Pekinéz – proč není tolik oblíben?

Snad je to i dobře. Toto plemeno je natolik osobité a úchvatné, že jej nemůže chovat kdokoli. Pominu-li nemalou starost o srst, je to povahově velice zvláštní pes. Opravdu velice málo štěká, je nenáročný na pohyb, nenáročný na výcvik. Zároveň je však osobitý, důstojný a jen velice nerad se nechá vyrušovat a velice nerad poslouchá jakékoli příkazy. Byť není velikým problémem, vzhledem k velikosti, psa ovládat, je důležité jej dobře zespolečenštit. Pokud se tak nestane, může z něj být mrzutý a náladový psík.
Na druhou stranu ale nutno říci, že právě tyto povahové vlastnosti dělají z pekinéza jedinečné plemeno. Tolik charakteru, oddanosti a věrnosti, hraničící až se závislostí, budete u jiných plemen hledat jen těžko. Nejde jen o to, že je věrný, to je snad každý pejsek, ale jeho vlastnosti jsou natolik zvláštní, že lze pekinéze přirovnat spíše ke kočkám. Jen faleš musíme vyškrtnout. Není zákeřný, divoký a ani nevyzpytatelný. Je pouze a jen svůj. Má obrovské srdce a touhu milovat, má však také rád respekt a obdiv a věřte, že dokonale pozná, zda mu lichotíte, či ho urážíte.

Pekinéz a pohyb – mýty, fakta a zkušenost

Aristokrat, paličák, lenoch. To vše je možné vyčíst z knih. Pekinéz ovšem dokáže přesvědčit, že tomu tak není. Byť se má za to, že není vhodný pro sportovněji založenou rodinu, téměř opak je pravdou. Chce-li páneček, dokáže v něm vzbudit zájem o dlouhé procházky, dokonce i o výlety do hor, plavání i o aport. Budeme-li respektovat jeho odpočinek, dokáže nám, že ujít i několik kilometrů není pro něj nezvladatelné. Pekinéz, ačkoli tak nevypadá, je plemeno, které dokáže v rozumné míře, uspokojit i víkendové sportovce. Mám osmiletou fenu, a třebaže je její denní náplní hledání ideálních poloh pro spánek, jezdí s námi na lyže do hor, chodí na dlouhé procházky, lehává u rybníka a honí kocoury. Nutné je pro pekinéze pomalé tempo, nijak je nehonit a zjistíte, že procházky a i delší výlety miluje. Že vlastně nechce zůstat doma, když jde rodina na houby.
Dlouhá srst se může zdát překážkou. Faktem je, že starost o ni zabere dost času. Lze to však vyřešit. Nemáte-li doma jedince – čekatele na šampióna, můžete si dovolit jednu „nelidskost“. Nechejte pekinéze upravit v psím salónu. Ale pozor! Pekinéz je velice hrdý pes a moc dobře si je vědom, že jeden z jeho pokladů je právě srst, proto se bude těžce loučit s takovým bohatstvím. Ovšem za dva, tři dny zjistí, že i tato oběť má klady a velice dobře novému trendu přivykne. Osobně takto upravuji svou fenu již 7 let a to každý květen a červenec. Pak nechám opět srst narůst. Výhody, pro špičkové chovatele samozřejmě neúnosné, spočívají v několika věcech. Jednak pes velice ožije, je bezprostřednější, živější a veselejší. Údržba srsti z větší části odpadá. A vzhled? Jako malé štěně.

Pekinéz a dítě

Jednou z vlastností pekinéze je, jak jsem již zmínila, jeho touha po klidu a respektu k němu samotnému. Je to hrdý pes, který si vybírá pána, nikoli pán jeho. Traduje se, že pekinéz nemá příliš v oblibě děti a ruch kolem sebe. Není to však zcela pravda. Budete-li mít nejprve psa a pak dítě, bude období přivykání náročné, ne však nemožné. Je nutno pejskovi dopřát klid a dát mu šanci se projevit a své postavení ve smečce (tudíž rodině) upevnit. Děti jsou zvídavé, ve svém chování neúnavné a velice neopatrné, což jsou vlastnosti pro pekinéze téměř zničující. Takže jak na to? Vezměme jako příklad mé roční batole a mou osmiletou, povahově zcela standardní, fenu pekinéze. Ublíží-li dítě feně, fena s velikou pravděpodobností štěkne a snad se i ožene. Mně se vyplatila cesta: pokárání dítěte a pouze uklidnění psa. Trestat pekinéze nedoporučuji, obvykle se zatvrdí a bude jednat právě tak, jak nechceme. Pokud zjistí, že své postavení v rodině neztratil, že je stále uznáván a ctěn, začne se velice brzy chovat tak, aby byl za své útrpné chvíle také značně litován. Tak nastane situace, kdy si pes nechá lehce ubližovat a místo výpadu se uklidí do kouta, či k pánovi a čeká řádnou omluvu. Uznání jeho majestátnosti je opravdu tou nejlepší cestou, jak dokázat psa udržet v rovnováze s rodinou a dětmi. U tohoto plemene si troufnu tvrdit, že vychovávat lze jen formou jakýchsi domluv a omluv. Tvrdým jednáním pouze docílíte stavu, kdy se urazí a jen velice nerad svou zhrzenou pýchu potlačí.