Cane Corso

Kompaktní, elegantně vyhlížející robustní pes, střední až velké velikosti, s krátkou, překrásně lesklou srstí, impozantní hlavou, pevnými končetinami, silným hrudníkem a charakteristickými plasticky vystupujícími svaly. Plemeno, které svou dlouhou historií sahá až do dob velkého Říma. To je Cane Corso, italský gladiátor.

Původ

Představitelé plemene Cane Corso byli chováni již v době velkého Říma. Jde o původní italské plemeno, které se dříve vyskytovalo po celém území Itálie. Do nedávné minulosti se však dochovalo jen v některých částech a to především v provinciích Foggia a Bari. Cane Corso je přímým potomkem starých římských molossů. Jeho jméno bylo pravděpodobně odvozeno od latinského „cohors“, což v překladu znamená ochránce, strážce domu, dvoru a pozemků. Je zajímavé, že i představitelé tohoto plemene „pracovali“ původně jako hlídači hospodářství a ochránci stád. Díky své inteligenci jsou schopni navázat přátelství s ostatními domácími zvířaty a docílit tak absolutní harmonie plnění pracovních povinností. Jedná se rovněž o plemeno nenáročné na stravu i péči, což naprosto vyhovovalo tehdejším podmínkám chudého venkova jižní Itálie. Vzhledem ke zdejšímu klimatu nebyla překážkou ani krátká srst. Spíše naopak.

Popis a charakteristika

Tito psi patří mezi plemena, jejichž zástupci jsou velmi závislí na svém pánovi, ale také nekonečně oddaní a milující svou rodinu a hlavně děti. Cane Corso by proto velmi těžce zvládal změnu či ztrátu pána a jeho rodiny.
Stejně jako u jiných, hlavně větších plemen, je pro ně důležitá pozornost, správná výchova a přístup, aby se pes stal vyrovnaným, samostatně myslícím ochráncem své rodiny a svěřeného území. Cane Corso nemají potřebu vzdalovat se od pána, jsou si také velmi dobře vědomi své síly a schopností a nepotřebují si nic dokazovat zbytečnými útoky a štěkáním. Správně vedený představitel tohoto plemene není bezdůvodně agresivní, nikoho bezdůvodně nenapadá. Pokud se však najde pádný důvod k zásahu, pak je nekompromisní a jeho zákrok bývá překvapivě razantní. Pokud je to opravdu nutné, stává se bojovníkem „na život a na smrt“. Musím však zdůraznit, že není žádným monstrem vraždícím na počkání. Nikdy neútočí první, vždy jen brání sebe, svého pána či svěřený majetek.
Cane Corso je i vzhledem ke své hmotnosti hbitý a rychlý. Psi dosahují váhy 45 – 50 kg a výšky 64 – 68 cm, feny 40 – 45 kg a 60 – 64 cm. Je poměrně snadno vycvičitelný, dokonce pilně a dá se říct, že s nadšením, vykonává vaše povely. Ale s klasickými služebními plemeny se nemůže srovnávat, přestože poslušnost zvládá velmi dobře a ochotně cvičí i na překážkách. (Ty jsou však převážně typizovány pro mnohem lehčí psy.)
Také pan Ing. Miloslav Mencl začínal kdysi s výcvikem tohoto plemene: „Základy obrany jsme absolvovali v kynologické organizaci, ale sportovní zaměření nám později přestalo vyhovovat a proto jsme přešli na privátního cvičitele. Přechod z hadříku přes takzvaná řídítka na rukáv byl velice rychlý. Zadržení pachatele, jeho vyvlečení ze střeženého objektu a obrana pána patří ještě stále k jeho nejoblíbenějším a velmi úspěšným činnostem. S mým psem jsme cvičili napadení ve dne i za tmy, ve městě, ve volném terénu i ve stromořadí. Jeho zákrok je vždy okamžitý, velice rychlý a velmi razantní. Přestože můj pes nemá rád vodu ani plavání, volil při zadržení pachatele na dálku cestu přes vodu, i když mohl volit o něco delší suchou cestu. Jde prostě vždy přímo „na věc“. Po zákusu má snahu strhnout pachatele k zemi, takže každé podcenění stability končí pádem figuranta. Ke strážení svěřeného teritoria nebo svého pána nemusíte Cane Corso v žádném případě nijak speciálně učit. Schopnost chránit „své“ má geneticky zakódovanou.“

Povaha

Ke zcela cizím lidem se chová rezervovaně, až by se dalo říci, že je podezíravý. Neustále pečlivě sleduje situaci. Pokud přijdete na návštěvu k rodině s Cane Corso (samozřejmě musí být někdo doma, jinak to nezkoušejte), zjistíte, že je tento pes velmi přátelský, nechá se klidně v přítomnosti svého pána i pohladit či pomazlit.
Představitelé plemene Cane Corso nacházejí díky své vyrovnané povaze, vysokému sebevědomí a nízkému prahu dráždivosti své uplatnění jako strážní psi, obranáři, hlídači, ale také jako stopaři. V našich klimatických podmínkách je problematická jejich krátká srst, ale i to lze řešit prostřednictvím zateplené boudy.
V Americe je toto plemeno velmi oblíbené při strážení jezdeckých koní, ale samozřejmě nejen tam. Způsob jeho práce s velkými zvířaty je podobný jako u brazilských fil. Dokáže obdivuhodně zvládnout například splašené či rozzuřené zvíře (býka, koně) a přitom je neporanit. Chytí je většinou za velmi citlivé nozdry, čímž ďábla naprosto odzbrojí a postupně zklidní. Původní lovecké či pastevecké využití Cane Corso dnes už zřejmě v praxi neuvidíme, ale pokud by se setkal s medvědem, vlkem či divočákem, dokázal by ho zřejmě skolit.
V posledních letech se toto plemeno vcelku rozšířilo po Evropě, ale také do Ameriky. Díky svým vynikajícím vlastnostem, citlivosti a vnímavosti, ale především díky schopnosti rychle se učit a zvládat i složité úkoly, je jedinečným přítelem a pomocníkem.