Dark Chance

Dark Chance (Temná Šance) do mého života vstoupil jednoho listopadového dne. Narodil se fence (křížence rotvajlera) od sousedů a jeho otec byl můj s...

Dark Chance (Temná Šance) do mého života vstoupil jednoho listopadového dne. Narodil se fence (křížence Rotvajlera) od sousedů a jeho otec byl můj starší pes (míšenec) Honza. Jako majitel jednoho z rodičů jsem se rozhodla převzít část odpovědnosti a jedno štěně si vzít. Narodili se dva kluci, černý se znaky a černý s bílou náprsenkou. Pejsek se znaky byl větší i roztomilejší a jak se později ukázalo, měl i veselejší povahu. Zcela samozřejmě, navzdory poznámkám rodičů, jsem si vzala to druhé. Jakmile jsem ho měla poprvé v náručí, hned jsem věděla, že patříme k sobě.

K všeobecnému překvapení vyrostl z Chance pěkný pes. Černá barva se změnila v ocelově šedou, nemotorná štěněčí chůze v plavný krok. Povahu také změnil. Byl stále veselejší, optimistický a bystrý, i když v sobě stále měl špetku vážnosti. Radost mi dělal také ve výcviku. Každý nový povel rychle pochopil a já měla v úmyslu s ním začít dělat agility. Byl obratný, rychlý a bohužel i dobře skákal. Jednoho dne, na začátku září, přeskočil poměrně vysoký plot našeho dvora a vydal se mě hledat (byla jsem ve škole).

Co se přesně stalo potom, se už asi nikdy nedovím. Chance našla paní ze sousední vesnice před svým domem, těžce zraněného. Naštěstí měl pejsek známku a paní dobré srdce. Podařilo se jí nás kontaktovat. Následoval jeho rychlý převoz na veterinární kliniku v Litoměřicích a operace, při níž mu byl amputován ocas a část levé zadní nohy.

Chance ukázal jaký je bojovník a všechny nás, včetně veterinářky, překvapil, jak rychle se zotavoval. Už pár hodin po operaci dokázal chodit, a to i do schodů a vstávat bez pomoci. Měsíc po nehodě by nikdo neřekl, že o nohu přišel před tak krátkou dobou.

O tom, co bude dál jsem vůbec nepřemýšlela. Po nehodě pro mě bylo nejdůležitější, že přežil. Co to obnáší, mít třínohého psa, jsem pochopila později. Rozhodla jsem se ho vrátit co nejrychleji do starých kolejí. Už před nehodou Chance zvládal základní povely, základy agility a tance, proto jsme se přihlásili na nejbližší cvičák. Mnozí byli překvapeni, co všechno takto postižený pes zvládne, ale všichni nás hezky přijali a k Chancovi se chovají stejně, jako k ostatním psům. Samozřejmě, že nemůže dosáhnout stejných výsledků, jako zdraví psi, ale umí toho hodně.

Momentálně s Chancem cvičím poslušnost, stopu, obranu (tu má nejraději, pokud není v blízkosti háravá fena, ty má ještě raději). Také si občas zaběhne parkur, ale jen tak, pro radost. Teď zkoušíme tancovat. Chancovi to jde, na rozdíl ode mne, velice dobře. Některé cviky sice nezvládne, ale ty lze nahradit jinými. Největší problém je, že se Chance unaví rychleji, než ostatní psi, proto je důležité správně rozložit síly.

Chance před nehodou dobře a rád plaval. Naštěstí ztráta nohy při plavání příliš nevadí. Plavání má pozitivní vliv na svalovou a kosterní soustavu. Pes si procvičí svaly, aniž by namáhal páteř a klouby. Je náruživý aportér a z vody se snaží aportovat cokoliv, někdy i nic netušící plavce.

Reakce lidí, kteří nás potkávají jsou různé. Většina je nejdříve v šoku, pak ho litují, další obdivují, někteří mi i děkují. Několik lidí se mě dokonce ptalo, proč jsem ho nenechala utratit a nepořídila si perspektivního psa.

Od chvíle, kdy jsem viděla Chance ležet v kaluži krve po nehodě, jsem ani na chvíli neuvažovala o jeho utracení. Pes je nejlepší přítel člověka, Chance je můj přítel a přátelé se neutrácejí.

Nevadí mi lidé, kteří nás zastavují a ptají se, co se pejskovi stalo. Zvykla jsem si na ukazování prstem, dokonce mi nevadí ani lidé, kteří se diví, že jsem si ho nechala. Nejvíce mě rozčílí lidé, co se mi snaží namluvit, že psa trápím, že by mu bylo lépe, kdyby nebyl. Oni třínohého psa nemají, já ano. Vím už, co Chance zvládne. Vím, že ho život baví a nic si nedělá z toho, že je handicapovaný. Zvířata se, na rozdíl od lidí, dokáží s tímto faktem rychle vyrovnat. Když na to přijde, Chance dokáže ujít i 10 km (samozřejmě, že takové pochody nepodnikáme každý týden). Hraje si s ostatními psy, uběhne krátkou vzdálenost u kola. Žije život, který má rád. Život, za který několik dlouhých hodin bojoval.

Dlouho jsem zvažovala, zda tento článek napsat. Po rozhovorech s několika „chytrými“ lidmi jsem se přece jen rozhodla. Chance není jediný pes s postižením, dokonce jsou na tom psi i hůře. Nerada bych z něho dělala něco výjimečného, jen jsem chtěla poukázat na to, že i handicapovaní psi mají nárok na život, který si dokáží plně vychutnat.

Prosím všechny, kteří mají zkušenosti s podobně handicapovaným psem, aby se mi ozvali na emailovou adresu: darkchance@seznam.cz

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (2x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Veronika Hortová

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře