Německý ovčák – nejrozšířenější plemeno na světě

Německý ovčák – nejrozšířenější plemeno na světě

Německý ovčák je nejen nejrozšířenějším plemenem psů na světě, ale i u nás. Název německý ovčák souvisí s počátky chovu plemene, které spadají do...

Německý ovčák je nejen nejrozšířenějším plemenem psů na světě, ale i u nás. Název německý ovčák souvisí s počátky chovu plemene, které spadají do druhé poloviny devatenáctého století. Němci si jako první všimli kvalit a vzhledu tzv. duryňského psa, který byl vlkošedý a vynikal temperamentem. Později využili lepšího exteriéru tzv. württemberského psa, kterého s ním křížili za účelem udržení povahy a zlepšení exteriéru. Počty německých ovčáků se zvýšily zejména po druhé světové válce v míře nevídané. Přispěla k tomu nevyumělkovaná stavba těla, která postupným cílevědomým výběrem dospěla do harmonických proporcí a líbivého vzhledu při zachování toho nejcennějšího co dělá německého ovčáka nejrozšířenějším plemenem – jeho přirozené, vyrovnané, sebevědomé a naprosto přizpůsobivé povahy, díky které byl a je využíván v mnoha „oborech“ kynologie – sportovní, pracovní, služební, záchranářské aj. Zemí původu je Německo, kde první spolek vznikl již v roce 1891, brzy však zanikl. Impulz k založení klubu však vznikl a tak byl v roce 1899 založen Spolek pro německé ovčácké psy – zkratka SV, nejdříve se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem, později byla centrála několikrát přesunuta, naposledy do Augsburku, kde sídlí dodnes, od roku 1988 v nové, naprosto účelově postavené budově. SV je také základním pilířem a zakladatelem nejdříve Evropské, později Světové unie chovatelských spolků německých ovčáků – WUSV – díky které je hybnou silou chovu NO po celém světě.


• Klubový vítěz 2005 VA1 Apoll Hartis Bohemia.

Založením spolku a následným vydáním standardu plemene začal systematický chov k jeho naplňování.

Chov NO má i u nás mnohaletou tradici. Stejně jako v Německu, obdobně i u nás používali Chodové velmi podobných psů, jako chovali Němci. Již v roce 1912 byla v Brně založena pobočka rakouského spolku a to pro zemskou skupinu Moravy. Po jejím rozpadu byl v Československu utvořen první (i když německý) Spolek pro německé ovčáky v Československu se sídlem v Brně. Prvně se u nás zřejmě vystavovali němečtí ovčáci v roce 1905. Na I. Zemské výstavě policejních a užitkových psů byli přihlášeni tři jedinci. První větší poválečnou výstavou německých ovčáků byla výstava v roce 1920. Od roku 1923 byli NO zapisováni do první české plemenné knihy vedené Československou kynologickou jednotou.


• Klubová vítězka 2005 VA1 Ussy v. Dänischen Hof.

Po první světové válce nebyl chov německého ovčáka zvláště rozšířen, byl početně nižší než chov dobrmanů a erdelů, asi na úrovni chovu boxerů. Mnoho německých ovčáků bylo v té době chováno bez průkazu původu. Již ve dvacátých letech minulého století však byla u nás celá řada jedinců, kteří byli na výši jak exteriérově, tak pracovně. Ještě ve třicátých letech se chov omezoval jen na úzký počet chovatelů. Do doby založení Klubu pro německé ovčácké psy se sídlem v Brně v roce 1934, byli většinou i čeští chovatelé organizováni v SV, kde byli také zapisováni, proto i jejich chovatelské stanice měly německé názvy. K propagaci plemene přispělo vystavování špičkových německých psů na výstavách v Čechách i v Ostravě. Vedení klubu věnovalo mnoho času a nemalé finanční částky na import psů. A nebyli to psi ledajací, Claus v. Ueberfunder byl v této době nejlepším plemeníkem, jeho potomci po řadu dalších let obsazovali přední místa na výstavách. Méně známým, ale velmi kvalitním byl Rigo vom Hooptal pana Fiebingera.

Největšího rozmachu dosáhl chov NO u nás za druhé světové války, což bylo dáno zejména snazší možností dovozu z Německa nebo propůjčením psů ze zahraničí. Takovým psem byl např. Amor v. Haus Ultra a řada dalších, kteří přispěli k dalšímu rozvoji chovu. Z Brna a severní Moravy se chov rozšířil i do Čech, kde vznikla rovněž celá řada úspěšných chovatelských stanic. Po válce u nás zůstalo mnoho kvalitních jedinců, ale s ohledem na hospodářskou situaci řada chovatelů zanechala činnosti a mladí byli bez zkušeností a odborného vedení. Z tehdejší široké chovné základny se nepodařilo vypěstovat ani jednu chovnou linii. V další době byl chov orientován více méně na výcvik, napomáhaly tomu hodnotné ceny na soutěžích, naopak výstavy byly dotovány minimálně, nakonec ceny vítězům zcela zmizely.
V padesátých letech bylo dovezeno několik plemeníků z tehdejší NDR, tím se chov u nás dostal do vlivu tohoto chovu. I zde bylo několik importovaných potomků Rolfa vom Osnabrücker Land, který byl pilířem chovu v západním Německu a je v podstatě přes další jedince zastoupen u naprosté většiny špičkových psů v dnešním Německu i po celém světě. Většina importů - potomků Rolfa však měla nekvalitní nebo vadami zatížené matky a tak se do dnešní doby jejich potomci v našem chovu dochovali jen výjimečně. V době před listopadem mělo jen několik málo chovatelů možnost dovozu jedinců z tehdejší NSR. I když kvalita importů byla různá, byli mezi nimi jedinci velmi kvalitní, vynikajícího typu i povahy, ale i málo kvalitní v exteriéru i se slabou povahou, ale jejich krevní vedení bylo základem pozdějších odchovů, na nichž se dalo pokračovat. Otevřením hranic a možností krytí v zahraničí se náš chov dostal na vynikající úroveň, kterou můžeme v několika posledních letech vidět nejen na našich, ale i na zahraničních výstavách. Za vše hovoří vynikající umístění našich odchovů, zejména v zemi původu – Německu.
Přispěla k tomu nejen možnost importů a zahraničního krytí, ale i upravení základních podmínek zařazení do chovu (chovatelského, bonitačního a výstavního řádu) podle země původu. Klub je tvořen osmi krajskými pobočkami, organizačně je řízen krajskými a okresními poradci chovu, většina z nich jsou současně i tetovači. Každoročně je do plemenné knihy zapsáno více jak 3500 štěňat. Na výstavách a bonitacích posuzuje jedenáct speciálních rozhodčích, všichni jsou rovněž bonitačními rozhodčími.
Na bonitacích – zařazení do výběrového chovu, je každoročně zařazeno více jak 500 jedinců do výběrového chovu. V loňském roce bylo na 32 akcích předvedeno 556 jedinců, 531 bylo zařazeno, 25 nesplňovalo podmínky exteriéru nebo povahy. Do první, nejvyšší třídy bylo zařazeno 219 psů nově a 121 doživotně (opakované předvedení po dvou letech od první bonitace). Do druhé třídy bylo zařazeno 133 jedinců, doživotně 58.


• Hartis Bohemia – 1. místo 2005 v chovatelských

Každým rokem se uskuteční více jak 30 speciálních výstav německých ovčáků, z toho 8 krajských, ostatní oblastní, jedna klubová výstava vítězů a jedna speciální (od letošní roku dvě), výstavy NO se zadáním CAC. Dalších 10 výstav je národních a mezinárodních. Vrcholem každoroční chovatelské sezóny je Klubová výstava vítězů, na které jsou zadány nejvyšší tituly – Klubový vítěz, CAC – čekatelství českého šampionátu krásy, BOB – vítěz plemene (soutěž mezi klubovými vítězi – psem a fenou). Kromě soutěže jedinců je na každé klubové výstavě nejvýznamnější soutěží soutěž chovatelský stanic. Předvedeny jsou i odchovy po plemenících, kteří na výstavě předvedli nejméně 5 potomků. Od založení Českého klubu německých ovčáků v roce 1990, se postupně stala klubová výstava prestižní záležitostí chovatelů, majitelů i příznivců NO a stabilně je na ni přihlášeno okolo 300 jedinců. I když zájemců o pořádání KVV ubývá, jsou skutečným svátkem, kde se ukazuje stále rostoucí kvalita německých ovčáků u nás. Celkem bylo v roce 2005 zadáno 2526 ocenění, z toho 1142 psům a 1384 fenám. Ve třídě dorostu bylo zadáno 483 ocenění, ve třídě mladých 504 ocenění, ve třídě dospívajících 570 ocenění, ve třídách dospělých a pracovní 955 ocenění, ve třídě veteránů 14 ocenění.

Chovatelský klub vydává devětkrát ročně klubový zpravodaj. Další informace naleznete na klubových webových stránkách na adrese www.ceskyklub-no.cz.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Autor textu Jiří Šiška
Autor fotografií MVDr. Otakar Meloun

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře