Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.

Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod).

 
iFauna.cz » Články » Psi »

LABRADORSKÝ RETRÍVR

Koncem 18.století na ostrově New Foundland používali rybáři k vytahování sítí, k lovu a přinášení ryb z vody dva typy černě zbarvených psů, kterým se do roku 1814 říkalo jednotně “novofundlandský pes”. Až po tomto roce dostal ten o něco méně mohutný a krátkosrstý typ označení “St.John´s dog”. Právě ten je dnes všeobecně považován za prapředka dnešního labradorského retrívra. Kdy a kde přišel labradorský retrívr ke svému označení, je doposud nerozluštěnou hádankou.

Prvním váženým a uznávaným chovatelem labradorských retrívrů s linii Munden byl Angličan A.Holland Hibbert. Labrador se původně vyskytoval pouze v barvě černé. Existence žlutě zbarvených labradorů se datuje až na rok 1897, i když je pravděpodobné, že se ojediněle žlutě zbarvený jedinec vyskytl i dříve. První Labrador Club byl založen až v roce 1916 A.Hollandem Hibbertem a slečnou Howeovou. Za jednu z nejvýznamnějších chov. stanic v historii je považována chov. stanice Sandylands, jejíž majitelkou byla Gwen Broadleyová, pokračovatelka chovatelské práce Lorny hraběnky Howeové. Právě její psi Ch. Sandylands Marka a Ch. Sandylands Tandy dali základ dnešním typům. Hnědé zbarvení je nejmladší a doposud také nejvzácnější. První registrace takto zbarveného psa připadla na rok 1938.


• foto: Jana Zíková

Do naši země byli první labradoři importováni v roce 1971. První vrh labradorských retrívrů u nás se narodil v chov.stanici “z Pomoraví” 6.7.1975 u O.Kučery, feně Julii of Palgrave, přičemž krycím psem byl importovaný pes jménem Sandylands Marcus. Bohužel neznalost správného využití retrívrů, jejich povahy a dokonce ani standardu způsobila velké chyby v počátcích chovu. Myslivci stále trvali na univerzálním využití každého loveckého psa, a tedy i od retrívra vyžadovali ostrost na škodnou. Jenže labradorský retrívr je mírumilovné plemeno, absolutně neagresivní, takže v očích myslivců potřeboval “přiostřit”. V té době byl importován z Kanady pes jménem Cana, který byl doslova atypický. Nejenže vykazoval velkou ostrost, a to i na člověka, ale jeho exteriér - velmi lehký typ a úzká hlava, byl pohromou pro český chov. Protože někteří rozhodčí v té době přesně nevěděli, jak má vypadat typický labradorský retrívr, upřednostňovali právě lehké typy. Právě toto nešťastné období zanechalo na dlouhá léta jizvy v českém chovu labradorů. Naopak velkým přínosem byl pes importovaný z Rakouska Quanto Wonder von Larchenbruch manž.Haltufovými z Nové Paky.

V myslivosti se specializuje na dohledávku zvěře pernaté (bažantů, kachen…), ale také králíků a zajíců, a jejich aportování ať už z vody nebo hustého křoví. Zvěř drží jemně a nikdy ji netrhá. Je pracovitým a neúnavným pomocníkem myslivců, chybí mu však ostrost a štváčská vášeň, takže společně s labradorem myslivci povětšinou vlastní ještě jiné plemeno, neboť retrívr se v myslivosti nehodí pro univerzální použití. Jako slepecký pes je plemeno labrador vedle kříženců labradora x zlatého retrívra, a také labradora x Curly Coated retrívra, nejpoužívanějším plemenem pro nevidomé nebo neslyšící. Pro svou kamarádskou, klidnou, přítulnou a vyrovnanou povahou jsou vyhledávaným plemenem pro canisterapii, tedy pro návštěvy domovů pro přestárlé, dětské domovy a další. Zahlédnout je můžete také coby “čtyřnohé záchranáře”, neboť díky jejich citlivému čichu a dalším potřebným vlastnostem pro tuto práci, bezpečně v ruinách vyhledávají a označují zavalené lidi. A právě díky vynikajícímu čichu je používán na letištích a v pohraničních pásmech na vyhledávání drog a střeliva. Pro zábavu ho můžete nechat zdolávat i překážky agility, či využít “důmyslné hračky” jakou je Fly-ball, ovšem není možné od něj očekávat velké výkony a umístnění. Labrador sice dovede pracovat přesně a s nadšením, ale hbitost a mrštnost vlastní např. teriérům od něj očekávat nemůžete. Vypadá to, že labradorský retrívr je všeuměl, který dokáže vše, na co si vzpomenete. Ano, je to plemeno velice přizpůsobivé a učenlivé, avšak pokud chcete psa obranáře, labradora si nepořizujte. Návštěvu sice štěkotem oznámí, ale jakmile vejde dovnitř, začne ji vítat.

Štěně do cca půl roku nesmí být hubené, ale pěkně baculaté (nikoliv však vyloženě tlusté!). Hubeností nebo přílišnou obezitou se ničí kostra a dokonce i zdraví psa. Mylně se traduje, že štěně potřebuje mnoho pohybu. Naopak. Například štěněti labradora by jste dlouhou túrou doslova ublížili. Štěně ani mladý pes nesmí být v žádném případě přetěžován! Štěně nepotřebuje mnoho pohybu, ani dlouhé procházky. Bez čeho se však v žádném případě neobejde, je častý kontakt s člověkem, spousta her a správná socializace. Najděte mu tedy alespoň jednoho vhodného psího kamaráda, voďte ho mezi lidi, mezi různá zvířata a do různého prostředí, kde se setká s velkým množstvím různých pachů a zvuků. Štěňata a mladí psi jsou rozpustilí, vynalézaví, zvědaví, často divocí, neposední a nezkazí žádnou legraci. Některá štěňata mají o trochu větší sklony k ničení zařízení bytu, jsou-li ponechána o samotě, než-li štěňata jiných plemen. Toto “malé mínus” však odchází věkem. Zkrátka je to plemeno, které se nerado nudí, hledá si zábavu stůj co stůj a strádá, je-li ponecháno o samotě. Je to velice hravý pes, spontánní a uvítá absolutně každou hračku. Cokoliv co najde a může unést, s nadšením přemisťuje. Proto je potřeba před malým štěnětem schovat všechny nebezpečné předměty a postupně ho učit, co jsou jeho hračky a co ne.

Nehodí se pro lidi s tvrdou rukou, pro morouse a lidi náladové, kteří se neumí ovládat, a ani pro ty, kteří nedokáží brzy odpustit. Labrador je pes, který chce být se svým pánem neustále zadobře a dělat mu jen radost. Když se na něj kterýkoliv člen rodiny zlobí, neuvěřitelně strádá. Retrívr je pes, který potřebuje výchovu a výcvik vedený v klidu, bez jakýchkoliv trestů a donucovacích prostředků. Jistou svéhlavost většinou způsobuje chybný, nedostatečný nebo jednotvárný výcvik. Labrador je lehce cvičitelný a snadno ovladatelný pes, ale výcvik, tedy cílené zaměstnání, potřebuje. Občas se najde i dominantní labrador, který je sebevědomý, poměrně samostatný a také paličatý. Takový jedinec nutně potřebuje řádnou výchovu s hlavním důrazem na ujasnění hierarchie v rodině a je vhodnější pro zkušenějšího kynologa. Každopádně potřebuje hodně kázně a velkou motivací jsou pro něj pamlsky. Pokud budete mít takový přístup k jeho výchově, oplatí vám to bezmeznou láskou a přátelstvím. Feny labradorů jsou obvykle klidnější, mírnější, poslušnější a bez sklonu k dominanci.

To, že je loveckým plemenem ještě neznamená, že bude v lese neovladatelný. Jelikož miluje dlouhé procházky přírodou, které mu v žádném případě nesmíte odepřít, již v jeho mladém věku les čas od času navštivte a snažte se ho tam zaměstnat aportováním různých klacíků a hrou na přivolání. Miluje vodu ve všech podobách (opomenu-li koupání ve vaně) a kdykoliv ji je nablízku, s radostí se do ní ponoří. Možná to bude vypadat jako polidšťování, ale labrador je pes, který se opravdu snaží svému pánovi zavděčit. Je mimořádně přítulný, vlídný a hodný. Většinou se neupne na jednoho člověka, ale má rád celou rodinu a všechny poslouchá stejně. Je přizpůsobivý, učenlivý, vnímavý a bez agresivity. Labrador až do vysokého věku zůstává stejně přátelský a milý, ale jeho kondice a pohyblivost stále klesá.

Je také velice hodný a ohleduplný k dětem. I k cizím dětem se labrador chová velmi kamarádsky. Nikdy by se po nich neohnal, o kousnutí nemůže být ani řeč. Často právě labrador potřebuje “pomoci” od trýznivé lásky dětiček. Žádný pes nesmí být pořizován pouze jako hračka pro děti, a to platí také u labradora, ať je jeho dobráckost sebevětší.

K ostatním psům je velice kamarádský a zbožňuje hry s nimi. Je většinou výborným vychovatelem pro špatně socializované psy. Rád je ve velké smečce, rád si hraje s ostatními psy a k domácím zvířatům je přátelský (jistě je vše zčásti závislé na výchově). Doslova společnost a zábavu vyhledává, a to ať zvířecí, tak lidskou. Rovněž s oblibou hrabe v zahrádce, tedy je vhodné vašemu rozčarování předcházet plůtkem ohraničujícím “místo se zákazem vstupu pro labradory”, nebo ho naučte, kam může a kam ne. Poslední možností je, že mu tuto zahradnickou vášeň budete tolerovat a díry po něm zahrabávat. Protože je velký jedlík, má snahu žadonit u stolu o jídlo. Občasné ústupky jsou horší, než kdyby jste psa u stolu krmili pravidelně. Sní povětšinou vše, co je mu volně přístupné, proto je nutné ho včas naučit, že jídlo ležící na stole není jeho. Apetit labradora může být pro majitele nepříjemný v mnoha situacích, jako je například vysypání koše a prohrabání odpadků, sbírání starých kostí, jídla a dalších “voňavých” věcí z trávníku či kolem popelnic…. Proto je nutné se při výchově zaměřit na skutečnost, že labrador zkrátka rád jí, a to cokoliv.

Jeho hlava je široká, avšak suše modelovaná, nosní houba by měla být černá u černě a žlutě zbarvených jedinců, a tmavě hnědá u jedinců s čokoládovým zbarvením. Růžově zbarvená nosní houba bez pigmentu u žlutě zbarvených labradorů (označována také jako “dudley”) by měla být penalizována, avšak přítomnost růžových skvrn, tzv. ”proměnlivý nos” během zimních měsíců či těsně po nich není na závadu. Jedinec, který je označován jako “yellow-livers”, je labrador, který je zbaven žlutě, ale s játrově zbarvenou pigmentací nosní houby, pysků a víček očí. Ač je tato absence černého pigmentu nežádoucí, pokud takový jedinec vyniká po jiné, např. pracovní stránce, je do chovu většinou připuštěn. Oči labradora jsou spíše nevýrazné, středně velké a zbarveny hnědě nebo v barvě lískového oříšku. Uši jsou nasazeny spíše poněkud vzadu a visí podél hlavy. Skus musí být zásadně nůžkový. Krk je velmi silný, avšak suchý, trup je celkově krátký, hřbet rovný a záď široká, hrudník je hluboký a široký. V každém případě labrador je pes mohutný a musí vypadat trochu “oplácaně”! Ocas labradora, označován jako “vydří”, je středně dlouhý, velmi tlustý u nasazení a postupně se zužující směrem ke špičce. Je pokryt hustou a krátkou srstí, avšak bez podsady. Srst je na omak tvrdá a hustá, bez jakéhokoliv vlnění či třásní. Pod krycí srstí se nachází lehce vlnitá a hustá podsada, která chrání tělo před každou nepřízní počasí. Barva srsti může být trojí: čistě černá, nebo žlutá v různých odstínech (od smetanové po liščí červeň), která se objevuje nejčastěji, či čokoládově hnědá (od játrové, mléčné čokolády, po velmi ceněnou temně sladce hnědou). Hnědé zbarvení je na výstavách u nás k vidění spíše ojediněle, v zahraničí není hnědé zbarvení vzácné jako u nás. Malá bílá skvrnka na hrudi je u všech variant zbarvení přípustná. Standard uvádí výšku fen 54 - 56 cm a psů 56 - 57 cm. Pokud je labradorský retrívr pěkný, kompaktní a vyvážených proporcí, nemůže být výška jiná než uvádí standard důvodem způsobující vyřazení z chovu.

Osamělý labrador na zahradě či v kotci velmi strádá. Šťastný je pouze tehdy, stane-li se opravdovým členem rodiny a součástí jejího života. Ideálním ubytováním pro labradorského retrívra je ubytování venku s volným přístupem do domu. Bohužel tuto kombinaci si nemůže dovolit každý, proto ubytování labradora může být také celoročně v bytě nebo volně na zahradě. Avšak vše má svá “ale”, a tak několik zásad. Psi drženi v bytě často línají nepřetržitě - po celý rok. Může to znít legračně, ale je vhodné zvolit podobnou barvu koberce barvě srsti vašeho labradora, protože pokud budete koberce mít, bude nad vaše síly je udržet bez chlupů. Co si také mnozí noví majitelé, kteří se rozhodnou pro soužití s labradorem v bytě neuvědomí, že labradorský retrívr má silný a poměrně dlouhý ocas, se kterým neustálé radostně mává, a při jeho kohoutkové výšce v dospělosti, neustále bude něco shazovat ze stolů a skříněk. Psi ubytovaní celoročně venku nutně potřebují častý kontakt s rodinou. Pouze mnoho her, procházek a času s ním stráveným může napravit fakt, že je venku občas sám. Jestliže jste rodina, která celé dopoledne není doma, odpoledne má spoustu povinností a času na psa mnoho není, určitě si labradora nepořizujte! Psi drženi venku zpravidla línají 2x ročně, zato poměrně intenzivně. Jeho srst je přizpůsobena všem klimatickým podmínkám, ale přesto by neopovrhl dobře zateplenou boudou. Je nutně zapotřebí dobře oplotit zahradu, pokud v ní občas bude trávit chvíle bez dozoru.

Strašákem každého zkušenějšího majitele či chovatele labradorského retrívra je dysplazie kyčelních kloubů. Stejně tak se poměrně často objevuje dysplazie loketního kloubu a osteochondritida. Občas se objevuje entropium, které je možné většinou odhalit u 2-6 měsíčního psa. V chovu labradorů se vyskytuje také epilepsie. Někteří jedinci mají sklony k alergiím, zejména na určité typy potravy a problémy se záněty zvukovodu.

Děkuji manželům Malíkovým (chov.stanice Sable Blues), E-mail: josef.malik@cbox.cz, (www.cbox.cz/josef.malik), za poskytnutí cenných informací a odborný dohled nad uvedeným textem.

S historii plemen retrívrů i současným chovem seznamuje monografie Retrívři autorů Jana Kubeše a Františka Kordy, kterou vydalo nakladatelství DONA. Zajímavé informace o retrívrech najdete na internetové adrese www.retriever.cz

text a foto: Eva Nohelová

Diskuze k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé.
K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.
Komerční sdělení Vytvořit zde reklamu
Granule pro psy za nejlepší ceny
Ušetřete za krmivo pro psy. Nabízím Vám výhodná multibalení granulí pro psy za nejlepší ceny a s dopravou zdarma.
Picobanda - Originální věci pro pejskaře!
Trička, hrnečky, polštáře a mnohem víc! Originální a moderní design více než 60 plemen! Najdi si to své!
Western i Anglie
Pro aktivní jezdecký sport i hobby.
ShopForPets.cz
Obchod pro domácí mazlíčky. SLEVA při registraci. DOPRAVA ZDARMA a další výhody. Tak neváhej a navštiv nás :)