Volání divočiny - 7.díl

Motto: …podíváš se do jejich očí a jsi ztracen! Vidíš tam zasněžené dálky, nezkrotnost vlka a hlavně – nekonečnou oddanost – TOBĚ...

Laická představa tažného psa je stále spojována se severskými plemeny jako je aljašský malamut či Sibiřský husky. V dnešní době tomu tak zdaleka nemusí být. Zájemcům o některou z disciplín, provozovaných s tažnými psy, doporučuji navštívit některý ze závodů, pohovořit si a poradit se zkušenými závodníky. Je třeba, abychom si udělali jasno čemu, se pravděpodobně chceme věnovat a tomu přizpůsobili výběr plemene. Je možné, že se v nás do budoucna probudí sportovec a náš pejsek (psi) nebude tím pravým pro zvolenou disciplínu. Nezapomeňme, že pořízením psa se zavazujete k péči o živého tvora na minimálně deset let jeho života!

Velice často se setkávám s případy, kdy si lidé pořídí seveřana jako líbivého ,,medvídka'', bez jakýchkoliv ambicí s ním něco dělat. Pejsek vyroste do nečekaných rozměrů, kupodivu nehlídá a hrozně mu chutná domácí zvířectvo. Najednou musí z domu a to nekompromisně! Zodpovědný chovatel by vám psa neměl prodat za každou cenu. Měl by vám vysvětlit klady a zápory držení daného plemene, vhodnost jeho využití. Většina tažných plemen je specifická svým využitím v tahu, potřebou velkého pohybu a silně zakořeněným loveckým pudem. Jako společenští psi se občas osvědčují aljašští malamuti či samojedi, při zachování dostatečného fyzického vyžití.

Aljašský malamut

Největší a nejmohutnější ze severských psů, přezdívaný „lokomotiva severu“'. Standard vyžaduje 63,5 cm v kohoutku a váhu kolem 38 kg u psa a 58,5 cm a okolo 30 kg u feny. Vyskytuje se ve zbarvení světle šedém, přes odstíny šedé až k černé nebo od rezavé po hnědou, vždy s bílými částmi masky, bílou spodní částí těla, také nohou. Oči jsou vždy tmavě hnědé, u hnědých jedinců žlutohnědé.
Svou těžkou konstitucí byl určen k přepravě těžkých nákladů. Je výborným tahounem pro pulling, pro mushing na dlouhých a středních tratích, na sprintech začíná být vytlačován rychlejším grónským psem. Ve skijöringu, bikejöringu, canicrossu či pulce se více uplatňují lehčí plemena. Jako společník při dog trekkingu je vynikající, dobrý nosič.

Sibiřský husky

Je středně velký pes, ladných a lehkých pohybů. Zbarvením se někdy může podobat aljašskému malamutovi, ale jsou povoleny i jiné odstíny, včetně bílé či pinto. Od malamutů jej částečně odlišuje barva očí, která může být nejen hnědá, ale i modrá či dokonce každé oko jiné. Také velikostně, tam kde začíná malamut, husky končí, tzn. že výška sibiřského huskyho se pohybuje od 51–60 cm a váha od 15–26 kg. Svými parametry a temperamentem je husky vyloženě všestranný sportovní typ, vhodný pro všechna odvětví sportů s tažnými psy. Pozor, má silně zakořeněný lovecký pud!

Samojed

Jedná se o středně velké, čistě bílé špicovité plemeno s věčným úsměvem ve tváři. Bílí medvídci mají ve standardu výšku 57–60 cm pro psy, 53–56 pro feny. Na rozdíl od ostatních severských plemen částečně hlídají a jsou vhodní i jako psi společenští. Jejich použití je možné ve všech námi zmiňovaných sportech, včetně dog trekkingů. V canicrossu, bikejöringu či skijöringu však nemohou konkurovat specializovaným psím rasám.

Gronský pes

Má ze severských plemen nejblíže velikostně k al. malamutovi a je také ve třídě čistokrevných řazen do stejné kategorie jako malamut a samojed. Je však štíhlejší, šlachovitější, podstatně temperamentnější nebo také živelnější. Barvy jsou u grónského psa povoleny téměř všechny včetně strakatých, s výjimkou čistě bílých albínů. Díky své mentalitě vyžaduje osobitější (tvrdší) přístup ze strany mushera. Jedná se o čistě sportovního psa, zrozeného pro náročnou práci v tvrdých podmínkách a je vhodný pro všechny námi popisované aktivity. Z důvodu zatím poměrně malého počtu jedinců mimo území Grónska, nebývá na některých závodech příliš početně zastoupen.

Kanadský eskymácký pes

Má ze severských plemen nejblíže velikostně k al. malamutovi a je také ve třídě čistokrevných řazen do stejné kategorie jako malamut a samojed. Je však štíhlejší, šlachovitější, podstatně temperamentnější nebo také živelnější. Barvy jsou u grónského psa povoleny téměř všechny včetně strakatých, s výjimkou čistě bílých albínů. Díky své mentalitě vyžaduje osobitější (tvrdší) přístup ze strany mushera. Jedná se o čistě sportovního psa, zrozeného pro náročnou práci v tvrdých podmínkách a je vhodný pro všechny námi popisované aktivity. Z důvodu zatím poměrně malého počtu jedinců mimo území Grónska, nebývá na některých závodech příliš početně zastoupen.

Český horský pes

Jak už jsem psal na začátku seriálu, toto české národní plemeno bylo účelově vyšlechtěno v 70. letech minulého století Petrem Hanzlíkem a jeho kamarády. Základem byla fena slovenského čuvače a kanadský tažný pes. Tomu odpovídá i robustní kostra, statná postava hustě a dobře osrstěná. Výška psů v kohoutku se pohybuje od 60–70 cm, fen od 55–65 cm, hmotnost psů 35–45 kg, fen 30–40 kg. Barva srsti je bílá s černými nebo žlutými skrvnami. Vzhledem k pasteveckým předkům je ČHP plemenem všestrannějšího zaměření. To znamená, že si dokáže poradit jak s pasením stáda, hlídáním majetku, tak i s většinou sportovních aktivit. S obrovským nárůstem psů severských plemen se dostal ČHP bohužel tak trochu do útlumu. Vzhledem k určitým problémům s agresivitou vůči ostatním psům, při mushingu ho můžeme vidět opravdu sporadicky. Že se vše dá řešit důslednou výchovou a chovem, však dokazuje již léta, svojí fantasticky zvládnutou smečkou čechohoráků, musherka Vanda Kmochová. O vynikajících výsledcích svých čechohoráků v canicrossu a skijöringu by mohla vyprávět naše nejlepší reprezentantka Soňa Klikarová.

Alaskan husky

Neboli aljašský závodní pes je kříženec vyšlechtěný v Americe a Kanadě speciálně za účelem závodů psích spřežení. Základem chovu byl indiánský pes, chrti, ohaři a další plemena. Vzhled či barva nejsou rozhodující. Nejdůležitějším kritériem je maximální chuť do práce, která může být až sebezničující. Co se týče konstituce tohoto středně velkého psa, existuje v hrubší variantě pro dlouhé tratě a v lehčí na krátké sprintové. Je vhodný na většinu disciplín, méně snad na pulling či dog trekking. V Kanadě a na Aljašce patří tito psi k nejpočetnějším. V Evropě začíná být AH vytlačován ze Skandinávie přicházejícím evropským saňovým psem.

Evropský saňový pes

Ohaři ze skandinávských zemí (především Norska) byli opět vyšlechtěni speciálně pro závody psích spřežení skijöring, bikejöring, canicross, ale především pulku. Základem jsou různá plemena ohařů s přikřížením dalších ras. Jsou bezkonfliktní, pracovití a zdaleka nejrychlejší ze saňových psů. Jak praví Jirka Krejčí (dlouholetý předseda SSPS a nadšený přivrženec ESP) – – jsou to F1 mezi psy. Jako k takovým je k nim nutno přistupovat: stejně jako F1 vyžadují speciální a vysoce kvalitní chovatelské podmínky, tratě i výživu. Využitelnost těchto psů je shodná s alaska husky. Jsou to psi pro maximální sportovní vyžití.

Ostatní plemena

Z ostatních plemen se využívají pro canicross, skijöring, bikejöring například ohaři, dobrmani, belgičtí ovčáci, pitbulové a další.
V pullingu se mohou uplatnit psi pasteveckých plemen, např. šarplaninec, kavkazan, atd. nebo pitbulové či stafordi.
Dog trekkingu se může při dostatečném tréninku věnovat jakýkoliv pes, včetně kříženců.
Mushing – sport psích spřežení je doménou aljašských malamutů, sibiřských husky, samojedů, grónských psů, alaska husky, ESP, ČHP. Jiná plemena, jako pyrenejský horský pes, československý vlčák se objevují výjimečně v rekreačních spřeženích a mimo pitbulů P. Procházky se s nimi na závodech nesetkáváme.
Příště si osvojíme základy tréninku mladého psa.

Doporučená literatura Zpravodaj klubu severských psů, Rico Pfirstinger - Tažní psi.
Další informace: www.mushing.cz