To nejzajímavější z diskuse na www.ifauna.cz - Běh u kola (roční labrador)

Jaký máte, prosím, názor na běhání psa u kola? Jedná se o 12 měsíční labradorku. Nemyslím 20 kilometrové trasy. Chtěl bych místo asi 4 kilometrové procházky po lese třeba stejný úsek projet na kole, protože pokud chodím pěšky, tak já jsem unavený „jak pes“ a fenka skoro neví, že byla venku. Odpovědi a názory:

Záleží hlavně na věku a zdravotním stavu tvého psa

Záleží hlavně na věku a zdravotním stavu tvého psa. Ještě bych s tím chvíli osobně počkala, až bude jisté, že už vůbec neporoste. Se svým psem jsem začala v roce a půl a až po vyhotovení RTG na DKK. To bych radila i tobě, aspoň budeš od odborníka vědět, jak je na tom pes s klouby (pokud je s PP). A pokud ti pes na poprvé uběhne 40 km (jsou i tací, ale asi ne u labradorů), tak ho nemusíš omezovat. Když budeš pozorný, sám pes ti řekne, kdy má dost. Uč ji po pravé straně kola, alespoň ze začátku se vyhni asfaltu, aby si neodřela tlapky. Ideální je, když pes u kola kluše – cvalem se rychleji unavuje. Svou rychlost přizpůsob psu, 8 km/h by měla stíhat (to je odhad, někteří psi chodí i 12–14 km/h).
Naprosto souhlasím, poznámky o rychlosti, asfaltu apod. jsou naprosto k věci, a začal bych taky až nejdříve v 18 měsících.

Nesmíte chtít po štěněti nic nepřirozeného

Nejsem majitelkou natož chovatelkou labradorů, mám skorovlky. Ale můj názor je ten, že nesmíte chtít po štěněti nic nepřirozeného. Nechte ho, ať si svůj pohyb řídí sám a sledujte známky únavy. Čtyři kilometry na kole s ročním psem podle mého určitě není problém, pokud ho necháte běžet jeho tempem, v případě, že se bude chtít zastavit, mu dáte tu možnost. Ideální je zvolit tempo na kole jen o něco málo rychlejší, než je klasická chůze a nechat psa na volno, mimo vaši únavu se pak nezmění nic. Já osobně, pokud mám možnost, tak nechávám psu od štěněte možnost pohybovat se co nejvíc přirozeným způsobem, sám si řekne, kdy má dost. V 5 měsících zvládl asi 12 kilometrovou tůru hlubokým sněhem, v 8 měsících asi 30 km, z toho asi půlku v tahu, v 11 měsících ho učím tahat mě na běžkách, v roce a 4 měsících půjde svůj první dogtrekking. Svaly na něm jen hrají, je neunavitelný, v kondici a pohodě. Pes pohyb potřebuje, když už něco omezovat, tak pro psa určitého věku věci nepřiměřené (třeba učit štěně metrovou skokovku, žebřík nebo vysoké áčko), na to je dobré počkat si, až pes bude dospělý. Ale zakazovat mu hry s jinými štěňaty nebo pobíhat po lese (kde přeskakuje výmoly nebo kmeny) by mě nikdy ani nenapadlo. Řídila jsem se vždy štěnětem samotným a postupně jsme zvyšovali „zátěž“, takže nemám strach, že by mi v roce po 4 kilometrovém běhu nějak kolaboval nebo si „udělal něco s kloubama“. Moje štěně má v 10 měsících složenu ZZO, tancujeme, začínáme s agility, u kola ho občas taky nechám proběhnout. Aktivit má až až.

A taky pozor na policajty. Pokud pojedete po klasické silnici, tak jste účastník silničního provozu a nesmíte vést vedle sebe zvíře.

Já se svými hafany běhám u kola asi od 8 měsíců (psi všech velikostí). Jak už tu bylo napsáno, záleží především na psovi, sám si určí hranici. Na majiteli je, aby poznal, kdy pes běží s radostí a kdy už jen proto, aby mu majitel neujel. Na delší trasy se vydávám kolem roku. Znám ale chovatele, kteří jezdí i delší trasy s 6 měsíčními ovčáky.

4–6 km není podle mě pro ročního psa žádný problém. Samozřejmě to nemůže být tempo vražedné. To, že si určí sám, to je hodně zavádějící, protože pes se pravděpodobně bude bát, že mu ujedete a tak zpomalí, až když opravdu bude s dechem či silami „v koncích“. Proto bych zvolila hlavně volné – pomalé tempo, udržovat psa v klusu – ne ve cvalu, neškodila by ani sem tam krátká pauza. Hlavně, až bude ta trasa nad 10 km. Z počátku se zaměřte je na to, aby se pes uměl u kola chovat. Potom začněte na zmiňovaných 4 km a velmi pozvolna můžete přidávat. Hlavně většina trasy nesmí vést po asfaltu.

Záleží na povaze psa! 

Já mám tedy asi divné psy (nebo jsem divná já), ale pokud nesvištím z kopce 25 km/hod (a více), tak běží vždycky přede mnou, takže se jejich tempo dá opravdu celkem slušně odhadnout. Jezdím mimo frekventované cesty, takže mám psy vždy na volno. Umí samozřejmě běhat i vedle kola, ale to téměř nepoužívám (nemluvě o tom, že pes vedený u kola na vodítku porušuje dopravní předpisy). Když jedu do města na kole, tak psi (bohužel jen jednotlivě) umí na povel běžet vedle kola na volno.

No jo, ale ti vaši – to už jsou „ostřílení běhači“ u kola a v neposlední řadě, což je ani v tomto případě nejdůležitější, jste i vy, co se týče „kolo + pes“, zkušená a snadno se v tomto orientujete. Strašně moc záleží na povaze psa! Pes „závislák“ poběží do vypuštění dechu. Byla jsem shodou okolností svědkem jednoho takového drastického případu. Jednalo se o velkého knírače a od té doby se dívám jinak na to, že pes „si řekne“.

Psi ostřílení nejsou, nebo rozhodně ne ten mladší, 11 měsíční štěně. Ale je fakt, že s nimi jezdím na volno, učit běhat spolehlivě vedle kola je běh na dlouhou trať, na roky. Mám možnost jezdit na kole kde nejezdí auta, tam pouštím psy na volno. Jenže v tom novém úhlu pohledu jde o to, že oba psi běží vždycky přede mnou, proto mám možnost se řídit jimi. Pokud by pes běžel za mnou, tak je podle mě něco špatně. Buď mu tento druh pohybu nevyhovuje, bojí se, jedu příliš rychle nebo to nezvládá. V tomto případě bych dále na kole nepokračovala, podle mého není normální, že se pes zdržuje za mnou. Asi bych byla schopna udřít k smrti i svoje psy, kdybych v nepřiměřeném počasí (horké léto) po nepřiměřeném terénu (rozpálený asfalt) jela příliš rychle nebo příliš dlouho. Já si nedovedu představit, že člověk s troškou rozumu v hlavě by na zvířeti nepoznal, kdy je utahané. Zvlášť, když s ním žije nejméně rok. Souhlasím s paní Nohelovou, že je třeba dát pozor na fyzičku psa.