediná jistota, jak se mohou narodit hnědí potomci, je po dvou hnědých rodičích. Z takového spojení se narodí pouze hnědá štěňata. V součastné době není známo, jak jsou založeni stávající chovní jedinci. Žádný z nich však není přímým potomkem hnědého rodiče.

Za posledních 10 let je katastrofální stav odchovů a počet nových chovných jedinců se prudce snížil pod hranici minima a dále klesá. Jako příklad je zde přehled, kolik se narodilo, bylo uchovněno a v chovu využito fen v ČR za posledních 10 let:

• V roce 1994 v ch. stanici „Vlčina“ se narodily 3 feny, žádná nebyla uchovněná.

• V roce 1994 v ch. stanici „z Karlova dvora“ se narodila 1 fena, také se nedostavila k bonitaci.

• V roce 1996 se v ch. stanici „z Broumovského údolí“ narodily 3 feny. Uchovněná byla 1, byly pro ní vystaveny krycí listy. Majitelé měli zájem odchovat štěňata, s fenou byli několikrát na krytí u různých psů, v jednom případě pes nekryl, v dalších se krytí podařilo, ale fena nezabřezla. Poslední jejich pokus byl v loňském roce, také neúspěšný. Pokud se krytí bude opakovat, narodí se štěňátka v ch. stanice z Vitonského panství.

• V roce 1996 byla z Německa importována fena z ch. stanice „v.d. Beyenburg“, která odchovala poslední vrh v ČR.

• V roce se 2000 v ch. stanici „z Malostranského rynku“ po feně Flory v.d. Beyenburg narodily 2 feny, uchovněná je pouze 1, druhá bohužel uhynula v prvním roce života.

Současnost u nás

K dnešnímu datu jsou v produktivním věku pouze 3 chovné velké černé feny, z toho dvě jsou starší sedmi let!!! V letošním roce plánují chovatelé nakrýt dvě z těchto fen. Dodatečně bude uchovněná další fena z ch. stanici „z Broumovského údolí“, se kterou chovatelka plánuje také vrh. Chovných psů je momentálně 8 jedinců, přičemž nejmladší z nich má 7 let!! Věk ostatních chovných psů je 10 a více let!! O příbuznosti mezi jednotlivými psy už ani nemluvě. Což značně omezuje výběr krycích psů.
V současné době krytí černý×černý má vysoký koeficient příbuzenské plemenitby (mezi 14–16 % i více!). Z toho je patrné, že se jedná o téměř inbreední linii, což v sobě může nést další problémy jak genetické, tak zdravotní. Sestavit pár velkých černých špiců tak, aby koeficient příbuzenské plemenitby byl nižší, je prakticky nemožné! Je velice důležité citlivě zvážit, jakými psy budou tyto feny kryty, abychom mohli cíleně využít i jejich potomky k dalšímu ozdravnému chovu! Plemeno nesmí zbytečně trpět neuváženým krytím! Mám tím na mysli incestní a úzce příbuzná spojení, využívání jednoho a téhož krycího psa atp. Je smutné, že ani případný import ze země původu by tuto situaci příliš nevyřešil. Tam jsou na tom velice obdobně a navíc chovy obou zemí jsou mezi sebou příbuzné. Z těchto důvodů bylo přistoupeno k opětovné regeneraci černých špiců vlčími, což by mělo pomoci rozšířit velmi úzkou genetickou základnu velkých černých. Potomci z těchto vrhů by měli oživit, alespoň částečně, zdecimovaný chov velkých černých špiců v ČR. Já osobně do nich vkládám velké naděje, i když teprve čas ukáže, jestli se k této regeneraci nemělo přistoupit již v dřívějších letech, kdy byl relativně větší dostatek chovu schopných velkých černých špiců.

Aktuálně

Začátkem února se na Moravě narodilo za spojení vlčí feny a černého psa rekordních 11 štěňat! Ve vrhu jsou 4 fenky a 7 psíků. Všichni mají předpokládané černé zbarvení a mají se čile k světu. Druhý vrh ze spojení vlčí feny a černého psa (škoda jen že se jedná o stejného jedince jako v prvním případě) se očekává v Čechách koncem března.

Současnost v zahraničí

Na Slovensku byl odchován poslední vrh velkých černých špiců v roce 1999 v ch. stanici „z Bratislavy“, která se zabývá již jako jediná na Slovensku chovem tohoto plemene. Narodila se pouze 1 fena (Cora z Bratislavy), která v loňském roce odchovala štěňata v německé ch. stanici „v.d. Beyenburg“.
V Německu se chovem zabývá pár chovatelských stanic, jejichž počet také nepřesahuje jednu desítku. Poslední vrh byl v ch. stanici „v. d. Beyenburg“ minulý rok – 4 psi a 1 fena. Chovatelé se zde velké černé snaží všemožně propagovat. Mají vypracovaný cílený program na záchranu plemene. Tento zpracoval pan Lothar Mende (hlavní poradce chovu v německém Klubu chovatelů špiců). Chovatelé také založili klub přátel velkých špiců: „Interessengemeinschaft der Gross-Spitz-Freunde“.
Ve Švýcarsku se narodila černá štěňata po 10 letech a to v ch. stanici „Mayo no Koya“. Jsou po bílé feně (její otec je Americký eskymo, národní plemeno USA, importovaný z Ameriky, který byl ve Švýcarsku zapsán jako velký bílý německý špic), která byla krytá v Německu černým psem Falco v.d. Beyenburg. Narodilo se 5 štěňat – 3 bílé a 1 černá fena s bílými znaky a 1 černý pes s menším bílým znakem na hrudi a končetinách. Tento byl předveden na loňské Světové výstavě psů v Dortmundu ve třídě mladých, kde získal titul V1, CAJC, Světový vítěz mladých.
V ostatních zemích je velký černý špic prakticky neznámý. Mimo Evropu jej chovatelé ani neznají.
Špicové jsou věrní svému pánovi a jeho rodině, k cizím jsou poněkud odtažití. Výhodou tohoto psího plemene je, že postrádá lovecký pud. Co se týká využití špiců, jsou to výborní rodinní společníci, ale zároveň ostražití hlídači. Hodí se také k různým kynologickým sportům. Jsou známi i špicánci se záchranářskými zkouškami. Již jejich bohatá srst napovídá, že v zimě budou raději venku i když i u špiců, jako u všech ostatních psích ras platí, že kde je páníček, tam je šťastný jeho psíček – to je třeba i v obýváku na gauči. Srst nevyžaduje zvláštní péči. Stačí jen několikrát do měsíce pročesat, v období línaní je potřeba pročesávat trošku častěji. Jejich srst má také vynikající vlastnost, neplstí se a má samočisticí schopnost. Příprava velkých špiců na výstavy nevyžaduje žádnou střihovou úpravu srsti.
Plně doufám, že si toto staré plemeno znovu najde své obdivovatele, milovníky a fandy, kteří budou toužit po tom, aby měli právě oni doma něco originálního a přitom tak nenáročného jako je velký německý špic.

Tímto článkem bych chtěla poděkovat všem majitelům a chovatelům velkých černých špiců a všem lidem okolo, kteří mi poskytli spoustu informací, fotografií, fotokopií rodokmenů a měli se mnou trpělivost vše mi sdělovat a dohledávat historická fakta. Jmenovitě se jedná o pana V. Hulíka, ch. stanice Vlčina, který mi díky své dokonalé evidenci svých odchovů umožnil potkat nyní „mého“ psa, kterého mám ve spoluvlastnictví (Cleo Vlčina); paní J. Hypšmanovou, ch. stanice „Vltavská perla“, která byla poradkyní chovu pro velké špice, nezištně a ochotně mi poskytovala informace o posledních vrzích, jedincích a hlavně o začátcích chovu v ČR; a v neposlední řadě pak mé kamarádce a kolegyni M. Čižmářové, se kterou jezdíme dohledávat ty velké černé a bez které by mnohé fotografie ani nevznikly. Dotazy zasílejte, nebo volejte autorce článku: Vitonská Štěpánka, e-mail: [email protected], tel.: +420 604 269 154.